rockpalace titulka 2017

Iron Maiden si podmanili Prahu

Naše cesta do Prahy nezačala dvakrát optimisticky. Při nájezdu na D11 pršelo tak, že stěrače našeho vozu absolutně nestíhaly. Rychle jsme si v telefonu vyhledali počasí a hned bylo posádce veseleji. Mraky šly od Prahy k nám na severovýchod. V Praze už tou dobou svítilo sluníčko. Proč rozebírám počasí místo muziky? Protože máme poslední tři roky na koncerty v hlavním městě vyloženě smůlu. Zmokli jsme v posledních letech třikrát a z toho dvakrát jsme promokli na kost.

A horší slejvák než na Metallice na holešovickém výstavišti jsem asi nezažil a těžko kdy zažiju. Teda aspoň doufám.
V Edenu ale letos panovalo příjemné letní počasí, sluníčko hřálo, tak proč se mračit. Jako předkapela vystoupili britští The Raven Age. Myslím, že by si před Ironama těžko zahráli, kdyby v jejich řadách nepůsobil syn Steeva Harrise George. „Havrani" hráli takový kytarový rock, který neurazil ani nenadchnul. Poslouchat se to dalo. Zažil jsem mnohem otřesnější předkapely. Tohle fakt docela šlo.
Nicméně údajně až 28 tisíc diváků se těšilo na hlavní hvězdu večera, Iron Maiden. A ti přišli na řadu téměř přesně ve 20 hodin. V přestávce zazněly z reproduktorů hity Judas Preist, Deep Purple nebo UFO. Líbí se mi, že se Ironi nebojí pustit do amplionů své kolegy ve zbrani. A právě hit Doctor, doctor od Schenkerových UFO používají Iron Maiden jako intro.
Pak už nastoupili Irons. Nejprve Bruce Dickinson otočený zády k publiku pronesl úvodní zaříkávadlo, aby se pak otočil do kotle plného páry a teprve potom ukázal publiku svou tvář. V ten moment na pódium vtrhli také zbývající kumpáni a s nimi píseň „If Eternity Should Fail". Jako dvojka zazněla aktuální hitovka „Speed of Light". Až jako třetí přišel na řadu léty prověřený hit „Children of the Damned". Pak už se střídaly nové věci s osvědčenými peckami.
Iron Maiden letos neměli velkoplošnou projekci za pódiem. Místo toho tam bylo několik obřích opon, které se průběžně měnily. Když se objevila opona s maskotem Eddiem a britskou vlajkou bylo jasné, že bude následovat „The Trooper" a Bruce v uniformě kavalérie mávající praporem. Vtipné bylo, když do díry ve fangli chytil kytaristu Janicka Gerse, kterému zakryl látkou oči. Lidi se smáli a to prostě k dobré zábavě patří.
Při další novince „Death or Glory" měl Dickinson kolem krku omotanou plyšovou opičku. Překvapením bylo, když na pódiu přistála maska, která jako by vypadla z Planety Opic. Bruce neváhal a masku si nasadil a odzpíval v ní zbytek písně. Parádní opičák! Po aktuální titulní věci „The Book of Souls", která přesahuje 10 minut, následovaly v rychlém sledu léty prověřené pecky. Ještě předtím ale na pódium poprvé a naposledy vstoupil „živý" Eddie s tomahawkem. Janick mu probíhal mezi nohama a Bruce chtěl maskot nemilosrdně setnout. Jenže pěvec se nedal a v souboji vyrval „Edáčkovi" srdce, které pak hodil do publika. Působivé, ale opravdu netuším, proč se maskot tentokrát objevoval tak málo.
Pak už přišly zmíněné velehity „Halloweed Be Thy Name", „Fear of the Dark" a „Iron Maiden". To už zpíval celý Eden a já si při tom vrněl blahem.
Potom kapela zmizela na chvíli do zákulisí, aniž by byla bůhvíjak vyvolávána, vrátila se vzápětí zpět s trojicí přídavků. Za pódiem vystoupal až ke stropu jeviště obří kozel. „The Number of the Beast" mohlo začít. Jako druhý přídavek kupodivu nezazněl „Run to the Hills", ale „Blood Brothers", před kterou Bruce pronesl něco o tom, že metaloví fanoušci jsou jedna velká rodina. A pod to se rád podepíšu. Cítím to stejně! Na úplný konec zazněla „Promarněná léta" – „Wasted Years".
Nebyl to promarněný čas. Iron Maiden opět nezklamali. Je to jasná koncertní tutovka. Jsou to už dědci, šedesátnici, ale chtěl bych mít jejich výdrž a elán. Co po pódiu naběhal a nasprintoval Bruce, to odběhal taky basák Steve Harris. Co za bicíma provádí Nicko McBrain, to před ním odtančí kytarista Janick Gers pomalu s nohou za krkem. Další kytaristé Adrian Smith a Dave Murray se přeci jen drží lehce stranou. Kapela vloni oslavila čtyřicátiny. Zlí jazykové tvrdili, že Dickinson vynechával v Praze slova. Já tvrdím, že zpíval naplno a dal do vystoupení všechno. Spíš nestíhali zvukaři, protože sem tam nějaké slovo opravdu vypadlo. Kapela podle mě hrála nezvykle potichu, výkřiky z publika byly jasně slyšet a to nebývá při podobných velkých show zvykem.
Smekám hluboce a těším se na další show. Up the Irons!

Setlist:
1. If Eternity Should Fail
2. Speed of Light
3. Children of the Damned
4. Tears of a Clown
5. The Red and the Black
6. The Trooper
7. Powerslave
8. Death or Glory
9. The Book of Souls
10. Hallowed Be Thy Name
11. Fear of the Dark
12. Iron Maiden

13. The Number of the Beast
14. Blood Brothers
15. Wasted Years

Jan Holý