rockpalace titulka 2017

Tichá Dohoda s Danem Šustrem

Kapela Tichá Dohoda v loňském roce oslavila třicet let na scéně. Od začátku po celou dobu existence této kapely je s ní spjat hlavní člen Dan Šustr. Tento energický kytarista, textař a zpěvák nám u příležitosti vydání nového singlu kapely poskytl zpověď. Dana jsme se ptali především na jeho celou kariéru a na to co by chtěl ještě v budoucnosti se svojí kapelou podniknout.

Je to už přes třicet let, co jsi na scéně. Vzpomeneš, kdy jsi po prvé držel v ruce kytaru a kdo tě na ní učil?
Kytaru jsem poprvé držel, asi jako mnoho ostatních, na prázdninovém dětském táboře. Myslím, že mi bylo 10 let. Učil mě na ni kamarád Michal Kotek a naučil jsem se od něj první tři akordy. C, D a G.

Kdo tě k muzice dostal a je někdo komu vděčíš za to, jak dneska hraješ?
Nejprve jsem chtěl jen umět hrát písničky k táboráku – bejt ten kluk s kytarou – „kápo“, kterej určuje, co se bude zpívat. Pak jsem ale v 11 letech uslyšel album Beatles Abbey Road, došlo mi, že nechci v životě dělat nic jinýho, než hudbu. Rockovou hudbu. V 15 letech jsem se pak o prázdninách mezi prvákem a druhákem (šel jsem na gympl z osmičky) zavřel na měsíc u tety na chalupě a dřel denně 8-10 hodin. Po prázdninách jsem přišel mezi spolužáky úplně bílej, neopálenej se ztvrdlýmy bříškama prstů na levý ruce, ale už jsem uměl trochu hrát. Největší vliv na mě měli Led Zeppelin díky fenomenálnímu Jimmymu Pageovi. Podařilo se mi tehdy sehnat okopírované noty všech jejich písní, včetně tabulatur, což byla záchrana, protože jsem samouk a noty neumím. Tak jsem se učil přímo podle skladeb Led Zeppelin. Vlastně jsem se učil od slavných kytaristů z kapel, který se mi líbily, napodobováním (vedle Led Zeppelin ještě hlavně Beatles, Cure, The Smiths a U2). Do žádné hudební školy jsem nikdy nechodil. Pouze 10 let jsem byl nucen navštěvovat soukromý hodiny klavíru, což ale mělo velmi pozitivní dopad na moji skladatelskou a aranžérskou představivost. Na černobílé klávesnici si dobře představíte vztahy mezi tóny, stupnicemi a akordy. Na klávesy občas skládám, hrál jsem na ně třeba ve 2 skladbách s Philem Shöenfeltem a na albech „untitled“ a La Décadance jsem natočil klávesy do skladeb Já a Lou Reed, resp. V zajetí slov.

Jak tě tenkrát napadl název pro kapelu Tichá Dohoda?
Bylo to podle té knihy. Ještě jsem ji ani nečetl, ale název se mi líbil. Znělo to tak spiklenecky a protistátně. Taky jsme to museli „soudruhům“ párkrát vysvětlovat, co tím myslíme. S obsahem knihy/filmu to nemá vlastně nic společnýho.

Většinu textů píšeš pro kapelu ty – kde pro ně čerpáš inspiraci?

Kdekoliv. Ale nepíšu do šuplíku ani se nesnažím páchat nějakou „velkou“ poezii. Vždyť jsou to „jen“ písně! A protože nepíšu do šuplíku, bývají moje texty bezprostředně inspirovány nějakou aktuální situací, děním kolem nás v daném okamžiku vzniku písně a textu. Skladba „Cizí pohled“ z roku 1990 je o lidské lhostejnosti a vznikla po Havlově velké porevoluční amnestii, kdy jsme byli s Blankou napadeni propuštěnými mukly na ulici a lidé kolem dělali, že nic nevidí. Nikdo nám nepomohl – odtud poselství v refrénu „já nechci stejná být“. Píseň „Kyselej pláč“ z alba „untitled“ (1994) reagoval na smrt Kurta Cobaina, brutalitu nastupujícícho fenoménu počítačových her, objevuje se tam i narážka na tehdy první uzákoněnou euthanazii v Holandsku atd. A refrén – ten symbol kyselýho pláče - je snad každýmu jasnej, ne? Našli bychom toho všude plno, kdybychom chtěli, ale přenechme to literárním badatelům a odborníkům. To je jejich job. Možná, že to rozeberu v pamětech, pokud se dostanu k jejich sepsání. Co se stylistické roviny mých textů týče, mám rád městský blues, takovou beatnickou hovorovou polohu á la Dean Moriarty. Mám prostě rád, když se text dá říct i jako běžná věta, příběh. Mám rád jasný a silný refrény a slogany. O to jsem se vždycky snažil. Dobrým příkladem jsou i dvě nové písně. Obě jsou stylisticky hovorové a zdánlivě přímočaré, tedy srozumitelné. Dvojsmysly a narážky musíte sledovat spíš za slovy nebo mezi řádky. Planeta opic je vyprávěcí text. Hudebně vychází z blues, proto v ní zní i rytmická akustická kytara. V písni Zakázaný slova je zase slogan v refrénu hlavní nosnou myšlenkou – tím epigramem, veršovánkou inspirovanou lidovou slovesností, jak zní podtitul skladby. Vzpomeňte na K. H. Borovského.

Napsal jsi poměrně hodně písní, která je z těch co jsi napsal tvojí srdeční záležitostí a proč?

Píšu, protože se tím vyjadřuju. Nejsem hudebník a už vůbec ne „kytarista“, byť je to moje dlouholetá úloha v kapele, jsem v první řadě autor. Hudba a texty jsou jenom prostředek, jak se vyjadřuju. Nemůžu říct, že bych měl nějakou výlučnou srdcovku, ale rád hraju a zpívám Kyselej pláč (odkaz na grunge a K. Cobaina), Cizí pohled (lidskej výkřik o pomoc), Vítr (píseň o naději), Kotva a kříž (generační zpověď), Dealera (milostnej duet), Kde spí andělé (píseň o tajný lásce) a Come 2gether zaprvé, proto, že odkazuje na moji jednu z nejmilejších skladeb Beatles a protože to je textově takové „huličská“ hymna. Kdo ví, co znamená úvodní verš „Raketa už na startu stojí, poletíme na Měsíc…“, ten to chápe. Asi bych měl akcentovat svůj postoj k marihuaně: jsem uživatelem a stoupencem dekriminalizace a legalizace.

Napsal si také nějakou písničku pro někoho jiného než je Tichá Dohoda – jestli ano tak pro koho to bylo?

Ne, nikdo mě o to ani nikdy nepožádal. A ani nevím, jestli bych to udělal. Já píšu ze sebe a pro sebe.

Jak bys zhodnotil těch celých třicet let na scéně?

Super! U mě dobrý.

Co ti svět hudby za těch třicet let dal a co zase vzal?

Bylo to skvělý a nic bych na tom za sebe neměnil. Jak říkám, podepíšu klidně každou notu, kterou jsem za těch víc než 30 let položil (30 let slavila loni pouze Dohoda, ale já hrál předtím i v dalších kapelách jako První liga, odkud pocházejí skladby Tobě se to nelíbí, Přátelé a Milion tajemství, Dr. Max nebo v počátcích v Marlene). Neuvědomuju si, že by mi hudba něco vzala. Naopak! Díky ní mám všechno, co mám.

TD 2017 foto Vendula Fantová

Na jaký koncert, který si odehrál nikdy nezapomeneš a proč?

Každej koncert TD za dobu její existence byl vždycky na plný koule a byl něčím jedinečnej. Navíc si druhou polovinu devadesátek moc nepamatuju…moc alkoholu a drog. Takže jsem jich vlastně pár zapomněl, ale vím, že vždycky jsme do toho šli na plno. Naše koncerty jsou děsnej výdej energie, tělocvična. Proto pořád kondičně sportuju. Propocený triko durch, mokrej ručník, vypotím a vypiju minimálně 2-3 piva během hraní. Pivo je nejlepší hydratační a energetickej nápoj. To mám ale od Beatles. V jedný biografii psali, že jen díky pivu vydrželi hrát dlouhý hodiny v Cavern klubu. Měli pravdu. Jen samozřejmě nesmíte po koncertě řídit.

Za svoji kariéru jsi určitě spolupracoval s mnoha muzikanty, kdo ti nejvíce sedl popřípadě s kým bysi chtěl mít rozhodně kapelu a proč?

Všichni, kdo prošli TD a 2Wings byli v daný chvíli skvělí a byli přínosem pro aktuální sestavu. Dokážu si představit, že bych dělal s kýmkoliv z nich v libovolný kombinaci znovu, ale naše cesty z různých důvodů rozcházely. Mnoho z nich je dneska kariérně relativně „dál“ nebo „výš“ (Plastic People, kapela Hrůzy, Miro Žbirka, Wanastovy Vjecy atd.). Ta fluktuace mě netěší, ale prostě to tak bylo. Karma.

Kdo tě dokáže nejvíce povzbudit a nakopnout a čím?

Vždycky dobrá hudba. Mám rád, když se objeví něco novýho, zpravidla v mojí krevní kytarový skupině posledních 17 let např.: White Stripes, Arctic Monkeys, Editors, Jet, BRMC, Savages, Royal Blood atd.

Od roku 1999 do roku 2012 měla Tichá Dohoda dlouhou pauzu, co všechno jsi v té době dělal?

Tichá dohoda hrála ještě v roce 2003, tyhle divný letopočty lítaj po různejch článcí, který jsem neautorizoval, nevím, kde to kdo vzal, vyvozuju, že je to práce gramofirmy, která chtěla od roku 1995 kapelu poslat ke dnu a v roce 2000 vydala Blance (pro mě a pro kapelu „naštěstí“ neúspěšnou) sólovou desku. Já si od roku 2006 udělal s ostatníma klukama z TD (basistou Michalem „Sherry“ Šerákem a bubeníkem Vendy Švábem) kapelu 2Wings. Bylo to správný rockový power-trio. Najdete to na webu i na YouTube. Ještě se k tomu vrátím, ale teď má přednost moje vlajková loď – Tichá dohoda. Na 3 nahrávkách s námi hostoval i Blanka.

Jaký byl hudební rozchod s Blankou Šrůmovou?

Takovej,… no, podle mě z její strany celkem nefér. Přes média v rozhovoru. Mohla mi přece normálně poslat aspoň smsku nebo mejl, ať jdu někam. Ale to si už musí ona srovnat sama se svým svědomím.

Zajímáš se o Blanku Šrůmovou a její projekt s Janem Saharou Hedlem Něžná noc?

Nijak zásadně, ale samozřejmě jsem si to poslechl a vlastně mám radost, že se to nijak nepodobá Tichý dohodě, takže je v podstatě jasný, kdo Dohodu celou dobu dělal. Mně překvapuje, že to není moc rockový a že tam Blanka de facto plní funkci doplňující sboristky, ale ať si samozřejmě dělají, co chtějí a ať se jim daří.

Jak jsi narazil na Zuzanu Vintrovou a jak se dostala do kapely?

Zuzana je nejlepší kamarádka Electric Lady Terezy Hrubanové a přes ní jsem se na facebooku dostal na Zuzanu. Původně jsme začali pouze hrát a zpívat coververze od našich oblíbenců a založili vedlejší projekt The Soulmates Tribute Project.

V roce 2014 jste vydali album Kladno – Manchester což je pocta anglickým kytarovým kapelám. Myslíš si, že v Čechách chybí kytarovky podobné Oasis, Stone Roses a další?

Jak chybí…? Jsme tu přece my, ne?  Proto jsme to album taky vydali.

Kterou kapelu jsi objevil a hodně tě uchvátila – čím a proč?

V posledních letech Black Rebel Motorcycle Club, Arctic Monkeys, Editors, Interpol, Savages, Royal Blood. Hudbou. Energií, stylem, image. BRMC jsou podle mě jedna z posledních „opravdových“ rockových skupin. A vynikající jsou taky třeba američtí The Myrrors.

Na vašem posledním albu Achtung 30! trochu slyším vliv tvých oblíbených Black Rebel Motorcycle Club. Zdá se mi to nebo sis opravdu vzal od nich inspiraci?

Výše jsem o nich zrovna mluvil, ano BRMC na mě mají filozofický vliv, protože jsou ten typ kapely, který jsem vždycky chtěl představovat. Nezávislá. Rocková. Alternativní. A hlavně nekompromisní. Ale že bych z nich vycházel konkrétně ve skladbě „Achtung 30!“ hudebně? To ne. Možná pocitem a pak je to v pořádku. Oni vycházejí z podobných kořenů hudby jako já. Tedy z blues, rocku 60. a 70. let, psychedelie, folku a country.

Je nějaká kapela, které bys chtěl dělat s Tichou Dohodu předskokana jestli ano, která to je?

Nevidím smysl předskakování pro kapelu s třemi křížky. To je pro začínající a stejně je to vlastně spíš vzpomínka do památníčku. V roce 1995 nám nabídli R.E.M., abychom před nimi zahráli v Praze (bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsme byli ve studiu a natáčeli album La Décadance), ale český pořadatel nám to zamáznul. V roce 1997 jsme si pak zahráli na nepovedeném festivalu SUN s INXS a se Sherryl Crow, to je asi vše.

Jaké má Tichá Dohoda plány do roku 2017 co všechno chcete stihnout?

Natočit a vydat celé nové album. Aktuálně vychází singl se 2 skladbami, ale materiál na celé album je připravený, ještě dodělat asi 2 písně, nazkoušet a natočit. Chceme to vydat na podzim a pak k tomu udělat i nějaké koncerty.

Kam dal se chceš ještě posunout s Tichou Dohodou?

Já jí chci hlavně zachovat nezávislost a názorovou konzistenci. Hudební posuny jsou dány novými skladbami a taky aktuální sestavou, nikdy nevím dopředu, kam se to přesně vyvine. Ono se to často vyvíjí trochu samo od sebe. Uvidíme. Umělecká tvorba je vždycky tak trochu stav šílenství.

Chystáte s Tichou Dohodou nějaký speciální oslavný koncert v roce 2017 – jestli ano, kdy a kde se odehraje?

Ne, na koncerty zatím nemáme čas, makáme na novým materiálu.

Také sis zahrál jenom se Zuzkou ve dvojici akusticky, jaké to je oproti normálnímu koncertu?

My jsme se jen konečně dokopali k tomu, s čím jsme vlastně začali. Hrajeme jak covery, tak pár věcí od Dohody, ale spíš pro radost. Bude to taková občasná činnost.

Je něco, co bys rád vzkázal našim čtenářům závěrem?

Aby dělali, co v životě chtějí a za čím si stojí a až jim bude, jako mě 50, aby mohli odpovědět na otázku Jak bys zhodnotil těch celých třicet let? podobně jako já: „U mě dobrý“.  Peníze, nemovitosti, auta ani manželky nebo milenky si s sebou do hrobu ani nebe nevezmete.

www.dansustr.com

Za rozhovor děkuje:
Pro Rockpalace Martin Fejfar

TZ – DSP 001/2017

Nový singl Tiché dohody Planeta opic 2017 a klip Zakázaný slova

22. února (rok po vydání EP Achtung 30!) vychází nový singl Tiché dohody s názvem Planeta opic. Singl přináší 2 nové původní skladby z připravovaného alba, které plánuje skupina vydat na podzim 2017.

Skupina zároveň zveřejňuje klip ke druhé skladbě SP – tedy k „béčku“ s názvem „Zakázaný slova“.

„Důvodem, proč jsme natočili jako první klip na druhou skladbu bylo počasí. Klip k Planetě opic chceme natočit v exteriérech a v lednu byly mrazy. Natočíme ho tedy později na jaře.“

Nový singl přináší klasický dohodovský energický kytarový sound vycházející z rocku 60.-70. let s příměsí blues a psychedelie.

Tematicky jsou obě písně aktuální - společensky kritické a satirické. Literární metafora – přirovnání vládnoucí vrstvy, politiků k opicím v úvodní písni - odkazuje ke slavnému románu a filmové sérii.
Zakázaný slova s podtitulem Epigram No. 1 zase v nadsázce upozorňuje na možné ohrožení svobody slova a autocenzury, které plyne z přílišné politické korektnosti.

“Hudba a umění vůbec by mělo odrážet svět kolem nás, naše pocity – ty dobré I ty nedobré - provokovat, klást otázky,” říká k novým písním jejich autor Dan Šustr.
„Proto nikdy nepíšu do šuplíku. Písně vnikly koncem loňského roku a odrážejí eskalaci politického a společenského napětí poslední doby. Zakázaný slova odkazují svou jednoduchou textovou formou a sloganem „Radši to neříkej, nebo za to budeš odsouzenej“ jak na havlíčkovské epigramy (odtud podtitul skladby Epigram No. 1), tak na punkové a novovlnné texty z 80. let .“

www.tichadohoda.cz