Luhačovická kapela Horizont potvrzuje, že moderní rock v Česku má co nabídnout. Jejich hudba spojuje energii, melodiku a autentické texty, které míří přímo "na komoru". Na novém albu Úhel pohledu kapela otevírá témata, která rezonují s dnešní dobou, a servíruje je ve zvuku, který je svěží, dynamický a plný emocí. Jak deska vznikala, co kapelu inspiruje a kam míří dál? O tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Co symbolizuje název alba *Úhel pohledu*? Jaký hlavní koncept nebo myšlenku se snažíte posluchačům předat?
Horizont, jak je známo, se snaží na věci dívat z více stran. Co se textů týká, platí to dvojnásob. Dáno je to tím, že často svět není jen černý nebo bílý, aspoň tedy v očích členů Horizontu. První album po sedmi letech? Pro někoho dlouhá doba, pro někoho tak akorát, pro dalšího správný čas. Často v kapele padá věta: Všechno je to o úhlu pohledu. Zejména samotné album chce předat myšlenku, že vše je o tom, kde se nachází naše mysl. Je v něm kousek mysteriozna, kousek z problematiky zvané láska, kousek ze samoty, smutku, či neskutečnosti. Hlavní je pestrost a uvědomění si, že každý track má svůj příběh a své místo.

Pokud byste srovnali toto album s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jste se jako kapela posunuli?
Lehce vychází z poslední tvorby, kterou jsme se prezentovali pár let zpět. Dáno je to především zvukem a změnou obsazení. Avšak lze říct, že posun je především v novějších a zajímavějších kompozicích jednotlivých skladeb. Znovu se vrátím k tomu, že se jedná o větší pestrost a experimentování se zvukem a i samotným hlasem Horizontu.

Jak probíhal samotný proces nahrávání? Bylo něco, co vás během tvorby překvapilo nebo posunulo dál?
Více se otevřely možnosti a samotné žánrové spektrum, co můžeme posluchačům nabídnout. Proces nahrávání se v zásadě nezměnil, a proto bylo také jako obvykle náročné. Rozhodně díky psaní vlastní hudby jsme zvuk jako vždy postavili na ostřejších kytarových riffech a zejména kytarové lince. Lehce se experimentovalo se smyčcovým orchestrem, který je v intru alba. Je pravda, že se však na albu objevuje i větší dávka ambientních zvuků a kytarových linek, které spíše dotváří atmosféru. Rozhodně nás posunula už jen samotná myšlenka a touha vydat více skladeb na jednou a udržet si kvalitu singlů předchozích a dát každé skladbě potřebný čas.

Jaká témata dominují textům na albu *Úhel pohledu*? Jsou inspirovaná osobními zážitky nebo spíš obecnými myšlenkami?
Dalo by se říci, že se jedná o jednu i druhou zmiňovanou variantu. Některé věci jsou více obecné, například úvodní skladba „Úhel pohledu“, která pojednává o strachu člověk z nadpřirozena, který dříme v každém z nás, jen si jej někteří nepřipouštíme, až nás k tomu donutí okolnosti. Oproti tomu například skladba Podivný místo je vyloženě o jiné cestě, kterou jdou lidé, kteří riskují a dávají do věcí více, než ostatní. To je skladba psána o osobní zkušenosti. Skladba Karikatury je více obecnější myšlenka o neskutečnosti sociálních sítí a nereálné kráse a oproti tomu například skladba Zhasni na chvilku svět je vyloženě osobní poděkování lidem, kteří člověka drží, když neprožívá příliš pozitivní životní období. 

Máte na desce skladbu, jejíž text je pro vás obzvlášť důležitý? Pokud ano, proč?
Pokud bych mohl otázku vztáhnout sám na sebe, tak můžu mluvit o každé skladbě. Každý týden je to jiná skladba a je to právě dáno tím úhlem pohledu na svět v daný okamžik a tím, jak moc je toto album pestré. Pravdivý nádech je opravdu silný, a v samotném kontextu, jak se mi věci v životě přihodily, tak o to emotivnější. Ale to jen teď pro tuto aktuální chvíli, co odpovídám na otázku. Zítra to bude Podivný místo a pozítří Nebudem si lhát.

Kdo v kapele nejvíc přispívá k textům a jak vznikají – je to spontánní proces, nebo na nich pracujete systematicky?
Nerad na tyto otázky odpovídám, jelikož jsem to já. Ale díky tomu si Horizont drží svůj rukopis. Ovšem, teď to bude znít trochu divně, ale je to jen jedna z mnoha činností, která v kapele je. Člověk, který se někdy v kapele pohyboval či vůbec byl součástí kolektivu, tak ví, že v týmu je důležitá kolektivní práce. Nesmírně si vážím ostatních v kapele i manažerské činnosti. Považuji to za neméně důležitou činnost a taky cítím zodpovědnost a důvěru, že mým textům a vůbec mé práci důvěřují až natolik, že mám husí kůži, jen když tyto řádky teď píšu. Kdyby jen tušili, že nemám páru o tom, kdy, proč a kde se ty nápady v mé hlavě rodí, tak je otázka, jestli by do toho tak šlapali. Neskutečná důvěra. Díky bohu za tu horizontrodinu, kterou kolem sebe mám.

Jaký zvuk jste chtěli na *Úhlu pohledu* dosáhnout? Má album jednotný hudební směr, nebo se na něm prolínají různé styly?
Co se týká žánru modern-rock - je to takové trochu alibi pro to, co si mi dovolíme. Nahrává nám i doba, kdy se žánry poněkud více „slily“. Rozhodně se dá mluvit o tom, že zvuková stránka je zaštítěna jedním producentem, respektive úplný finál. Určitě jsou zde popovější pasáže, které nám vyčítají ortodoxní metalisté v hospodě U Suchánků v Luhačovicích (smích). A naopak, třeba skladba Karikatury, která je svižná a metalová, nejde po chuti našim fandům, kteří poslouchají více mainstreamové žánry. Rozhodně pestrost textová, tak i žánrová, je tím pravým slovem vystihujícím naše první debutové album.

Experimentovali jste při nahrávání se zvukem nebo nástroji? Překvapí album fanoušky něčím novým?
Myslím si, že určitá dávka experimentování na albu je. Už například samotné intro mě osobně baví právě díky tomu, že si člověk určí cíl a každý den experimentováním dojde k výsledku, který ho sám překvapí. Napadne ho smyčka, či jiné téma a hned intro dýchá tak nějak jinak a působí na uši posluchače absolutně odlišně. Na albu se objevuje celý arsenál kytarových zvuků a určitě fanouška Horizontu překvapí některé pasáže, které jsou rapové a pasáže, kdy zpívám vysoké linky. Zároveň se, oproti dřívějším singlům, objevilo na desítku pěveckých hlasů, které obstarávají sbory.

Jak probíhala spolupráce s producentem? Měli jste jasnou vizi, nebo se zvuk formoval až během nahrávání?
Tím, že na samotném albu je trojice producentů, tak práce byla odlišná s každým. Ve směs, ale po konzultaci s mistrem Martinem Hollandrem máme jasnou vizi, jak by Horizont měl znít. Bylo zajímavé a poučné vidět, jakým způsobem jiné frázování změní Horizont, a docházelo také k úpravám takzvaně „na poslední chvíli“. V mém případě je problém, cokoliv nějakým způsobem přefrázovávat a učit se vlastní skladby jinak, než mi znějí v hlavě. Někdy věci slyšíte v hlavě, jak by to zhruba mělo být a smířit se s tím, že to není správně, je někdy těžký (smích). Ovšem toto právě člověka posouvá kupředu.

Kterou skladbu byste doporučili jako tu nejlepší ukázku alba a proč?
To nelze bohužel takto napsat. Všechno je to naše děťátko (smích). Nikdy jsem ani nebyl člověk, který by nutil někoho k něčemu a pokud někdo nabyl tohoto dojmu, tak to bylo špatně pochopeno. Každá skladba na albu má svůj příběh a osloví určitou sortu lidí, právě díky již výše zmiňované pestrosti alba. Co bych ovšem doporučil je poslechnout si album bez zastavení celé a nechat jej na sebe působit. Je vystavěno a seřazeno tak, aby v člověku zanechalo nějaký pocit. Pak jen jít a vybrat, která byla ta pravá právě pro tebe a tu sdílet na sociálních sítích a šířit dál. Nejlepší doporučení tedy je - album hodit do mechaniky CD, či případně na YouTube zapnout playlist Úhel pohledu a jít sednout do křesla popíjet oblíbený drink a číst si v bookletu, či pod každým trackem text. Nevěřím, že tam není ukryto něco pro každého z lidí chodících po tomto světě.

LTB možná ještě zatím nepatří mezi zavedené stálice, ale tahle kapela má našlápnuto pořádně vysoko! Svou energií, syrovým zvukem a poctivým přístupem k muzice si rychle získává fanoušky i respekt na rockové scéně. Jaké byly jejich začátky? Co je pohání kupředu a co chystají pro své posluchače? O tom všem jsme si povídali v exkluzivním rozhovoru pro Rockpalace.

Pohodlně se usaďte, přitvrďte volume a jdeme na to!

Vaše debutové EP obsahuje skladby s novými aranžemi a zvukem. Jaký byl proces jejich přetváření a co vás k tomu vedlo?
L.Tomis: Jako odrazový můstek pro repertoár a tzv. „sehrání“ LTB jsme použili skladby, které jsem přinesl ze spolupráce s mými kamarády a kolegy a které jsem nechtěl nechat v zapomnění. Za zmínku stojí např. bubeník Ivan Polák (ex Vitacit, ex Wanastowi Vjecy), kytarista Jiří Vodička (ex Vigor A.Bajgera), kytarista Jarda Dolejš (ex Bastard) a kytarista Petr Štrauch (ex Moravius, nyní Solar System), kdy kluci vytvořili muziku a já jsem se podílel na zpěvových linkách + psaní textů. Skladby jsme s LTB trochu přearanžovali, některé úplně a na EP jsme je nahráli s novým zvukem a v novém kabátě.

EP uzavírá jednu éru kapely. Jakým směrem plánujete vést svou tvorbu v budoucnu?
L.Tomis: V další cestě LTB se budeme soustřeďovat na tvorbu autorských věcí, na kterých se budou podílet výhradně současní členové LTB. Tato tvorba ostatně začala probíhat už při startu LTB, kdy „staronové“ věci jsme použili opravdu jako odrazový můstek pro rozjezd kapely.

Videoklip k bonusové skladbě "Čachtická paní" má výraznou vizuální stránku. Jak probíhalo jeho natáčení a co bylo jeho hlavním poselstvím?
L.Tomis: Tato skladba má pro mě takový jiný rozměr. Poprvé v životě jsem prvně dodal text, na který kytarista z nově vzniklého LTB Ivo Zuzčák vytvořil hudbu. Do té doby tomu bylo vždy naopak, text jsem vždy tvořil až na hotovou muziku. Jelikož se tohoto hudebního počinu Ivo zhostil na výbornou, rozhodli jsme se „Čachtickou paní“ natočit i v podobě videoklipu, jako již plnohodnotnou novou skladbu LTB a nastínit jakým směrem by se měla naše tvorba dále ubírat.

Spolupracovali jste se zvukovým mistrem Martinem Roženkem. Jak tato spolupráce ovlivnila výsledný zvuk vašeho EP?
L.Tomis: Martin Roženek (Studio Southock Recording v Jablunkově) je profesionál a vždy je dobré a většinou to tak i bývá, když zvukový mistr je zároveň i muzikantem. Martin mimo jiné hraje na klávesy ve své domovské heavymetalové kapele „Ador Dorath“ a tak parametry na vytvoření kvalitního zvukového záznamu splňuje dokonale. Navíc má ucho, které slyší i trávu růst a se svými letitými zkušenostmi byl samozřejmě přínosem pro konečný výsledek. Naše připomínky ohledně zvuku vždy akceptoval, snažil se vyhovět i našim požadavkům, vždy přispěl i mnoha radami a klidně by se hodil i jako producent. Za jeho spolupráci děkujeme a bylo nám ctí s ním ve studiu tvořit.

Jaké byly největší výzvy při oživování projektu LTB a jeho přeměně v regulérní kapelu? • Plánujete v budoucnu experimentovat s novými hudebními styly nebo nástroji ve své tvorbě?
L. Tomis: Na vzniku současného LTB jsme se domluvili s mým letitým kamarádem bubeníkem Ivanem Laňkem, který se mnou hraje od r. 2020 v J.Schelinger revivalu Ostrava. Zpočátku jsme měli v merku muzikanty z Ostravy, ale dopadlo to tak, že na popud Ivana jsme nakonec oslovili jeho zkušené spoluhráče z havířovské kapely Neon a od roku 2022 tedy datujeme vznik současného LTB. Zpočátku kluci z Neonu přijali pozici jako doprovodná kapela k projektu LTB a když po odchodu zpěvačky Neonu do zahraničí dali Neon k ledu, stali se součástí LTB na plný úvazek a začali se podílet i na nových skladbách a na nové tváři celé kapely. Každopádně za tímto počinem stojí snaha věnovat se autorské tvorbě, což je přání každého muzikanta.
Co se týče experimentování, to musí činit asi každý muzikant, který tvoří svou vlastní hudbu, nástrojově zůstaneme u naší klasiky - zpěv, dvě kytary, basová kytara, bicí a budeme hrát rock.

Můžeme hledat příběh za názvem EP "Odkazujeme láskám našim"?
L.Tomis: Tento příběh je jednoduchý. Jelikož jsou všechny texty prvních čtyř písní z CD-EP LTB 2024 obsahově zaměřeny na tu druhou (hezčí) půlku lidstva, čili na ženy, nabízel se tento titul jako vhodný a použili jsme ho. O poslední skladbě „Čachtická paní“ jsem se už zmínil a jelikož textově a ani hudebně s předešlými skladbami nesouvisí, zařadili jsme ji jako skladbu bonusovou a jedná se o první autorský počin nově vzniklého LTB a v tomto trendu chceme pokračovat.

Vaše bohaté zkušenosti z předchozích hudebních projektů se nějak promítly do tvorby LTB?
Láďa Tomis: Psaní textů a tvoření zpěvových linek se věnuji opravdu dlouho a dělal jsem to ve všech kapelách kde jsem předtím působil (ex Doga, ex Bastard, ex Sjetý Gumy) a je tedy zřejmé, že se určitě zkušenosti z minulých let zúročují. Mnoho zkušeností má za sebou i bubeník Ivan Laněk (ex Vigor A. Bajgera, ex PBK Blues, ex Tanja) a podobně jsou na tom i ostatní spoluhráči z LTB.

Máte zavedený přístup k psaní textů a co vás inspiruje při jejich tvorbě?
L.Tomis: Jak už jsem zmínil, ve všech kapelách ve kterých jsem stál za mikrofonem jsem si psal vždy texty sám a je tomu tak i v LTB. Snažím se, aby měly texty hlavu a patu a aby byly pokud možno i srozumitelné. Někdy koukám kolem sebe, něco jsem i zažil a dají se např. použít i historické příběhy a legendy viz „Čachtická paní“ a to pak píšu ručně na papír, nikdy nepíšu texty na počítači, v tomto jsem stará škola.

Prozradíte vaše nejbližší plány ohledně koncertů, popř. dočkáme se brzy plnohodnotného alba? Myslím, že EP je silným příslibem, na kvalitní pokračování. Kde lidé najdou informace o kapele.Láďa Tomis: Na sklonku roku jsme natočili opět ve studiu u Martina Roženka další tři skladby a ty se budeme nyní snažit opět uvést do povědomí. Na skladbu „Čas“, kdy tentokrát je autorsky podepsán pod skladbou náš další kytarista Robin Zajda jsme natočili u Digaze v Karviné klip, protože se domníváme, že se Robinovi v této skladbě podařilo hudebně navázat na úspěch „Čachtické paní“ a to i stylem, který jsme si vytyčili pro další tvorbu LTB. Zatím je videoklip ve střižně a snad se dílo podaří a co nejdříve spatří světlo světa. První koncert v tomto roce nás čeká 12.4. v Hard Cafe Karviná, ale zároveň je naším největším snem vplout pod křídla nějaké agentury a nebo zkušeného člověka, který by nám se zaplněním koncertních termínů v kalendáři výrazně pomohl, to je náše největší přání a důležitý cíl + ještě natočíme cca tři nové skladby k těm co už máme a bude i plnohodnotné CD.
V novém roce, který už odstartoval přejeme všem jen to nejlepší a hlavně ve zdraví. LTB. A info jsou dohedatelné na internetu a oficiální stránky kapely jsou zde a na závěr - LTB jsou: Láďa Tomis - zpěv, Ivo Zuzčák -  kytara, Robin Zajda -  kytara, Tomáš Vajda -  basová kytara Ivan Laněk - bicí

Tohle se píše opravdu těžko, tím víc, že jsem Petra dobře znal, další číslo v telefonu, které už nikdy nevytočím...

Plzeňská hudební scéna ztratila výraznou osobnost. V neděli ve věku 76 let odešel diskžokej Petr Březina, legenda západočeských diskoték. Během své úctyhodné 55leté kariéry roztančil tisíce lidí na zhruba osmi tisících hudebních akcích, informuje Plzeňský deník.

Smutnou zprávu oznámila rodina na sociálních sítích dojemnými slovy:

"S hlubokým zármutkem v srdci oznamujeme, že nás dnes ráno, po krátké nemoci, navždy opustil manžel, táta, brácha, děda a hlavně úžasný člověk, legenda západočeských diskoték, váš Péťa Březina."

Král diskoték od roku 1970

Petr Březina se hudbě věnoval od roku 1970 a během let se stal jednou z nejvýraznějších osobností české diskotékové scény. Jeho sety byly plné rockové klasiky 60. a 70. let, ale dokázal oslovit i mladší generace modernějšími hity. Nelze nevzpomenou útlou, ale skvělou knížečku jeho vzpomínek - Vzpomínky diskotékového dědka...

Jeho jméno se stalo synonymem pro nezapomenutelné večery plné hudby, energie a radosti. Mnoho lidí vzpomíná na jeho charisma, smysl pro rytmus i schopnost roztančit jakýkoli sál.

Rodina se loučí dojemným vzkazem:

"V našich srdcích budeš navždy a nikdy na Tebe nezapomeneme. Za projevenou soustrast všem děkujeme. 

Kapela Grog už nějaký čas nechala své fanoušky čekat na nové album, ale zdá se, že se konečně blýská na lepší časy! Něco se chystá, něco se rýsuje… a my jsme nechtěli zůstat pozadu. Spojili jsme se s kapelou, abychom zjistili, na čem pracují, co můžeme očekávat a kdy se dočkáme nového materiálu. V exkluzivním rozhovoru se dozvíte víc! 

Vaše nové album je na cestě – jaký hlavní příběh nebo atmosféru jste do něj chtěli vtisknout? Můžeme čekat něco, co by fanoušky mohlo překvapit?
Vždycky se v naší tvorbě objevovaly příběhy ze života, vycházely z toho, co nás obklopovalo a z pocitů, které jsme v době tvorby prožívali. A ne jinak tomu bude i na novém album. Pamatuji si, že když jsme v roce 1999 nahrávali naše druhé album ve studiu ČRo Ostrava, už tehdy nám ostravská legenda hudební režie Jirka Pospíšil říkal: „Tak mladí, a už tak depresivní texty.“ A když si vezmeš, co se nyní kolem nás ve světě děje, a vzhledem k tomu, že některé songy už vznikaly za covidu, tak si určitě dokážeš představit, jak bude naše nové album vypadat. Moc optimistických textů tam nečekej. Ale nebude to snad tak hrozné, snažíme se i o veselejší témata. Určitě to bude to nejlepší, co jsme doposud nahráli. Fanoušci se mají na co těšit.

Vaše tvorba vždycky stála na silných melodiích a hard’n’heavy feelingu. Jak probíhal skladatelský proces tentokrát? Bylo něco jinak než u předchozích desek?
Od vydání našeho zatím posledního CD uběhla už nějaká doba, během které došlo mimo jiné i k nějakým personálním změnám v kapele, takže i ten proces skládání a nahrávání je tentokrát trošku jiný, ale jsme přesvědčeni, že to, co mají naši fanoušci na naší tvorbě rádi, to tam zůstane zachováno. Jak jsi zmínil, melodické songy s moderním hard´n´heavy zvukem. Samozřejmě s českými texty, jak je u nás zvykem. A nějaká ta balada tam taky nesmí chybět.

Album vzniká v době, kdy se hudební průmysl rychle mění – kapely víc sázejí na jednotlivé singly než na celá alba. Jak to vnímáte? Má pro vás ještě smysl koncepční album, nebo je to spíš záležitost nostalgie?
Oba přístupy mají své pro i proti. Dalo by se o tom dlouze diskutovat, ale pravděpodobně bychom se stejně nedobrali k tomu, co je lepší. U mě převažuje spíš ta nostalgie. Přeci jenom patřím k těm, kteří v osmdesátých letech minulého století, pod hrozbou policejního zátahu, vymetali ostravskou hudební burzu a sháněli novinky na LP dovezené těmi šťastnějšími ze západního Německa. Takže určitě posluchačům nabídneme celé album s třinácti songy. A tentokrát snad i v podobě LP. Rád bych si do své sbírky elpíček přidal konečně i něco z naší zahrádky. Ale zpátky k tomu druhému přístupu. Chápu, že se posluchačům nechce tak dlouho čekat na nové album (a my jsme těmi dodacími lhůtami nových alb fakt už pověstní). Takže již v brzké době představíme náš první singl v podobě videoklipu. A další budou následovat. Ať to čekání není tak bolestivé.

Grog má fanouškovskou základnu, která s vámi drží už léta. Máte nějaký konkrétní moment, kdy jste si řekli: „Jo, tahle kapela fakt něco znamená, tohle už není jen koníček“?
Je fajn, že jsi zmínil ty fanoušky. Bude to sice znít jako klišé, ale bez nich by to fakt nešlo a bez nich bychom určitě nedokázali tu naši rockovou káru táhnout těch 30 let, kterých se už pohybujeme na hudební scéně. Samozřejmě nebudu tvrdit, že všechno děláme jen pro fanoušky. Děláme to samozřejmě hlavně pro sebe, protože nás to moc baví, ale rozvášněný zpívající dav fanoušků pod pódiem tomu dodá úplně jiný rozměr a předá ti energii do další tvůrčí práce. A co se týká nějakého momentu, kdy bychom přestali muziku považovat za náš koníček? Pro nás je to pořád koníček, ale pokud ho chceš dělat pořádně a něco dokázat, musíš tomu spoustu věcí obětovat, svůj čas, finance, mít kolem sebe tým lidí, kteří ti pomůžou a podpoří, protože sám to všechno nezvládneš. A to my naštěstí máme, takže věřím, že nás čeká dalších 30 úspěšných let.

Každá kapela má ve studiu svůj rituál nebo něco, co ji charakterizuje. Je něco, co nesmí při nahrávání chybět, ať už jde o oblíbený drink, talisman nebo speciální tradici?
Nepamatuji si, že bychom měli někdy nějaký speciální rituál, ať už při nahrávání, nebo před koncertem, ani si na koncerty nevozíme žádný talisman. Doba, kdy nám na pódium létaly podprsenky a dámské kalhotky, už je dávno pryč. (Až s odstupem času jsme se dozvěděli, že to organizoval náš kamarád a dlouholetý fanoušek, který prádélko nakupoval a rozdával přítomným děvčatům, která už se poté postarala o efektní závěr). Samozřejmě každý máme nějaký ten oblíbený drink, ale Grog to není, jak by asi každý čekal. Ale ani tím nepohrdneme, když je potřeba se před koncertem stylově rozehřát.

Jestli si můžete vybrat jednoho hosta – muzikanta nebo zpěváka – který by se na nové desce objevil, kdo by to byl a proč?
Je pravda, že si na svá alba vždy zveme nějaké hosty, ať už se jedná o známá jména, nebo zatím ještě neobjevené hudební talenty. I na novém albu by se měli nějací hosté objevit. Zatím je to ve fázi přípravy, takže nechceme nic prozrazovat a necháme si toto překvapení pro fanoušky až po vydání desky. A pokud bychom si mohli na naše album pozvat jednu světovou žijící hudební legendu, myslím si, že vzhledem k širokému hudebnímu vkusu, který máme v kapele, bychom se neshodli jen na jednom jménu, takže se o to raději ani nebudeme pokoušet.

Na co se mohou fanoušci těšit po vydání desky? Plánujete velkou koncertní jízdu nebo něco speciálního k jejímu uvedení?
Jak už jsem zmiňoval, fanoušci nemusejí s těšením čekat až na novou desku, ale už brzy zveřejníme náš nový video klip, jehož natáčení jsme si fakt užili, čekají nás koncerty, letní festivaly, a samozřejmě se už moc těšíme na setkání s našimi fanoušky na některém z našich vystoupení. Všechny aktuální informace o kapele včetně termínů koncertů je možné najít na našem webu www.grog.cz. Tam také najdete odkazy na naše Facebook stránky, Instagram, YouTube, Spotify aj., kde nás můžete sledovat.

Na závěr bych chtěl všem čtenářům popřát spoustu dobré muziky a vzkázat: „Choďte na koncerty a festivaly a podpořte tím živou muziku“. Bez vás to fakt nedáme, my vás potřebujeme. Moc si toho vážíme a budeme rádi, když nám zachováte i nadále svou přízeň. Těšíme se na vás.