Gabrielo, co Vás inspirovalo k napsání písně „Jsi můj PSYCHOLOG“? Byla to osobní zkušenost nebo obecné pozorování mezilidských vztahů?
Inspirovala mě osobní zkušenost, tak jak je tomu ve většině mých skladeb. Tohle byl  ten stav, kdy je Ti na nic a nemáš se komu svěřit … tak to nandáš na papír.  Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně takový nešvar dnešní doby. Spoustu lidí má psychické problémy a vyhledává psychologa, určitě to nechci zjednodušovat, ale někdy by třeba stačilo, mít se komu svěřit. Kolikrát stačí opravdu málo ... třeba jen malé i pomyslné pohlazení od někoho, komu na Tobě záleží. Nemusí to být nutně partner ... proto je tvář psychologa ve videoklipu imaginární ... může to být vlastně kdokoli, kdo dokáže něčím potěšit – dítě, matka, partner, kamarádka, strýc, přítel, milenec …. kdokoli…. Tedy je to takové zamyšlení nad tím ... jak z toho ven.

Píseň nese silné poselství o důležitosti spřízněné duše a schopnosti naslouchat. Máte ve svém životě někoho, kdo je pro Vás tím „psychologem“?
Myslím, že takovýto „psycholog“ o kterém zpívám je dost vzácný druh ... vlastně bych ho taky chtěla někdy najít. Samozřejmě mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a snaží se mi pomoct pokud mě něco trápí….ale nikdo se mnou moc dlouho nevydrží souznít...takže většinou své tíživé stavy řeším sama ze sebou a v tom lepším případě z toho vznikne nějaký pěkný text…

Jak jste přistupovala k tvorbě videoklipu? Byla pro Vás vizuální stránka stejně důležitá jako samotná hudba?
Při přípravě videoklipu jsme měli pár problémů, které jsme museli řešit a ustoupit tak z původního plánu, kde měly být scény i s celou kapelou. Šli jsme tedy do ateliéru se záměrem natočit jen podklad pro lyrics video. Producent měl ale spoustu skvělých nápadů, takže nakonec vzniklo dost zajímavého materiálu na plnohodnotný videoklip. Dle odezvy fanoušků to dopadlo víc než dobře a  co se týká vizuální stránky, určitě by měla podtrhnout text, samotnou atmosféru a gradaci  písně …. což byl hlavní záměr.

Ve videoklipu se objevují emotivní scény, které představují různé nálady. Jak jste vybírala tyto scény a co mají vyjadřovat?
Tyto scény jsem vybrala záměrně. Mají zobrazovat radost, depresi, čistotu a smutek. Prostě emoční stavy, které nás nutí někomu se vypovídat a svěřit.

Jednou ze scén je úspěšná, sebevědomá žena, plná radosti a pozitivní energie. Tady jsem chtěla poukázat na fakt, že i když je člověk na pohled šťastný a úspěšný, nemusí se takto vždy cítit uvnitř...

Čistotu, upřímnost, otevřenost, duševní odhalenost znázorňuje scéna v zácloně. Pokud se dokážeme otevřít a mluvit upřímně, je i tohle  jeden z předpokladů k duševní „očistě“.

Vaše hudba je plná energie a emocí. Jak byste popsala svoji tvorbu fanouškům, kteří Vás zatím neznají?
Všichni v kapele jsme vyrůstali na rockové muzice a naše tvorba z ní vychází. Na koncertech hrajeme vše naživo, nepoužíváme žádné podklady či samply. Nebráníme se ovšem novým trendům a technologiím. Např. kytarista často používá různé kytarové syntezátory.

Já sama jsem velmi energický a emotivní člověk a moje tvorba je z velké části postavená na osobních prožitcích plynoucích z životních situací, což je pro spoustu posluchačů velice blízké. Jsou to vlastně takové  zpovědi a přenesení emocí do textu a následné hudby. Texty píšu výhradně v češtině, tak, aby tomu všichni rozuměli.

Co pro Vás osobně znamená propojení hudby a emocí? Je to pro Vás forma terapie nebo způsob, jak sdílet své pocity s posluchači?
Propojení hudby a emocí je pro mne srdeční záležitost…. je to přesně to, co by hudba měla obsahovat a co mě na tom baví. V prvotní fázi, když vzniká text, cítím emoce a uvolnění. V konečné fázi, když stojím na pódiu a hrnu to do lidí ani nejde o to, že se já z něčeho vyzpívám, ale že to dělá radost jiným, dokážou s tím souznít a chtějí to slyšet znovu a  to je na tom to nejkrásnější.

Když se podíváte zpět na premiéru singlu a videoklipu, jaké byly reakce fanoušků a co Vás nejvíce potěšilo?
Reakce fanoušků byly úžasné. Nerada bych zmiňovala něco konkrétního, abych neurazila ostatní.

Měli jsme velmi kladné ohlasy, co se týká jak hudební produkce, tak ztvárnění videoklipu a textu. Potěšilo mě, že to fanoušci i noví posluchači velmi kladně komentovali na sociálních sítích. To je pro autora jedna z největších odměn.

Jaké máte plány do budoucna? Chystáte další nové skladby, koncerty nebo projekty, na které se fanoušci mohou těšit?
Nejvíce mne baví a naplňuje živé hraní s mojí kapelou. Aktivně koncertujeme od roku 2016 a letos tomu nebude jinak. Měli bychom zamířit do nových míst a čekají nás zajímavé propojení, kdy bychom měli vystoupit jako předkapela známějším umělcům. Vše najdete na www.gabrielavg.cz

Plánuji i nahrávání nových skladeb a v záloze mám i hotový duet. Ovšem k tomu jsem zatím nenašla vhodného rockového zpěváka, který by do toho se mnou šel......tedy o někom bych věděla, ale asi mám vysoké nároky, a protože z nich nerada slevuji, nechám asi duet nejspíš ještě nějaký čas uležet

V dnešní době je důležitá duševní pohoda. Máte nějaké tipy pro posluchače, jak zvládat špatné nálady a najít si spřízněnou duši?
Špatné nálady zvládám špatně i já - mě třeba pomáhá právě hudba. Psaní textů, nových songů…nebo poslech hudby. Člověk se tak nějak zapomene v čase, myslí na jiné věci a je mu tak trochu líp.  Taky je fajn mít kolem sebe lidi, ze kterých vyzařuje pozitivní energie, a i když nejsou taky pořád dobře nalazeni, je dobré jim tu energii vracet, když je potřeba….

Na závěr – pokud byste mohla poslat svým fanouškům jedno poselství prostřednictvím „Jsi můj PSYCHOLOG“, co by to bylo?
Tak to je nejtěžší otázka na závěr….. Snad jen: nebojte se otevřít svoji duši lidem, kterým na vás opravdu záleží.

Míra Chrástka působil celých 22 let jako frontman a zpívající kytarista české rockové legendy, skupiny Turbo. Hudební vody rozčeřila na konci roku 2024 překvapivá zpráva. Chrástka končí v kapele, kterou po úmrtí Richarda Kybice v r. 2003 doslova zachránil od jistého konce. Turbo s Mírou Chrástkou odehrálo za tu dobou stovky a stovky koncertů a desítky tisíc spokojených fanoušků potvrdilo jediné, Turbo se udrželo na špici českého rocku. Co se vlastně stalo a co bude dále. Na to jsme se zeptali právě Míry Chrástky.

Tvůj nečekaný konec v kapele Turbo rozjel na sociálních sítích neskutečný diskuzní cirkus, v němž se střetávají nejrůznější hodnocení a názory. Většina tvůj odchod nese nelibě, litují toho, ale jsou i takoví, co změnu na postu zpěváka schvalují. Míro, co se vlastně odehrálo po koncertě 30. 12. 2024 v Plzni?
Víš, nechci úplně zacházet do detailů. Snad jen to hlavní. Když skončil koncert přišel za mnou zbytek kapely do šatny. Jirka Lang tomu velel. Místo přání k Novému roku a klasického podání ruky mě obestoupili a bylo mi suše řečeno, že dnešní koncert byl můj poslední. Další věty už byly pro mne zbytečné a prázdné, ani jsem je moc nevnímal. Rychle jsem se rozhodl a prostě jsem odešel. Dva fanoušci mi pak pomáhali a nosili aparaturu k autu. Oba mi děkovali, že to byl dnes super rockovej zážitek a že se těší na další koncert Turba. Otočil jsem se k těm klukům a sdělil jim, že bohužel další koncerty budou už beze mě, že jsem byl právě vyhozen. Byli v šoku, nevěřili mi, mysleli si, že jde o vtip. Oba dávali najevo velké rozrušení, byli naměkko a jeden se rozbrečel. Musel jsem ho obejmout a utěšovat ho… Myslím, že to jako odpověď stačí. Nebyla to úplně příjemná situace.

Je samozřejmé, že se to celé nestalo ze dne na den, v čem vidíš příčiny rozkolu v kapele a tvůj následný konec? Lze to nějak pojmenovat?
Podívej. Já mám jasnou vizi o fungování kapely. Je to takové velké soukolí a všechno musí do sebe zapadat. Média, komunikace s vydavatelem atd. Pódiové ztvárnění, seřazení koncertního playlistu atd. Těch věcí je celá řada, nejde tady vše zmiňovat. Tohle značně drhlo. Např. naši fanoušci už často po dlouhých letech znali pořadí písniček nazpaměť a pokřikovali ze sálu další song, ještě dřív, než jsem ho stačil uvést. Bohužel, jsem byl v kapele vnímán jen jako nějaký bezvýznamný kritik. Kapela hodně hrála, lidé chodili, a já byl postupně vnímán jako, že jsem věčně nespokojený. Chtěl jsem se posouvat dále. Propast mezi námi se zákonitě začala prohlubovat. Šlo mi především o jméno kapely, o prestiž, o vzestupnou hudební úroveň. Je to strašná škoda, kapelu jsem miloval tělem i duší. Kdyby to tak nebylo, Richardův odkaz bych neobhájil. Dal jsem do toho celé svoje srdce.

 Je samozřejmé, že navázat tehdy v r. 2003 na Richarda Kybice, zpěváka a především skvělého kytaristu, nebylo jednoduché. Jaké byly ty tvoje začátky v Turbu?
Šílený! Byla to čerstvá rána pro fanoušky. A zcela pochopitelně nevěřili, že by to mohlo fungovat. Byl jsem pod obrovským tlakem. Nahradit takového frontmana, bylo už dopředu zavrhované. Po letech se to zlomilo, já to ustál a pak už přicházeli jen děkovné vzkazy, jak na sociálních sítích, tak osobně v té živoucí euforii na koncertech. Ta děkování, že jsem důstojně nahradil Richarda jak kytarovou hrou, tak samozřejmě i zpěvem, byla fantastickým dopingem. Tisíce lidí mi říkalo: „Zavřu oči a slyším Ríšu!“

Když se ohlédneš na těch 22 let v kapele, je něco, co bys dělal jinak ?
Vždycky v životě jsou věci, které bys zpětně udělal jinak. Kapela je ale tým. Tým, co baví lidi, který si zvolí frontmana, a za tím si musí stát v každém okamžiku. A tlačit ho dopředu dodávat mu potřebnou energii. Tohle tady moc nefungovalo. Především bych asi hlavně dělal jinak komunikaci dovnitř kapely, aby to všichni pochopili. Ale nejsme první ani poslední rocková skupina, kde se to pokazilo.  

Poslední album Noční dravci z r. 2020 představuje Turbo jako vyzrálou, šlapající skupinu ze skvělým hutným zvukem. Ve svém prohlášení ale mluvíš o jisté frustraci v souvislosti s touto deskou, videoklip vznikl až tři roky po vydání. To je jistě v hudební branži nezvyklé? Co za tím bylo?
S nástupem tohoto alba jsem chtěl právě postupně docílit všech těch věcí, který jsem popsal v úvodu rozhovoru. Jak se k tomu postavila kapela je smutný příběh, který neměl Jirka Lang nikdy dopustit. Začal věřit bludům, nepravdám a zákulisním našeptáváním. Já to samozřejmě vnímal a cítil, že se děje nějaká změna. Oni chodili na pivo, já dobře věděl, že mi křivdí. Čekal jsem, že mě na to pivo pozvou a vyříkáme si to. Pozvání nepřišlo.

Míro, Turbo je nyní minulost, i když 22 let se nedá jen tak smazat. V tvém tiskovém prohlášení píšeš v závěru „JÁ JEDU DÁL“. Je samozřejmé, že tvoje fanoušky a milovníky rocku nejvíce teď zajímá jediné, co bude dále. Prozradíš nám, jaké jsou tvé nejbližší plány?
Chci v reálném čase postavit novou kapelu, kde se nebude podvádět, lhát, pomlouvat, a kde se budou ctít pravdivé argumenty. Věřím, že tomu pomůže i nový zkušený managament. Možná to někomu bude znít jako klišé nebo nějaká idea. Prostě jasný vzkaz pro všechny – nebalím to, postavím se na pódium se skvělými muzikanty… A jedu dál!

Takže je to venku! Míra Chrástka dává dohromady novou kapelu? Je to signál pro dobré hudebníky, aby tě kontaktovali?
JEDNOZNAČNĚ! Ale ono se to už děje. Překvapilo mi to. A poslední zkušenost mě tvrdě naučila, už nikdy se nechci spálit.  Jsem vlastně nadšený a po takové ráně, co mi Jirka Lang uštědřil, mě neskutečně nakopl ten velký zájem muzikantů, co se mnou chtějí dělat a postavit kapelu. 

 Hudebně zamíříš kterým směrem, nebo je to ještě otevřené? A ještě to, co fanoušky určitě zajímá nejvíc. Písničky Turba! Uslyší je v budoucnosti návštěvníci tvých koncertů?
Samozřejmě půjde o kytarový, tvrdý melodický rock. Písničky skupiny Turbo jsem hrál 22 let. Budu je hrát dál už jen proto, že si fanoušci o ně budou stejně říkat, budou je chtít slyšet, jsou na ně v mém podání zvyklí. Ty songy dostanou novou energii. Ale říkám to především proto, že jsem to Ríšovi přísahal v dnes už kultovním songu JE TO JÍZDA! 

Vím o tobě, že tě ovlivnily všechny zásadní slavné kapely od AC/DC, přes Led Zeppelin, Scorpions až např. po Journey či Van Halen. Co tě nadchlo v poslední době, co tě hudebně vzalo za srdce a co posloucháš z toho novějšího. To možná něco napoví?
Neřeknu konkrétní kapely. Je jich fakt hodně. A kdybych nějakou jmenoval, za dva dny bych měl pocit, že jsem měl jmenovat jinou. Ale baví mě např. The Dead Daisies, nemazlí se s tím, je to moderní klasika a úžasný nářez. Miluju a ctím tvrdou, melodickou rockovou muziku. Tu muziku, kde elektrická kytara, ten božský nástroj, co vyrábí neskutečný energický zvuk, přivádí lidi do varu, nutí je křičet nadšením a staví jim chlupy do pozoru.

Jedna odborná otázka na závěr. Bude jistě zajímat rockové muzikanty. Jaké používá Míra Chrástka kytarové stroje a aparáty?
Hraju a miluju kytary Ibanez, Jackson, Scheckter, Music Man. Jsou neuvěřitelně sexy (smích). Zpívám přes skvělé mikrofony Brauner a Shure.  A kytarovej „vercajk“. Hrnu to do lidí přes Neural Quad Cortex, In-Ear Sennheiser a využívám monitoring Ultimate Ears, tedy UE sluchátka.

Míro děkujeme za rozhovor, na který jistě mnozí fandové netrpělivě čekali. A do nové éry jen to nejlepší!     

I já mockrát díky a těším se, někdy příště. „Rock Forever“! 

Kiks vydali poměrně zajímavé album a vzhledem k tomu, že to byla pro mne poměrně hodně velká neznámá, bylo na čase si s kapelou popovídat.

Jaký byl tvůrčí proces při nahrávání vašeho druhého alba "Věk"?
Bylo to 50/50. Měli jsme finálně připraveno polovinu písní, které jsme v průběhu roku již hráli jako naše připravované CD novinky a s nimi jsme se prezentovali na našich akcích a rockfestech. Druhou polovinu písní jsme připravovali mezi nahrávacími pauzami v naší zkušebně a dodělávali aranže.

Můžete nám přiblížit témata a inspirace, které ovlivnily skladby na albu "Věk"?

No to je jednoduché – už máme nějaký věk s kterým přichází různé neduhy, prožitky a zkušenosti a ty se staly inspirací pro většinu našich nových písniček.

Jak probíhalo nahrávání ve studiu Good Day Records s Jirkou Maškem a Zuzkou Vančurovou?
ÚPLNĚ SKVĚLE. Strávili jsme v Mirochově u Třeboně úžasné čtyři plné víkendy samozřejmě s přestávkami, které nám hodně daly jak profesně, tak lidsky. A my se opět přesvědčili o hudební profesionalitě Jirky Maška a také poznali skvělou kuchyni a příjemné zázemí Zuzky Vančurové. Upřímně, na tento strávený čas budeme dlouho všichni vzpomínat. A to, co jsme se ve studiu naučili a s čím jsme přišli do styku, nás zase o kus posunulo. A důkazem toho byla i účast Jirky a Zuzky na našem křtu v Kačici, kde nám CD pokřtili právě oni společně s jejich kapelou Antikvartet Dušana Vančury.

Album obsahuje 11 vlastních skladeb a jednu bonusovou. Co vás vedlo k výběru právě těchto písní?
Co se týká písní, tak tam jsou všechny nově vzniklé plus ty, které jsme vyndali z „šuplíku“ a o nichž jsme si říkali, že je musíme někdy dát dohromady. A nové CD nás k tomu oprášení namotivovalo. A co se týká bonusovky, tak to je (jak napsal Honza Holý) opravdu „pič….a“. My jsme ji zařadili na CD jako bonus pro naše fanoušky, protože je to skladba, se kterou děláme vždy zvukovku a našim fans se FAKT líbí a žádají ji jako přídavek po skončení produkce …

Jaký význam má název alba "Věk" a co symbolizuje pro kapelu Kiks?
Je to, jak jsem už řekl před chvílí. Náš věk byl inspirací vlastně celého CD. A co musím zdůraznit, tak další CD už bude přece jen výrazně pozitivnější. Sice nevíme kdy, ale budeme se snažit to nezdržovat. Však víte – VĚK…

Jaké byly reakce fanoušků na křtu alba během ChobotFestu v Kačici?
Byli jsme překvapeni, kolik přišlo lidí. V Kačici na ChobotFestu hrajeme pravidelně a máme zde svou fanouškovskou základnu. Na náš křest se nám podařilo přilákat fanoušky i z jiných okresů, kam vždy zavítáme v rámci naší tour. A ohlasy byly velmi příjemné, a to jak ihned na místě, tak v internetové komunikaci. A to nás moc potěšilo a zároveň povzbudilo k dalšímu snažení.

Plánujete k albu "Věk" uspořádat turné nebo speciální koncerty?
Hned při křtu jsme udělali nový play list, kde první část koncertu se nesla duchu kompletního nového CD a s tím jsme již koncertovali i na následujících akcích. ……..

Jak se kapela vyrovnala s výzvami, jako byla pandemie COVID-19 a změny v sestavě, během tvorby tohoto alba?
Tím, že hudbu máme opravdu jako koníček a všichni členové máme hlavní pracovní poměr mimo tuto branži, tak jsme to nijak zásadně nepociťovali. Pokud neberu ty někdy až nesmyslné zákazy a omezení. A co se týká změny na postu basáka, tak s tím se nedalo, bohužel, nic dělat. Pavel Vendler jako jeden ze zakládajících členů KIKS už nezvládal ze zdravotních důvodů tento muzikantský blázinec a po vzájemné dohodě, která nás netěšila, jsme přistoupili k personální náhradě. Myslím, že se nám povedla a Martin Zeman se tohoto postu zhostil na výbornou. A to jak muzikantsky, tak hlavně lidsky.

Jak vidíte vývoj kapely Kiks od vašeho debutového alba "Život je závod" k aktuálnímu "Věk"?
Je tady velký posun v kytarových rifech a současně v nám již typickém hutném zvuku. Dále jsme přidali i více melodiky a nápěvů do našich nových písniček a věříme, že se nám povedlo posunout i naše texty, co se jazyka i obsahu týče.

Kde mohou fanoušci album "Věk" zakoupit nebo poslechnout?
Koupit se dá na shopu Good Day Records. nebo napsat na některý náš kontakt (jsou uvedeny na našich webových stránkách www.kiks.cz) a my album rádi zašleme.
Také si lze poslechnou komplet naši tvorbu na různých hudebních portálech, jako jsou Spotify, Apple Music, YouTube Music, Deezer, AmazonMusic.
Máme i vlastní merch, jako trička, mikiny, čepice atd. – to co kapely většinou mívají a nabízejí.
Díky za rozhovor a loučíme se naším tradičním pozdravem BIGBÍTU ZDAR!!