Dnes jen pro opravdové fajnšmekry a pamětníky. Barry Goudreau, kytarista skupiny Boston. V roce 1984 formuje nakrátko formaci Orion The Hunter a vydává, dle mého názoru, velmi zdařilé album stejného názvu. Účinkuje na něm mj. také nedávno zesnulý Brad Delp také z Bostonu. Skupina hraje krátce jako předkapela slavným Aerosmith, pak však zakrátko zcela zaniká. Pustíme si Dreamin´ s velmi podařeným kytarovým sólem. Pamatuji si, že jsem si to hrál opakovaně vleže na zemi se sluchátky v uších. To sólíčko mně utkvělo v paměti... Orion The Hunter – Dreamin´
Tuhle skvělou kapelu jsem objevil, už když jsem aktivně hrál a samozřejmě jsme převzali některé skladby do našeho repertoáru. Ovšem zahrát a hlavně zazpívat, to byl velký oříšek, ale když jsme na zábavě spustili Highway to Hell, tak „máničky“ málem zbořili sál.
AC/DC – tahle australská kapela byla založena v roce 1973 a to bratry Angus Young a Malcolm Young. AC/DC jsou určitě průkopníky hardrocku, i když oni se považují spíš za Rock and Roll. První studiové album bylo High Voltage z roku 1975. Pro mne ale stěžejní deska kde jsem je „objevil“ bylo album Highway to Hell“ které napsali bratři Youngovi a zpěvák Bon Scott, který kapele dal ten nepřehlédnutelný výraz. 19. 2. 1980 tragicky zemřel a nahradil ho Brian Johnson, se kterým kapela ještě téhož roku vydává album Back in Back, které bylo poctou Bonu Scottovi. Album se stává komerčně jedním z nejúspěšnějších. Alba Back in Back se prodalo celkem 160 miliónů a je celosvětově druhým nejprodávanějším albem historie, za albem Michaela Jacksona – Thriller. AC/DC, čtvrtí na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock a televizí MTV byli vyhlášeni sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob. V angličtině je název AC/DC zkratkou pro „alternativ current/direkt current“ což v češtině znamená „střídavý proud/stejnosměrný proud“, charakterizující energii, která čiší z každého jejich koncertu. Údajně to bratry napadlo, když značku AC/DC viděli na šicím stroji své sestry… V některých kulturách prej zkratka AC/DC označuje bisexuály, ale to je tvrzení nějakého taxikáře, který je jednou někam vezl. Někteří náboženští představitelé dokonce tvrdí, že zkratka znamená „Anti-Christ/Devil Christ a snaží se kapelu prezentovat jako satanisty, což samozřejmě kapela i já odmítáme, z důvodů úmyslného poškozování jména kapely.
Svůj první koncert kapela odehrála 31. 12. 1973 v klubu Chequers v Sydney a to v sestavě bratři Youngovi, baskytarista Larry Van Kriedt, zpěvák Dave Evans a bubeník Colin Burgess. Sestava se často měnila, střídali se baskytaristi i bubeníci a při koncertech často nahrazoval zpěváka Evanse manažer skupiny Dennis Lauglin. Proto se v roce 1974 stal zpěvákem zkušený Ronald Belford „Bon“ Scott. Sestava se stabilizovala ve složení bratři Youngovi, bubeník Phil Rudd, baskytarista Mark Evans a zpěvák „Bon“ Scott. Tato sestava se stala jednou z nejpopulárnějších, i když jejich vystoupení v australské televizi v roce 1977 bylo posledním na více jak dvacet let. V té době podepsali smlouvu s Atlantic Records a vydali se na turné po Velké Británii a Evropě.
19. února 1980 po zkonzumování značného množství alkoholu byl v autě nalezen Bon Scott mrtvý. Kapela krátce zvažovala ukončení, ale naštěstí se objevil výtečný zpěvák Brian Johnson. Angus Young vzpomínal jak mu Bon Scott pouštěl nahrávky od Little Richarda a vyprávěl, jak viděl zpívat Briana . . . „ten člověk zpíval, co jeho plíce dovolily a potom sebou švihnul na zem“ a takového šoumena si tihle pánové nemohli nechat ujít.
S Brianem Johnsonem nahráli/dokončili album Back in Back, které se stalo nejúspěšnějším albem AC/DC a i také nejůspěšnějším albem hard rockové historie. Skladby Hells Bels, You Shook Me All Night Long, či Back in Black můžeme považovat za milník v rockové historii a celkově se prodalo víc jak 50 miliónů alb.
V roce 1983 byl po rvačce s Malcolmem vyhozen bubeník Phill Rudd, kterého nahradil Simon Wright. Jako první album s novým bubeníkem nahráli Flick of the Switch které je ale považováno za málo úspěšné. V roce 1988 AC/DC nahráli Blow Up Your, video, které dosáhlo značného komerčního úspěchu, ale i přes to oznámil Malcom Young odchod z důvodů léčby z alkoholismu. V kapele jej nahradil Stevie Young, jeho synovec. Odchází také Simon Wright, kterého nahrazuje Chris Slade. Nové album z roku 1990, The Razors Edge znamená návrat mezi nejpopulárnější kapely. V roce 1994 se na bubenický praktikábl vrací starý dobrý Phil Rudd a AC/DC rok po té vydávají album Ballbreaker. V 97. Vyšel box set, který měl 4 alba, které mimo jiné obsahovala oboustranný plakát, smývatelné tetování, trsátko a hlavně…otevírák. Další alba byly v letech 2000, 2003 a 2007. 1. října 2004 byla jedna z uliček v Melbourne přejmenována na počest kapely na ACDC Lane, ale 2. března 2000 ve Španělsku ulice v Leganés ve Španělsku byla pojmenována „Celle de AC/DC“
AC/DC se samozřejmě dočkali . . .v březnu 2003 byli uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame a během ceremoniálu zahráli písně Highway to Hell, You Shook Me All Night Long spolu se Stevenem Tylerem.
15. 9. 2008 začalo vysílat rádio AC/DC, kde se hraje hlavně jejich hudba, prokládaná rozhovory se členy skupiny. V roce 2010 vydávají album Iron Man 2 a stávají se hlavní hvězdou festivalu Download v Donigton Parku. Turné Black Ice trvalo 20 měsíců AC/DC odehráli 168 koncertů ve 108 městech. V květnu 2012 Malcom Young prohlásil, že pracují na pokračování alba Black Ice, ale upozornil, že na novou desku si fanoušci počkají.
„Víte, jaký Brian je. Něco řekne a pak odejde. Bude to chvíli trvat - každopádně rok nebo dva. Pracuji s nějakým materiálem pro písně, dělám to celou dobu, stejně jako zbytek kapely. Stále pracujeme. Ovšem mezi alby Stiff Upper Lip a Black Ice jsme měli dlouhou pauzu, takže si myslím, že potřebujeme pár let na to, abychom se připravili a trochu více na tom zapracovali“.
19. 11. 2012 vyšlo album Live at River Plate a bylo to po 20 letech první koncertní album.
Dne 16. dubna 2014 v reakci na předchozí zprávy o tom, že se kapela může rozpadnout kvůli nemoci Malcolma Younga se Brian Johnson nechal slyšet, že se AC/DC nerozpadají
„Určitě se v květnu sejdeme ve Vancouveru. Vezmeme kytary, zahrajeme si a zjistíme, jestli má někdo nějaké melodie nebo nápady. Pokud se to stane, nahrajeme to." Dne 7. března 2016 Brian Johnson oznámil, že mu byla diagnostikována hrozba úplné ztráty sluchu a ošetřující lékaři mu doporučili ukončit vystupování na velkých koncertech. Kapela však nechtěla přerušit rozjeté turné, a tak se svým frontmanem nakonec definitivně rozloučila, což oznámila v prohlášení již 16. dubna 2016. Jako náhradník byl pro turné Rock or Bust vybrán Axl Rose z Guns N' Roses.
No říkal jsem si . . .na AC/DC s tímto ječákem snad ani nekouknu, ale byl jsem velice mile překvapen… Axl Rose se role zhostil naprosto profesionálně. Dne 18. listopadu 2017 Malcolm Young, polovina tvůrčí duše, zemřel. Jeho kreativita skupinu AC/DC opustila už v roce 2014, kdy byl nucen odejít na odpočinek, když se u něj začala projevovat demence.
On vlastně ze svého místa vedle bicích řídil celou kapelu. Každý ho sledoval, aby nepropásl jeho povel k ukončení nebo prodloužení písně. Dokonce i Angus, když poletoval kolem a dělal kotrmelce, tak přitom zároveň neustále bedlivě sledoval Malcolma. Malcom, aspoň dle mého názoru byl ta pilná včelička, ten motor, který svým beklajdem určoval rytmus a rychlost písní AC/DC.
Dne 30. září 2020 skupina potvrdila návrat Briana Johnsona, Phila Rudda a Cliffa Williamse do kapely, samozřejmě vedle Anguse a Stevieho Youngových, tak jen doufejme, že tahle kapela půjde dál a bude přinášet radost ze svých koncertů či cédéček.
Zdeňka jsem poznal koncem 70. let, kdy jsme se jeli kouknout s Paradoxem do Holoubkova na jejich vystoupení. Tenkrát hodně mladí, začínající chlapci, hrající ve skupině Laser nám to půjčili, my si zahráli a od té doby mám Zdeňka rád jako kamaráda, neboť… ale o tom píši ve svých „memoárech“.
Zdeňku, jak si se dostal k muzice: Má kariéra začala v dětství, kdy jsem začal chodit na housle a patřil jsem mezi nejlepší žáky, potom mě to přestalo bavit a viděl jsem doma kytaru mého táty a začal brnkat a to mě chytlo tak že jsem u toho vydržel až do teď. V šestnácti letech jsem založil kapelu s mým kamarádem Bohoušem Josefem a Viktorem Mottlem kapelu Laser. Potom jsme museli udělat přehrávky aby jsme mohli hrát pro veřejnost a tím se odstartovala naplno moje hudební kariéra. Co tě ovlivnilo jako budoucího rockera: Hodně jsem poslouchal rockovou a vůbec všechny styly muziky a pomalu jsem si utvrzoval svůj názor, co chci vlastně hrát. Ale, úplně vyhraněný styl nemám, jen to musí být dobrý melodický bigbít, který šlape, například ACDC, Deep Purple a spoustu dalších. Moje nejoblíbenější skladba byla „Smok one vítr od parplů“. No jak šel čas tak jich přibylo spoustu dalších například od Odyssey, Bumerangu a dalších a dalších. Já samozřejmě vím, kde jsi všude hrál, ale pro naše čtenáře… Kapely, v kterých jsem hrál tak popořadě - Laser, Fuga, Kaktus, Excalibur, Medium, Noční Motýl, Starý psi…
Určitě si se podílel i autorsky… Písně, které jsem složil je poměrně dost. Texty k nim psal Vilda Buzinkay a k jedné Honza Svárovský. Vyjmenuji jen ty hodně známé a staly se na tancovačkách hity - Betonovej pes, Šest hracích kamenů, Věř si, čemu chceš, Vidím tvoji tvář, Přestupní stanice, Ančo ty se musíš vdát, Disco Nána atd. Ještě jsem zapomněl na kapely, v kterých jsem hrál, spoluzaložil Ci5, 50plus a hrál jsem s Harletem a Ragulinem. Máš za sebou celkem historii, vzpomeň na muzikanty, se kterýma si hrál. Muzikantů, se kterými jsem hrál je strašně moc. Bohouš Josef,Venca Křivanec, Viktor Mottl,Vilda Buzinkay,Standa Marhoun, Honza Svárovský, Petr Šlapák, Míra Franěk, Tonda Jireš, Urban,Bavr Lokajíček, Borník, Hubinger, Zeman,Tainer atd. Všichni byli úžasní parťáci a jsem jim za ty muzikantské chvíle vděčný. V roce 2014 jsem měl těžkou autonehodu, kterou jsem málem nepřežil a stáli při mě všichni svatý. Měl jsem pět operací hlavy a částečně jsem ochrnul na levou stranu, takže mě to vyřadilo na šest let aktivního hraní a aby toho nebylo málo v roce 2020 mě postihla mrtvice naštěstí mě jen lízla. Pak jsem objevil fyzioterapeutku paní Fraňkovou a ta mě dala pomalu dohromady že jsem mohl začít pomalu zase hrát. Rozhodl jsem se, že zase po 20 letech obnovíme s párťákama Radkem Urbanem a Vencou Kořinským mou srdeční záležitost Noční Motýl bigbít Stříbro. Věřil jsem vždy v pána boha, ale tento sled událostí mě to jen potvrdil.
No, žádná sranda, ale vše dobře dopadlo, před pár lety jsme si spolu dali pivko a vypadal si dobře. A co aparáty a kytary? Úplně ze začátku jsem hrál na kytaru Vikomt zakoupenou v Prioru a hrál přes 10w dělaný zesilovač a jako bedny jsem použil dvě rádia rozhlasu po drátě to vše jsem pořídil za brigádu u silnic. Pak jsem si koupil kytaru Framus a hrál přes dělaný zesilovač a bednu potom jsem si z novomanželské půjčky pořídil Marshalla a bylo vystaráno.Po revoluci jsem si pořídil kytaru Godin a aparát Acoustic a teď hraju na kytary od kytaráře pana Macha - Telecaster a Stratocaster. Jsou skvělý nástroje s duší a honím je přes aparát Engl metalmastr což je skvělá aparatura. A teď jen hrát a hrát a zpívat.
Zdeňku, máš toho za sebou dost, jak toho hraní, tak i to co život přinese ne vlastním přičiněním. Já ti jen mohu nakonec popřát, jdi do toho, jsi rocker, vše zvládneš a vážím si tě. A teď snad jen ať Noční motýl vzlétne a já se těším na nějaký ten koncert.
Hudební „klub“ Šeříkovka se rozjíždí na plný plyn s bohatým programem. Nabízí každý týden i několik koncertů napříč celým hudebním spektrem, ale i zábavné pořady (Partička, Krampol…). Od včerejšího dne (5/10/21) spouští i vlastní předprodej na všechny akce za zvýhodněné ceny. Vše najdete na www.serikovka.cz v sekci Vstupenky. V areálu najdete i stylový Pivovarský šenk Šeríková, který je otevřený denně.
