V Brně se letos v sobotu 15.1. konalo v rockovém hudebním klubu Melodka po dvou letech zase oblíbené setkání místních muzikantů rock/metalové muziky s jejich příznivci. Když jsem se dověděl, že zde má zahrát i moje nejoblíbenější česká metalová kapela Eagleheart, tak jsem si tuto akci samozřejmě nemohl nechat ujít a vydal jsem se opět do Brna na 120 km dlouhou cestu z našeho městečka.

Jako první kapela zahrála YbCA se dvěma kytaristy, baskytaristou, bubeníkem a sólovým zpěvákem Mírou Horejskem. Tato brněnská rock'n'rollová "loupežnická perla Evropy" baví diváky nejen svojí muzikou a písněmi s vtipnými texty, ale taky svým vystupováním na koncertech a zjevem muzikantů s nalepenými mohutnými divokými vousy, za které by se nemusel stydět ani rozzuřený Rumcajs. V průběhu koncertu si frontman Míra zazpíval jednu píseň i se svojí dcerou Erikou, což bylo zajímavým zpestřením koncertu. Ve druhé polovině vystoupení zazpívali dva další zpěváci, když Míru vystřídal jiný dlouholetý člen bandu a nakonec se na postu zpěváka objevil další fousatý loupežník Honzík s brýlemi, přičemž poslední část koncertu odzpívali oba zpěváci spolu. Kapela zahrála svoje největší hity ze dvou alb Loupežníci a Voholte je!!! , takže se band předvedl svojí vlastní tvorbou aniž by hrál cover verze známých hitů jiných kapel. YbCA je podobně zábavná kapela jako populární Walda Gang, na rozdíl od kterého hraje metalovou muziku a pořádně to tento večer v Melodce rozjela, za což sklidila aplaus zcela zaplněného klubu. Mně osobně jenom trochu vadila na zvuku kapely slabě znějící kytara v sólech, což je ale častá slabost rock/metalových kapel hrajících se dvěma kytarami a v případě takového bandu, jako je YbCA, to nepředstavuje žádný problém. Každopádně je takováto dobře diváky bavící metalová kapela výborným zpestřením každého rockfestu a určitě by měla vystupovat a bavit fandy metalové muziky v klubech i na venkovních akcích co nejčastěji.

Jako druhý v pořadí zahrál na tomto Galavečeru hudby v Melodce brněnský powermetalový band Eagleheart, přesněji řečeno jen jeho dva hlavní členové, zpěvák, skladatel a kytarista Michal Kůs se sólovým kytaristou Jiřím Hábem, který je známý ze svého působení v legendární blackmetalové kapele Root. Oba dva patří ke špičce českých metalových kytaristů a pracují taky profesionálně pro renomovaného výrobce elektrických kytar Ibanez. Kapela Eagleheart nemá nyní bohužel stálého bubeníka, protože výborný Patrik Macháček studuje na hudební škole v Londýně. Michal s Jirkou si s tím však poradili a zahráli hity Eagleheartu na svoje elektrické kytary Ibanez za doprovodu sampleru nebo jen s akustickým kytarami bez dalších nástrojů, přičemž je Michal kromě své excelentní hry na kytaru taky dobrým zpěvákem, takže dokáže výjimečně nahradit stálého člena bandu, sólového zpěváka Romana Sáčka, i když tím pádem chybí parádní sborové vokály, kterými je Eagleheart pověstný. To nejlepší z vystoupení Eagleheart přišlo na závěr, když jednu ze svých nejlepších skladeb z posledního alba Reverse zahráli ve třech s bubeníkem bandu YbCA, který kdysi v Eagleheart hrával. Stálo určitě za to vidět vystoupení Eagleheart i v maximálně redukované sestavě, ale já jsem si nostalgicky vzpomněl na poslední koncert Eagleheart někdy před třemi lety v Melodce, kde hráli v plné sestavě ještě naposledy s původním výborným slovenským kytaristou Michalem Jankuliakem, který s Eagleheart nahrál dvě nejlepší alba této kapely, přičemž od vydání toho posledního Reverse už letos uplyne dlouhých pět let. Přeji Michalovi Kůsovi s Jiřím Hábem a Romanem Sáčkem, aby se jim co nejdříve podařilo najít stálého bubeníka a Eagleheart vystupoval co nejčastěji, ať už v klubech nebo na letních rockfestech. Taková výborná power metalová kapela, jako je Eagleheart, je v českém prostředí jedinečná.

Po Eagleheart došlo v letošním brněnském Galavečeru v Melodce ke změně hudebního stylu, kterou představovala kapela Rosa Nocturna s výbornou charismatickou zpěvačkou Viktorií Surmovou, zpěvákem Mathiasem Novakem, dvěma kytaristy, basistou a bubeníkem. Tato kapela hraje převážně folk metal a její zaměření bylo podtrženo tím, že kytaristé odehráli celý koncert na akustické kytary. Trochu mi na jejich koncertě chyběla druhá zpěvačka Aneta Zatočilová, se kterou jsem viděl tuto kapelu hrát loni v brněnském rockovém pekle v klubu M13, kde hráli oba kytaristé na elektrické nástroje, což mě uspokojilo víc. Folk metal není podobně jako folk či country rock zrovna můj šálek kávy a cíleně jej nesleduji, ale takováto muzika je jistě dobrým zpestřením každého rockfestu, nicméně v klubovém prostředí se určitě nejvíc hodí do hudebních akcí věnovaných tomuto hudebnímu stylu. Osobně si myslím, že by se folk metal měl hrát, kromě elektrických nástrojů a akustických kytar, i s klasickými hudebními nástroji jako jsou housle, flétna, akordeon nebo třeba dudy, které mj. používá na svých koncertech známá a úspěšná ruská Arkona. Rosa Nocturna je určitě výborná kapela, ale co se týká folk metalu, tak mě osobně více zaujali novojičínští Emerald Shine, jejichž zpěvačka hraje navíc na flétnu a druhá zpěvačka na housle. Zvláštností Emerald Shine je, že jejich zpěvák hraje na harfu, což zvuk kapely výrazným způsobem obzvláštňuje, i když tento harfenista zpívá jenom growlem. Emerald Shine měli předloni v Melodce úspěšný koncert na minifestu Femme Fatale.

Na závěr letošního Galavečera rock/metalové hudby v Brně v Melodce zahrála kapela Divá Bára se dvěma kytaristy, baskytaristou, bubeníkem a výborně zpívajícím frontmanem Vlastou Xichtem Hemzalem. Zaujal mě kytarista Daniel Polák, který odehrál jedno svoje výborné sólo dole pod pódiem mezi publikem a naštěstí se během skladby zase úspěšně vrátil na pódium. Tato kapela předvedla perfektní metalový rock'n'roll ve stylu slavných australských AC/DC, kteří Divou Báru nejvíc ovlivnili. Její koncert končil až pozdě po půlnoci a každý fanda tohoto rock/metalového žánru musí být hudbou této kapely nadšený, my ostatní se na koncertu Divé Báry určitě taky vždycky dobře pobavíme.

Letošní Galavečer hudby v Melodce se vydařil, o což se zasloužili všechni muzikanti a zpěváci, místní zvukař a osvětlovač i výborný moderátor Petr Korál, který fundovaně celým večerem provázel.
Sympatické a pozitivní bylo zařazení tomboly do programu večera, ve které bylo vylosováno několik výherců podle čísel jejich vstupenek. Součástí každé takové klubové akce je i nabídka občerstvení, která je tradičně v Melodce velmi dobrá, i když zde čepované Starobrno nepatří k mým nejoblíbenějším pivům, ale naštěstí se zde čepují taky dobré ležáky a pro milovníky sladkého piva i to pšeničné. Nejvíce oceňuji zdejší širokou nabídku kvalitního tvrdého alkoholu a to, že je zde k dostání mezi nealkoholickými nápoji i dobré neochucené pivo pro řidiče a abstinenty. Melodka byla tento večer zaplněna maximálně povoleným počtem návštěvníků a v provozu musely být oba zdejší barové pulty.
Doufám, že tradice této brněnské hudební akce v Melodce bude po loňské přestávce vynucené covidem pokračovat i v dalších letech.

Pro Rockpalace Honza Kubín, 16.1.2022

Studio při úpatí Moravské brány, téměř na konci civilizace, kde končí cesta a dál je jen les a nádherná příroda. Tam nahrávali a nahrávají svoje dílka kapely Traktor, Dymytry, Limetal, Protheus, je to místo, kde vznikaly písně pro album Michala Horáčka, Gábinu Gunčíkovou, kde nahrával třeba i Franta Segrado, Kuba Ryba nebo Boris Carloff, a kde vznikla hudba ke stovkám reklam a různé jiné scénické muziky.

Pojďme do „pravěku“ jak ses k muzice jako takové dostal a kdy jsi jí začal vnímat intenzivně?
Stejně jako jiným puberťákům i mně se dostala do rukou deska s muzikou, která mě okamžitě dostala, to mi maminka tehdy koupila album Europe - The Final Countdown. Když jsem pak viděl, ve stoji na špičkách za plotem, živě hrát Tarantulu, bylo rozhodnuto.

Pamatuješ se ještě, co tě ovlivnilo tak, že si se rozhodl stát muzikantem?
Bylo to právě zmíněné vystoupení kapely Tarantula, tehdy na zábavě na hranicku, kde před tisícem
návštěvníků hráli famózně vlastní songy. Slezl jsem tehdy z plotu, kde jsem visel a uháněl domů vyhrabat španělku, kterou mi kdysi věnoval můj strýc, a začal se učit hrát.

Ale bude řeč především o tvém studiu, takže kdy ses rozhodl, že budeš mít vlastní studio?
Při nahrávání alba Tarantuly – Chemomarsh v ostravském studiu Spirit v létě 1996, přišel neznámý chlapík a nabízel k prodeji 4-stopý magnetofon TASCAM. Jelikož jsem se už o tyto věci zajímal díky spolupráci se Standou Balkem, magyč jsem tehdy okamžitě koupil.

Předpokládám, že člověk ve studiu musí mít dokonalý hudební sluch a slyšet všechno. Už jsi upozornil nějakou kapelu, že to „šmidlá“ falešně?
To se tady v Česku vžilo v 90.tých letech, že technik, který nahrává, musí být zároveň jejich hudebním editorem a zároveň producentem. Někteří zvukaři se do této role samozvaně posadili a vytvořili tento podivný kult. Je to vždy o dohodě s kapelou, co si ohlídají sami a co budu mít na starosti já. Primárně se vždy dohodneme na tom, jak má znít výsledek a to je má práce, dojít s kapelou a celým procesem nahrávání právě do tohoto cíle.

Jaké byly začátky? Myslím technické vybavení a pamatuješ se na první věc, kterou jsi ve studiu vytvořil?
První demo-nahrávky byly s Pavlem Balkem pro naši tehdejší kapelu Tarantula. První kapely, které jsem natáčel ještě do analogového 4-stopáku, později analogového 8-mi stopáku byly The Korf, Tchoři a také první album dnes úspěšného producenta a konstruktéra VST plugin – Borise Carloffa.

Co Bomb Jack nabízí dnes kapelám a zpěvákům?
Oproti dřevní analogové době a demo-studiu ve starých prostorách domu, kde nikdo 30let nebydlel, jsem na stejném místě vybudoval areál, kde centrem moderního studia je velká režie splňující všechny požadavky kladené na profesionální vyřešení akustiky. Ta je obklopena pěti různými nahrávacími místnostmi, které jsou vyvedeny v různých barvách a akustickém provedení. Od velké červené nahrávací místnosti s více než 3m vysokým stropem a přirozenou akustikou, přes tradiční nahrávací žlutou místnost (kterou si oblíbil pro nahrávání bicích tehdejší bubeník Limetalu Lukáš Pavlík) až po vykachličkovaný nahrávací koupelnový box. Studio doplňují místnosti s minimálním dozvukem pro nahrávání zejména extrémních metalových bicích a místnost s velmi dlouhým dozvukem.

A co technické parametry? Věci od tebe hrají jako prase! (myšleno pozitivně)
Srdcem studia je výkonný PC postaveném na nejnovějším procesoru Intel s rychlými SSD disky, velkou 64GB RAM a profesionálním AD/DA převodníkem MOTU. O kvalitní náběr se nám starají tradiční moduly 1073 s ekvalizérem a dynamiku ošetřuji na vstupu pomocí tradičních LA2A a 1176 kompresorů. Vše je snímáno kvalitními mikrofony od renomovaných značek NEUMANN, RODE, SHURE, BEYERDYNAMIC, JZ, SENNHEISER a dalších. Důležitým aspektem je profesionální kabeláž SOMMER.

Sleduješ nové trendy v nahrávání? Asi je to honička držet krok s „dobou“ po technické stránce?
Ano, sleduji úspěšné a výrazné nahrávky současnosti, ale i výborné nahrávky z historie. Zajímám se denně o dění na poli studiového natáčení a produkování hudby. Co se týče techniky, historie ukázala, že to, co bylo sestrojeno a bylo používáno v 70.-90. letech je vůbec to nejlepší, co používat lze. I já jsem strávil stovky hodin zkoušením a různými pokusy o „nějaké netradiční“ postupy a cesty, ale zjistil jsem, že nejlépe funguje opravdu už to objevené. Samozřejmě na poli počítačových VST plugin se tu a tam objeví výborná novota, která když je fakt přínosná a novátorská, musí se zakoupit.
Hodně se věnuju technologii samplování a přisamplování, vyrábím vlastní sady zejména bicích nástrojů, které pak výrazně používám do nahrávek.

Jsi ve studiu sám, nebo máš někoho k ruce? A jak se vůbec nazývá pracovník studia?
Pracovník studia se nazývá střihač, zvukař, nahrávač, ladič, editor, samplovač, míchač, masteringový guru, vařič kafe nebo jen podržtaška. Je to samozřejmě sranda. Muziku a i nahrávání děláme hlavně pro radost, takže si alespoň u nás ve studiu na žádné tituly nepotrpíme. Na samozvané producenty už vůbec ne. Nahrávku produkují všichni, kteří jsou výrobnímu procesu přítomni. Jinak v BOMB JACK studiu se střídáme s dalšími kolegy: Richardem Gajdou, Janem Rössnerem a Dušinkou Sommerem.

Kecáš kapele do nahrávání, když cítíš, že buď tápe, nebo to není úplně ono?
Určitě se snažím kapele v každé fázi natáčení maximálně pomoci. To je myslím, hlavní role toho, kdo nahrávání odbavuje.

Náš společný kamarád Jura Šperl mi v jedné naší debatě říkal, když jsem se mu svěřoval, že chystám rozhovor s tebou, že jsi i výborný muzikant (kdysi Tarantule), vypomůžeš občas i jako muzikant, když je třeba, nebo aranže…?
Často a velice rád přispěju svým názorem, námětem a nápady k tomu, aby byl song, co nejlepší. Zásadně však do nahrávek nevstupuji jako kytarista, nebo jinak aktivně hráčsky.

Máš nějaká kritéria, kdo může, či nemůže u tebe nahrávat? Myslím stylově, nebo dokážeš vyhovět všem?
Maximálně vycházím vstříc všem dobrým lidem a natočím cokoliv. Jen některým, kterým trochu zelené barvy zbylo, nedokážu jejich okapy namalovat.

Jaký finální produkt může Bomb Jack studio nabídnout? Od dema, promo, až po výslednou profi nahrávku?
Dema jsme točili v začátcích, dnes už natáčíme pouze na profesionální úrovni alba, singly nebo scénickou muziku podle nejpřísnějších a nejnáročnějších požadavků současných klientů, které tvoří v současné době často velice úspěšní hudebníci, kapely a interpreti.

Analog a digital, co je ti bližší a proč? V čem se liší?
Analog je mysteriózní kouzlo, které právě znovu budujeme a umožníme kapelám, zažít tu atmosféru 90.let a vyzkoušet si jaké to je, když nahrávala např. Nirvana nebo Metallica – do pásu.
Do analogu mohli nahrávat opravdu pouze ti, kteří uměli hrát. Digitální technologie je také senzační. Znáš-li tajemství analogu, dá se spousta věcí aplikovat i v tomto prostředí. Simulace, když jsou správě použité, opravdu fungují! Navíc je zde hlavní výhoda to, že co nahráváš také vidíš. Vše je editovatelné a snadno řešitelné. Je to samozřejmě budoucnost a jasný trend nahrávání. Propojení s analogovou technologií je ale také možné a přináší senzační výsledky.

Co říkáš jako profík na návrat vinylů?
To je famózní, že se vinyly vrátily a potvrdily, že cit a vztah k dobré hudbě nemůžou přetlačit umělé a často umělecky opravdu nízké a navíc se opakující, tendenční, oportunistické braky. Ty se naštěstí na vinyly nedostanou.

Měl jsi tam spoustu jmen, zmíním jen některé, mne blízké – Dymytry, Traktor, Protheus…jak se ti pracuje s tak zvučnými jmény?
Výborně! Tito úspěšní lidé jsou výbornými muzikanty, navíc mají velké zkušenosti a pokoru zároveň.
Mají naprosté jasno, co chtějí a umějí mi to jednoduše sdělit. Pak se pracuje opravdu pohodově, přesto naprosto profesionálně a precizně. Vzájemná důvěra a respekt je kořením perfektních produkcí.

Musím zmínit můj veliký objev roku 2021 – Panoptiko, cestují časem a stoletími…jak se ti pracovalo s nimi a jak jsi na ně narazil?
I já mám své koníčky, a při jedné toulce časem mě na jednom ostrově v Egejském moři při večerním bále překvapili svým šokujícím vystoupením na tamním bále, a pak i oslovili tajemné kreatury této eskadry. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se na tom, že BOMB JACK studio je ta pravá brána do našeho století. Byla to nejšílenější práce, kterou jsem dělal. Podivíni s šílenými nápady a cestami. Přesto se podařilo nahrát analogově do pásu prvních 11 songů této kapely. A s nahráváním dalších songů stále pokračujeme při každém jejich průletu či návštěvě. Je povznášející pomáhat jim v tomto divném světě, na který reagovali i svou výpravou, kostýmy a právě maskami. Říkají: „ V dnešní době plné lží, pozérství a přetvářky si spousta lidí musí dát masku a byli alespoň chvíli SAMI SEBOU, v minulosti si masky dávali, aby byli NĚKÝM JINÝM.“

Byl jsi z nějaké kapely, co u tebe nahrávala nadšený? Myslím teď mile překvapený?
Bylo jich opravdu hodně. Za všechny uvedu hned tu první, která mě před více než deseti lety dostala do kolen. Byla to parta Johny Said the Number, kde hráli snad nejtalentovanější čeští muzikanti,
které jsem poznal.

Jaké máš plány na rok 2022? Už máte naplněný kalendář?
Stále natáčíme a pomáháme na svět řadě profesionální, ale i amatérských nahrávek, protože hudba je nejvíc. Nemůžeš si na ni sáhnout. Každý ji vnímá docela jinak a přitom stejně.

Kde lidé najdou informace o Bomb Jack studiu, popř. jak se s tebou můžou zkontaktovat?
Na stránkách www.bombjack.cz je veškeré dostupné info a kontakty.

Zvukový „inžo“, já ti děkuju za čas a našim posluchačám pustím něco, co opustilo Bomb Jack studio a tím budou Panoptiko, souhlasíš?
Jasně, vyřizuji tímto pozdrav ctěnému panstvu a aristokracii pozemské od Panoptika a zároveň tlumočím uctivé poděkování za prezentaci kapely na stránkách ROCK PALACE.

Matěj Lipský vždy hýří elánem, dobrou náladou a je okolo něho spousta aktivit, stačí sledovat jeho FB. Jeden z jeho projektů Krmelec jde do finální fáze, takže s Matějem prohodíme „pár“ slovíček.

Nejde se nezeptat, je po Vánocích, začal nový rok, zbilancuj ten předešlý, co se povedlo, co se nepovedlo?
Ahoj Honzo, díky za prostor pro KRMELEC. V loňském roce se především povedlo dotáhnout nové album KRMELCE a včas odevzdat se vším všudy vydavateli PAŘÁT PRODUCTIONS & MAGAZINE, aby teď v lednu mohlo vyjít. Kromě toho se povedlo asi po deseti letech dokončit CD a knihu pro děti s názvem MÁMO, TÁTO V KOMOŘE JE KROCKODÝL. Z toho mám velikou radost už i proto, že je první náklad skoro vyprodaný. Navíc jsem k této knize přidal i pravidelný pořad Krockodýl na Rádiu Hey, kam si zvu, každou neděli (od 16:00), hosty na rozhovor (reprízy jsou každou středu od 17:00 hod.).
A co se nepovedlo? Chtěl jsem vydat CD svého nového gothic rockového PROJEKTU XIII, ale kvůli mojí veliké vytíženosti i vytíženosti bubeníka, producenta a zvukaře v jedné osobě - Kobdzeye, jsme udělali jen EP v elektronické podobě, které nese název “Maska”. I tak bych řekl, že byl minulý rok docela hudebně plodný.

Matěji, stále více a více informací prosakuje okolo Krmelce. Proč vlastně Krmelec vnikl, někde jsem četl, že jde o tvou psychohygienu.
Já jsem jako psychohygienu míval MASTURBACI. To zní divně, já vím, ale moje první kapela v životě, kterou jsem s bratranci zakládal v pubertě, nesla tento název. Pojmenovali jsme se podle skladby TÖRRU “Padlý chtíč”, aniž bychom tušili, co ono slovo znamená. Jakmile jsme to zjistili, bylo vymalováno. Začali jsme hrát death metal, takového punkového střihu a s tímto názvem se nemůžeš brát moc vážně. Když se MASTURBACE rozpadla, založil jsem se zpěvákem Márou něco jako pokračování v podobě, jak řekl jeden náš fanoušek, jiné honitby. Tak vznikl KRMELEC. Recesistická parta, která míchá dechovku s metalem. Stylu říkáme (podle Johana z Fobiazinu) dech metal. Letos, jak už jsem zmínil, vydáváme nové (druhé) album s názvem “Hell’s Leaving Your House”. Obsahuje osm autorských skladeb a pět cover verzí. Mezi nimi je i předělávka skladby TÖRRU, která kdysi dávno předurčila mé metalové putování světem. Teď jsme na ní dodělali lyric video a poslali ji Vlastovi Henychovi, kterému se moc líbila, což nás fakt potěšilo.

Kdy album vyjde a kde bude k dostání?
Druhé album KRMELCE vychází 20. 1. 2022 a po Čechách a Slovensku je distribuováno spolu s časopisem Pařát (www.paratmagazine.com). Dá se sice koupit i samostatně, ale to by podle mě byla škoda. Navíc tak člověk získá nejen zajímavý časopis, ale i náš plakát velikosti A2. Do světa se pak bude dostávat v distribuci Pařátu samostatně. Vydat album v této podobě a distribuci má pro nás velký smysl, protože se touto cestou dostane během několika týdnů k více jak 3000 fanouškům tvrdého kovu. Navíc jsem staromilec a fyzická podoba nahrávky je pro mě důležitá. Do budoucna jsme ale s Pařátem domluveni, že umístíme obě naše alba i na streamovací platformy, jako Spotify či Apple Music.

Kolik skladeb bude obsahovat a jak se bude jmenovat?
Celkově tedy novinka obsahuje 13 skladeb. Název alba “Hell’s Leaving Your House” stejně jako jeho obal, odkazuje ke kompilaci z konce osmdesátých let minulého století “Hell’s Comes To Your House”. Prostě jsem si řekl, že už je na čase, aby to peklo z mého domu odešlo (smích). Kdo tu kompilaci zná, tak náš obal jistě docení, protože je to fakt skvělý cover coveru z dílny šikovného grafika a kreslíře Maťa Mišíka a tentokrát se Maťo fakt vytáhl.

Dá se říci, že nový počin naváže na textově odvážně vysokou laťku „Honitby“?
Na prvním albu “Tak trochu jiná honitba”, jsme představili pouze vlastní tvorbu, ale do ní jsme schovali spoustu hudebních odkazů na různé známé hity či filmové melodie. Na novince jsme tomuto zůstali věrni, ale rozšířili jsme naši produkci i o pět předělávek. Cover-verze pojímáme jako dost svérázné pocty kapelám, jejichž songy hrajeme. Text sice vychází z původního textu skladby, ale pointa i příběh je často zcela jiný. Občas si pohrajeme i s muzikou samotnou, obzvláště, když se ozve dechovka. U vlastních věcí, jsme textově opět, jako u prvního alba, zhudebnili reálné příběhy, které se skutečně staly. Na našem Facebooku řadu měsíců sdílíme nejrůznější kuriozity z relevantních médií, které se týkají světa zvířat, myslivosti a zemědělství. Z nich pak vybíráme, co zhudebníme. Každá naše autorská skladba má tedy za sebou příběh, který se skutečně stal. Dokonce jsme do textů vždy zařadili i zemi, ve které se příhoda odehrála. Ale musíme si přiznat, že pokud jsme na debutu v podobě “Honitby” měli nějaké muzikantské ambice, tak ty jsou nyní zcela pryč. Převládá u nás už jen polka, která je slyšet skoro v každé naší skladbě.

Která skladba vám dala nejvíce zabrat?
Nakonec asi paradoxně předělávka PET SHOP BOYS. Nějak se mi nedařilo ji harmonicky správně odposlouchat. Naštěstí máme v kapele studovaného hudebníka Kobdzeye, který ji dotáhl do heavy metalové podoby. Vzhledem k tomu, že celé album má spíš blízko k death black metalu nebo reverznímu grind coru (reverzní proto, protože tam kde by grindeři zrychlili, my zpomalíme), tak tento song je zpívaný ze 2/3 čistým hlasem a hraný jako osmdesátkový hevík. Myslím si, že to hodně lidí, kteří mají rádi MASTURBACI či klasickou tvorbu KRMELCE bude těžko rozdýchávat, stejně jako poctu TUBLATANCE, o true metalistech ani nemluvím (smích)

Kdo se na albu podílí, autorsky jste si to rozdělili, nebo je to tvoje dílko?
Tradičně je to společné dílo. Já sice napíšu veškerou hudbu a většinu textů, ale zpěvák Mára si je ve studiu upraví (občas přinese i svůj text), aby se mu lépe zpívaly. Bubeník Kobdzey, který má na starosti nejen bicí, ale i samplované dechy a celkovou produkci, pak vnáší mnoho nových melodií a harmonií, které tam původně ani nebyly. Tenhle proces nás baví, stejně jako vymýšlení jmen autorů hudby a textu na obalu CD. Kdo si ho pořídí, ten se dobře pobaví. Oficielně autorství KRMELCE není naše, ale těchto autorů, takže na nějaké tantiémy můžeme zapomenout.

Jak se ti pracuje lépe, nejprve text a pak muzika, nebo muzika a pak text, nebo sbíráš „střípky“ nápadů a pak sedneš a lepíš?
U KRMELCE je to tak, že nejdříve napíšu hudbu a pak dodělávám texty. U jiných projektů to je tak, že většinou text i hudba vznikají najednou. Minimálně je tomu tak, že bych napsal text a pak ho zhudebňoval. Tahle cesta mi sice není cizí, ale úplně mi nesedí. Jedna věc je ale zajímavá, když Mára donese text, většinou okamžitě sedí na mnou donesenou hudební novinku. Takhle jsme to měli za dob MASTURBACE a přeneslo se to i do KRMELCE. Taková zvláštní symbióza.

Když zůstaneme u nápadů, přece jen těch hudebních aktivit máš povícero, přepínáš mozek a řekneš si, teď budu makat na Krmelci, teď na Projektu XIII…nebo tomu necháváš volnou ruku a pak nápady rozdělíš?
Je to přesně jak píšeš v prvním případě. Prostě si řeknu, teď dělám na KRMELCI a co složím, prostě jde pro KRMELEC a hotovo. U prvního alba se mi stalo u skladby “Schován v lese”, že bych jí moc chtěl pro NEGATIVE FACE, ale držím se konzervativně toho, že ta skladba vzniká přesně pro ten projekt, na který jsem naladěný. Takže KRMELCI zůstala. Navíc mě moc baví přepínat mezi styly. Je skvělé si sednout a říct, tak a teď jdu dělat gotihic rockovou baladu pro PROJEKT XIII a teď nějakou polku pro KRMELEC.

Jaká je sestava oproti minulému počinu?
Sestava zůstala stejná. Mára - zpěv, Kobdzey - bicí, klávesy a já tradičně všechny strunné nástroje a nějaké ty vokály. Změna nastala u hostů na kytarová sóla. Tentokrát jsme oslovili pouze Piškota (ex. APOCRYPHAL DEATH, PACIČKA a další kapely). Je to skvělý metalový kytarista a protože jsou sóla pouze u metalových coverů (jak jsem psal, na umění u vlastních skladeb jsme rezignovali), nebylo třeba oslovovat někoho dalšího.

Mimo vlastních kousků máte tedy i covery, posílal jsi mi zdařilý cover na kultovní Master‘s Hammer, můžeme se těšit ještě na další?
Vlastně jsem to už během rozhovoru vytroubil skoro všechno. Ale můžu to shrnout: Na novince najdete covery kapel PET SHOP BOYS, TUBLATANKA, MASTER’S HAMMER, KRABATHOR a TÖRR. Původně jsme chtěli dát na album i cover kapely V.A.R., který v loňském roce vyšel rovněž pod Pařátem na jejich tributním albu, ale nakonec jsme se rozhodli to neudělat a zachovat tak tributnímu albu určitou exkluzivitu.

Podle jakých kritériích vybíráš, co se hodí na cover?
Buď chceme vyjádřit kapele poctu nebo nás napadne nějaký fórek. Tam, kde se to spojí, cover vybereme. Je to sice recese, ale opravdu je to zároveň i pocta. Snažíme se skladbu zahrát co nejvíce věrohodně. Proto taky často nepoužíváme metronom a hrajeme to přesně podle toho, jak to původní interpreti nahráli. Pokud někde zrychlí nebo naopak kulhají, kulháme a zrychlujeme s nimi. Nahrávání je o to náročnější, že se nic nedá zkopírovat. Hraje se naživo, jako za starých časů u nahrávání na pás.

Předpokládám, že i covery se hůře textují, než vlastní skladby, jak jsi se popral s kultovními „Master´s“?
Zrovna u MASTER’S HAMMER to bylo v pohodě. Text napsal zpěvák Mára. Má je rád od začátku a v textu reaguje na původní text Františka Štorma. Pokud někdo původní skladbu zná, může se u toho dobře pobavit i ocenit Márův text. Trochu jsme se prali s PET SHOP BOYS. Tam bylo jasné, jak dopadne původní věta “It’s a sin”, ale dál jsme nevěděli nic. Nejtěžší je najít téma, pak už to jde. Žádný z uložených novinových článků, které se týkali příběhů se zvířaty na to nešel, trochu jsme se s tím mořili a nakonec skladbu odložili. Do týdne pak vznikl text o pytlákovi a bylo vymalováno.

sranda musí být

Kde se album, nahrává a proč právě tam?
Nahráváme už tradičně v domácím studiu Kobdzeye. Kobdzey má zkušenosti ze Sona a je to nejen skvělý mistr zvuku, ale především producent a muzikant. Každá skladba pod jeho dohledem rozkvete. Navíc dokáže vhodně namíchat vedle sebe tvrdé kytary i samplované dechové nástroje, aby vše drželo pohromadě a bylo dobře slyšet. Z celkového zvuku novinky mám radost. S Kobdzeyem máme taky zvláštní symbiózu. Když chci něco změnit nebo upravit, většinou už to má hotové nebo přemýšlí stejným směrem. Takhle to máme u všech společných projektů a jsem za to moc rád.

Vím, jak jsi vytížený, tak se musím zeptat, jak vůbec album, při tvé vytíženosti vznikalo?
Poměrně rychle. Výhoda je, že si prakticky s Kobdzeyem vystačíme sami. Já mu mailem poslal demosnímky, které Kobdzey nabubnoval. Pak jsem ve studiu nahrál kytaru a basu. Poté jsem 99% věcí otextoval a poslal to Márovi. Ten pak zajel asi 3x do studia a bylo hotovo. Následně jsme ve volných chvílích album míchali a dohrávali samply dechů prostřednictvím kláves. Novinka v podstatě vznikala rok a kousek po debutu. Když vezmeme v úvahu že “Honitba” se dávala dohromady víc jak pět let, je to docela rekord. A taky je to rychlé díky Herdronovi z Pařátu, který nám dává jasné termíny. Ty dedlajny fungují skvěle.

Krmelec, půjde opět jen o studiový projekt, nebo se někde ukážete živě?
Ono je to jinak, my byli připraveni hrát, dokonce jsme měli domluvený křest alba a nějaké festivaly, ale pak nám do toho hodil covid vidle. Sice díky tomu vznikl legendární klip na cover KRABATHORU “Respirátor” (na Facebooku ho vidělo víc jak 100 000 lidí), ale to bylo všechno. Tím, že toho máme všichni moc, rozprchli jsme se do jiných projektů a nakonec si přiznali, že nám studiová podoba KRMELCE prozatím vyhovuje. Navíc stárneme a všichni jsme se shodli na tom, že bychom to naživo taky nemuseli zahrát. Já, abych se dostal do temp přes 300 BPM, jsem musel dva týdny denně cvičit na kytaru a na to už jsem přeci jen starý a líný. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy… prozatím jsme studiový projekt.

Nemůžu se nezeptat na tvůj další projekt – Projekt XIII, platí stále, že je v plánu po výborném EP Maska, bude plnohodnotné dílko? Jak pokračuje práce na něm?
Jsme s Kobdzeyem domluveni, že od února 2022 začínáme nahrávat debutní album s názvem “Ad Radices Tergum”. To by mělo vyjít na přelomu dubna a května, aby byl trochu čas na naposlouchání, než proběhne křest. Ten se uskuteční 8. 6. 2022 v pražském planetáriu. Vzhledem k tomu, že už teď máme polovinu sálu zamluvenou, budeme prodávat pouze 100 lístků. Pokud tedy někdo ze čtenářů má chuť zažít gotiku pod mléčnou dráhou, ať sleduje nás Instagram nebo Facebook, kde se včas dozví o zahájení předprodeje.

Doufám, že stále zvažuješ i vinylovou verzi, jak jsi již jednou řekl v jednom z našich rozhovorů?
Vinyl byl a je můj sen. Zatím žádná moje nahrávka na LP nevyšla. Jenom se teď značně změnily ceny (ve spojitosti s nárůstem výdajů za energie a celkovou inflací), takže pokud na to neseženu někoho, kdo by se na vydání spolupodílel, tak se obávám, že si na LP počkáme. Navíc jsou lhůty na vydání víc jak 6 měsíců… uvidíme. (dodávám- to mě ano nestraš, po velikém zklamáním, že Petroleum vyšlo „jen“ na CD a já se těšil na vinyl)

Zaznamenal jsem i velký úspěch s tvou knihou Mámo, táto v komoře je krockodýl. Neplánuješ nějaké pokračování?
Ta knížka s 2CD dopadla parádně. Mám z ní velkou radost a jak jsem zmínil, je už skoro vyprodaná… ale upřímně, dělal jsem na ní dlouhých deset let, tak to na pokračování moc nevidím. I když nikdy, neříkej nikdy.

Každopádně se ještě zeptám na vaše Rádio Tloskov, jak pokračuje, máte nějaké plány v novém roce?
Jak víš, tak pracuji jako ředitel centra pro lidi se zdravotním postižením, kde jsme před lety udělali vlastní internetové rádio, včetně rozhlasového studia. To nás teď v době pandemie zachraňuje. Vysíláme z něj živé muzikoterapeutické koncerty, nahráváme zde nové album kapely Kabrňáci (muzikanti s mentálním a kombinovaným postižením) a celkově dáváme vědět světu, že se dají dělat sociální služby jinak a že hudba léčí. Nedávno jsme o tom měli příspěvek na on-line kongresu v Austrálii.

Tak, pane řediteli, díky za tvůj vzácný čas a teď nám ještě prozraď, kde najdeme informace okolo Krmelce, Projektu XIII a dalších tvých aktivitách?
Taky moc děkuji za rozhovor. Veškeré informace o KRMELCI i PROJEKTU XIII najdete na Facebooku a Instagramu:

KRMELEC:
FB
Instagram

PROJEKT XIII:
FB
Instagram

Přiznám se rovnou, že je moc nežeru. Hlavní období "beatlesmánie" mne díky mému datu narození minulo, takže jsem už jen zachytil dozvuky jejich mohutné slávy. Uznávám jejich průkopnickou roli při prosazování beatu nebo snad i big beatu. Nebudu vás tady také unavovat nějakými jejich diskografickými daty. Snad jen to, že dva původní členové, John Lennon a George Harrison, již nežijí. Co vybrat? To je v podstatě neřešitelná otázka. Nakonec jsem se rozhodl pro Let It Be...
Beatles – Let It Be