Poděbradská speedmetalová kapela Rimortis oslavila 20 let vydáním dvojdisku s dvaceti skladbami a názvem „Dvacet černých růží“. A jsou to popravdě růže mezi trním jiných nahrávek. Melodický heavy speed metal, který má hlavu a patu.

První disk obsahuje deset nových skladeb a na dvojce je další desítka starších kusů nově nahraných a nazpívaných. Z tohoto výběru vynikají staré dobré známé fláky, jako jsou „Zvony fantazie“, „Deset kroků zpět“, „Peklo, co si říká svět“ nebo „Opera v plamenech“.

Kdo zná Rimortis, jistě ocení výkony zúčastněných muzikantů. Nový zpěvák Láďa Spilka si s party svého předchůdce Milana Hloucala poradil velmi zdatně po svém.

Hlavně se ale podívejme pod sukně novince. Kapela v současné době působí v sestavě Láďa Spilka – zpěv, Martin Čermák – kytara, Jirka Vrba – klávesy, Vašek Mrzena – basa, Vojta Zapadlo – bicí. Tento kvintet si k realizace výročního dvojdisku přizval řadu hostů.

A konkrétně jde o pět zpěváků. Vždy v 10. skladbě obou disků se objevuje víc hlasů. Na novince v písni „Ráj“ zazní hlas Dana Hůlky a na druhém disku je v medley pod názvem „Stín křídel“ slyšet hlasy Radka Řezníčka, Vojty Šimoníka, Mirka Spilky a Petra Dolénka.

Novinkovou desku otevírá dvojice takových nemastných a neslaných skladeb. Kvapík se dostává do tempa až s titulními „Dvaceti černými růžemi“. Tohle je parketa Rimortisu, proč hrát střední tempo, když to umí super rychle. Čerte, drž se svého kopyta! Samozřejmě výjimkou jsou balady, tady je zpomalení žádoucí. Tuhle parketu zastupuje „Hledání“. Trošku patetické, ale nikoliv špatné.

Zrychlení přichází hned s následujícím „Havranem a vlkem“. Až kamsi ke vážné hudbě zavítala „Kletba rodu“, zajímavý mix klasiky a power metalu. Druhou baladou je zajímavě vygradovaný „Pramen řeky“. Líbí se mi píseň „Vlak života“, který duní jak starý dobrý parní vlak. V tomto případě jde o příběh děti sira Nicholase Wintona. Pěkně zpracované téma. Jsem normálně dojat.

Zpátky na zem, čeká mě cesta „Bránou noci“. Tohle je typická rychlovka, jízda kytar a bicích od začátku do konci. Závěrečný „Ráj“ to je Vangelis s českým textem, který nazpíval Dan Hůlka. Tady je to pojato jako dvojhlas Ládi Spilky s Danem a hudba je víc rockovější. Mám rád Vangelise, takže mi tohle nevadí.

Rimortis pokřtí novou desku 12. října v Úmyslovicích nedaleko Poděbrad. Mezi gratulanty přibydou kapely Alžběta nebo Carpatia Castle. Že bychom si udělali výlet do středních Čech?

Pro Rockpalace Honza Holý

,,Jednoho dne Bůh řekl, teď vytvořím světovou kapelu..... tak takhle Gender Question nevznikli.
Gender Question je pohodová kapela, hrající pohodový songy do pohody. Filípek bouchá do bubínku, Tomášek hraje na kytaru, Petříček taky, Adámek zase na basičku a Zbyněček hraje na mikrofon. Produkují směsici všeho možného, co je jenom napadne‘‘

Gender Question je hudební uskupení z Třebíče a hraje autorskou tvorbu s českými texty. Žánrově ji můžeme zařadit mezi punk/alternative nebo pop-punk. Kluci často sami o sobě říkají, že hrají skoro-punk.
Kapela vznikla 16. února 2019. V tomto měsíci se zformovala do složení: Zbyněk Nestrojil – zpěv, Tomáš Pacal – kytara, Petr Havlík – kytara, Adam Vejmelka – basa, Filip Lobo – bicí. Původní plány kapely zněly jasně. Nic neuspěchat, aspoň rok trénovat a pak až vystupovat. Bohužel jak už to tak bývá, nic nejde podle plánu.

Ani po měsíci fungování se v březnu kapela vydala do studia, kde natočila svoje první dva demo singly s názvy Klaun a Chocolate. Hned další měsíc odehrála svůj první koncert (6. dubna), jako předkapela třebíčské skupiny Bagr. Tento koncert byl pouze s vlastní tvorbou.

Na základě dvou vydaných singlů se kapela přihlásila do soutěže Starobrno Soutěž kapel, pořádanou Majálesem UTB, kde obsadila mezi republikovými kapelami 2. místo. Díky tomuto si mohla zahrát na Busfestu ve Zlíně.
Gender Question dál vystupuje skoro každý víkend v měsíci a získává čím dál více příznivců.

Zlom nastává v červenci 2019, kdy na základě hlasování fanoušků, dokázala po půl roce porazit kapely fungující na hudebním poli dlouhodobě a stala se Nejlepší amatérskou kapelou Vysočiny 2019. Díky této výhře si mohli zahrát na festivalu Vysočina Fest 2019 po boku interpretů jako Rybičky 48, Pražský Výběr, Marek Ztracený nebo Divokej Bill. Po tomto úspěchu kapela dospěla k závěru, že je už na čase nahrát vlastní CD.
V červenci odehráli ještě jeden festival s názvem Polanka Fest, kde už byli jako plnohodnotná kapela.

V srpnu se kapela zavírá do studia, kde za 9 dní zkompletuje svoje první CD s názvem KLAUNOLINA. Na toto CD se dostanou i první dva singly, akorát v lepší a propracovanější podobě. K desce vychází i videoklip s názvem Liška. Album vychází 20. září a je slavnostně pokřtěno v Třebíči v Klubu B.

www.genderquestion.cz

Novým bubeníkem brněnských ROOT se nedávno stal talentovaný mladík Zbyněk Husa, alias Mr. Zet Junior. Po absolvování letních festivalů s čerstvou rytmikou v zádech vyrazí pekelný kvintet na klubová pódia, koncem roku potom kapela odletí koncertovat do Londýna. V současné době je připraven materiál pro nové album „Legenda Nizostratio“ – nahrávat se bude v první polovině příštího roku. Halloween oslaví Rootani po boku legendárních Tӧrr doma v Brně, tentokrát na jevišti Metro Music Baru.

ROOT na podzimním turné:
18.10. Praha – Jižák
25.10. Liberec – Bunkr
26.10. Vír – KD
31.10. Brno – Metro (+Tӧrr)
22.11. Litomyšl – Kotelna (+Tӧrr)
23.11. Kolín – MSD (+Tӧrr)
29.11. Uherské Hradiště (+Tӧrr)
01.12. London (UK)
21.12. Pohořelice

www.rootan.net

Novobydžovská Alžběta vydává čtvrté album „Duše ztracených“. Neskrývám, že Alžběta patří mezi mé oblíbené kapely. Hraje silně melodickou muziku stylově na pomezí heavy a speed metalu.

Alžběta působí ve složení Radek Řezníček – zpěv, Jan Dlouhý – kytara, zpěv, Richard Kaloč – kytara, zpěv, Pavel „Čmelák“ Bělik – basa a Radim Zvoníček – bicí. S Richardem alternuje na postu kytaristy Miroslav Vejvoda, který taky zpívá. Ten spolu s Řezňou a Čmelákem kapelu zakládal již v roce 1997. Ale to by byla dlouhá historie.

Pojďme si pustit nové cédo. To jede přesně v invencích Běty. Zpěv Radka Řezníčka se prostě musí slyšet a ještě lépe k tomu tohoto borce vidět. Radek má svůj typický projev, navíc umí zazpívat kdeco. Nejen heavymetalem živ je zpěvák Alžběty.

Kapitolou samou pro sebe jsou vyloženě příběhové texty. Žádné bezduché říkanky, ale příběhy z historie i ze současného života. Na aktuální desce se tak můžete setkat s životem Jana Amose Komenského, Janem Žižkou i Egypťanem Sinuhetem. Komenskému je věnována hned úvodní píseň „Ve vyhnanství“. Sinuhet je pěkný kvapík. Typická Alžběta s typickými prvky speed metalu. To zrychlení je doslova pekelné. Sinuhet forever, velká paráda. Tohle se mi vážně líbí. A moc.

Vyloženě hitová „Štvanice“ už se dočkala profesionálně zmáknutého videoklipu. Zkuste pohledat na jůtůbku. Samozřejmě nechybí ani nějaká ta balada. Zde v podobě „oplodňováku“ s poetickým jménem „Bílý kůň“. A věřte, že to není žádný nastrčený tunelář. Jan Žižka trošku šilhá, tenhle text je krapet přeumělkovanej. Naopak se mi líbí rychlá jízda „Země umírá“. To je opět typická Alžběta. A pro kapelu typickou písní je i vyznání „Životní směr“ aneb zpíváme pro radost.

Kapela umí napsat úžasně melodický song s precizně vypointovaným textem, zapamatovatelným refrénem, který s ní haleká celý sál. A fakt to nejsou žádný tuctovky.

Pro Rockpalace Honza Holý