Miluju americké zmalované příšery a největší cirkus Ameriky - KISS. Kdysi dávno když jsem jako teenager držel poprvé v životě svoje první album KISS měl jsem štěstí, že se  jednalo o 2LP Alive II. Už úvodní slogan You Want the Best You Got the Best the Hottest Band in the World - K I S S a následný Detroit Rock City mi otevřely rockový svět a vznikla láska na první pohled a poslech, která trvá do dnes. Lístek na červencový koncert je už doma. Mezi tím si zkrátím čas návštěvou plzeňského vystoupení 31.1. v Buena Vista, kde v rámci turné Back to 80´s společně s glam rockovými Hairy Groupies vystoupí i Kiss Czech Company. Tribut, který kdysi zakládaly děti mezi 13ti až 15ti roky. Do roku 2020 se vypracovali na jeden z těch výborných tributů, který na tváři nevyvolávají posměšný úsměv. Oheň, masky, kostýmy.... a ty největší hity z dlouhé hudební kariery velikánu KISS přivezou sebou do Plzně. Zvedám telefon a kapelu před koncertem v Buena Vista vyzpovídám.

Pánové, vy jste začínali jako hodně mladí, kolik vám bylo když jste se rozhodli začít s muzikou a proč právě revival KISS ??
Jak jsi říkal v úvodu, nejmladšímu z nás bylo 13 let a nejstaršímu 15. Líbili se nám KISS, ale revival jsme původně vůbec neplánovali založit. Psali jsme si svoje písničky, ale neměli jsme jich dost. Písně od skupiny KISS byly původně jen vatou, abychom měli co hrát. Na základní škole, kam jsme chodili, se uspořádal dětský karneval a my jsme se nabídli, že budeme převlečený za KISS a že zahrajeme kombinaci převzatých a vlastních písní. Takhle to jednoduše to začalo.

Jaké byly vaše začátky, přece jen ve 14ti startovat s kapelou… měli jste podporu dospělých?
Měli jsme velkou podporu dospělých. Rodiče nás podporovali samozřejmě nejvíc, ale i jejich známí a obecně všichni nám fandili a přáli nám. I kapely, které nás v našich úplných začátcích dostaly před lidi, byly vstřícné a pomohly nám, abychom mohli hrát. Největší díky patří skupinám Morava a Markýz John.

Já jen odbočím, kdysi dávno jsem nějaké mladé „KISS“ na doporučení Karla Ošmery z Bagru vzal do Zak TV do pořadu Dobré ráno s rockem – nebyli jste to dokonce vy?
To jsme my nebyli.

Sám na KISS ulítávám, (to bylo maškarních plesů a hodin před zrcadlem), takže se musím zeptat, jak vám šlo líčení??? Předpokládám, že jste se dnes už zdokonalili -))
Ze začátku nás líčili rodiče a měli jsme kolem sebe celou partu různých pomocníků, co s námi jezdili na naše první vystoupení. Postupem času, jak jsme začali jezdit na koncerty dál než po okolí, nebylo možné mít sebou tak velkou partu lidí a museli jsme se líčit sami. Myslím, že jsme se to maskování za ty roky naučili obstojně.

Začít revival KISS není na jednu stranu nic lehkého, co se týče kostýmů, dnes vypadáte věrohodně, ale vzpomenete si na kostýmové začátky a jak je to s výrobou kostýmů dnes? Vyrábíte doma, nebo vám někdo pomáhá?
V úplných začátcích to byla domácí výroba a využili jsme všeho, co dům dal. Pak jsme chytře vymysleli, že bychom mohli hrát v černých oblecích, podobně jak jsou KISS oblečeni na třetí studiové desce (Dressed To Kill), ovšem v tom nám bylo moc velké horko. Navíc jsme začali hrát i na větších akcích a už bylo třeba vypadat lépe a věrohodněji. Oslovili jsme naši známou a tam nám ušila naše první kostýmy a myslím, že se povedly. Ty nám pár let vydržely, ale vyrostli jsme a bylo třeba udělat nové. Od té doby si necháváme šít svoje kostýmy dle naší představy u soukromé švadleny, kde se podílíme na obstarání materiálu, protože občas sehnat tu správnou lesklou látku je problém. Dále používáme sedláře na výrobu kožených částí kostýmů, boty s vysokým podpatkem nám dělá také soukromý výrobce obuvi a na různé dolaďování používáme airbrush.

Jak vůbec kostýmy vznikaly, kde jste brali předlohu? Fotky videa?
Úplně první kostýmy byly dělané na základě obrázků a pár videí na video kazetách. V té době internet nebyl běžné dostupný a takové informace tam stejně ještě nebyly. Tyto obleky byly jenom látkové, ale vypadaly věrohodně. Ty další už byly částečně šité ručně, strojem a některé části dělal sedlář. Našli jsme ševce, který byl schopen boty na tak vysokém podpatku vyrobit. To byl v té době velký problém, protože tak velké kopyto, téměř nikdo neměl. S příchodem internetu, pak už nebyl problém se dostat ke kvalitním předlohám a postupně jsme našli i šikovné soukromé výrobce, kteří nám s tím dokážou pomoct.

Máte stále stejné kostýmy, nebo je stylově měníte a jsou potřeba nějaké „kosmitické“ úpravy po koncertech??
Kostýmy měníme po letech. Výroba nového trvá třeba celý rok. Je kolem toho hodně práce a občas čekáme dlouho na nějakou látku nebo materiál. Čas od času je potřeba něco zašít, opravit nebo zvětšit. Když už je ale vidět, že to má nějaký kostým téměř za sebou, tak se začne vytvářet stejný znova s většími či menšími rozdíly oproti původnímu. Hrajeme v sestavě s Ericem Carrem za bicími a těch variant kostýmů, které KISS v této sestavě nosily, není mnoho. 

Jak tě těžké se pro muže naučit chodit na vysokých podpatcích? Koukal jsem, že se vám to daří, měli jste s tím na počátku problémy?
Ze začátku ano. Nyní máme boty kvalitně ušité a nejsou to žádné dámské jehličky. Plocha podpatků je hodně velká, takže jsou dost stabilní, ale zase hodně váží. Myslím si, že ženám by se v těchto botách chodilo rozhodně mnohem hůř než nám.

Jakou éru máte u KISS nejraději? Myslím kostýmy (u mne je to jasně éra Love Gun a Alive II) a jaká éra byla inspirací pro kostýmy?
Podle ALIVE II jsme si nechali šít naše první kostýmy, protože se nám hodně líbily a věřili jsme, že se povede je napodobit. Já osobně mám velice rád kostýmy z období Dynasty, které jsou hodně barevné a převažuje tam látka. Nedokážu si ale představit z čeho by se vyráběl „godzillý“ oblek, který měl na sobě Gene Simmons.

Jak jste postupně začali budovat koncertní playlist? Přece jen KISS těch hitů mají mnoho, docházelo ke shodě a máte nějakou neoblíbenou skladbu? (u mne je to Rock N roll All Nite, tu fakt nesnaším-)))
Za ty roky, co hrajeme, tak jsme dohromady hráli asi kolem 50-ti písní. Playlisty obměňujeme pravidelně, aby se nám nějaká písnička nezprotivila. Bohužel jsou písně, které se nedají vynechat. Jedna z nich je I Was Made For Lovin you a tu občas na zkoušce vynecháme, abychom na ní měli ještě chuť.

Jak vypadá práce na zařazení nové skladby do playlistu? Někdo přijde s návrhem, že se bude hrát třeba Psycho Cirkus – rozeberete si skladbu po nástrojích?? Snažíte se věrně kopírovat originál, nebo dochází drobným úpravám?
Máme pevný rámec, který se skládá z Intra a úvodní písně, dále z písní, které se nemohou vynechat (např. I Was Made For Loving you), závěrečné písně s přídavku + Outro. Tento rámec nám vydrží třeba dva roky. Ostatní písně, které vyplňují rámec, se během roku různě mění. Pokud by šlo o přidání Psycho Circus, tak bychom z playlistu vyndali „Stanleyho píseň“ a místo ní by se hrál „Stanleyho“ Psycho Circus. Snažíme se držet balanc tak, abychom hráli jak „Stanleyovky“, tak Simmonsovi písně a také abychom si hlasově mohli odpočinout a prostřídat se. Obecně, když nacvičujeme novou píseň, tak instrumentální část držíme opravdu podle originálu. To znamená, že doprovodný kytarista hraje přesné party, co hraje Paul Stanley. Sólový kytarista hraje přesné party, které hrál Ace Frehley. Zpěvy ve slokách držíme tak, jak to zpívají originál KISS. Např. God Of Thunder zpívá „Démon“, Love Gun zpívá „Starchild“, 2 000 Man zpívá „ACE“. Menší rozdíly máme v refrénech, kde si harmonie rozdělujeme dle toho, co nám hlasově nejvíce sedí a nedržíme se striktně originálu. V některých písních si místo trojhlasu přidáme čtyřhlas.

Teď je otázka na každého z vás a prosím o sólo opověď, jakou byste si kdo z vás vzal jednu desku od KISS na opuštěný ostrov?
Martin „Starchild“ Malík – KISS (First Album)
Radek „Demon“ Kabelka – ALIVE III
Martin „ACE“ Pašek – ALIVE II
David „FOX“ Brychca – ALIVE III

Sledujete i muziku okolo sebe? Co kdo z vás mimo KISS poslouchá, je tu nějaká kapela, která vás překvapila?
Martin Malík : Toto, Queen, J.A.R.
Radek Kabelka: Volbeat, TOTO,Lenny Kravitz, Druhá tráva
Martin Pašek: Beatles, Queen
David Brychca: Devin Townsend, Alter bridge, Foo fighters,
Za všechny můžu říct, že nás mile překvapila skupina Doctor Victor, se kterou jsme měli tu čest hrát na jedné narozeninové párty. Samozřejmě nás stejně velice mile překvapila, na prvním společným koncertě, skupina Hairy Groupies. Před tím jsme jejich celý koncert neviděli a fakt jim to šlape. Ze zahraničních interpretů je pro nás překvapením skupina Greta Van Fleet.

Ani vám se nevyhnuly změny v kapele, proč k nim došlo?
Došlo k nim hned v začátcích po té, co jsme 2 roky jezdili víkend co víkend po koncertech a přišla ponorka. Z patnáctiletých kluků se stali téměř plnoletí mládežníci a začaly se nám do toho plést holky a skupina to neustála.

Vaše koncerty nepostrádají pořádnou dávku show včetně zapáleného meče…bylo potřeba natrénovat nějaké „pyrokousky“ pod dohledem hasičů?
S chrlením ohně jsme začali poměrně také brzy. A moc jsme se s tím nepárali. Pořídili jsme louč, petrolej a jeden z našich blízkých a odvážných kamarádů to hned vyzkoušel, a když jsme viděli tu kouli ohně, co z něj vyšla, tak bylo jasné, že to hned musí zkusit i Radek. Radek se toho taky nebál, i když jsme měli strach o jeho vlasy, a hned to zopakoval a od té doby to je součást našeho vystoupení

Vy jste jako KISS Czech Company dosáhli i mnohých úspěchů, které to byly a na které jste nejvíc pyšní?
Jako jeden z hlavních úspěchů kapely považuji to, že navzdory počátečnímu rychlému rozpadu, jsme se rychle dali hromady s novými členy a od roku 2005 hrajeme v nezměněné sestavě. Vyhráli jsme regionální anketu Revival roku vyhlašovanou Horáckými novinami. Za úspěchy považuji také to, že jsme se objevili na společných prknech se známými českými kapelami (Arakain, Doga, Alkohol, Aleš Brichta, Petr Kolář, Jan Ledecký a spousta dalších.

Jaké máte plány na rok 2020?
Rok 2020 bude pro nás pestrý. Na jaře jedeme turné nazvané „Back to 80’s“ s našimi přáteli z kapely Hairy Groupies. Máme za sebou první koncerty a myslím, že nám to spolu sedí. Pořádáme celodenní festival k oslavě 20 let naší existence na fotbalovém hřišti 30.5.2020 v našem rodném Opatově. Dále nás čekají nás dva motorbike festivaly v Polsku a koncert v Nitře. Léto máme plné zajímavých soukromých i veřejných akcí a na podzim bychom chtěli navázat podzimní částí klubového turné s Hairy Groupies.

Co vy na to, že KISS ohlásili poslední turné a THE END? Jsem si jistý, že tentokrát je to opravdu poslední turné na rozdíl od předchozích prohlášení.
Už máme lístky na červencový již v pořadí druhý „poslední“ koncert v České republice. Jsme názoru, že určitě to bude poslední turné, ale jak dlouho ho pojedou a kolikrát se ještě zastaví v Praze, je otázkou. Ale určitě by bylo dobré, v nejlepším přestat. Je jasné, že s tak věrnými fanoušky se těžko loučí. Na koncert se těšíme.

Vy se v pátek 31.1.představíte po boku Hairy Groupies v Plzni. Co Plzni nabídnete? Můžeme se těšit na pořádný cirkus, nebo to pojmete jako komorní klubové vystoupení?
My komorní vystoupení ani neumíme hrát. Když se nakreslíme a oblečeme, tak se do toho pustíme pořádně. Nehrajeme si na žádné umění, chceme především lidi pobavit rockovým koncertem. Návštěvníci se krom průřezu celou diskografií mohou těšit na maskovaný koncert v kostýmech, plivání ohně, krve, kouřové a ohňově efekty a dál už nechci prozrazovat, aby zůstalo také nějaké překvapení.

Co vzkážete našim čtenářům a jakým klipem je pozvete na páteční koncert do Buena Vista?
Čtenářům vzkazujeme, aby zachovali přízeň k hudbě v podobě návštěv koncertů a čtení hudebních časopisů, rozhovorů.

Když se vám dostane do ruky vinyl s parádním obalem a fantastickým bonusem v podobě rakve, v které je zapalovač a skládací papírový chrám, z položené desky na gramofonu se ozývá hodně dobrá „gotika“ tak vám to nedá a zalovíte na netu, co je vlastně zač ty Cathedral In Flames a když tam toho infa je pomálu řeknete si, tak je trošku vyzpovídám, abych se o nich něco dozvěděl, protože tuhle kapelu si přidávám k těm oblíbeným na Spotify. Fakt to za to stojí a tady je rozhovor.

Cathedral je pro mne, a myslím i pro mnohé další, velká neznámá, tak to vezmeme od počátku věků. Jak jste se dali dohromady, kde vznikla myšlenka založit kapelu, a měli jste zkušenosti z jiných kapel? A v jakém obsazení hrajete?
Phil Lee Fall: Začali jsme spolu s Gatsbym hrát už na škole. Milovali jsme gotický rock a tak byla jasná i volba hudebního směru. Prostě jsme chtěli založit tu nejlepší gothicrockovou kapelu široko daleko. Oba jsme měli zkušenosti i z jiných kapel, ale to pro nás nebylo podstatné. Vše se odehrálo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pak jsme na fůru let pověsili muziku na hřebík, až před dvěma lety se ozval Gatsby, jestli s ním nechci něco zase zkusit natočit. A tak jsme tady!
Gatsby: Jádro Cathedral In Flames je dneska stejně jako před lety zpěvák Phil Lee Fall a já. Já jsem si kromě baskytary přibral i kytary, programování, klávesy a celkovou produkci. Doplňuje nás výjimečným vokálem Ambra von Bernstein, která s námi mimochodem spolupracuje už od počátků, takže jediným relativním nováčkem je kytarista – nekompromisní punker Billac de Ville.

Proč právě gotický styl, jak jsem uvedl v recenzi, jsou místa, kdy z vaší tvorby slyším kultovní Sisters Of Mercy. Jak a kdo vás ovlivnil?
Phil Lee Fall: Hrajeme gothic rock a nestydíme se za to. Je jasné, že Sisters Of Mercy, Fields Of The Nephilim nebo The Mission nás v počátcích ovlivnili, stejně jako trio velikánů Cash, Cohen a Cave. Z klasických postpunkových kapel máme rádi třeba Siouxie & the Banshees, Joy Division nebo The Damned. Nicméně děláme vlastní hudbu - gothic rock pro 21. století.
Gatsby: Phil Lee to popsal přesně, jen u mne je při psaní muziky ve vzduchu těch vlivů spousta. Od Ennia Morriconeho po Bee Gees. Gothic rock mi dává nesmírnou hudební svobodu a kdo ví, jak budeme znít za rok nebo dva?

U nás není gotická scéna příliš obsáhlá, sledujete kapely jako XIII.století nebo Carpatia Castle?
Phil Lee Fall: Nejsme moc velcí znalci české gotické scény ani ji nijak nesledujeme.
Gatsby: Vím, že existuje XIII. století, ale já jsem tyhle lidi obdivoval, když hráli jako HNF. Dneska mi to nic neříká. O té druhé kapele jsem v životě neslyšel. Obecně mi tenhle podivný pseudovampýrismu přijde v našich luzích a hájích směšnej.

Pojďme konečně k vaší tvorbě, prezentujete se angličtinou, určitě mi odpovíte, že se k muzice hodí, ale přesto se ptám, nejdou vaše texty vyjádřit i češtinou a tím je více otevřít pro širší spektrum posluchačů?
Phil Lee Fall: Pro angličtinu jsme se rozhodli už na začátku a byla to jednoznačná volba. A přestože jsme česká kapela, máme posluchače po celém světě. Kdybychom to měli hodnotit podle facebooku nebo youtube, kde náš klip Python za měsíc vidělo přes 20.000 lidí, máme nejvíc fanoušků v Polsku, Řecku, Itálii nebo Německu a mnoha dalších zemích. Pak teprve v České republice. Takže angličtina nám to širší spektrum spíš otvírá.
Gatsby: Angličtina je prostě lepší a s veškerým respektem k našim českým fandům, je jich jen asi 10 %, takže jak říká Phil Lee, i v tomhle to dává smysl.

Jak se podílíte jako kapela na tvorbě? Je to kolektivní dílo, nebo má kapela svého textaře a skladatele a kde hledáte inspirace.
Phil Lee Fall: Veškeré písničky jsou naše vlastní. Hudbu skládá Gatsby a já píšu texty.

Přebal LP (udělali jste luxusní obal), ale postrádá texty, abych si je přečetl, co je obsahem vašich textů? Co se nám snažíte sdělit?
Phil Lee Fall: Gothic rock podle nás není primárně muzika o strašení a o upírech, takže naše texty popisují spíš moderní partnerské vztahy, většinou ovšem z té temnější stránky. Například Red Car je o jednom hrůzostrašném autostopu, Gunslinger‘s Blues je o tom, co znamená mít sebedestruktivního partnera a titulní Children Of the Blackest Hole je o krvavém konci mileneckého vztahu v levném hotelu.
Gatsby: Jsem s Philem naprosto zajedno. Inspirace našeho gothic rocku není v hraní si na strašidla. V našem světě je dost zármutku a temnoty i bez upírů a vlkodlaků. On o tom píše svoje texty a já nalézám inspiraci k hudbě ve filmech, knihách, ale i obrazech nebo reálných zážitcích.

Konec konců na informace jste vůbec skoupí, na obalu žádné info jako obsazení, kde bylo LP nahráno…. Na netu je taky informací poskrovnu, je to záměrem?
Phil Lee Fall: Základní informace obal pochopitelně obsahuje. I když možná malým písmem. Nicméně nechceme být jako kapely, které v dnešní době sociálních sítí sdělují i to, co měli právě k obědu. Pokud by to někoho zajímalo, tak o celou nahrávku včetně produkce se postaral Gatsby ve svém domácím studiu Flames Records, jenom vokály jsem nahrál ve Fatdogu u Pavla Marcela uprostřed karlštejnských lesů. Master proběhl v Londýně u legendárního Petera Mahera, který pracuje třeba s Rolling Stones, Pixies nebo Depeche Mode.
Gatsby: Pete je mimochodem fanoušek old school gotiky, takže se s radostí ujal práce pro nás. Pokud jde o sdílení informaci, tak o co tu jde? O popularitu. Tím pádem vlézt všem přes screeny až do útrob. Tohle není nic pro nás, kdo chce, najde si nás. A stačí, když si lidi najdou naši hudbu a třeba jim i něco dá. Anebo ne. To už je na nich. Já to nedělám pro ně, ale pro sebe. (Omluvám se dodatečně kapele, to info tam opravdu je, ale tak malé, že jsme ho bez brýli napoprvé přehlédl)

Vy jste vydali k LP i výborný bonus, podobě rakve…ale to už nám přibližte sami.
Phil Lee Fall: Deska je k dispozici na vinylu a pochopitelně na všech digitálních platformách. Takže Spotify, Youtube Music, iTunes, Bandcamp, Google Play a desítky dalších. Jako dárek těm nejvěrnějším fanouškům jsme navíc připravili speciální “Coffin Edition”- 30centimetrovou rakev s logem kapely, obsahující jednak flashdisk s hudbou, videem a unikátními fotkami a informacemi o kapele, dále zapalovač a také papírový model katedrály, takže si majitel může při poslechu naší desky kdykoli udělat opravdovou “katedrálu v plamenech”.

*Hraje bez bubeníka, je to úmysl, nebo jste zatím nesehnali člověka, který by vám vyhovoval?
Phil Lee Fall: V začátcích jsme živého bubeníka měli. V dnešní době jsem ale s automatem maximálně spokojen a nikoho dalšího nehledáme.
Gatsby: Nerad se potkávám s lidma. Vyhovuje mi tvořit si všechno sám, a co potřebuju mi Billac i Phil Lee pošlou v nahraných stopách. Takže s bubeníkem by byl problém.

Já navážu ještě na informace, třeba já bych si velice rád zašel na některý váš koncert popř. vás rád doporučím lidem, kteří pořádají akce, ale kde je možné najít nějaké vaše termíny, popř. na koho se obrátit. Jaké plány máte pro rok 2020, chystáte časově plnohodnotné album, DVD a můžou vás naši čtenáři někde vidět třeba na některém z letních festivalů?
Phil Lee Fall: V současné reinkarnaci jsme zatím naživo nehráli. Náš nejlepší koncert proběhl před více než dvaceti lety v Praze v kostele Sv. Martina ve Zdi. Ten byl ostatně v tehdejším Rock&Popu vyhlášen jako jedna z událostí roku. V minulosti jsme si projeli kluby, takže v hlavě máme spíš speciální vystoupení podobná tomu v kostele. Budeme si tak pečlivě vybírat místa, kde zahrajeme. Chceme, aby každý náš koncert byl unikátní a nezapomenutelný zážitek.
Gatsby: Pracuju na novém albu. O koncertech tak zatím nechci nic slyšet. Festivaly ani kluby mě netáhnou. Všechno, co děláme, je naprosto v naší režii, takže jednoho dne tak bude vypadat i koncert a to na festivalu nejde.

Každopádně děkujeme za váš čas a tradičně, co vzkážete našim čtenářům a jaký je váš nejoblíbenější klip, ať ho v rámci našeho rozhovoru můžeme pustit posluchačům.
Phil Lee Fall: Kromě našeho klipu jsme se s Gatsbym shodli na Nicku Caveovi a jeho Mercy Seat.
Gatsby: Chcete slyšet nějaký rockerský moudro? Žádný není.

Byl jsem požádán o recenzi skladeb (Lebka, Opeřenci, Mrchožrout, Hitler a Kopýtko), která jsou zveřejněna v kanálu IPAH na:
https://www.youtube.com/channel/UCK_qRDg82QrWxownEWy58Ig/featured

U jediné skladby Kopýtko jest klip, který stvořil sám mistr Chymus!!!!! Tahle dekadentní záležitost jako by vypadla z dílny samotného Jana Švankmajera a jeho horror vizí ve filmu Šílení!!!! Kde slepice požírající mleté maso snášely vejce, z nichž se pak líhne opět ono pozřené maso, říkalo symbolicky mnohé - maso plodí zas jen maso……a tady vlastně jazyk, mleté maso, žabí stehýnka, hořící rakev…….!

Kdyby se k projektu IPAH dostal nějaký neurolog, určitě by si pošmáknul….:). Mně se zdá správné vysvětlení – a sice to, že jde o zkratku iniciál pánů, kteří z většiny nahrávku pořídili – Ivo Plaček a Aleš Hrnčál aka Aleister. Oba muzikanti už mají leccos za sebou, Aleister kapelu WARCHILD, Ivo Plaček je z poslední doby znám díky spolupráci s Necrocockem, kterému nabubnoval album „Lesní hudba“ nebo „The Urinal Therapie“ vyšlé pod hlavičkou KAVIAR KAVALIER. Spolupracoval i s Vencou Votrubou na CD AFTER RAIN (opět bicí), v roce 2011 vyšlo CD projektu SEPTAGON CHIMERA, na němž se s Ivošem podíleli někteří bývalí členové MASTER´S HAMMER, o dva roky dříve dosud jediný nosič kapely JARRARACA, kde Ivoš zpíval… jinak působil v EKG resp. IMMORTALITY. Ale taky stál u základů tuzemského doom metalu!!!!

IPAH je sice nejčerstvější Ivošova záležitost, ale podle jeho slov sahají kořeny do období po ukončení činnosti IMMORTALITY……

Nahrávkou se prolínají kremační varhany, které nahrál hostující Vít Janata, plynule navazuje specifický mix black a doom metalu.

Lebka - zde se ozývá hospodské halekání doprovázené akustickou kytarou a akordeonem … je to taková meziplanetární parodie :-) Je to takové ujeté, kdež inspirativním motivem byly Šlágry od MASTER´S HAMMER!!!

Ivošův „nezpěv“ je taky docela povedená divnost, spíše hulákání, místy recitace, například v „Hitlerovi“, který dostal pěkně na frak – jednak jde o takové zajímavé techno, kde se objevuje i Eva Braunová, Charlie Chaplin nebo mimozemšťan. Sem tam se samozřejmě objeví i zajímavá pasáž …

Mně přijdou nejzajímavější „Opeřenci“ s docela chytlavou melodií, dětskými hlásky a spoustou rozmanitých nástrojů, což dohromady vytváří docela pestrou mozaiku a ucelenou kvadraturu. V neposlední řadě krásné dívčí vokálky …

Každopádně mám tato nadčasová a především originální alba velice rád a těším se na celou desku!!!!!! Uvítám ji ve svojí sbírce vedle SEPTAGON CHIMERA, KAVIAR KAVALIER, NECROCOCKA, MASTER´S HAMMER…..

Sestavu tvoří a na albu se podíleli:
Ivo Plaček – hudba, texty, vokály, bicí, sampler, efekty
Aleister – kytary, basa, ukulele, klávesy, akordeon, sbory
Vít Janata – kremační varhany
Petr Blackosh Hošek – sbor, mix, mastering
Dagmar Pavlíčková – housle
Nela Salmonela Plačková – sbor
Adéla Hrnčálová – sbor
Tomáš Netušil – foto Chymus – obal

Za tuhle muziku děkuji a těším se na další kompozice a projekty těchto výjimečných muzikantů!!!!!!!!!

Pro Rockpalace Petersongrind

Stále výborné CD ExARGEMY – Velká Morava má svoje čestné místo v autě (Pepo, velké dík i po tak dlouhé době). Mám radost, že se ExARGEMA opět zformovala a já doufám, že se mi povede na některý z koncertů zajít. Využívám kontaktu na Karla Holomáče, abych ExARGEMU trošku vyslechl.

Karle, pokud zavítáme do historie, tak ty jsi vlastně autorem textu na tehdejší LP Argemy – Velká Morava. Co vás vůbec vedlo udělat komponovanou desku na téma Moravy?
To bylo celkem logické vyústění jedné části mého života, potažmo vývoje kapely. Byl a jsem velký fanda kapely Iron Maiden, s jejich tvorbou jsem se setkal již v roce 1978, když jsem trávil měsíc dovolené na návštěvě u sestry v Anglii, která v roce 1969 emigrovala právě tam. Té návštěvy jsem využil k tomu, že jsem navštívil plno hudebních klubů a vystoupení spousty kapel. V roce 1980 jsem si návštěvu v Anglii zopakoval. Iron Maiden zrovna vydali své první elpíčko. V té době jsem sice dělal diskotéky, ale v hlavě se mi zrodil plán na dobrou metalovou kapelu. Iron Maiden jsem všemožně prosazoval právě na diskotékách, dokonce i u dýdžejských přehrávek, což se mi stalo osudným a od zkoušek mě vyrazili za propagaci západní kultury, když jsem si dovolil tvrdit, že Iron Maiden si svojí hudbou získají celý svět. To byl rok 1981. V ten moment padlo rozhodnutí, že postavím kapelu, která si získá celou republiku! O rok později byla na světě kapela Argema. Skládal jsem rockové skladby, ale kluky jsem nutil poslouchat právě Iron Maiden. Velkého spojence jsem měl hlavně v osobě zpěváka Zbyňka Bobra Horáka, se kterým jsem vytvořil většinu repertoáru kapely. Byli jsme slavní, velké návštěvy, hrálo se 3x za týden, ale přišly problémy s komunisty. Dokonce jsem musel kapelu 2x opustit, jinak by zakázali celou kapelu. V roce 1987 mě navštívil Bobr, že když mám tak chuť udělat něco ve stylu IM, tak jestli nechci napsat ucelený metalový pořad, že má několik nápadů, ať si vyberu. Zaujalo mě téma Velké Moravy, tak jsem začal psát. V té době jsem už ale byl opět mimo kapelu, o to víc jsem se mohl danému tématu věnovat.

Jak vznikaly texty? Pátrali jste v archívech, nebo jste si vystačili hodinami z dějepisu?
Myslím, že z hodin dějepisu jsem toho o VM v hlavě moc neměl. Ono se to asi ani moc neučilo, už si nevzpomínám. Jisté je, že jsem hned navštívil knihovnu, půjčil plno knih s touto tématikou a začal studovat. Udělal jsem si koncept jednotlivých skladeb. Byl jsem zvyknutý psát tak, že jsem si vždy nejdříve vymyslel název skladby a podle toho jsem se snažil psát. Nejsem žádný profesionální textař, takže neumím psát na povel. Vždy jsem si dělal k danému tématu poznámky, myšlenky a postupně to skládal tak, aby to ve finále dalo nějaký smysl. Celé téma VM jsem rozdělil do 10 skladeb, pojal jsem to celkem volně, nechtěl jsem, aby to byla jen samá historická fakta. Aniž bych si to ale uvědomoval (to mi došlo až později), tak jsem do textů vkládal jisté dvojsmysly, narážky, jako odvetu za ty problémy, které jsem s komunisty měl za svoje texty. Když jsem měl už něco hotové, převzal si to Bobr, někdy dokonce už i s melodickou linkou, protože během psaní se mi v hlavě zároveň tvořila i melodie celé skladby. Hudebně se na skladbách podílel také kytarista Slávek Borovička. Na svou dobu vzniklo ojedinělé a unikátní dílo.

Každopádně Bolševik ve finále poslal vaší snahu do kytek, jaké byly vaše reakce?? Co se stalo s nahrávkou? A proč se mu vlastně deska nelíbila, vždyť textově oslavovala jednu část naší bohaté historie.
Bolševik byl v té době prostě Bolševik. Nikdy nám nikdo nevysvětlil, proč přišel zákaz desku natočit, proč nám zabavili 2 již nahrané skladby a obal desky. Možná to bylo právě tím, že jsme oslavovali naši historii, že jsem psal o příchodu věrozvěstů, možná jim došly ty narážky na okupaci, přítomnost sovětských vojsk, potlačování svobody atd. Rozhodně tohle téma skončilo v šuplíku na dlouhé roky a byl to začátek rozpadu kapely. Bobr ten zákaz neunesl a rozhodl se odejít zkusit štěstí do Prahy sólově. Což se mu nevydařilo.

Tvůj bratr (tímto Pepu i zdravím) v Argemě tehdy hrál, odehrála Argema tehdy nějaké koncerty v rámci projektu velká Morava?
V době vzniku Argemy byl můj, o 4r mladší, bratr na vojně, takže ke kapele se připojil až v roce 1984 jako třetí kytarista. Časem jsem ale vyhodil basáka a on přešel hrát právě na basu, u které už pak zůstal. Argema s projektem Velká Morava objela celou republiku. Tomuto projektu byla uzpůsobena i celá scéna, promítání na plátna, světla, ohně atd. Byla to velká metalová šou.

Kdyby tehdy album vyšlo, mám pocit, že by šlo o průlomové ryze metalové album, ale Argema se pak odklonila do pop rocku, co způsobilo ten odklon?
No, problém je právě v tom „kdyby“. Ten pořad byl prostě pořádná metalová pecka, na svoji dobu velmi unikátní a co by bylo, kdyby se album podařilo vydat, teď už můžeme těžko odhadovat. Proč odklon k popíku? Já jsem jednoznačně byl zastáncem tvrdého, i když melodického rocku, taktéž metalu. Na opačném pólu byl bubeník Pepa Pavka, který chtěl víc hrát pro holky, takže lehký, líbivý popík. Jak vážné to mezi námi bylo, by mohla vykreslit jedna velmi úsměvná historka. Po dohodě s kapelou jsem nechal udělat samolepky a nášivky Argema – heavy metal. Když jsem zásilku dostal, tak jsem nevěřil vlastním očím. Bylo tam Argema – heavy melody. Když jsem se snažil nášivky reklamovat, tak mi výrobce řekl, že druhý den, co jsem je objednal, za ním přijel náš bubeník, že jsme si to rozmysleli a chceme tam to heavy melody!! Když jsem na něho na zkoušce udeřil, proč to udělal, tak jen řekl: „Ále, copak jsme nějací metalisti?!“ Takže Pepa tenkrát vymyslel nový hudební směr. No, a když pak po rozpadu kapely a několikaleté pauze uchopil Argemu do svých rukou, bylo jasné, kam to bude směrovat. Proto nynější Argema hraje popík. Dělá to sice dobře, ale nemá to nic moc společného s původní Argemou. Proto je tu ExARGEMA.

Nechme Argemu Argemou, kde vznikl nápad vydat album po tolika letech?
V roce 2007 se sešel můj brácha, kytaristé Slávek Borovička a Pavel Hulata, společně s Bobrem, že by nebylo marné natočit a vydat právě ten pořad Velká Morava. Úplně první podnět k tomu ale dala Slávkova manželka Hanka. Já jsem nic netušil, ale zrovna v té době jsem organizoval setkání všech bývalých argemáků v Čejkovicích ve vinárně U Templářů u příležitosti 25. výročí prvního koncertu Argemy, které se uskutečnilo 19.3.1983 právě v Čejkovicích. Na setkání nepřijel Pepa Pavka (koncert) ani Bobr, který neměl prachy na cestu. Tam jsme se dohodli, že budu šéfem projektu Velká Morava, oslovím znovu Bobra, natočíme a vydáme CD, uspořádáme 3 koncerty a šmitec, víc nic.

Nebáli jste se, že muzika šla někam jinam a o klasický heavy metal nebude zájem a hlad jako tomu bylo v 80tých létech?
Tak nad tím jsme vůbec nepřemýšleli, chtěli jsme si jen splnit ten náš tehdejší sen – vydat Velkou Moravu na desce. Tak nějak jsme všichni cítili, že to musíme udělat, bez ohledu na to, zda o to CD bude mít někdo zájem, nebo zda někdo na náš koncert příjde.

Vznikla myšlenka – chybí muzikanti, jak jste se dávali dohromady, koho jste oslovili, odmítl někdo, popř. nestačil někdo z původních muzikantů na dnešní potřeby?
Tak základ sestavy byl jasný, brácha na basu, přivedl také kolegu z práce na bicí Mirka Balamutu, na kytary Slávek Borovička a Pavel Hulata. Já jsem měl za úkol zpracovat Bobra, aby s námi do toho projektu šel. Byl jsem za ním 2x, ale vždy mě poslal do někam, že on se starými dědky do žádného projektu nejde a takových muzikantů on sežene kdekoliv spousty. On to sice řekl po svém a velmi sprostě, ale to se ani nedá publikovat. Proto na post zpěváka nastoupil Rosťa Fojtík, který za Bobra zaskakoval v začátcích Argemy, když on byl zrovna na vojně. Po nějakém čase odešel bubeník, tak jsem přivedl mladého kluka Igora Mokroše, který údajně chodil na naše koncerty a jak se pak ukázalo, Velkou Moravu znal lépe, než kdokoliv z nás si pamatoval. Asi po půl roce mě Bobr navštívil i se svým manažerem, že rozjíždí webové stránky a potřeboval by, abych mu tam něco napsal a dodal fotky. Mezi řečí řekl, že bude zkoušet a vydávat CD Velká Morava. To mě překvapilo, tak jsem se zeptal, s kým že to bude zkoušet a vydávat? Prý s mým bráchou, Slávkem, Pavlem. Tak jsem ho vyvedl z omylu, že my už dávno zkoušíme bez něho, protože on to odmítl. To nečekal, prý nevěděl, že to myslím vážně. Nakonec nás ukecal jeho manažer, abychom Bobra do projektu také vzali. Proto nastoupil jako druhý zpěvák, že se budou na koncertech s Rosťou střídat, každý jednu sloku, refrén společně. Otázkou také bylo, pod jakým názvem vystupovat. Nakonec jsem přišel s názvem ExARGEMA.

Třenice okolo názvu necháme spát,jsem rád, že jste si to vyřešili a mám rád i Pepu Pavku, tak to tu nebudeme vůbec rozdmýchávat.
Prošly songy nějakými úpravami? Jak jsem už naznačil, tak byl velký problém vzpomenout si na jednotlivé pasáže skladeb, přestože se dochovala nahrávka z nějakého koncertu. V tomto byl Igor o krok před ostatními, protože to měl dobře odposlouchané. Nějaké extra velké změny jsme ale nedělali, chtěli jsme, aby to znělo jako v době vzniku. Pouze jsme se dohodli, že přidáme 2 skladby, což nebyl problém. Logické bylo, že texty udělám zase já. Oslovil mě ale Rosťa, jestli bych souhlasil, aby jeden text napsal on, že by to pro něj byla velká pocta. Souhlasil jsem.

Jak se vám zkoušelo? Zapůsobila chemie od počátku, nebo to nebylo tak lehké?
Což o to, zkoušení bylo v pohodě, byla chuť hrát, vždyť většina nedržela kytaru v ruce mnoho let. Parta si sedla, byla i legrace, vtipkování, vzájemné popichování. Bylo těžké si vzpomenout nejen na hudební pasáže, ale také na texty, protože ty jsem někde založil tak dobře, že jsem je nenašel. Možná to bylo také tím, že jsem se během té dlouhé pauzy 2x stěhoval. Některé pasáže jsem musel odposlouchat z té živé nahrávky, pak konzultace s Bobrem, co to tam zpívá, protože ne všechno bylo dobře srozumitelné. Na plno správných slov se přišlo až při nahrávání. Často jsme se tomu smáli.

Vy jste ale nezůstali jen u alba, ale vyrazili jste i na první koncert pod značkou ExARGEMY. Kde kdy, jak to vypadalo a jaké byly pocity?
Plán byl vydat CD a udělat 3 koncerty, jenže zkoušení se protahovalo a do studia jsme chtěli jít, až to bude vše dobře sehrané. Proto jsem dal návrh, že začneme vystupovat a během koncertování začneme i nahrávat ve studiu. Nechtěl jsem prostě čekat až na to CD, protože by se také mohlo stát, že nevystoupíme nikdy. Dostal jsem souhlas, že jsem manažer, tak ať dělám, co uznám za vhodné. První koncert po dvacetileté pauze jsem stanovil na 13.6.2009 v zámeckém parku ve Bzenci. Jak jsem už zmínil, tak první koncert Argemy byl v Čejkovicích a od samotného začátku nám bylo jasné, že máme nakročeno k velkému úspěchu u fanoušků. Což se pak jen potvrdilo, na naše tehdejší vystoupení chodily stovky a tisíce fandů z celé republiky. Kde hrála Argema byla vždy dobrá nálada. Co ale po dvaceti letech? Chtěli jsme, aby to bylo velkolepé vystoupení, na které nikdo nezapomene. Pořadatel mě přesvědčoval, ať nejsem snílek, že víc jak 300 lidí nepřijde, protože na Lucku Bílou tam přišlo 400 platících. Já jsem ale tajně doufal, že jich přijde nejméně 800 – 1000. Kluci z kapely přišli s nápadem, že by se mohl natočit klip, který by se promítal na plátno jako intro ke koncertu. Scénář tuším vymyslel můj brácha Pepa a Slávek Borovička, já jsem to financoval. Klip jsme natočili a tušili jsme, že pro hodně fandů to bude velké překvapení. Stávající pódium v zámeckém parku se nám pro takovou šou zdálo být malé, tak jsem objednal nejen kvalitního zvukaře, ale včetně velkého pódia 25x8m. Problém bylo počasí, už 14 dnů v jednom kuse stále pršelo. Já jsem ale vtipkoval, že mám podepsanou smlouvu s tím „nahoře“ a v tu sobotu pršet nebude!! Tři dny před koncertem nám vypověděl borec, který slíbil projekci klipu na plátno. Brácha mi dal kontakt na pána z Přerova, který něco takového dělá. Nabídl mi dvě velká plátna, zadní projekci, vše za 19tis. Začal jsem s ním licitovat o ceně, protože to bylo celkem dost. On trval na svém, tak jsem souhlasil, protože mi nic jiného ani nezbývalo. Dva dny do koncertu. Na zkoušku jsem přijel ze Zlína z rádia, kde jsem dělal rozhovor a kluci na mne hned udeřili, že pro mě mají další nápad - ale ty si s tím určitě poradíš. O co se jednalo? „Co tak celý koncert snímat kamerou a promítat ho na ty velké plátna, když už tam budou??!!!“ Okamžitě telefon kamarádovi, který dělal v brněnské televizi. On – „ Jasně Karle, to není problém, budou 4 kamery (včetně jeřábu), přenosový vůz, jen si zajisti prachy a projekci.“ A to stále lilo jako z konve. Klukům jsem řekl, že to mám zajištěné, jen nevím, z čeho to všechno zaplatíme? Slávek se usmál, poklepal mě na rameno a řekl: „Ty si poradíš, my ti věříme, od toho jsi nakonec manažer, ne? Poradil jsem si, v pátek jsem vybral z vlastního účtu 100tisíc, pro případ, že by přišlo málo lidí, nebo k vůli počasí vůbec nikdo. I tak bych musel všechno zaplatit. Pršet přestalo v noci na sobotu, od rána se stavělo pódium, aparatura, plátna, kamery. Fandů nakonec přišlo 2500! Počasí vydrželo, pršet zase začalo až v neděli ráno!!! A pocity? Nějak jsem neměl ani čas to vnímat, protože jsem trnul, aby vše klaplo tak jak má. To přišlo až později. Jen vím, že mi běhal mráz po zádech, když ta masa lidí sborově zpívala refrény jednotlivých skladeb. Odehráli jsme celou Velkou Moravu a ještě asi 20 hitovek z období 1982 – 89. Po vystoupení chodili fandové gratulovat a děkovat za výbornou šou. Něco takového nečekali, některým prý i slza ukápla. Přišly nabídky na další koncerty, takže žádné 3 a šmitec. Pouze s Bobrem jsme ukončili spolupráci právě po třech koncertech. Nějak nechtěl akceptovat pravidla, které jsem mu nastavil.

Projelo vám hlavou srovnání fanouškové kdysi a dnes? Jak reagují, jak se chovají? Byly rozdíly?
Musím přiznat, že jsem žádné rozdíly neviděl. Stále všichni mladí a krásní s velkou chutí si ten večer užít a vychutnat. Co na tom, že přišli rodiče se svými dospělými dcerami a syny. Bavili se všichni úplně stejně. Musel jsem se smát, když jsem se pak díval na záznam z koncertu a viděl jsem, jak moje manželka křepčí pod pódiem a vedle ní naše 3 dcery i se svými manžely.

A co CD Velká Morava, podařilo se natočit a vydat? Kdy a v jakém složení?
Tak CD se natáčet začalo, šlo to velmi ztuha, ale podařilo se. Těsně před tím, než jsem dal nahrávky do výroby nám zpěvák Rosťa oznámil, že odzpívá ještě křest CD a končí!! S tím jsem nepočítal a po dohodě s kapelou jsem rozhodl, že CD nevydáme se zpěvákem, který hned skončí. Proto na post zpěváka nastoupil Broněk Mikulinec (ex Titanic) a celou desku nazpíval znovu. Takže vydání CD se zpozdilo a křest byl až v dubnu 2012. Všechno sice trvalo hodně dlouho, ale dali jsme si opravdu záležet, aby i CD bylo tak trochu šok už tím, jak vypadá. Nechal jsem totiž z Anglie dovézt obal, krabičku, ve které je CD nabízené. Je to stejná krabička, v jaké mají Iron Maiden svoje CD z roku 2010 a která se u nás v té době nevyráběla.

Během své hudební dráhy jste vystupovali vedle známých kapel jako jsou Kabáti nebo Tublatanka. Kdyby jste měl zvolit jeden koncert, který vám uvízl v paměti, jaký byste vybral? Na který opravdu rád vzpomínáte?
Argema, ale pak i ExARGEMA hrála se spoustou nejen profesionálních kapel a vždy to bylo velmi příjemné setkávání. Nedá se určit, že by některé vystoupení bylo lepší než jiné. Určitě ale v paměti stále mám to naše první vystoupení po dvacetileté pauze. To se nedá a nemůže zopakovat. Ta scéna, atmosféra a reakce lidí, to byla fantazie.

Co vy a muzika? Máte stejné hudební vzory jako v mládí, nebo se ty rockové hodiny maličko pootočily? Jezdíte na vystoupení jiných kapel, sledujete naší scénu? Překvapila vás v poslední době nějaká naše kapela?
Moje hudební vzory jsou stále stejné, nejen v tomto jsem dost konzervativní. Vždyť i v jednom zaměstnání jsem vydržel víc jak 45 let a s manželkou jsme spolu v podstatě stejně dlouho. Já na koncerty jiných kapel chodím jen zřídka, na rozdíl od kluků z kapely. Zamiloval jsem si opery, takže dost často jdeme s manželkou na nějakou operu, nebo koncert vážné hudby. V tomto směru u mě asi došlo k určitému posunu, ale metal poslouchám stále. Novinky ale nesleduji a naše kapely cíleně už vůbec ne. Ne, že bych neměl povědomí o tom, co se zrovna hraje v našich rádiích, ale to asi není zrovna ten typ hudby, který by mě zajímal. Respektuji ale každou kapelu, která to dělá dobře, nebo se o to snaží. Že zrovna mně ta jejich tvorba nic neříká, není jejich problém, ale můj.

Karle, ExARGEMA žije, jaké máte plány? Kde lidé najdou info o vás, popř. na koho se mají obrátit, kdyby vás chtěli pozvat?
ExARGEMA opravdu zase žije, po tříleté pauze jsem zase oživil tento projekt a začínáme tak trochu zase od začátku. Z původní argemácké sestavy zůstal vlastně pouze kytarista Slávek Borovička a já jako manažer a textař. Zbytek kapely tvoří generačně mladší, ale vynikající muzikanti. Na bicí hraje Štěpán Ryba, na basu Zdeněk Celman a sólový zpěv obstarává Robert Mráka, zvaný „Mrak.“ Bezva parta, sedneme si. V současné době „lovíme“ do sestavy ještě jednoho bývalého kytaristu staré Argemy, jeho jméno ale zatím uvádět nebudu. Byl se podívat na zkoušce, něco si s kluky zahrál a vzal si čas na rozmyšlenou. Chuť by byla, ale proti je ta vzdálenost, kterou by musel absolvovat na zkoušky do Hodonína. Takže uvidíme. Plány jsou jasné – navázat opět kontakt s pořadateli a začít víc koncertovat, úplně překopat naše webové stránky, rozpohybovat Facebook, natočit nějaký klip pro lepší prezentaci, získat více sponzorů. Takže zatím se dají starší informace získat na www.exargema.cz nebo na Facebooku. Také je možné kontaktovat přímo mě na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo na mobil 602428435. Bylo publikováno také plno článků, rozhovorů, takže se to na webu dá najít.

Když jsme spolu telefonovali, ujelo ti slovíčko Templáři s tím, že máš v hlavě další myšlenku na ucelené téma. Můžeš nám k tomu něco říci?
No jo, Templáři, tu myšlenku mám v hlavě hodně dlouho, ale z pracovních důvodů jsem neměl čas se tomu věnovat. To téma je mi blízké i z toho důvodu, že Templáři měli sídlo v Čejkovicích u Hodonína a já jsem se zde narodil a také zde nyní bydlím. Dokonce jsme nahráli dvě skladby, kde texty ale napsal jeden z našich fandů. Po mém odchodu z kapely ten projekt pochopitelně nepokračoval, takže je čas začít na tom zase pracovat. Nejdříve musíme začít víc vystupovat, ale jak jsem zjistil, tak ty posty kdy, kde, kdo bude vystupovat jsou už na delší dobu tak nějak obsazené stále stejnými kapelami a bude těžké se mezi ně dostat. Ovšem Velká Morava je jen jedna, takže by bylo dobré, kdyby se pořadatelé nebáli nás pozvat a budou spokojeni nejen oni, ale hlavně milovníci dobré muziky.

Vzhledem k tomu, že Templáři, Velmistři a jejich temná historie je i mým velkým koníčkem, takže se ptám, je šance, že se bude téma realizovat a mohla by to být třeba další deska ExARGEMY, nebo by si počítal s jinými muzikanty?
Rozhodně bych rád realizoval i projekt Templáři pod hlavičkou ExARGEMY se stávající sestavou. Jedině pokud by kluci z kapely neměli o tento projekt zájem, musel bych si na tu realizaci najít jiné muzikanty, ale stále by to bylo pod hlavičkou ExARGEMA. Jen by to nahrál někdo jiný. Jsem ale přesvědčený, že k tomu nedojde a kluci ze současné sestavy budou s realizací souhlasit. Vždyť hudební nápady a aranže Slávka jsou pro tento projekt zásadní. Zrovna tak texty bych asi měl mít pod palcem zase já. Ne, že bych je nutně musel všechny napsat sám, ale měl bych udávat směr. Takže realizaci vidím až tak v roce 2021.

Já ti děkuju za tvůj čas, na závěr, tvůj bratr napsal parádní historii Argemy, netušíš, zda je stále tato kniha o několika stech stránkách k dostání, popř kde?
Kniha Fenomén Argema je opravdu vynikající, měl jsem možnost podílet se na ní hlavně dodávkou spousty fotek. Brácha to napsal dobře, ale napsal to podle sebe, ze svého pohledu, což je pochopitelné. Oslovilo mě několik fandů s otázkou - „Proč ti brácha nedal žádný prostor, abys tam něco napsal ty, jako první a zakládající šéf Argemy, autor spousty krásných textů? Proč tam není rozhovor s tebou atd? Vy spolu nemluvíte?“ Odpověď je jednoduchá, tu knihu psal on, takže co tam je a s kým, je pouze jeho věc. Mluvíme spolu úplně normálně, ale rozhodně jsem mu nechtěl mluvit do realizace jeho projektu. Nakonec, co mi brání vydat také nějakou knihu o začátcích Argemy, následně ExARGEMY? Určitě i můj pohled na tehdejší dobu by mohl být zajímavý, ale zatím nic takového neplánuji. S knihou Fenomén Argema totiž nemám žádný problém a také se podílím na její distribuci, takže pár kousků ještě mám já, něco málo bude mít i brácha. Pokud vím, tak moc už toho na skladě není, takže kdo zaváhá . . . . . . . . . ! Knihu určitě nabízí Argema na svém e-shopu. Kdo zapátrá, tak to určitě najde.

No a finále patří tobě, co vzkážeš pořadatelům a našim čtenářům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip na Youtube, abychom ho mohli našim čtenářům pustit?
Pro pořadatele snad jen to, aby se nebáli nás pozvat, protože nebudou litovat. Vašim čtenářům doporučuji zavítat na naše webové stránky, přestože je nyní předěláváme, ale dá se tam něco poslechnout jak z CD Velká Morava, také ty dvě skladby z nového tématického programu Templáři. Je tam také jedna z našich starších pecek Můj svět. V sekci „Videa“ jsou nějaké živé ukázky z našich koncertů a je tam také ten klip, který se promítal jako intro při návratu na scénu po dvaceti letech. Ve fotogalerii je spousta fotek z koncertů. Ale hlavně, chce to zajít se podívat na některé naše vystoupení, vždy je dobrá zábava. Také se mi ozval jeden filmový producent, zda bych dal souhlas k použití dvou skladeb z Velké Moravy ve filmu „Morava, krásná zem III.“ Byl jsem sice u natáčení, ale celý film jsem zatím neviděl. Možná se dá někde na webu dohledat. Měl by to být krojovaný zombie horor!! Závěrečný díl trilogie režiséra Petra Šprincla. Stále je možnost objednat si CD Velká Morava a mít tak tento klenot ve své sbírce. No a klip? Jasně že Iron Maiden