ROCKPALACE TITULKA2018

Karakum vládne drakům

KARAKUM je poušť ve střední Asii, která zabírá zhruba 70 % plochy Turkmenistánu. KARAKUM je heavy metalová kapela z Jihlavy, která má ve své diskografii tři desky. Historie skupiny se začala psát již v roce 1993.

Jednou za čas vyvětráme v redakci šuplíky a oprášíme letité nahrávky, abychom na ně napsali nové recenze. Teď přišli na řadu páni z KARAKUM.

KARAKUM vydali první desku „Nekončící sen“ již v roce 1999. Byla to ještě nezralá nahrávka, živák s velmi jalovým zpěvem. Ale již druhý zásek v podobě CD „Souhvězdí draka“ v roce 2004 byl o hodně lepší. Stoupající formu kapela potvrdila třetí deskou „Páni draků“. Ta vydala již před osmi lety, v roce 2009 Od té doby kapela koncertuje spíš sporadicky a v posledním roce se možná začalo blýskat na lepší časy. Nechme se překvapit

„Páni draků“ se nesli v duchu fantasy heavy metalu. Kapele jednoznačně prospěla sehraná sestava Mirek Ondráček – kytary, zpěv, vokál, Milan Munduch – bicí, Jan Jakubec – baskytara, Zbyněk Dvořák – zpěv. Na desce se podílelo několik hostů včetně dvou zpěvaček Lenky Zítové a Mirky Jindrové a komorního smíšeného sboru Ateneo. Hosty doplnil ještě klávesák Pavel Březina a basák Jirka Vlach.

Po obligátním intru přichází hned „Drak a jezdec“ a pak „Návrat krále“. To je poctivá porce heavy metalu se silnou melodií a fantasy texty plných draků a královské cti. Podobný styl na Jihlavsku hraje též skvělý METANOON. Tihle fantasy heavy metal bijci ale preferují legendy z historie.

V podobném duchu se nese skladba „Legenda“, která vypráví o králi Artušovi. To je pěkná jízda. K drakům se kapela vrací ve „Stále dál“ a naprosto v pohodě jsou „Plameny zkázy“. Základní část desky uzavírá hit „Páni draků“

Čtyřicetiminutové album obsahuje dva bonusy. Prvním z nich je nová verze „Poselství“, která je velkým hitem. Poslouchej heavy metal… Poslední skladbou jsou „Nespoutaní“. K té to písni je na CD k dispozici i videoklip.

Fantasy heavy metalu s českými texty se v našich zemí daří. Fanoušci tuhle hudbu doslova milují a já patřím k nim. Jen je mi divné, že se tomuhle stylu u nás věnuje tak málo kapel. Myslím, že bych je dokázal spočítat na prstech obou rukou. Možná by mi stačily prsty „Tříprsťáka“, což je taková figurka u nás ve městě.

Pro Rockpalace Honza Holý