Od 12. do 14. června 2025 vypukne v Autokempu Brodský v Červeném Kostelci nefalšovaná deathmetalová veselice.

Mezi hlavní hvězdy bude patřit americká parta I AM MORBID, což je vlastně cover band Davida Vincenta, který přehrává klasické kusy od kapely MORBID ANGEL. V této partě působí původní zpěvák i bicmen, takže nejde o prachsprostý revival.

Fanoušci death metalu se jistě těší na set pořádající kapely TORTHARRY. Letos se na Broďák vrátí taky borci z ANTIGOD. Poprvé zde vystoupí češti mistři death metalu PANDEMIA nebo slovenská brutal death legenda SANATORIUM. Veselý mosh pit roztočí skvělí Amíci INCANTATION. Tohle bude vážně jízda.

Na své si přijdou též ti, co mají rádi thrash metal. Tento styl zde zastoupí a všechny metalový „hovädá“ pozdraví veselí slovenští „medvedi“ ČAD nebo uječení borci LAID TO WASTE či skoro domácí PLÁN TO KILL. Zájemci o pomalejší muziku taky nebudou stát stranou. Po nějakém čase do Kostelce dorazí Slováci DOOMAS nebo Moraváci SIX DEGRESS OF SEPPARATION.

Temný black metal na Brodském zastoupí moravská technická parta ADOR DORATH a MORIBUND OBLIVION z Turecka. Nedejte si namluvit, že black metal v islámských zemích nenajdete. Tahle parta hraje už celé čtvrtstoletí.

Fanoušci rychlé muziky si užijí jízdu s jihoamerickými partami ARMADA z Mexika nebo AVERNAL z Argentiny, kteří slaví 30 let na scéně. Hlavně ARMADA už na Broďáku bude potřetí a doslova zde zapustila kořeny. Místní metalheads ji prostě milují.

Příznivci goregrindové tematiky se mohou těšit na španělský řezníky HAEMORRHAGE nebo české JIG-AI. Letos bud grindcore znít na Broďák ještě víc než v minulosti. Na místo činu se vrací české party INGROWING, ISACAARUM a ty doplní skvělá americká parta TERRORIZER, která hraje už od orku 1987.

Vstupenky na 16. Metalgate Czech death festu jsou k mání v TORTHARRY SHOPU na webu shop.tortharry.com nebo online na https://tickets.nfctron.com/. Prostřednictvím platformy společnosti NFCTRON budou na festu rovněž probíhat veškeré bezhotovostní platby, proto se opět nebudou tvořit velké fronty.

Taky už se na Broďák těšíte jako já? S kým se na festu uvidím již po šestnácté?

Pro Rockpalace Honza Holý

Nové album Jeviště snů je nástupcem alba Devět křížů a řekl bych, že je zase trochu propracovanější.

To je ale zároveň ona pověstná mince o dvou stranách.

Zkusím se na album podívat ze dvou různých úhlů. Na jedné straně s respektem k odvedené práci muzikantů a na straně druhé jaksi z pohledu osobního pocitu.

Deset skladeb tu tvoří v jistém smyslu koncept, který otevírá intro, ale písničky obstojí i samostatně.

Spojuje je, řekl bych spíš okruh témat. Názvy vám asi napoví: Krysí král, Zlatý klíč, Zrcadlo poznání, Válka se nezmění, atd.

Po intru následuje speedovka Amnesia. Tempo, řízné sloky, bridge k nádechu a nosné melodie refrénu. Nevím, kam se může tato hudební škatulka ještě vychýlit, ale písnička jakoby vypadla z alba Kamelot. Je to pochvala nebo výtka? Nechám to na vás.

Následuje Krysí král. Klipovka o moru. Částečně stylový klip. Mám takové rád, jen mi to kazí ty prostřihy na kapelu a zpět na dobové pasáže. Je to prý moderní, ale já bych radši, kdyby to bylo jedno nebo druhé. Nebo nevím. Někdy mi to vadí, někdy ne. Možná jsou ty prostřihy na muzikanty jen jakoby mimo děj. Ale nic ve zlém. Jinak velmi příjemná melodie a asi právem byla na klip vybrána právě tahle písnička.

Zlatý klíč je další speedovka.

Následující Dlaně je pomalejší, takové uklidnění a opět příjemná písnička.

Bojovníci Boží vás ale opět vrátí na speedové koleje.

Nebudu tu rozepisovat každou skladbu, to si projděte sami. Platí zde, že stylové mantinely a hudební škatulka je nejspíš jasným zákonem. Pro někoho je to plus, protože v tom případě ví, co kupuje, pro mě už je to bohužel zbytečný limit. Ale nevadí.

Skupina hraje velmi dobře a zpěvák Jožka Fritschka zpívá zase o kousek lépe, než dřív. Zní trochu přirozeněji, nebo je dnes už možná uvolněnější, což je fajn. Myslím, že tato poloha a táhlé melodie mu sedí. Ani k instrumentální stránce nemám výhrady. Pokud to vše hudebníci zvládají i živě, pak se není třeba bát srovnání s kýmkoliv, i když mě překvapilo, že na koncertu v Melodce nebyl ani basák a pokud se nepletu, protože na videu jsem ho nenašel, hrálo se bez něj.

Je tu ale ta zmíněná druhá strana mince.

Opravdu velkou část celkového soundu skupiny tu tvoří orchestrace a různé podklady. Paradoxně mám pocit, že by se mi některé písničky víc líbily bez nich, syrovější. Pro mě je nahrávka a schopnost jí prezentovat živě jedna nádoba. Co mi ale vadí je to, že jsem nedohledal žádné info, že by to někdo živě s kapelou hrál alespoň na klávesy, byť v zákulisí jako třeba u Iron Maiden, tak bych nerad někomu křivdil. Pokud je to ale tak, že nějakých třicet procent soundu (možná víc) na koncertě jede z playbacku, tak pak mě to bohužel nezajímá. Na to jsem starý a za mých mladých let se playback u rockové kapely trestal téměř vyhazovem ze sálu, protože je to podvod. Chápu snahu o nafouknutou bombastickou produkci, ale na metalovém koncertě je pro mě taková praxe, kdy mi chce kapela kromě intra skladby něco pouštět, nepřípustná. I zmínění Kamelot klávesáka samozřejmě mají.

Pak jsou tu ale o minimálně generaci mladší fanoušci a vím, že ti to často neřeší a těm je deska nejspíš i určena. Věřím tomu, že ti budou absolutně spokojeni.

Když se tedy vrátím k desce jako produktu, není co vytknout. Řemeslně je vše na světové úrovni. Já hledám v hudbě něco víc než produkt, to ale neznamená, že vy nebudete spokojeni nebo i nadšeni.

Dalo to spoustu práce a své publikum Donor má. Nezbývá, než popřát ať se albu i kapele na cestách daří. 

Petr Kohoutek

Rocková parta SPHERES z města Stříbro na Plzeňsku vydala album „Orion“. Podle obalu jsem čekal progresivní muziku a rozhodně jsem se moc nespletl. SPHERES hrají silně melodický rock s progresivními prvky.

Materiál zaznamenaný v drážkách stříbrného kotoučku vznikal postupně již od roku 2018 ale vyšla až letos. Bonusy zde zaznamenané pod čísly 11–16 vznikly ještě dříve, a to v roce 2010. Nahrála ho sestava: Dušan „Alfonz“ Budinský – zpěv, Martin Rybecký – kytara, Karel Halla a Lukáš „Lapáček“ Malý – basa, Pavel „Yan Ropucho“ Rybecký – bicí, Tony Nyč – klávesy. Část kapely (Rybecký, Lapáček a Ropucho) můžete znát z thrash kapely COWARD.

Kluci ze SPHERES nahrávali novější materiál ve známých studiích Davos ve Vyškově a v Mercury v Dobřívě. Dvě skladby vznikly v méně známých studiích Illfish Plzeň a bonusovky v CPT Dennis Stříbro.

Velký prostor v hudbě SPHERES dostává výtečná kytara Martina Rybeckého, který toho náležitě využívá. Jeho kytarové výjezdy mě baví. Zaujal mě taky zpěvák Dušan Budinský, který má rozhodně zajímavý hlas a s ním opravdu umí pracovat velmi zajímavě.

Kdybych měl vypíchnout jedinou píseň, tak velice poeticky zní text písně „Tomu věř“. Tohle by mohl být hit.

Zařazené bonusy jsou takovým dokumentem o hudebním vývoji kapely SPHERES, protože se jedná o songy nahrané v roce 2010, které už zřejmě nejsou jinak snadno dostupné. Jenže uvedené bonusy nahrávku natahují o 21 minut a je prostě slyšet, že dnes je kapel už jinde.

Pro Rockpalace Honza Holý

Po výtečném Rockovém srdci přichází Melodica s novinkou Rockový vesmír – a nutno říci, že se jedná o skok do jiného dimenzionálního prostoru. Tohle album není jen pokračováním; je to posun, expanze, zralý vývoj. Už na první poslech je zřejmé, že Rockový vesmír patří mezi nejvýraznější počiny letošního roku na domácí rockové scéně.

Melodica zůstává věrná svému stylu, ale tentokrát jde ještě dál. Aranže jsou bohatší, zvuk plnější a symfonické prvky dodávají albu na filmové epice. Každý tón má své místo a vyniká právě tím, že nic nepřebývá. Hudba je melodická, energická, a přitom nepostrádá cit. Hlas Hany Ježkové je doslova éterický – hladí, budí emoce, strhává.

Album má tah, dynamiku i vnitřní jednotu. Není třeba vyzdvihovat jednotlivé skladby – každá si drží vysokou úroveň a tvoří kompaktní celek. Pokud bych měl přece jen hledat slabší místo, pak by to mohla být skladba „Země nedýchá 2“, která s délkou přes osm minut působí trochu nataženě a ztrácí v závěru na intenzitě.

Za naprostý vrchol celého alba ale považuji Rámy obrazů – jediný cover, který do alba napsal Bedřich Ziegler (alias Beda Heep). V tomto výjimečném duetu se vedle Hany Ježkové představuje i Pepa Šutara – výjimečný hlas české rockové scény, známý z muzikálů, Motorbandu a aktuálně z projektu Tribute to Nazareth. Výsledek je naprosto strhující – dojemná, silná a přitom dokonale profesionální skladba, která překonává žánrové mantinely.

Zajímavostí je také rodinné zázemí kapely – Melodica je v pravém slova smyslu rodinná záležitost. Matka Hana Ježková se chopila mikrofonu. Na bicí hraje otec Radek Ježek, syn Filip obsluhuje klávesy a basové linky má na starosti Martin Kryner. Tento propojený tým působí naprosto sehraně a soudržně, což je v dnešní době spíše výjimkou.

Rockový vesmír je albem, které si zaslouží pozornost. Nejen pro svou muzikantskou kvalitu, ale i pro autenticitu, s jakou se Melodica pohybuje v rockových světech – citlivě, s nadhledem, ale i s vášní. Pokud milujete melodický rock s přesahem, tohle album prostě musíte slyšet.