Po dlouhých letech se čas od času vracím k poslechu celých alb, jako tomu bylo kdysi, když jsem trávil večery v zamčeném pokoji s kazeťákem na plné koule.
Začínal jsem na německém heavy metalu, pak se přidal britský. Metal Church byli jednou z těch kapel, co můj zájem nasměrovaly směrem za Atlantik. A v čem pro mě byli tehdy (i dnes) Metal Church jiní než evropské kapely? Já si to představuji takto. Německý metalový muzikant má před očima notovou osnovu, britský metalový muzikant myslí při hře na Párply a Sabaty, i když hraje něco jiného. Americký metalový muzikant žije v brlohu, ve kterém má jen kytaru, Marshalla a televizi s videem (tam si samozřejmě pouští výhradně koncerty) a večer jde pařit do klubu. Americký metal má prostě úplně jinou atmosféru, takovou okouzlující, průkopnickou, nostalgickou, a přesto vykopávající mládí vstříc do života.
Album "The Dark" mi taky ukázalo, že každý skutečně vnímáme muziku úplně jinak. Kdysi jsem ho pustil bratrancovi v domnění, že mu pouštím parádní melodickou kapelu, která ho musí chytnout na první poslech. On se podivoval, jak takový rámus bez náznaku melodie mohu poslouchat.
A jaký byl poslech po letech? Tentokrát se musím přiznat, že mé pocity nedosahovaly té mé dávné euforie a zub času tady svůj otisk zanechal. Skladby jsou nepochybně kultovky (pro mě zejména první čtyři, při nich mé posluchačské srdce skutečně plesá naplno), ale je fakt, že ta produkce skutečně trochu zestárla a neburácí to tak, jak jsem si to pamatoval z dávných časů. Na druhou stranu, znovu mě to stoprocentně přeneslo do atmosféry doby, kdy se metal chystal ke svému vrcholnéu rozmachu a na desítky let dopředu ovlivnil životní styl milionů lidí po celém světě. Shrnu-li to do jedné věty, k poslechu je prostě třeba být vybaven i potřebnou dávkou nostalgie. Ale zase ne moc, protože vám pak hrozí, že vás to pohltí a že se z toho roku 1986 nebudete chtít za žádnou cenu dostat zpátky.
Ještě jedna zajímavost. U každé kapely pro člověka obvykle platí, že album, kterým se s kapelu seznámil, je prostě navždy tím jednoznačně nejlepším. Znáte to. Jestli jste začali poslouchat Metallicu s "Masters Of Puppets", tak jakkoli budete obdivovat "Ride The Lightning" či "Kill ´Em All", místo jedničky už je navždy obsazené.
Jakkoli mám "The Dark" ve velké oblibě a úctě, tak musím říci, že debut "Metal Church", ke kterému jsem se dostal až mnohem později (tak moc, že se mi do tohoto „kazetového“ seriálu nevejde), se mi líbí ještě o kousíček více.

Britská hardrocková skupina, která hraje moji nejmilejší hudbu tzv. bigbít. Od začátku to prostě šlape, melodie jednoduchá, sóla ne moc výrazná, žádné velké parádičky, ale celé se to chová jako dobře promazaný stroj. Jedním z představitelů je právě UFO, které mám opravdu moc rád. Založeno v roce 1969, hrají dodnes s několika přestávkami. V 70. letech zde hrál sólovou kytaru Michael Schenker, ex Scorpions, kterého v r. 1979 kvůli neshodám a jeho drogovým výstřelkům vyhodili. Ze záplavy dobrého bigbítu vybírám jednu píseň z jejich mega úspěšného živého LPíčka Strangers in the Night (nahraného v Chicagu). Hrají to občas i kapely u nás: Doctor Doctor...
U.F.O. – Doctor Doctor

Dnes pro opravdové pamětníky, znalce, rockery a fajnšmekry. Holandská rocková a bluesová skupina Livin´ Blues. Skupina založená v roce 1967 se po vydání sedmi alb rozpadla. Kromě stálých členů skupiny byla nápadná zejména jejich velká spotřeba bubeníků. U nás koncem 70. let vyšlo jako zázrakem jejich skvělé album Blue Breeze (vydané 1976). Je opravdu plné moc hezkých rockových pecek, vybírám jednu z nich: titulní Blue Breeze. I po letech moc moc pěkné ?
Livin´Blues – Blue Breeze

Další návrat k poslechu celých alb mě konečně zavál na domácí půdu. Dnes se podíváme na jedno z nejdokonalejších alb, co kdy na české scéně vznikla. Debutové album skupiny MAC BETH z roku 1992. V oněch časech byla řada rockových fanoušků přesvědčena, že u nás nemůže existovat nic lepšího než všechny ty Arakainy, Kreysony, Törry a další. Jenže to, s čím přišli Mac Beth, je úplně jiný level. Fantastická produkce, skvěle vygradované skladby, excelentní zpěv. A hlavně 44minutová porce hudby bez sebemenšího náznaku slabiny. Kapela ze sebe vychrlila gejzír úchvatných melodických nápadů v nadčasové produkci. A ty vokály, to je jedna velká lahůdka. Je to takový mix více melodických žánrů, melodicky to ctí klasický evropský power metal, ale ty kytarové aranže jsou rozpustilé tak, že tam cítím americký závan. Vzpomínám si, že jsem kdysi měl v autě nepříliš spolehlivé autorádio. A nahrávku Mac Beth na originálce kazetě jsem tam sjížděl velmi často. A víte proč? Protože tam člověk neměl sebemenší nutkání cokoli přetáčet.
Cesty hudebního úspěchu jsou však nevyzpytatelné. Tato kapela udělala dobře úplně všechno, jde o výkladní skříň české muziky, kterou bych mohl i dnes pustit komukoliv ve světě, ale k nějaké větší proslulosti to nevedlo. Kluci sami v jednom rozhlasovém pořadu říkali: "Ono je hezké, když si otevřete zahraniční časopis a na levé straně jsme my a na druhé Ozzy Osbourne. Jenže pak přijedeme do Klatov koncertovat a tam máme v publiku 15 lidí." Kapela se po vydání 4 alb přetransformovala v trochu měkčeji laděnou kapelu 0609, aby pak Míra Chrástka po letech plahočení přijal lano do skupiny Turbo, kde člověk za to své muzicírování přece jenom sklidí nějaké zadostiučinění.