Petr Malý, pro mne neznámý muzikant, který vyhrál konkurz na uvolněné místo vokalisty v oživeném Motorbandu. Vzhledem k tomu, že Máča je víc než náročný muzikant i k sobě a na zpěváky měl vždy dobrý „čuch“ řekl jsem si, že Petra vyzpovídám.
Petře, jak ses dozvěděl o volném místu v Motorbandu?
Zdravím Tě a i všechny čtenáře Rockpalace! O volném místu jsem se dozvěděl na Facebooku. Po dlouhé době jsem se tam zase přihlásil, byla to v podstatě náhoda. Vyskočilo mi to na obrazovce, chvíli jsem zapřemýšlel, zda to zkusit, protože jsem zatím hrával jen v kapelách, kde jsem obsluhoval většinou nějaký hudební nástroj - kytaru, basu nebo bicí. Ono je to vždy trochu jiné, zpívat s nástrojem. Mysl se rozdělí, člověk dává pozor i na to co hraje a nedává do zpěvu úplně vše - tedy u mne to zatím tak bylo. Určitě jsou naprosto výjimeční hudebníci s dlouholetým tréninkem, kteří se umí rozdělit na 2 x 100 procent :-) Já chtěl konečně jen zpívat, rock mám v krvi a do toho přišel tento inzerát v pravou chvíli.
Jak moc pro tebe byla tvorba Motorbandu blízká? Znal jsi ho před konkurzem? Viděl jsi film Restart?
Přiznávám se bez okolků, že v ten moment vůbec. Přikládám to prostě tomu, že jsem žil 16 let v Německu, kde se jen s malými výjimkami jako je např. Karel Gott o tvorbě z "Východu" nemluví a neví. Rychle jsem si ale Motorband vyhledal, zjistil, že jejím prvním zpěvákem byl Kamil Střihavka, kterého mám neskutečně rád, hlavně za jeho pěveckou roli Ježíše v našem Jesus Christ Superstar. Výjimečný výkon, výjimečná verze toho muzikálu. Hodně mě namotivovalo jít tak trochu v jeho šlépějích. Rychle jsem si také vyhledal, co Motorband vlastně hraje. Jako první jsem našel skladbu “Kde byl Bůh”, zvukově i muzikantsky perfektní. Tím jsem se dostal k albu “V” a už tam jsem věděl, že to zkusím. Ano, jako třetí jsem si pustil i ten film. Ten už mě jenom utvrdil. Vůbec jsem netušil, že Motorband má tak dlouhou historii a je tak úzce propojen s tolika tehdy nebo i dnes ještě známými rockovými kapelami. Paráda!
Co konkurz samotný? Kolik vás bylo a jak to probíhalo?
Jel jsem do Teplic zazpívat tři songy Motorbandu - Kde byl Bůh, Tvý oči lžou + Krejčí a Jean Marais. Na ty songy jsem měl jen týden. Zpíval jsem to potom s celou kapelou. Vůbec netuším, kolik dalších zájemců bylo - vím o třech dalších finalistech. Kolik zpěváků se celkově hlásilo jsem ani nechtěl vědět - představuju si pro své ego, že jich bylo milión :-D. V druhém kole jsme posílali i speciálně pro Motorband udělané nahrávky ze studia, podle kterých kapela definitivně rozhodla.
Kapela vydala výborné CD, které ovšem bylo psáno pro tvého předchůdce, jak ti sedí texty a zpěvné linky? Upravoval sis některé party pro svůj hlas?
Ano, “V” je výborné. Moc se mi líbí zvuk, který tehdá dělal ještě Tomáš Raclavský z Babylon Studios ve spolupráci s dalšími bývalými členy Motorbandu nebo i současnými poradci. Pokud vím, spoustu textů na albu si Luděk Struhař dělal sám. Objevily se tam však také texty od Heleny Kubelkové nebo Evy Petráškové. Všechny texty se mi líbí. Jsou svým způsobem jednoduché, ale i trochu abstraktní, což jim dodává i přes jednoduchost jakousi originalitu. Menší zádrhely mám snad jedině u písničky “Smíření”, kde jsou si ty verše všude tak podobné, že bych si snad ani nevšiml, že zpívám místo první sloky nejdříve druhou :-D. Je to vše o cviku. V téhle fázi, kdy se připravujeme na koncerty, jsem začínal naprosto od nuly, tedy písničky jsem neznal. Na začátku se člověku zdá, že si to snad nikdy nezapamatuje, ale dnes, kdy mám ještě skoro celý měsíc do prvního koncertu už všechny české (anglické z Heart of the Machine nechávám nakonec) texty znám a začínám pracovat na nuancích. Zpěvné linky už jsou od Luďka a Motorbandu dobře vymyšlené. Držím se hlavní melodie, tak si to Motorband i přeje, protože fanoušci ty písničky tak znají. Samozřejmě si někdy spontánně jistá místa, kde se to hodí, pozměňuju, tak aby duch songu zůstal zachovaný, ale aby se také dalo ukázat hlas jinak, než to dělali bývalí zpěváci. Není jistě cílem, je pouze kopírovat. To by ani nebylo možné - přeci jen prošlo Motorbandem několik zpěváků - je nemožné, je všechny napodobit. Jisté změny jsou nevyhnutelné už tím, že zpívám jinak než oni.
Pojďme na tvůj začátek, já píšu, že jsi pro mne velká neznámá, jak si se k muzice dostal, byli jste muzikální rodina, kdy sis řekl, budu muzikant???
Prý jsem zpíval už jako malý špunt. Andělský hlásek, který dokonce trefil pár tónů :-) Můj táta to nahrával na magentofon, dnes to mám digitalizované v počítači. Občas si to pustím a tečou mi smíchem slzy, jak je to roztomilé. Dá se to považovat za začátek kariéry? :-D Muzikální rodina nejsme - můj už zesnulý dědeček sice pěkně zpíval, ale nikdy ne jako muzikant. Babička netrefí ani jeden tón, ale zase zpívá od srdce a má sílu v hlase. Mamka by možná zpívat uměla, ale stydí se. Takže muzikálnost jako takovou mám asi jen od táty, který sice vystudoval ekonomku jako já, ale potom už se živil jen hudbou. Snad 30 let měli s Láďou Kerndlem kapelu a projezdili celý svět. Láďa Kerndl se pak osamostatnil a můj táta kapelu převzal. Jednou mi nabídl, že když se naučím na baskytaru, můžu s nimi jet na tři měsíce na angažmá do Německa. Přijal jsem to. Tři měsíce jsem dřel každý den jejich repertoire, který obsahoval snad 200 písniček. A pak to začlo. Hrávalo se každý den, třikrát denně. Neuvěřitelná průprava pro nováčka. Na začátku jsem vypotil na pódium litry potu, přemýšlel nad každým příchozím akordem, a že jich bylo - hrávalo se všechno, balady, valčíky, pop, rock, jazz, swing, klasika. Myslím, že bez tohoto průlomu, i kdybych měl hudbu sebevíc v krvi, bych dnes nebyl muzikálně tam, kde jsem. Zároveň jsem při studiích v Pardubicích vstoupil do VUS (Vysokoškolský umělecký soubor), tehdá pod taktovkou Jirky Kožnara. Jejich repertoire byl hodně zajímavý. Zpívaly se písně z popu, jazzy, klasiky i normální duchovní. Jirka mi dovolil některé songy doprovázet na baskytaru, což byl další obrovský posun kromě toho, že jsem se naučil zpívat z not. Držet celý sbor v rytmu jen podle dirigenta bez bubeníka nebo další instrumentální podpory mi sice zase nadělilo tisíckrát propocený sako, ale vyplatilo se to. Vrcholem byl výjezd sboru do Kanady, kde jsme celý měsíc koncertovali. Paráda. Později vznikla s tátovy kapely užší formace s bubeníkem Romanem Kobielou a pianistou Jirkou Zabystrzanem, se kterými dodnes občas hráváme všude možně a vše možné. Jednu sezonu jsem kapelu táty doprovázel i na bicí. V době, kdy jsem byl v Německu, existovala ještě formace Jim Rock se čtyřmi dalšími kolegy. Nejdřív jsem tam hrál bicí a později přešel k druhé kytaře a frontmanství. Asi první zkušenost s tím stát jako frontman vepředu a odzpívat celý kšeft. Hráli jsme vyloženě rock, zajímavé na tom bylo, že jsme aranžovali i čistě popové nebo “lehké” věci do rockového kabátu. Co se hudby týče, dělám trochu filmovou hudbu, nejraději ve stylu Hanse Zimmera. Mám malé domácí studio, kde mi stojí piano, basa, kytara a různé rytmické nástroje, takže můžu nahrávat a aranžovat věci sám. Mastering a mixing nejsou ale mojí silnou stránkou, tam se ještě - jako i všude jinde - mám ještě hodně co učit. Kdy jsem se stal muzikantem? Nedokážu přesně odpovědět. :-D
Šel si za svým cílem, nebo to všechno bylo dílem náhody?
Myslím, že v předešlé otázce je z toho hodně odpovězeno. Měl jsem v životě vždy cíle. I vysoké, někdy i zdánlivě nemožné. A vždy se je podařilo dosáhnout. Nemyslím si však, že je to jen tím, že jsem si za tím šel. Na takové cestě nás doprovází spousta dobrých lidí, přátel a hlavně rodina. Tihle nám takovou cestu usnadňují a někdy dokonce zcela umožňují. A špetka štěstí a náhody k tomu asi vždy patří. Já také dnes vím, že jít si tvrdě za svými cíli nemusí být pro člověka vždy dobré. Mít cíl je pěkné, pokud to není spojeno se stresem, dřinou a sebezapřením. Takový cíl pro mě nic neznamená. Nejsem vševědoucí, mám teprve 38 let, ale zažil jsem toho už moc, na to abych se ještě pro nějaký cíl sedřel. To už jsem totiž několikrát udělal a nedopadlo to dobře. Dnes na to dávám pozor, co mě opravdu baví a co mi říká moje srdce, tedy ne jen mozek a už vůbec ne ego. To jsou největší lháři :-). Ve vztahu k Motorbandu: Být rockovým zpěvákem, frontmanem se super muzikanty, kteří už toho také hodně zažili, zlepšit se v hudbě, ve zpěvu, zdokonalovat ho a dostat ho dál mezi lidi, to mě prostě baví. A baví mě to teď. Tím pádem jsem neustále v cíli i na cestě :-).
Co tvoje hudební vzory a jakými kapelami jsi prošel?
Prošlé kapely už jsem zmínil. Hudebních vzorů je opravdu hodně, u některých budou fanoušci rockového Motorbandu skřípat zubama, ale já si za tím stojím. Jsem i mimo hudbu člověk, který se zajímá o milión věcí, od popeláře až po atomového fyzika si vážím každého povolání a v každém nacházím něco krásného. A tak to mám i s hudbou. Protože jsem takhle v kapele táty vyrůstal, tedy hráli jsme všechno, našel jsem i pro každý styl zalíbení. Dechovku si doma rozhodně nepustím, ale bez problému si ji zahraju pro plný sál nadšeně tančících “bláznů” v krojích. Valčík si taky neposlechnu, ale hrát ho je super, proč ne? V každém songu, v každém stylu je něco krásného. Teď trochu kecám, protože když jsme v Německu hráli už po stošedesátéosmé valčík od J. Strausse “Na krásném modrém Dunaji”, tak jsem toho autora proklínal, proč to vůbec skládal a nejraději bych tehdá tu basu rozlomil a do toho Dunaje hodil :-D. Takže co si pustím teda doma? To už se bude Motorbandě líbit víc - mou oblíbenou rockovou kapelou je Alter Bridge. Mám rád jejich zvuk, jejich hráčské umění a hlavně zpěv Mylese Kennedyho. Líbí se mi spousta rockových kapel - Green Day, Audioslave, Bon Jovi, Linkin Park (dříve), Metallica, Sepultura, Die Happy, Paparoach a další. Rocker jsem byl hlavně na střední - dlouhé vlasy, špatné známky :-D. Tehdá jely z českých kapel Wanastowy Vjecy, Lucie, Miloš Dodo Doležal nebo Alice. Mám opravdu široký záběr, kratší seznam by byl těch kapel, které se mi nelíbí, ale tohle já nedělám, že bych o tom mluvil. Vážím si i takových hudebníků za jejich snahu, píli a nápady, i když mě se nelíbí - já však nejsem hudební Všehomíra :-). Pokud se ptáš na hudební pěvecké vzory, od kterých se učím přímo, tak jsou to např. Freddy Mercury, Josh Groban, Bon Jovi, Myles Kennedy, Ian Gillan nebo Steve Lukather. Na české scéně rozhodně Kamil Střihavka, Dan Bárta nebo i Karel Gott. To jsou ti známější. Rád se však učím od každého, moc se mi např. líbí zpěv a zabarvení hlasu Milana Daima, bývalého zpěváka Motorbandu. Josef Šutara taky zpívá fantasticky. Luděk Struhař je výborný metalový zpěvák, má např. úplně jiný “chraplák” než Kamil Střihavka, a mně se líbí oba. Takže vzor hledám ve všem a ve všech a doplňuju tak svůj rejstřík.
Co tréma? Pokud vím, čeká tě první vystoupení s kapelou v březnu, jak se těšíš stát na stejném pódiu s jedním naším nejlepším basákem Karlem Adamem? A Máča je taky výborný ostřílený kytarový veterán.
Moc se těším. V tento moment, kdy se teprve vše rozjíždí, kdy máme před generálníma zkouškama a kdy se repertoire teprve učím, jistou trému cítím. Je to opravdu vše nové a jiné. Naštěstí už jsem stál tak často na pódiu, i když v jiném kontextu trochu, že se člověk otrkal. Lidi někdy říkají, že tréma musí být. Ta věta mi trhá uši. Nemusí být nic a už vůbec ne tréma. A to nejen v hudbě. Neříkám, že už jsem tak daleko, ještě ne, ale když se vrátíme k těm cílům, je to jeden z nich, tedy abych nepociťoval už žádnou trému, žádnou nejistotu a prostě si hudbu jen užíval, naprosto se vydováděl, předal lidem svou energii, kterou v sobě cítím, jakoby chtěl nezkrotný hřebec vyrazit na slunečnou louku :-D. Takový hřebec nemá trému, prostě jen řehtá a raduje se, nestará se o to, co si o něm myslí někdo jiný a jak to všechno dopadne. No ja, dopadne to dobře :-D. Vím, že jakmile kapela udeří v Olomouci poprvé do nástrojů a já otevřu pusu k prvnímu slovu prvního songu, bude po veškeré trémě :-D Na Karla, Máču, Standu a i na nového kytaristu Vojtu se moc těším - jsou to vynikající muzikanti, od kterých se už teď toho hodně učím.
Pečuješ o svůj hlas? Přece jen metal dá hlasivkám zabrat a kapelník, jak ho znám jistě nic nesleví!
Ano, ale dřív jsem to nedělal, snad jen s výjimkou sboru v Pardubicích. Ono je asi jedno, který styl člověk zpívá - hlas může při špatném zacházení odejít každému. Máš pravdu, že v rocku či metalu je to asi ještě větší deviza. Až Máča mě na to znovu upozornil a navedl na to. Měli jsme spolu několik hlasových zkoušek jen ve dvou, kdy mi připomenul důležitost rozezpívání, které jsme ve sboru vždy dělávali. Spolu jsme také hledali můj “voice range”, tady rozsah. V ostatních kapelách, kde jsem před tím byl, by to nebylo “in”. Kdybych se v Jim Rocku začal před koncertem rozezpívávat nebo dokonce přiznal, že doma každý den cvičím (což jsem nedělal:-D), tak by se mi chlapi vysmáli. Dnes mě takové postoje nezajímají. Začal jsem s vokálním tréninkem, který podle možností dělám každý den přibližně hodinu. Je opravdu zajímavé, jak to pomáhá. Tóny, které se mi dřív zdály strašně vysoko se najednou stávají “normálními”. A hlas zesílil. Je možné, že Máča platí jako kapelník, který nesleví, já to zatím nepocítil, protože on mě do ničeho nemusí nutit. Vše, co spolu děláme, mi připadá logické, potřebné a dělám to sám. Sám se chci zlepšovat a v rockové kapele obstát. Bez určitých kroků a přípravy by to šlo jen těžko. Nic ale nepřeháním. Už nám není 20 let a už nám není ani 25... :-D. Myslím si, že vůbec celá kondička se odrazí na tom, jak zpíváme nebo hrajeme - nebo vlastně na všem. Vyvinul jsem vlastní cvičení - tělesné a dechové, které každý den dělám. I to má vliv na hlas, zde ve vztahu na dýchání.
Stačí ti zkoušky s kapelou, nebo ještě trénuješ doma?
Děláme obojí. Do teď se konalo jen samostudium. V druhé polovině února se kapela sejde k intenzivním zkouškám, kde už se počítá s tím, že každý svůj part umí a v písničkách se orientuje. Na takových zkouškách se pak kapela sehrává, aranžuje songy jinak - je to naprosto nezbytné a hlavně tam se teprve děje ta hlavní zábava. Takže ano, připravuju se sám ve smyslu učení se textů, trénink hlasu, vcítění se do songů atd. Bez kapelových zkoušek by to ale v tomto momentu, kdy má Motorband dva nové členy nešlo. Později, až se odehraje spousta koncertů, si myslím, že není “staré” songy potřeba stále znovu cvičit na zkoušce, protože ty už sedí. Ale přijdou nové songy, budeme natáčet nové album, takže zkoušky s kapelou zůstanou vždy nedílnou součástí přípravy. A hlavně mě zkoušení dost baví. Je to mezistupeň mezi individuální přípravou, která může být někdy nudná, když je člověk na to stále sám (mě napři. hlasové zkoušky z Máčou bavily daleko víc, než trénovat sám), a koncertem.
Máš ambice v budoucnu zasahovat do tvorby kapely a podílet se na příštím materiálu?
Ambice bych tomu neřekl - už mě trochu znáš z odpovědí, jsem trochu slovní fetišista :-D. Ale vím, jak to myslíš. Dělám vše krok po kroku. Učím se teď současný repertoire kapely. Chci, aby seděl. Pak přijdou koncerty, do kterých chci dát vše. Zatím se soustředím na to. Do ostatního se ve smyslu ambicí opravdu nemotám. Máča ví, že trochu skládám i píšu texty, že hraju i na nástroje a naprosto to přenechávám jemu a ostatním členům kapely, jestli mě k dalším aktivitám přizvou. Vypadá to nadějně, ale na ničem netrvám. Pro mě je nejdůležitější teď kvalita mé první “úlohy” zpěváka.
Hrát vůbec dnes kapele je náročné i pro život, co tvoji nejbližší, jak se tvářili a tváří na tvoje účinkování v Motorbandu?
Ano, to máš naprostou pravdu. Po návratu z Německa se nabídla nejdříve tahle možnost. V Německu jsem byl policajt, to už bych dělat nechtěl. Jsem zároveň vystudovaný učitel němčiny a také vodní záchranář Slovenského Červeného Kříže. Tím nechci vyjmenovávat své zásluhy, jen tím chci říct, že skloubit tolik možných povolání s muzikantstvím je nemožné. Rozhodl jsem se tedy zatím nejvíce energie dát do muziky, protože tam to moje srdce táhne. Naštěstí je možností kde hrát zatím opravdu hodně, především teď díky Motorbandu. Zatím jsem s mého kruhu rodiny a přátel nezaznamenal sebemenší negativní postoj. Dobře, mamka ta si dělá vždy starosti, takové už mamky jsou, i kdyby mě naložili do vaty a zavřeli do neprůstřelného trezoru :-D. Ale i ona už je trochu zvyklá z mého bývalého povolání. Můj táta muzikant sice rock vůbec nemá rád a asi na koncert ani nepřijde, ale myslím, že je rád, že dělám hudbu. Můj nevlastní táta, který s náma žije už si nakoupil rockové hadry a má lístky do Olomouce, takže tam to valí :-D. Přítelkyni nemám, takže tam problém nebude - je pravda, že ta poslední se kvůli Motorbandu se mnou rozešla! :-D Prý nesnáší rock, ožralce na festivalech a cestování, no a já tohle všechno miluju :-D. Já si myslím, že půjde vše dobře skloubit, vždyť nakonec o nic nejde :-)
Hrál jsi už v různých kapelách, máš pocit, že v Motorbandu je jiný přístup?
Rozhodně. Je to má první kapela s tak velkou základnou fanoušků. Je to hodně cítit, jak si toho členové Motorbandu váží. V žádné jiné kapele jsme nedělali takové PR a nebyli tak na očích. Na to si zvykám, ale baví mě to, i když to pro mne na začátku bylo těžké snášet vyjádření některých kritiků kapely. Ale i to je zkušenost. Hlavně Máča se o tohle stará a myslím, že je rád, že i mě to baví a že sám vím, jak je to důležité zůstat s fanoušky v kontaktu, takže na to za prvé není sám a za druhé mě k ničemu nemusí nutit :-D. Např. videa s mou propagaci si dělám a stříhám sám a právě profesionální přístup v kapele mě k tomu hodně motivuje. Máme také velký Fanclub - to je pro mě také novinka. Máme tým, který pomáhá s propagací ať už organizačně nebo mediálně (grafika apod.), máme pomocníky kolem logistiky. Nahrává se v profesionálním studiu, nejdříve Babylon Studios a teď přecházíme k Rolandu Grapowovi. Co se týče přístupu ke koncertům nebo zkouškám, tedy k profesionálnímu, který v Motorbandu rozhodně je, to není naštěstí pro mě nic nového. Jak v pardubickém sboru, tak i v kapele mého táty se tvrdě zkoušelo a přistupovalo k vystoupením profesionálně. V Motorbandu to pro mne však už díky tolika fanouškům dostává nový, větší rozměr.
Čím by jsi „nalákal“ fanoušky na váš koncert? Co mohou očekávat?
Vůbec nevím, čím začít. Je toho tolik :-D. Bude tam úplně nový Motorband! Dobrá, stařešinové zůstali, ale je tam Vojta Brázda, bývalý kytaristy skupiny Liberate, který Motorband zná už celý život a hoří mu pro něj srdce. Mladík, výborný kytarista a suprový člověk, se kterým si někdy hodiny voláme a řešíme vše od A do Z :-). Už jen jeho vidět, pro to se vyplatí tam jet. Je tam basová legenda Karel Adam - naprosté jádro Motorbandu společně s Máčou! Myslím, že není třeba fanoušky, kterým neskutečně po odchodu Luďka Struhaře a Hanse Jiříčka zatrnulo, že tentokrát Motorband opravdu končí, dvakrát pobízet, aby vyrazili zase na naše koncerty, aby tyto dva nerozlučné siamské dvojčata zase viděli spolu hrát na pódiu! :-D Máme Standu Plisku, ostřílený dvoumetrový motor kapely, šlapající jak hodinky, který na bubny taky prošel dlouhou a rozmanitou průpravou všemi různými styly (je členem Městského divadla Brno), ale který nejvíc hoří pro rock a metal - kdo by takové muzikanty nechtěl zažít? A co navíc - budeme hrát songy opravdu ze všech existujících alb Motorbandu, to znamená, že mé malé já se na pódium bude potýkat se pěti různými styly, s pěti různými zpěváky :-D. Nevím, jak vy, ale já se na to přijdu podívat :-D.
Motorband nedávno zveřejnil novou skladbu Sraž mě znova – tam už zpíváš a co je to za skladbu?
Ano, první song, který už byl natočený ještě před tím, než jsem přišel do kapely. Chtěli jsme ho tedy vydat a zároveň trochu představit můj hlas ještě než začne koncertové turné. Song složil Máča, text dělala Helena Kubelková. Zpěv jsme dotáčeli ještě v Babylon Studios. Masterin a mixing dělal už Roland Grapow a trochu se podílel na konečné produkci. Další spolupráce je plánovaná s ním. “Sraž mě znova” z mého pohledu slučuje několik moderních rockových a metalových stylů. Vnímám tam vliv Rammsteinu nebo Voltbeatu. Má jednoduchý, ale důrazný refrén, který je zároveň intrem. Ve sloce se trochu, ale ne úplně, ubere plyn, aby mohl vyniknout lyrický zpěv. V předrefrénu se zase trochu přitvrdí a Máča mě tam přinutil do výšek. Mezihra je vyloženě popová, i zpěv se tomu přizpůsobil. Sólo je zase typicky metalové podložené razantními bubny. V druhé mezihře jsme vytvořili tzv. “crowd”, tedy opravdu je tam 100 hlasů, které unisono křičí “sraž mě znova” :-D. Song byl po zveřejnění drtivou většinou přijat pozitivně. Negativní odezvy se soustředily buď údajně na odlišný styl songu k albu “V”, s čímž nemůžu úplně souhlasit, protože i “V” má podobné songy (”Limit”, trochu i “Vabank”), na změnu zpěváka ze strany fanoušků Luďka Struhaře a s tím spojeno i jiný styl zpívaní - to samozřejmě chápu, s tím se nedá nic dělat. Některým lidem se nepozdává text. Mně se opravdu líbí. Je jednoduchý, na první poslech možná až moc “plytký”, ale není tomu tak. Když člověk tomu songu dovolí, si ho poslechnout víckrát, ucítí z něho tu energii, která jde i z textu. Je to o tom, že život k nám není vždy fér, že bychom rádi měli nad ním kontrolu, ale že to nejde. Nepoddáme se tomu a vyzveme ho, ať si nás klidně srazí znova, protože mi znovu vstaneme. Tzv. “negativní” pasáže se střídají s “pozitivními” motivujícími a to dělá i tento jednoduchý text zajímavým. Kontrasty jsou jak v aranži, tak v textu důležité a tento song to má. Zpěv je Máčou už do předu stylisticky vymyšlený - tam jsem nic neměnil - tedy často se střídá projev: Čistý silný hlas střídá chraplák a v bridgi přecházi do jemného zpěvu. Myslím, že díky tomu song není nudný. Co se týče zpěvu, bývám k sobě vždy hodně kritický, nedám pokoj, dokud to není podle mých představ. O barvě hlasu, stylu zpávaní se dá diskutovat do nekonečna a těžko na tom něco změním tak, aby se to líbilo všem. Pro mne však je velmi důležité, aby vše bylo nahrané čistě, tedy aby nic nebylo falešně, a aby z toho byla cítit ta vášeň, se kterou jsem to zpíval. Na tyhle dvě věci jsem si dal pozor. Ostatní už je na lidech, jak se jim hlas a projev bude líbit nebo nebude :-).
Já ti Petře děkuju za tvůj čas a jako pokaždé, co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip na YouTube, který si nejčastěji pouštíš?
Všem čtenářům Rockpalace, kteří se mým žvatláním prokousali, až sem děkuju za jejich čas a budu moc rád, když se na nás přijdou podívat! Na youtube si momentálně pouštím nejraději všechny klipy k vokálnímu tréninku :-D. No dobře vážně... ne, opravdu to tak je :-D Hned v závěsu je “Kdy byl Bůh” od Motorbandu. Znáte tu kapelu? :-D
