rockpalace titulka 2017

Zkouška „Ohněm“ Miloše Dodo Doležala

Kytarista, skladatel, producent a zpěvák Miloš Dodo Doležal završil trilogii nahrávek zabalených do papírové pošetky, kterou odstartoval albem „Despekt“ (2010). Potom následoval „Gen Sumerian“ (2012. Do třetice všeho dobrého přichází loňská deska „Ohněm“.

Dodova aktuální tvorba není jednoduše uchopitelná. S každým novým počinem přichází další a další progrese. Zmiňované desky se vyvíjí hudbou i zvukem. Novinku produkoval Dodo s Janem Němcem, ve kterém získal zdatného oponenta. Čech působící v Německu, Honza Němec, pracoval s řadou legendárních kapel jako jsou Helloween, Running Wild nebo Celtic Frost.
Deska se nahrávala ve studiu Hacienda v Žirovnici. Kde jinde taky, když patří Milošovi! Podílela se na ní sestava Miloš Dodo Doležal – kytary, zpěv, Pavel Slechoš Slechan – bicí a Miloš Doležal junior – basa. Jako hosté se na albu objevují také bubeníci Radek Prouda Láznička a Daniel Pitris Pitra. Obal desky zdobí obraz akademického malíře Tomáše Kopečka, od jehož narození uplynul právě 100 let. Výslednou grafiku vytvořil Martin Hadgi Stoklosinski.

Deska začíná titulní písní „Ohněm“, která vypráví o tom, co oheň vezme, už se nedá zpátky vzít. To platí i o mezilidských vztazích, které Dodo svými texty hodně sleduje. Následuje „Nesmíš se vzdát“, která reflektuje Milošův přístup k práci i životu jako takovému. On se prostě snaží žít a tvořit pozitivně. Jeho přístup k fanouškům je příkladný. Seděli jsme spolu v šatně po jeho koncertu a moc rád na to vzpomínám. Tenhle dýchánek se tenkrát protáhl až do svítání. Ráno jsme mu pomohli s přáteli odnosit aparát a tradá na další štaci. Takhle prostě vypadá rokenrol.

„Bílá zář“ je tvrdá riffovačka, které dominuje kytarové sólo, na kterém by si řada !strunobijců“ vylámala nehty . Dodo má talent použít sólo přesně tam, kam patří, takže nevypadá prvoplánově a zbytečně. A to opravdu neumí každý autor. Další song „Blaf“ s podtitulem „Slova plynou“ popisuje svět kolem nás. Všude je spousta slov, média do nás perou další a další slova. Jen zlomek z nich má nějaký smysl. Proto ten „blaf“ v názvu.

Deska se půlí s parádní baladou „Tvá stopa“. Nejedná se ale o žádnou sladkost. V pozadí výrazně bublá Juniorova basa a ta opravdu tvrdí muziku. Líbí se mi i text, ten si budu brzo pamatovat celý. Tohle by mohl být velký hit pro rádia. Následuje ostřejší „Hra“. Pojď si zahrát, zkusíš to párkrát a budeš chtít ven ze hry. Tuhle hru nebudeš chtít dál hrát. Tak nějak to je, ale musím podotknout, že to není můj případ. Já si totiž Dodovy desky budu pouštět s chutí dál.

„Eso a král“ přináší svižnou muziku. Text je o hrátkách s ohněm, trumfových kartách v rukávech. Co všechno si pod tím umíte představit? Myslím, že toho je hodně. Hudba ani texty nenutí posluchače k jednotvárnému vidění příběhu. V tom tkví umělecká svoboda. Mám rád, když si pod texty můžu představovat vlastní příběh.

„Velkej Zeppelin“ působí nesmírně svěže, sílou vzducholodi mě odnáší mimo náš prostor. Cítím vítr v uších. Zvláštní skladba, která se desce vymyká, ale zároveň je přesně tam, kde má být. Dodo se svým bandem tímto zároveň vzdává hold kapele Led Zeppelin, která zřejmě navěky zůstane nepřekonána. Ta se taky nebála experimentovat a neustále přinášela něco nového. Pokrok ale přitom stará známá kapela.

Osmá píseň se jmenuje „Spin“. Abych si tento název dokázal vysvětlit, nahlédl jsem do encyklopedie, která říká, že spin je kvantová vlastnost elementárních částic, jejíž ekvivalent klasická fyzika nezná. Haha, to jsem se toho dozvěděl. Na tohle se budu muset Doda příležitostně zeptat.

Předposlední „Dýchej“ představuje nit, která se prolíná celým albem. Prostě to nevzdávej, dýchej, pokračuj. Tak zas příště! I tohle je Dodova pozitivnost zmíněná výše. Je to asi největší jízda, opravdu rychlá skladba. Její rytmy se mi zarývají pod kůži jako ostrý břit. Závěrečné „Viny“ plynou v poklidu a lákají k dalšímu poslechu desky „Ohněm“. Dodův hlas zde šplhá do netušených výšek. Jako za mlada. Je to druhá balada, úplně jiná než „Tvá stopa“.

Když to shrnu, tak „Ohněm“ přináší ohromnou svobodu, nedrží se žádného zažitého mustru. Člověk si CD musí pustit víckrát. S každým poslechem totiž objeví nové rozměry. „Dodo and his boys“ boří hranice. Nehledejte zde žádné klišé. A tohle mám prostě rád.

Jan Holý