Loupežníci z YBCA mě velice kladně překvapili svým posledním CD a čerstvým klipem. Kapela nejen že si stojí za parádním image, ale je i plná muzikantů z kapel, které hrají naprosto odlišný styl (Root, Asgard…..). Uvidíme, co všechno se nám povedlo vytáhnout za „loupežnická“ tajemství z kapely, mimo jiné z chystaného muzikálu z pera legendárního. A.L. Webbera a jakým stylem plánují zpracování temného příběhu Christine a divadelního fantoma.

Pánové, hned v úvodu otázka - název YBCA mi zní jako jméno nějaké US univerzity, můžete nám to ujasnit, co zkratka znamená?
Předem Loupežníci zdraví všechny čtenáře. A název už dnes neznamená nic, pouze čtyři písmena. Navíc je krásný, jak každý člověk vyslovuje název kapely jinak, což nás strašně baví. Ale je pravda, že interně to kdysi nejvíc trefil náš bubeník, který řekl, že to značí Ympozantní Bratrství Centrálních Alkoholiků.

Koukám na složení kapely a jde vesměs o výborné muzikanty „svižnějších a tvrdších“ kapel, což mi maličko nekoresponduje se stylem YBCA. Důvod založení kapely byla snaha odpočinout si od tvrdé a rychlé muziky, nebo kde a u koho vznikl nápad na založení YBCA?
Kapela vznikla jako studentská zábava už v roce 1993 a dlouhá léta plnila naprosto úžasně roli Párty kapely. Natočili jsme několik demáčů s převzatými věcmi a jezdili jen koncerty a rozdávali radost a zábavu. A máš pravdu, důvod založení byla touha si odpočinout od vlastních bandů a udělat si trochu čurinu.

Kámen základu se položil v roce 1993. Měl kapelník jasno, koho chce oslovit, koho chce do kapely, dal mu některý muzikant košem, když mu vysvětlil jaké má s YBCA plány a jak třeba reagoval Big Boss?
V Ybce se za ty roky vystřídala celá řádka špičkových brněnských muzikantů. Někteří setrvali déle, jiní nám jen zpříjemnily pár koncertů. Košem mi vyloženě nikdo nedal, ale spíš byl v kapele, dokud ho to bavilo. A nebavíme se o nějakých nýmandech, ale Rockstars první velikosti jako je třeba Ashok, Medvěd nebo Ondra Novák. Všichni to brali jako prdel a zábavu a zpestření své muzikantské pouti. Navíc se u toho vždy strašně kalilo, takže to bylo fajn. A Big Boss je případ, který se nám vyloženě do kapely vetřel. Po jednom koncertě asi 20 let zpátky za mnou přišel a řekl „Bejby, od zítřka hraju v Ybca, OK.“

Již od prvopočátku jste volili image loupežníků a proč právě loupežnická image? Pamatujete si, jaký mělo ohlas vaše první vystoupení?
Loupežníky jsme se stali až při přípravě na naši první desku, která nesla stejně jméno. Tato image nás napadla, kde jinde než v baru a přišlo nám to strašně super. A ten pocit z toho máme pořád. A první vystoupení v loupežnickým bylo nezapomenutelný. Lidi na to čučeli jak telata na vrata, ale nakonec z toho byli unešení. 

Jak jsme již napsali, rok vzniku je 1993 přesto první CD vyšlo až v roce 2019, což se mi zdá na tak zkušené muzikanty dost dlouhá prodleva. Předpokládám, že materiálu jste již tehdy měli dost a dost, proč tak dlouhá doba, než jste přišli s prvním CD.
On nebyl žádný důvod tu desku natočit. Jak jsem říkal, byly jsme koncertní plejeři a každý se realizoval ve své kapele. Ale někdy okolo roku 2016, kdy se nám banda výrazně omladila a přinesla neuvěřitelný příval energie, jsem pocítil touhu udělat z toho regulérní kapelu. Zpočátku k tomu byly všichni skeptičtí, když jsem řekl, že chci 4 desky za 5 let, ale zatím se nám to plus, mínus daří plnit. Najeli jsme na společný skládání a zatím se daří udělat jednu skladbu, za jedno sezení. Takže pokud nás neopustí múza, budeme to hrnout z rukávu vesele dál.

Když jsme u CD, patříte „ke staré škole“, která prezentuje CD jako klasický nosič, jaký je váš názor na elektronické verze jako I Tunes, Spotify…..
Stará škola. To jste napsali krásně, a přesně to my jsme. My máme rádi hmotno nikoliv nehmotno, ale samozřejmě jsme součástí všech platforem jako Spotify, iTunes nebo Bandcamp. Našim digitálním distributorem je firma mého dětství SUPRAPHON.

Právě chystáme recenzi na vaše druhé CD – Voholte je! Musím říci, že mě až s překvapením vaše muzika baví, je vtipná, zábavná, je vidět, že se v tu chvíli sami neberete vážně, což je fajn. Image loupežníků je dokonalé, pracujete na něm sami, nebo jste kostýmy svěřili třetí osobě?
Vše si děláme sami jako praví loupežníci. Ti, když vyrazili na lup, taky za sebe nenechali nikoho makat a podle toho se řídíme i my. A máš velkou pravdu v tom, že nás to strašně baví, máme z toho prdel a ten vtip tam chceme dostat za každou cenu. A jsme strašně rádi, že se ti deska líbí. Spousta kamarádů nám říká, že by si to nikdy nepustili, ale po půlnoci a třetí lahvi šnapsu to točí pořád dokola.

Už jsem psal, že mě vaše muzika baví, je to něco nového, prakticky metalový náhled do našich pohádek, vždyť Hajný je lesa pán, nebo Pod dubem za dubem zná každé dítě… podle čeho vybíráte skladby? Máte nachystanou nějakou další perličku do budoucnosti? Máme mnoho pohádek, jaké vám sedí více, ty staré klasické, nebo novější, v kterých „vodách“ lovíte raději?
My jsme s pohádkami spjati pupeční šnůrou a táhnou se celou naši historii. A pohádky máme moc rádi, ale spíš ty staré, klasické. Ty novodobé nám přijdou takové nemastné, neslané. Jsou vždy precizně natočené, ale chybí jim duše a vtip. A co se týká dalších pohádkových pecek, nějaké tipy máme a rozhodně na naši třetí desku jednu zase dáme.

Na novém albu je i cover Petra Nováka – Já budu chodit po špičkách a dokonce Big Boss oprášil letitou skladbu Rock je náš, kterou napsal pro předchůdce Root kapelu Vega. Jaký máte vztah ke starým skladbám? Ona i Včelka Mája má svou letitou historii.
Ta skladba je prostě geniální, navíc Petr Novák byl přítelem Bigby, takže to pojal jako velkou poklonu svému kamarádovi. A Vegu jsem tam chtěl mít, protože existují sice nějaký živáčky, ale studiový matroš žádný asi neexistuje, takže jsme takto oprášili aspoň my tuhle zábavovou, jihomoravskou legendu osmdesátých let. A písnička, jestli stará nebo není, je úplně jedno. Pokud je dobrá přežije věky věků, jako Včelka Mája.

Jste ostřílení matadoři, pamatujete si na svoje hudební začátky? Z jakých vzorů jste vycházeli?
U nás to má každý trochu jinak, a to vše se promítá do Ybcy. Je tam vše od folku, přes country, pop, rock, metal, ska, punk až po grind core. A vyloženě vzory jsme jako kapela neměly. My si prostě, jak správní loupežníci, šlohneme od každýho něco.

Kapela disponuje hned třemi zpěváky (zatím pro mne byla kapela Benefit se dvěma zpěváky raritou), jak si rozdělujete skladby a pěvecké party?
Komu co sedí, to si vezme. Snažíme se rovnoměrně rozložit síly ansámblu. A tři zpěvy jsou benefit, který třeba náležitě využít a dávají ti netušené možnosti.

Vy mimo coverů tvoříte i svojí vlastní „loupežnickou“ tvorbu, vzhledem k tomu, že pocházíte z mnoha kapel (Root, Asgard, Morčata, Pačess….). Jak řešíte texty a muziku? Kdo je autorem, popř. autoři?
Hudbu skládá celá kapela a jsme takto spokojeni. A texty nám píše, kdo může. Takže něco já, něco Bigba, něco Míra Horejsek. A na novou desku nám napsal texty můj kamarád, spolužák a bývalý frontman Death Sentenced Robert Hájek.

A s tím souvisí další otázka, jak to vypadá se zkouškami, není problém, aby tolik lidí, vytížených z vlastních kapel, dokázalo najít společný volný čas, nebo razíte heslo Aleše Brichty, že zkoušení je pro slabochy?
Jelikože jako správní loupežníci holdujeme víc zábavě a alkoholu, tak zkoušíme, až když opravdu není zbytí. Ale zase, když už na to dojde, tak to zase většinou skončí slušnou párty, protože máme velkou radost, že se vidíme. Navíc, kdo zkouší, nevěří svému bubeníkovi.

Jedna z čerstvých informací, kterou jsme zachytili je, že chystáte operu Pfantom vopery, můžete o tom něco prozradit? Půjdete  předlohou Andrewa Lloyda Webbera, nebo jde o vaše pojetí temného příběhu Christine a tajemného fantoma? Máte představu, kde se bude muzikál prezentovat a pro koho je určen? Máte už nějaký termín, nebo jak je práce daleko?
Ano, je to jedna z možností, se kterou začínáme pracovat. Ještě se musíme rozhodnout, jestli Fantoma uděláme, nebo uděláme vlastní operu. Pro nás nic není nemožné a rádi čelíme velkým loupežnickým výzvám. Ale pokud bude, tak samozřejmě musí mít Fantom fousy a bambitku.

Váš poslední klip (je velmi zdařilý) - Na Bertramce má poměrně za krátkou dobu slušné zhlédnutí, jak vznikla myšlenky na scénář klipu o „vykradení vili Karla Gotta“. Nesetkali jste se s nějakou negativní reakcí?
Ten text jsem napsal jako velkou poklonu Mistrovi a dali do toho všechnu lásku, kterou k němu máme. Ta podoba toho klipu je celá dílem jejího tvůrce, maestra Robajse Lakoštíka, který nás samotné fantasticky překvapil, co z toho dokázal dostat. Točili jsme to asi 4 dny a stále nechápavě dělali jeden obraz za druhým, ale výsledek je famózní. A negativní reakci jsme nezaznamenali žádnou. A doufáme, že se klip dostane k paní Gottové a bude z něho mít stejnou radost, jako my.

Jste mimo YBCA aktivní muzikanti, sledujete muziku kolem, sebe? Překvapil vás poslední dobou někdo, popř. nějaké velká zklamání?
Aktivně muziku sledujeme všichni, protože nás obklopuje ze všech stran. Myslím, že máme hodně dobrých part, jak těch starý zkušeňáků, tak i občas z mladých se vyloupne něco dobrého. Já navíc ještě vydávám metalový fanzin Parambucha, takže sleduji v podstatě všechno, co u nás vychází. A zklamání si myslím, že žádné velké není, pokud se nebudeme bavit o tom co se děje okolo nás s covidem. A velmi dobrá alba letos vydali třeba Krabathor, Crouch, Tortharry nebo Sick Synus Syndrome. Ale největší pecka je deska Miloše Dodo Doležala, který natočil starý pecky Vitacitu. Tu jedu pořád dokola.

Kde o vás lidé najdou nějaké info?
Když vlítnou na web www.ybca.cz najdou tam odkazy na všechny stránky, kde loupíme jako je Facebook, Instagram nebo třeba Bandzone. Když by něco chtěli vědět, klidně můžou napsat a my je potom pořádně Voholíme.

Co vzkáží loupežníci z YBCA našim čtenářům a s vaším dovolením budeme prezentovat váš klip Na Bertramce.
To budeme rádi, když budete klip šířit, stejně jako všichni ostatní, kde se dá. Je potřeba loupežnickou slávu pozvednout k nebesům. -) Mockrát děkuje za rozhovor. Buďte na sebe hodní a hodně pijte…….ideálně vodku. S pozdravem Vaši loupežníci

Ctím nepsaný zákon o tom, že recenze se nepíše dříve, než po čtvrtém poslechu díla. Píšu je tedy tak po týdnu vstřebávání, někde mezi poslechem šestým a desátým. To by mělo k nějakému neunáhlenému názoru stačit. Dostanete do ruky alba, která se vám líbí, jiná, která se vám nelíbí, pak alba, která jsou dobrá, ale zaměřením někde jinde než vy a pak i ta ostatní u kterých stejně nevíte, jak na ně. To je totiž teď můj případ.
Ocelot velký je také malá kočkovitá šelma. Stejný rozpor mám v hlavě z poslechu tohoto alba .
Verdikt je asi takový, že tu hodně platí výrok, že si toto album a kapela s ním, bude muset najít ty své posluchače.
Mám ho pro vás přiblížit, ale na rovinu říkám, že jsem s hudbou obecně někde jinde, než je toto album. Tedy:
Najdete tu bigbít, který je výhradně vlastní tvorbou, což je fajn. Nevím, jestli se to tak vyvinulo samo nebo je to záměr, je tu znatelný vliv Motorhead. Jestli je to dobře nebo špatně posuďte sami. Osobně nemám problém s muzikou samotnou. Ocelot se označují za metalovou skupinu, ale záběr desky je od blues po metal posypaný takovou tou " motoráckou špínou" jako kořením. OK. Pokud to tak máte rádi, dostanete album, které celkem odsejpá, má svou energii, kapela hraje, že z ní na pódiu bude pot cákat a skoro vše bude v pohodě. Hudebně to není nuda. To zas ne. Energie do toho dává Ocelot dost a tak to má být. Při čtvrté písničce se trochu zpomalí a máme tu jeden ze dvou duetů. Zpěvačka má projev někde mezi Bárou Basikovou a Blankou Šrůmovou. Jen pro pro představu. V každém případě je to střípek, který dodává albu větší barevnost. Další takový moment je bluesová skladba Vostrá jako břitva. Klasika včetně harmoniky. Vzpomněl jsem si při tom na Petra Kalandru, ale to jen tak mimochodem. Tu metalovou tvář zase plní např. Homelesák . Ale zase. Beru muziku. A teď proč.
Za prvé mě odrazuje projev na většině alba. U Lemmyho to beru, tady mi to přijde jako násilný pokus být někým jiným, na což jsem alergický. Jsou tu momenty, kde mě to tak nedráždí, ale bohužel jen momenty. V tomto smyslu považuji třeba refrén v poslední Je to silnější než já, za parodii, co se týče zpěvu. Třeba v zmíněné bluesové je to v pohodě. Tady fakt ne.
Další slabinou je většina textů. Neznám jejich pozadí a inspirace a některé si proto netroufám posuzovat, ale např. vulgarismy mají smysl, pokud jsou v malém množství přesně a s citem umístěny. Jinak škodí. Nic ve zlém, jen je to na můj vkus prostě moc velká hospoda. Tím se ale vrátím na začátek.
Album si musí najít ty své posluchače, kterým to bude fuk. O půlnoci na motosrazu u jezera to projde. Já bych ale seděl s pivkem hezky na druhém břehu a poslouchal jen kulisu. Musím si prostě z alba víc vybírat. Nejdůležitější ale stejně je, jestli to kapela chtěla takhle, je s výsledkem spokojena a jestli se bude album líbit vám. Pak je vše ok.
Mějte se fajn
Petr Kohoutek

Po pátečním večírku na Výravě nás s manželkou čekal hned v sobotu další jednodenní Rampušák fest v Dobrušce. Začínalo se krátce po poledni a končilo před 23. hodinou. Panovalo krásné počasí, pivo teklo proudem. Jídla bylo dost, sednout si taky bylo kam, i když laviček mohlo být v areálu víc. Kapely hrály výborně. Uteklo to jako pověstná voda cezená přes pivovar. Rampušák fest je hodně o pití piva, koná se v pivovaru, kde vaří ležák Rampušák i celou řadu speciálních piv. Tentokrát se točila jedenáctka Rampušák a nefiltrovaná dvanáctka stejného jména. Dobrý pivko, pohoda.

Rodinný Pivovar Rampušák v Dobrušce pořádá již několik let své vlastní festivaly. My tam byli letos podruhé, což je v podstatě ostuda, protože to máme do sousedního okresu coby kamenem dohodil a zbytek došel. Letošní Rampušák fest měl tři výrazná pozitiva, nabitý program, výborné pivo a moc pěkné prostředí pivovarské zahrady a když k tomu ještě vyjde počasí, tak si letošní festival nezasloužil nic jiného než jedničku třikrát podtrženou. Pivovar nese hrdé jméno Rampušák po vládci Orlických hor, které mají tu zajímavost, že k Rampušákovi patří jeho družka Kačenka. A taky pivo tohoto jména se vaří v Dobrušce.

Letošní line up neměl podle nás slabého místa. Začínali Turnováci De Bill Heads. Tuhle partu jsme viděli mockrát, protože dlouhá léta jezdívá k nám na Tropickou charitativní pouť. Proto víme, s kým máme tu čest. Veselá parta kolem srandisty Honzy Havlíčka a kytaristy Tomáše Vilímka umí publikum rozparádit. Řada jejich písní se stala hitem. Ale ne všechny texty „idiotic pub bandu“ jsou jen sranda. Kapela umí zařadit i zcela seriózní songy jako třeba výtečný „Kameny a prach“. Jinak samozřejmě nechyběla vtipná „Dovolená s Elvisem“, letitá pecka z debutní desky „Kalíme“ nazvaná „Ani náhodou“. Tu kapela hraje vždy po dotaz, jestli je nejlepší na světě. Odpověď je v titulu písně a lidi se baví a De Bill Heads s nimi. Za týden si ještě jedno dostaveníčko s De Bill Heads zopakujeme. Další akce na Výravě to jistí.

K celkové pohodičce přispěla také kapela Alkehol, která přišla na holení jako druhá. Ota s Kunou tu „alkoholickou“ káru táhnou léta. Příští rok oslaví 30 let na scéně. A čím mohl začnout jejich set v Dobrušce? Jasně, jako první zazněla píseň „Hospodo nalejvej“, kterou jsme si prostě „zabékali“. S Alkeholem jsme ale zpívali prakticky od začátku do konce. Já už jsem měl něco vypito, tak mi to šlo samo a moje drahá žena taky zpívala jak o život. Je fajn, že kapela nehraje jen ty nejstarší věci, které opravdu zlidověly, došlo i na novější songy typu vtipného „Spalovače chlastu“. A když „Pijeme s láskou“, tak nás nemůže nic rozhodit, protože „Život je krátkej“, ale taky našinec nemůže být pořád jenom „Zmaštěnej“. Hit střídal hit. Nechyběly ani dva covery. Nejprve zazněl „Nonstop“ a závěrečný přídavek patřil tradičně tradicionálu „Buráky“. Alkehol forever!

Následoval početný, až osmičlenný, pražský orchestr Tři sestry. Legendární punková kapela z Braníka, kterou celá léta sleduji a poslouchám, ale paradoxně jsem ji naživo viděl poprvé. To je ale moje ostuda, kterou jsem teď konečně napravil. Písně Sester mají šmrnc, jsou poučné i vtipné. Kapele to hrálo a fanoušci by za ní dýchali. Dobrušce se dostalo i poděkování Tří sester na sociálních sítích. Ano, tahle parta nezklamala. Zazněly klíčové hity jako „Život je takovej“ nebo „Nechci do ústavu“. Tři sestry s sebou měli jako jediný interpret led projekci, takže jsme měli možnost vidět i některé historické záběry. Co následovalo, když led desky zezelenaly? Přesně, zazněla „Zelená“. No a já jsem si dal skutečně asi deset piv a jednu zelenou a chvíli po desáté zamířil domů. Hihi, skutečně těch piv bylo možná víc, a na tu zelenou taky došlo. To ale popíšu dále. Tři sestry už léta hrají jako poslední píseň „Modlitbu pro partu“ a nebylo tomu jinak ani na pivovarské zahradě v Dobrušce.

Bylo skoro 19 hodin a měl jsem hlad. Nejen z piva živ je člověk. Proto jsme se šli najíst. Měli to dobrý kluci a holky pivovarský. Sice se stály na jídlo fronty, ale ubíhalo to docela rychle, takže jsem došel pro pití, lehce se zdržel u pěnícího nealka a manželka už nesla papírové talíře s pořádným nášupem.

Po dobré večeři přišlo vystoupení Dymytry. Tuhle partu jsme viděli mockrát, určitě víc než desetkrát, takže nás vlastně nemohlo nic překvapit. Stále ještě mladý Jirka Urban, Protheus, Gorgy, R2R a Miloš Meier jsou prostě koncertní jistotou. Skvěle propracovaná show, pyrotechnické a světelné efekty. Nechyběl ani plamenomet v rukou Protha. Lidi se bavili, a to je rozhodně dobře. Zrovna kolem nás se parta mladíků rozhodla roztočit kolečko, když začali hrát „Klub rváčů“, to se sice nelíbilo jednomu čahounovi před nimi, ale kluci byli veselí a nic si z toho nedělali. Prostě pařili a strkali do sebe. V těchto případech je dobré buď vycouvat anebo se přidat. Zvolil jsem druhou variantu a kluci koukali jak joja, co se to k nim přidalo za „čtyřicátníka“. Bavili jsme se všichni. A kdybyste viděli, jakou kulišárnu tahle partička provedla tomu čahounovi, co se s nimi chtěl skoro prát. Oni to teda provedli spíš jeho partnerce, které do pootevřené kabelky šplouchli pořádný hlt piva. No co, vždyť je to jen voda cezená přes pivovar! Byli to rošťáci, ale měli mé sympatie. Ale zpět k Dymytry. Kapela má už pěknou řádku hitů, takže zazněly třeba písně „S nadějí“, „Jsem nadšenej“ a „Nic není, jak se zdá“. Obloha nad Dobruškou naštěstí neztemněla a červi se neradovali, přesto nám všem Dymytry popřáli „Dej bůh štěstí“. Závěr patřil „Strážné věži“, která nás prostě chtě nechtě hlídá.

Samotný závěr festivalu patřil kapele Rammstein Tribute z Liberce. Na to, že je to stále „jen“ revival, tak to byla naprostá pecka. Ohnivá show, kostýmy, pyrotechnické efekty. Iluze Rammstein byla dokonalá, německé chrochtání taky. Sledovali jsme to s přáteli pěkně zpovzdálí a pěkně jsme si zapařili. Hudba Rammstein je mimořádně rytmická a hodně chytlavá. Nepovažuji se za znalce tohoto berlínského originálu, ale nějaké písně přeci jenom znám. Němčinu jsem se učil 8 let, ale bohužel mi chybí jazyková praxe, tak se sice německy jakštakš domluvím a o něco lépe rozumím, ale žádná sláva to už není. Přesto vím, že humor Rammstein je velice specifický a většina textů má svůj vtip. Například v „Americe“ ve skutečnosti Ameriku nechválí, naopak si z ní střílí. Když zazněla pecka jménem „Engel“, bylo jasné, že bude následovat „Du hast“.

Rampušák fest jsme si užili po všech stránkách. Muzika byla skvělá, nebyla tam kapela, kterou bychom odzívali. Byli s námi kamarádi a s novými přáteli jsme si tam báječně porozuměli, jako bychom se znali léta. My pánové jsme se už dříve dohodli, že si necháme dovézt až domů sud Rampušáka a ten pak u nás vypijeme. Pivovar Dobruška totiž vozí pivo až domů, a nejen u nás v Královéhradeckém kraji. Nikdo z pánů neprotestoval a proti nebyly ani naše drahé polovičky. To zase bude, pánové, jízda.
Takovou kuriozitou tohoto festivalu byla pro nás s manželkou naprosto neuvěřitelná shoda okolností. Od každé originál kapely, a ne revivalu, jsme si odnesli nějaký suvenýr nebo nečekaný zážitek. Při děkovačce De Bill Heads se mi podařilo chytit ohrané trsátko Tomáše Vilímka. U Alkeholu má drahá polovička chytila netknutou paličku Radka Sladkého, při vystoupení Tří sester jsem dostal do ruky přímo z pódia panáka zelené. Nakonec při Dymytry, když už jsme v nic dalšího nedoufali, protože jsme stáli poměrně dál od „stejdže“, přesto se manželce podařilo na zemi najít elegantně mezi lidmi propadlé trsátko Gorgyho. Na to jsme si museli dát pořádnou pusu, protože to byla prostě čistá radost. Tohle se nám ještě nepovedlo a těžko kdy povede. A to se ještě o den dříve podařilo dceři chytit dvě trsátka Hofíka z Harleje. Prostě víkend, jak víno, teda spíš pívo.

Těšíme se na další ročník Rampušák festu. Letos nasadili pořadatelé laťku proklatě vysoko. Doufám, že za rok z tohoto trendu nesleví.

Pro Rockpalace Honza Holý

Letní parket Výrava zažil pořádnou nápor stovek fanoušků rocku. Na společný koncert Dogy, Komunálu, Harleje a Morčat na útěku dorazilo podle všeho několik tisíc návštěvníků. Tolik lidí jsem pod zastřešený „tunelem“ parketu ještě neviděl. Myslím, že je otázkou času, kdy si tato sestava v příštím termínu zahraje na přilehlé louce, kam výravští posouvají ty největší koncerty a kam se v pohodě vejde i třeba pět tisíc fandů rocku a metalu. Takhle „stálý“ letní parket dosáhl zřejmě svého vrcholu a vzhledem k okolní zástavbě už asi kapacita areálu nafouknout nepůjde.
Hned po příjezdu jsme zamířili k našim přátelům, kteří již stáli „na značkách“ v první řadě. Po vřelém přivítání jsme probrali hudební události posledních týdnů a domluvili se na dalším setkání hned další den. Ale tato následná akce si zaslouží vlastní report, takže ještě vyčkejte.
Úvodní vystoupení patřilo karvinské kapele Doga, která to opravdu umí rozbalit. A je to pak cirkus se vším všudy. Ostatně Doga se pravidelně s fanoušky loučí s klaunskými nosy a čepicemi. K téhle kapele prostě patří všejaká ta cingrlátka a je třeba poznamenat, že i ta se neustále vyvíjí a Doga se snaží přijít s něčím novým, originálním. Izzi a spol jsou prostě kluci, který mají rádi své fanoušky a ještě radši je baví. Doga přehrála celou řadu prověřených hitů, kterých za 33 let na scéně nastřádala víc než dost. Když Izzi zahlásil: „Mám takovou trapnou otázku, je tady někdo divnej?, bylo jasné, že bude následovat pecka „Jsem trochu divnejů. A jestli jsou fanoušci Dogy divní, tak Izzi je „divnějšejší“. Samozřejmě nechyběl ani hit z první eponymní desky „Nejsi nevinná“. Jsem ale rád, že Doga netěží jen z bohaté minulosti, ale hraje i novější kousky, jako třeba svižnou baladu „Až jednou slunce nevyjde“. Po přípitku zelenou následovala píseň „Zelená“, co taky jinýho. Závěrečnou „Poletuju“ zpívala s kapelou celá Výrava.
Pak vystoupil téměř domácí Komunál, o kterém leckdo tvrdí, že má nejlepší fanoušky. To je samozřejmě trošku nadnesené, protože se mnou kluci komunální jistě budou souhlasit, že hudba není soutěž. Jedno je ale jisté, Komunál má velmi početné zástupy fanoušků, kteří prostě za kapelou jdou v jednolitém šiku, podporují ji a doslova hltají každý tón. Že můžou jiné kapely závidět? To asi můžou, ale závist není pěkná vlastnost. Komunál odstartoval svůj set novějšími věcmi, přiznávám, že je nemám tak naposlouchané, proto mě tolik neberou. Vše odstartovalo intro songu „Strom“ a pak už to šlo rychle dál. Mimo jiné zazněly „Dva přístavy“ nebo výtečný štych „Pod maskou klauna“. Píseň „Zapalte nás“ kapela poslala do nebe Vláďovi Šafránkovi, který už ji s Komunálem nestihnul nazpívat. Na „Cesty do nebe“ taky došlo, stejně jako na temný hit „Je to zlý“. Komunál jsem bohužel nefotil, protože jsme stáli dost daleko od pódia a já měl s sebou jen malý foťáček „poloautomat“.
Jako třetí vystoupil Harlej, který jezdí na Výravu už 18 let a jak prozradil ten nový zpěvák Harleje Tomáš Hrbáček, on je s Harlejem na stejném místě již po patnácté. Takže už to asi nebude pravda, že je nový zpěvák, ale furt mu to zpívá parádně. Tahle volba nebyla pro kapelníka Tondu Rauera po odchodu výše zmíněného Šafránka vůbec lehká, ale tahle volba se prostě povedla. Harlej odstartoval své vystoupení peckou uvedenou slovy „Tak tady máš, bože, co jsi chtěl…“, ano byl to „Zfetovanej“. To je otvírák jak prase. Paráda. Na Výravském mejdanu nechyběla ani „Holka zrzavá“, která třeba okusovala „Z Kuby kiwi“. Zazněly též vážněji myšlené, a přesto skvělé, songy „Strážní andělé“ a akustická „Proměna“. To jsou hity, které s kapelou zpíval opět celý areál. Mám čím dál tím radši i poměrně nové věci „Blbej den“ anebo „Na prodej“, protože „Na prodej není slovo chlapa…“.
Jako poslední vystoupila moravská kapela Morčata na útěk. Jejich humor a hudba mi nic moc neříká, zkrátka a dobře před Morčaty jsme se dali na útěk. Při výjezdu z parkoviště bylo vidět, že jsme nebyli zdaleka jediní. Následující den nás totiž čekala další akce, která měla startovat již po poledni. Proto jsme radši vyrazili „bydlet“.
Protože všechny tři úvodní kapely si dávají dostaveníčko na Výravě každý rok ve stejnou dobu, je jasné, že se uvidíme zase za rok. Teda pokud to nějaká zkurvená pandemie nezkazí. Myslím, že jsem tuhle sestavu na tomto místě viděl nejméně desetkrát.
Pro Rockpalace Honza Holý