Éra bez internetu, éra kazet a burz, kde se daly jedině sehnat desky zahraniční produkce. Po republice poštou putovaly seznamy co kdo z nás má za nahrávky a měnili jsme je mezi sebou. Vznikaly různé „kluby“ fandů metalu, jako třeba skupina kluků z Lipniku nad Bečvou, kteří každé LP označili svým razítkem. Díky muzice jsem poznal fantastické lidi jako třeba Mílu Vaňka, ten mě seznámil s CD králem Ivanem Polákem a nebo s nadšencem do Kiss Zoranem. Často jsem do Liberce za klukama jezdil a s Mílou udržujeme kontakt ještě dnes a tak když mi řekl, že Zoran (kterého jsme všichni znali jako človíčka, který všechno dělá na 150%) napsal knížku o sobě, neváhal jsem Zoranovi ihned zavolat, protože mě jeho „paměti“ hodně zajímaly a vzhledem k tomu, že Zoran patřil ve své době ke špičce co se týče nahrávek a když už se naše cesty protkly, zavzpomínali jsme spolu na časy dávno minulé a tady máte výsledek….

Zorane, hned na úvod, jak si se k muzice vůbec dostal, pamatuješ si na svoje hudební začátky a jaká muzika tě z počátku ovlivnila?
Asi v 10 letech jsem poprvé na fotce uviděl KISS a bylo vymalováno! Propadl jsem jim vlastně na celý život… Krátce na to jsme se starším bráchou už sjížděli Párply, Nazarety, AC/DC a Sabbaty. HARD ROCK ÜBERALLES!

Vzpomínáš na svou vůbec první nahrávku? Pokud ano, co to bylo?
To už si asi fakt nevzpomenu…nejspíš nějaký singl Katapult? SP tehdy stávaly pouhých 12,-Kčs :-)))

Ty jsi byl známý svou rozsáhlou heavy metalovou sbírkou, proč právě to byl heavy metal?
Bývávalo… Dnes jsem to už podstatně zredukoval :-))) Metal proto, že je prostě nejlepší! Teda ještě vedle dechovky :-)))

s metalovou královnou Doro Pesh

Jaké kapely tě zaujaly? Kdo byl pro tebe taková ta špička? – Kiss zatím nech stranou, těm se budeme věnovat za chvíli.
Špička je jen jedna, takže KISS bohužel zmínit musím. Pak hned v závěsu ale Mötley Crüe, W.A.S.P., Twisted Sister, Accept, Judas, Saxon a Def Leppard! A z těch starších třeba Rainbow nebo Uriah Heep…

Zajímala tě i česká scéna, nebo šlo pouze o zahraniční kapely?
To víš, že jo! Hltal jsem Katapult, Turbo, Citron, Pražský Výběr, Odysseu, Tublatanku – to byly ty moje nejoblíbenější. Kompletoval jsem vlastně všechen CS rock a v Supraphonu byl pečený vařený :-)))

Co Zoran a tehdejší zábavy, měl jsi nějakou vyloženě oblíbenou smečku, na kterou jsi rád vyrazil?
Na zábavy jsme vyráželi téměř každý víkend. Někdy jsme na ně jeli i 50 km daleko! Vzpomínám třeba na Odysseu, Doteky, Prostor, Autobus… Bylo jich nepočítaně! Váleli jsme se po parketu, pili desinu a potom spali na poli :-)))

Měl jsi vůbec spočítané, kolik nahrávek jsi v době slávy kazet vlastnil?
Myslím, že to bylo kolem 2.500 titulů, měl jsem 4 obrovské prosklené otočné stojany po 600 kazetách, vyrobené na míru. Každý mne stál desítku! Vše řádně popsané a očíslované… a k tomu katalog podle abecedy, abych se v tom nějak vyznal. Po nocích jsem to datloval na psacím stroji předválečné výroby :-)))

Byly hudební metalové styly, které jsi ignoroval, nebo jsi to bral opravdu od A po Zet?
Nikdy se mi nezalíbil death, black, grunge, hardcore ani numetal. Jinak se to ale dá říci opravdu doslovně a to od Lee AARON po ZZ TOP…!

Pamatuješ se ještě, kde jsi tehdy nahrávky sháněl? Měl jsi nějakého dodavatele, nebo jsi objížděl burzy. Měnil s ostatními sběrateli?
Kupoval, nahrával, měnil… Pro desky i kazety jsme jezdili na burzy a taky do Maďarska. Dneska si to už nikdo neumí ani představit. Deska stála kolem 3 stovek a to tenkrát byly prachy! Přenášeli jsme je pak jako poklad a kochali se těmi přenádhernými obaly…

Dnes v době internetu jsou pro nás všechny informace snadno dostupné, ale jak a kde jsi zjišťoval, co je nového v muzice a která kapela má novou desku?
Většinou z Bravíček, která někdo propašoval ze západního Německa, nebo pak přímo na burze. Koupí nějakého slabšího titulu ses ale klidně mohl pěkně napálit! Pěkně to celé popisuje Heavy Holeček v knize Rock je můj život…

Nebyl internet, byl jsi s ostatními sběrateli v nějakém spojení, abyste se mohli informovat co kdo má nového?
Byly inzeráty v Annonci a Tip servisu, no a pak dopisy… Posílali jsme si balíčky s nahrávkami po celé republice a psali k tomu sáhodlouhá slohová cvičení :-)))

Já jsem záměrně chtěl, abys z tvých oblíbených kapel vynechal i mé miláčky – Kiss, kterým se chci věnovat teď. Ty jsi byl známý jako very best fanda do Kiss a sbíral jsi vše okolo nich, máš přehled, kolik nahrávek Kiss jsi nashromáždil?
Než jsem se rozhodl tu mojí mega-sbírku rozprodat, tak jsem nashromáždil kolem 1.200 CD a DVD. Vše na originálech! Řadová alba, maxi singly, interview + video disky, sólové desky, best ofy, live záznamy, bootlegy, tributy, cover verze, co-wrote songs a já nevím co ještě. Nazval jsem tento celý archiv KISSOGRAPHY.

Jaká byla u tebe nejkurióznější nahrávka Kiss?
Přímo od KISS z koncertu asi tradicionál LA BAMBA, kterou kdysi spontánně zahráli v Brazílii, taky jednou někde vysmahli GOD OF THUNDER v takové rychlé country verzi…

A na to navazuje další otázka, která nahrávka Kiss ti dala nejvíce práce sehnat? Popř bylo něco, o čem jsi věděl a nesehnal?
Některé desky stály i přes tisícovku. Jednalo se většinou o tributy, které vyšly ve velmi malých nákladech. Stále bylo co shánět, třeba jsem nikdy v ruce nedržel promo elpíčko kapely MOLIMO, kde hrál Ace Frehley ještě před KISS…

Pamatuju, jak jsi onehdy hlídal hotel, když byli Kiss v Praze, máš z toho nějakou zajímavou historku? Povedlo se ti je zastihnout?
To víš že nepovedlo… Profrčeli kolem nás ve velkém autě s tmavými skly přímo do podzemních garáží. Později jsme ještě přes výlohu krátce uviděli Simmonse ve snack baru, jak srká džus :-))) Dovnitř nás ale samozřejmě nepustili!

Vzhledem k tomu, že píšeme rok 2019, a sám vím, kde skončily moje audio kazety, jak to vypadá s tvojí sbírkou dneska?
Kazety, stejně jako předtím LP desky a magnetofonové kotouče, jsem tehdy kompletně (a bohužel dost pod cenou) rozprodal… Jeden stojan plný kazet má můj brácha dodnes na půdě :-)))

rocker ve výslužbě

Sleduješ muziku dneska? Posloucháš muziku stále aktivně, nebo už to není takový trhák jako onehdy a na čem muziku posloucháš?
Muziku stále sleduju, poslouchám nejčastěji v autě. Vždy si stáhnu nějaké ty novinky, načež pak ale vždycky usoudím, že ty nejlepší nahrávky z osmdesátek už stejně nikdo nepřekoná!

Co jako sběratel říkáš dnešním MP3kám, paměťovým diskům a kartám? Tehdy deset kazet, na které se vešlo 20 LP, byl pěkný balík na nošení.
Myslím, že je to super. Nahrál jsem si na prťavou flashku takový best-of HARD+HEAVY s 2.500 songy! Na druhou stranu mělo tehdejší urputné shánění a následné radování se doma z poslechu taky něco do sebe…

Co si pustíš dneska? Máš nějaké nové oblíbence, nebo jsi zůstal věrný starým albům?
Jsem dost konzervativní, takže jednoznačně ty starý desky… I když tu a tam se pár novinek fakt povede – namátkou třeba Pretty Maids - Pandemonium, WASP - Golgotha nebo DEE SNIDER – We Are The Ones.

Pořídil sis dnes něco z toho, co jsi měl na kazetách třeba na CD, LP , když je možné sehnat prakticky dneska všechno?
Když jsem končil s tou sbírkou, tak jsem si řekl, že ty zásadní alba mého života si na originálních CD přece jen znovu pořídím. Starý Judas, Maidens, DIO atd. atd. Je to i kvůli bookletům  Dnes jich mám v regálu kolem 400.

Jak se díváš na Spotify, You Tube…všechna muzika na dosah, žádné cesty na burzy….
Moc to nesleduju… není čas.

Kdybys měl zavzpomínat, jaká deska se ti zpětně vryla nejvíce do paměti?
Těch bylo! Třeba BLACK SABBATH – Heaven and Hell. Nebo SAXON – Crusader… No myslím, že bych takhle mohl pokračovat a zaplnit tak celou A4 :-)))

konec rockové hospody Casino

Kdyby sis měl vybrat a vzít si na pustý ostrov pět alb, které by to byly?
Těžká otázka! No kromě těch dvou výše zmíněných ještě asi ACCEPT – Restless and Wild, JUDAS PRIEST – Screaming for Vengeance a KISS – Creatures of the Night. No hlavně, abych tam ale měl taky gramec a elektřinu!!!

Necháme muziku muzikou, já na tebe prásknu, že jsi napsal knížku! Takže o čem je a co tě vedlo k napsání? Proč vůbec vznikla? A hlavně! Jak se jmenuje?
Knížku jsem psal jako dárek k 50. narozeninám mým dvěma nejlepším kámošům. A taky tak trochu pro sebe, aby tady jednou po mně něco zůstalo… Název jsem si tak trochu vypůjčil: jmenuje se Můj boj -)) s podtitulem Paměti rockera ve výslužbě. Chtěl bych, aby si čtenáři trochu zavzpomínali a taky se trochu pobavili!

Jak mě informoval náš společný kamarád Míla Vaňků, dá se říci, že jsi v ní zdárně mapoval události v tvém Liberci, vedl sis kdysi deník, nebo jsi to psal z hlavy?
Vlastně všechno z hlavy! Čerpal jsem taky hodně z netu a z mých starých alb plných fotek, aby to šlo postupně v čase.

Celý děj se vlastně točí kolem vaší kapely K.J. – mohl bys ji trochu čtenářům představit?
K.J. je zkratka pro Krvavé Ježíše – to byl panečku ale název, co? Nutno předem poznamenat, že jsme vlastně vůbec neuměli hrát, nadšení ale nechybělo! Chtěli jsme jenom provokovat za každou cenu…vystupovali jsme např. v kápích jako Ku-klux-klan. Náš nejznámější song se jmenoval Socialismus :-))) Není se co divit, že se to soudruhům potom moc nelíbilo :-)))

Krvaví Ježíši se táhnou Zoranovým životem

Jak ti vůbec trvalo dlouho napsat tuhle knížku, myslím, jak dlouho jsi nosil v hlavě nápad a pak sis sedl a psal a psal a psal, nebo vznikala po částech?
Měl jsem na to necelé dva roky – furt jsem něco přepisoval a doplňoval… Mravenčí práce. Nakonec jsem k tomu ještě sestavil takovou osobní fotogalerii, ve které jsou však i mnohé archiválie z dob ČSSR! Prostě vzpomínka na naše mládí se vším všudy .-)))

Já snad už mám knížku od tebe na poště, takže se těším, že budu mít o víkendu co číst na chalupě a nachystám recenzi a tím pádem se musím zeptat. Je kniha určená jen pro okruh tvých známých, nebo je možné ji někde zakoupit oficiálně?
No myslel jsem to spíš asi pro ty známé - nevím, zda by někdo úplně cizí pochopil mé asi hodně kontroverzní (světo)názory a sudeťácké vtípky… Ideální čtenář mého díla je metalista z Liberce, věk cca 45-60 let. Knížka totiž hlavně mapuje zdejší rockovou scénu a to od 80.let až po současnost. A taky kultovní liberecké hospody! Rozdělil jsem ji na dvě části: Jak se žilo za Husáka a Prací ke svobodě -)). Mezníkem mezi nimi byla revoluce 1989. Je to takový odraz doby z pohledu obyčejného bigbíťáka, kterému bude taky letos padesát.

Zorane, jaké máš plány do budoucna, zážitků máš jistě na další knížku, bude pokračování?
Vzhledem k tomu, že děj knížky končí na sklonku loňského roku, tak už asi ne. I když nikdy neříkej nikdy! Jelikož jsem to už ale dopředu nazval „beSStsellerem“, tak zatím alespoň pomalu připravuji druhé vydání…

Já ti děkuju za tvůj čas a tradičně závěrem rozhovoru tě poprosím, abys našim čtenářům doporučil nějaký klip, který jim pod tvým rozhovorem přes YouTube pustíme? Co si pouštíš nejraději?
Ty mi dáváš… Nevím, třeba SAXON – Requiem (We will Remember), to je jedna z mých nejoblíbenějších!

Prestižní festival The Legends Rock Fest se blíží mílovými kroky. Za svou dobu si festival právem vydobyl své místo mezi top festivaly, které se každoročně u nás konají. Každý rok pořadatelé připraví nějakou novinku, minulý rok to byla rocková pexesa a ohromný obelisk s orlem. Na to, co chystají na letošní ročník, jak to bude s kempováním a jak se organizátorům  vůbec "dýchá" pár týdnů před otevření festivalové brány jsme se zeptali toho nejpovolanějšího - Zdenka Lhotu. Pečlivě si článek pročtěte, brzy najdete soutěž o 3 x 2 vstupenky na The Legends Rock Fest v Hořicích a odpověď na otázky najdete v našem rozhovoru. Zahájení soutěže včas oznámíme na našem webu a FB profilu.

Zdeňku, pro někoho čas neúprosně běží, pro někoho se vleče. Jak je to s vámi a přípravami na další ročník The Legends Rockfestu?
Příprava se postupně stala celoroční a dnes již každodenní záležitostí. A nejen to. Ačkoli neproběhl ročník 2019 – a aniž ještě víme, jak proběhne – už nyní musíme myslet na přípravu v roce 2020, ale i na neuvěřitelný desátý ročník 2021. Na první pohled vypadá vše jednoduše: vyjedná se termín u kapel, zajistí se pódium a ozvučení. Pak nějaké občerstvení, někoho na pokladnu, výlep plakátů – a vše může běžet. Ve skutečnosti se jedná o tisíce detailů, na první pohled neviditelných. Jistota není nikdy, ale když tomu dáš vše, je šance, že se ti na festu vše sejde v dobře fungující organizaci. Na místě se pak vše pozná. Snažíme se vše připravovat v předstihu a nic nepodcenit.

„Legendy“ jsou známé bezkonkurenčním servisem, ať už pro kapely, tak pro diváky. Jak to vypadá s letošním fest teamem? Jsou nějaké nové posily?
Na festu je zajímavé, že snad každý rok natrefíme na nějakou úžasnou posilu. Dnes to jsou lidi, bez kterých si pořádání festivalu – ve formátu, v jakém dnes je – už vůbec nedovedu představit. Žijeme v době, kdy se vše počítá na peníze. V tomto směru i my musíme počítat každou korunu, abychom se dokázali vypořádat s náklady. Ale to vůbec nejcennější jsou právě lidi v týmu. Říka se, že každý jsme nahraditelný. V týmu jsou ale lidi, kteří se do něj zapojili, protože mají k této akci již svůj osobní a upřímný vztah. To nevznikne ze dne na den, vše vzniká letitou prací. A v tom jsou členové týmu nenahraditelní. Všichni se mohou spolehnout, že silné jádro týmu je opět připravené beze změn a odhodlané pro účastníky udělat maximum. A pevné jádro bude rozšířeno o určité další posily, abychom se společně vynasnažili o co možná nejlepší kvalitu všech služeb.

Dlouho se mluvilo o změně areálu, jak to ve finále dopadlo? Kde se letošní ročník „Legend“ odehraje?
Celá věc vznikla proto, že bylo poměrně sebejistě avizováno, že na jaře 2019 bude spuštěno přistavění 15 m výšky známé a unikátní Masarykovy věže samostatnosti, která sousedí s areálem. Festival se doposud odehrával ve vymezené části tohoto areálu. Je přitom nepochybné, že skrze uvedenou přístavbu bychom v této vymezené části přišli o další ne nevýznamný kus místa, které by se změnilo ve staveniště. Byli jsme tudíž postaveni před komplikovanou otázku, jak se s danou situací prostorově vypořádat. Dokonce jsme v této věci potenciální změny areálu zrealizovali i anketu, co dále dělat. Ve hře bylo stěhování i 60 km od Hořic. Uvedená anketa nás přivedla k řadě zajímavých námětů do budoucna. Nicméně termín avizované přístavby ze změnil na neurčito. Návštěvníci mohou tedy prvorepublikový unikát navštívit kdykoli po dobu festivalu tak, jak jej znají. Z důvodu konání festivalu je ve věži prodloužená provozní doba. Celkově tedy můžu potvrdit, že i letos se sejdeme na stejném místě.

Plocha před pódiem začínala být s narůstající popularitou festu pomalu malá. Staveniště je prozatím odloženo na neurčito. Jak budete řešit prostor letos?
Popsaná situace s přístavbou nás postavila do situace, kdy jsme museli mít připravený alternativní plán, nejlépe dva. Nikdy není dobré spoléhat na jednu kartu. První variantou se stala iniciativa k pronájmu nikoli části, ale celého areálu. Provozovatel autoklubu Hořice nám v tomto směru vyšel vstříc a jsme domluvení na pronájmu celého areálu. To nám dává úplně jiné možnosti. V uplynulých dnech jsem v průběhu celého týdne zpracovával celkem pět různých variant – tak, aby bylo dosaženo co možná nejlepšího konceptu. Kromě všech služeb se účastníci mohou spolehnout na osvědčené sociální zázemí. Plocha před pódiem se každopádně výrazně zvětší a nové rozmístění veškerého servisu přinese všem účastníkům daleko více komfortu.

K „Legendám“ patřila úžasná louka s možností stavby stanu zdarma, toaletami, vodou a nedalekým přírodním koupalištěm. Vše zůstává stejné? A kdy se fanoušci můžou začít ubytovávat?
Mohu potvrdit, že prostorově téměř neomezená louka je tradičně plně dispozici pro parkování a stanové městečko. Nezřídka se setkávám s tím, že organizátoři dají na obdobné akce nízké vstupné a vše pak ,,dohánějí“ jinými platbami, někdy i nečekanými. Platí tedy, že tato služba je komplet zdarma. Letos chceme mít k dispozici meziservis toalet, neboť minulý ročník nám ukázal, že jen posílená kapacita nestačí. Rovněž osvěžení v nedalekém prvorepublikovém koupališti Dachova je účastníkům plně k dispozici. Držitelé vstupenky z předprodeje mají vyjednanou slevu: dospělí za 40,- Kč, děti 20,- Kč.
Loni byl ve stanovém městečku poprvé zajištěn i stánek s občerstvením. Jeho provozovatelka si od první minuty získala přízen domáckým přístupem, a i když dostala řadu dalších zajímavých nabídek, všechny odmítla, a už se těší na své hosty. Uvedené služby na louce budou plně v provozu od čtvrtka, ale přijet je možné dle vlastního uvážení, třeba již v pondělí. Příležitostí pro aktivní odpočinek je všude nepřeberně.

Postarat se o jídlo a pití pro tolik návštěvníků není legrace. Na co se mohou vaši návštěvníci těšit?
Zajistit kvalitní catering není ani trošku snadný úkol. Tím spíše jsem rád, že mezi spolehlivé a tradiční opory patří Plzeňský Prazdroj. Točit se bude Radegast 10°a Plzeň 12°, pro řidiče Birrell. Nealko zajistí Koli Kolín. V plné síle dorazí hostesky z Jägermeisteru. K tomu pestrý výběr míchaných nápojů, vinotéka a café bar.
Ale k otázce na catering: Zrovna držím v ruce nabídku Full Party Servisu se širokým sortimentem masových i bezmasých jídel a směsí v cenách od 35,- Kč do 100,- Kč. Tradičně nebudou chybět domácí vepřové a hovězí steaky, burgery a klobásy, Asia bistro či XXL langoše. Nově budou k dispozici bagety s trhaným masem a špízy nebo belgické hranolky. U vstupu bude opět nonstop stánek s nabídkou od snídaně po pozdní večeři. Letos chceme nabídnout účastníkům i ukázku výroby věhlasné místní speciality – Hořických trubiček. Vše se snažíme připravit tak, aby si po dobu několikadenního pobytu přišel každý účastník v kteroukoli denní dobu na své a dostalo se mu čehokoli, na co může dostat chuť.

Vy se ale staráte i o zábavu. Minulý ročník to bylo výborné rockové pexeso, které bylo nonstop obsazené. Máte další eso v rukávu i pro letošní ročník?
Líbí se mi Tvůj smysl pro každý detail. Pro nezasvěcené připomeňme, že pexesem jsou myšleny tři otáčecí tabule o rozměru 1,5 x 1,5 m. Skládají se z 3 x 18 tematicky pečlivě vybraných fotografií festivalu od spřátelených fotografů. Dřevené rámy a otáčecí destičky, na kterých jsou nalepeny, vyrobil partnerský truhlář, jenž je pravidelným účastníkem. Jejich tisk rovněž zajistil partner, pro kterého fest představuje zpříjemnění od často až hektických, pracovních dní. Vystřižení, lepení a kompletace znamenaly věnovat jeden ze vzácně volných nedělních dní u nás v obyváku. Všemu předcházelo pečlivé zpracování grafika, který je jednou z největších opor celého festivalu. K tomu tisk doplňujících bannerů a kovovýroba. Pexeso se na první pohled jeví jako taková hloupůstka, ale ve skutečnosti má i ono svůj osobní příběh. Stejně tak jako například foto bannery, které jsou věnovány vítězům ankety o nejoblíbenější kapelu jednotlivých předchozích ročníků, či třeba vítězná cena ,rockového paroháče“ pro kapelu s největším počtem diváckých hlasů. Věřím, že takto je to i s celým festivalem a každým jeho detailem, díky čemuž se odlišuje od ostatních akcí. Vše má svůj příběh. Proto se mi líbí, že jsi si toho všiml.
Jak bylo avizováno, letošní rok se soustřeďujeme na maximální zvýšení komfortu. Chceme zajistit více míst k sezení a ploch k odpočinku. Další velkou výzvou je pro nás zajištění vratných (zálohovaných) kelímků, kde nebude chybět limitovaná edice pro sběratele suvenýrů. Doufejme, že i tato snaha a práce na dalších obdobných detailech se projeví nejen dobrou zábavou, ale i dalším zpříjemněním pobytu na festivalu.

Legendy, to je i skvělá a originální výzdoba areálu. Přibude letos něco nového, mimo vlajky loňského vítěze, kapely Traktor?
Jak jde čas, postupně vznikly dva a půl metru vysoký symbol rockového paroháče, stylová 5 m vysoká vstupní brána, kulisa o šedesáti metrech čtverečních kolem pódia, středový 7 m vysoký obelisk s orlem na vrcholu, 4 m vysoké vlajky věnované vítězným kapelám, které lemují plochu před pódiem, 2 m vysoký plastický nápis The Legends Rockfest či koule 1,4 m v průměru, s uvedením všech doposud vystupujících kapel, symbolizující „náš svět“ atd. Letos máme nakoupený materiál na dva 1,4 m vysoké orly, kteří mají být umístěni na 1,5 m podstavcích u vstupu před branou. Orel symbolizuje vizi a sílu. Kéž se ale stanou i symbolickými strážci klidu a pohody po dobu celého festivalu.

O „Legendách“ se nedá mluvit jinak než v superlativech. Ale pojďme teď ke vstupenkám. Vaše zvýhodněné vánoční sety pro dva, zahrnující lístky, trička a samolepku, jsou pověstné. Můžou ještě opozdilci, kteří nestihli zakoupit zvýhodněné vstupenky o Vánocích, sehnat lístek s nějakou výhodou ještě teď? A jsou ještě nějaké bonusy, mimo cenové výhody? Kolik vlastně vstupenka letos stojí?
Každý rok je nový, nelze žít ze setrvačnosti či z podstaty. Takže superlativy musíme opětovně odpracovat, abychom si je zasloužili. Ale jinak – dárkové sety pro dva, které zahrnují dvě celofestivalové vstupenky, dvě trička (každý rok originální limitovaná edice), a k tomu každoročně originální samolepka zdarma, jsou k dispozici již před Vánoci. Z mého pohledu je to dvojí dárek. Poprvé, když jím někoho obdaruješ, podruhé vlastním zážitkem. Proto se jej snažíme nabídnout již před Vánoci. Totéž platí i pro samostatné vstupenky. Držitelé vstupenek z předprodeje získávají pamětní látkový ID pásek s logem festivalu, osmistránkový festivalový zpravodaj se spoustou užitečných informací zdarma a s přehledem slev na další zážitkové aktivity. Prvních 100 účastníků na pokladně obdrží dva silikonové náramky s logem festivalu. K tomu parkování a stanové městečko rovněž zdarma.
Předprodej je k dispozici až do 1. července. Po uvedeném datu bude probíhat již jen v místě konání. Tam pak budou k dostání i vstupenky na jednotlivé dny. Co se týká ceny celofestivalových vstupenek, a tím i dárkových setů, ta se odvíjí hlavně od data nákupu. Včasný nákup je vždy výhodnější. Z pohodlí domova si je lze nechat poslat přes náš e-shop, kde je k dispozici i řada dalších suvenýrů. Vše najdete na webu www.thelegendsrockfest.cz

Nedá mi to se nezeptat: Jak je možné, že již na Vánoce máte nachystané nejen nové suvenýry a vstupenky, ale dokonce zveřejněný seznam kapel! Znám festivaly, které headlinery nezveřejňují ještě pár týdnů před začátkem. Jak to děláte?
Osobně mám na starosti jednání s cca stovkou festivalových partnerů. Naproti tomu program aktuálně zahrnuje patnáct až šestnáct kapel. Program má na starosti moje kolegyně Jana Hejčová z Liberce, a někdy nevím, co je náročnější. Zda jednání se stovkou partnerů, či sestavení atraktivního programu – tak, aby byl navíc, jak říkáš, zveřejněn v dostatečném předstihu. Nechceme totiž nabízet zajíce v pytli. Cílem je dát vždy dohromady takový program, aby se fandové bavili od první po závěrečnou kapelu a aby si jej jako celek opravdu co nejvíce užili. I když se to nezdá, jedná se o něm rok až tři roky dopředu. Jediné, co k tomu mohu říct, je to, že do toho musejí jít všichni jak rozumem, tak srdcem. Lépe odpověď asi vyjádřit nedokážu.

Vám se letos povedl majstrštyk v podobě angažování legendárního projektu Zemětřesení (vítězové ankety Černá vrána 1993 – Brichta/Doležal/Smetáček/Henych). Projekt Zemětřesení vystoupí v letošním roce pouze na třech festivalech v ČR – a jedním z nich je i The Legends Rockfest. Jak se vy jako organizátoři těšíte na legendární songy Jirky Schelingera? A již víte, kdy Zemětřesení vystoupí?
Děkuji za hezký úvodní popis, kterým vystihuješ mnohé. Loni tomu bylo 25 let, co se spustil projekt Zemětřesení. Právě jemu je věnován tento legendární projekt, který při připomínce čtvrtstoletí ožil v podobě podzimního turné 2018. Zájem a nadšení fanoušků byl neskutečný, řekl bych až silně emotivní. To se stalo impulsem rozšířit toto úspěšné turné i na letní festivaly. Leč navzdory obrovskému zájmu pouze na tři vybrané festivaly v České republice a Slovensku. Historicky první česká ,,supergroup“ , Legenda s velkým L, odstartuje nejprve ve Slavkově u Brna, poté se objeví na Topfestu na Slovensku a trojici exkluzivních vystoupení završí na našem The Legends Rockfestu. Ve svých materiálech uvedli dokonce „monstrózní The Legends Rockfest“.
Jak je uvedeno v předchozí odpovědi, na prvním místě je to výsledek lidí – srdcařů. Ačkoli byl program patnácti kapel pro rok 2019 sestaven a nic z něj neubylo, neváhali jsem ani minutu a Zemětření jsme dali okamžitě na první řádek plakátu. Chceme udělat i extra plakát jen pro toto vystoupení. Pomyslím-li, že jsme před osmi lety neexistovali, ani v nejbujnějších představách by mě nenapadlo, že naše úsilí bude někdy takto oceněno. Je to pro nás mimořádná pocta! A kdy Zemětřesení vystoupí? Můžu prozradit, že v pátek. Buďte tedy na festu včas.

Na loňský report o „Legendách“ jsme dostali neuvěřitelně mnoho ohlasů, a nemálo bylo těch, kdy rockoví fandové přijeli na fest poprvé a byli překvapeni krásou vašeho města. Jak zvládá nápor turistů město jako takové? Tuším, že ubytování v širokém okolí je vyprodáno týden po ukončení stávajícího festivalu.
Když už jsme se v předchozí odpovědi tak trochu vrátili v čase, musím vzpomenout, že při vzniku festu jsme měli takovou vzletnou představu. Přáli jsme si, aby byl nejen o muzice, ale zároveň byl také příležitostí k malé tuzemské dovolené. V okolí se nachází řada kempů a krásná příroda se zázemím pro pohodovou domácí rekreaci. Město Hořice se nazývá městem kamenné krásy. Vedle tradice Hořických trubiček či motocyklových závodů 300 zatáček Gustava Havla toho má samo o sobě hodně co nabídnout. Mimoto je ideální i jeho poloha, odkud je to kousek do ZOO Dvůr Králové, k pohádkové přehradě Les Království, bydlišti K. J. Erbena – Miletínu, Prachovským skalám a řadě dalších míst oblíbených turisty.
Nejen kempy, či hotely, ale i studentské ubytovny či priváty jsou skutečně obsazeny do posledního místečka. Hodně účastníků si dělá rezervaci na další ročník již při odjezdu. I proto je zde postaráno o stanové městečko. Zmíněné unikátní prvorepublikové koupaliště i sousedící dominanta, Masarykova věž samotatnosti s rozhlednou, mají rekordní návštěvnost. Restaurace, cukrárny, obchody, dopravci a vůbec vše, co má účastníkům co nabídnout, pulsuje na plné obrátky. Festival se tak stává na několik dní mimořádným impulsem pro cestovní ruch a je nezaplatitelnou reklamou pro celé město. Takže to, co byla na začátku vzletná představa, se změnilo ve skutečnost.
No, a jak to všichni zvládají? Pochopitelně jako u všeho ostatního je vše věcí osobního přístupu. Obecně platí, že zatímco někde zavřou turisticky zajímavou atrakci návštěvníkům před nosem, jinde rozdávají letáčky a zvou k návštěvě. My jako organizátoři rozdáme letáčky a věříme, že poskytovatelé všech služeb jsou již natěšení splnit každičké přání.

Zdeňku, ptát se tě, na jakou kapelu se ty osobně těšíš, by byla podpásovka, ale aspoň nám řekni, podle jakého kritéria probíhá výběr kapel?
Recept je jednoduchý. Každý rok se snažíme o to, aby byly na programu legendy, řekněme kapely, na kterých jsme vyrostli my padesátníci, které si však s nemenším nadšením umějí získat i mladou generaci. Stejně tak se snažíme dávat prostor i nastupujícímu energickému mládí, které si naopak umí získat i generaci legend. Zkrátka, aby si každý v průběhu programu našel nějakou svoji srdcovku. Takže recept je jednoduchý. Nicméně, jak už bylo řečeno, sestavit dobrý program není ani trochu snadné. Tím spíše musím říct, že jsem za složení letošního programu nesmírně rád a věřím, že se každý bude bavit od první po závěrečnou kapelu.

Co ti letí hlavou po ukončení festivalu, když odchází poslední kapela z pódia? A přichází pak nějaká odměna za vynaloženou energii v podobě relaxu?
Je to vždy takový zvláštní stav. Předně si vždy říkám, že si chci v průběhu festu poslechnout alespoň pár písniček. Pak je najednou konec – a mám pocit, že kolem mě vše jen prolétlo, že ani nevím, zda se to vůbec stalo, nebo to byl jen sen. Festival opravdu připravujeme celý rok s jediným přáním, aby byli všichni spokojení. V průběhu pochopitelně vše vnímáte, nicméně podprahově a myšlenkami v podstatě stále pracujete na 110%, jen aby vše fungovalo. Takže když dohraje poslední kapela, v prvé řadě víte, že vás čeká spousta úklidu. Pociťujete smutek, že vše končí, vše zase až za rok, ale i obrovskou úlevu a radost, že vše proběhlo, jak má. Na ostatní není ani není moc čas. Teprve tak po týdnu, kdy uděláte nejdůležitější úklid, vrátíte a uskladníte většinu materiálu, začnete si vše zpětně přehrávat, včetně všech úžasných okamžiků s jedinečnými lidmi, které za dobu festivalu potkáte. Když vše proběhne ke spokojenosti účastníků, je to ta největší odměna, radost a pocit štěstí. Podvědomě už ale bilancujete, a v podstatě tím připravujete další ročník. A aby se vše zvládlo, je třeba i vypnout a udělat si čas na aktivní odpočinek.

Co vzkážeš našim čtenářům? A jaký je tvůj nejoblíbenější klip na YouTube, který si pouštíš nejraději, do naší rubriky – Dnes vám hraje…?
I když je vše teprve před námi, už teď děkuji partnerům, kteří nám pomáhají. Realizačnímu týmu, který vše usilovně připravuje a v době festivalu čítá na dvě stě lidí. Fanouškům a účastníkům festu za veškerou přízeň. Všem, kteří se rozhodnou dorazit dříve, hlásím, že při troše štěstí se snažíme připravit již na čtvrtek program pro nedočkavé. Pak bych chtěl všechny požádat o spojení pozitivní mysli, aby nám vyšlo krásné počasí, vše fungovalo jak má, a hlavně, ať si to pořádně užijeme. Oblíbených klipů je mnoho, leč při této příležitosti mi do noty doslova pasuje skladba od Krucipüsku – Ráj. Ten ať společně zažijeme i na 8. ročníku. Děkuji rovněž za rozhovor a těším se na setkání.

A vy sledujte začátkem května stránky Rockpalace, kdy vyhlásíme soutěž. Šest z vás může vyhrát vstupenku na tenhle báječný festival.

Pozvánku na křest nového CD a vlastně prvního CD kapely Kreyson memorial jsem si nemohl nechat ujít a tak jsem v sobotu 13. vystartoval směr Praha. Cesta ubíhala rychle a dokonce jsem sehnal parkování u Jižáku. Když jsem přišel do pražského klubu Jižák tak už hrála jihlavská kapela Lady Kate. U vchodu jsem obdržel nové CD Strážci plamenů a mohl jsem si i vybrat zda chci CD zabalené v celofánu nebo již rozbalené...super nápad. Vzal jsem si rozbalené abych si jej nechal od kapely podepsat. Sál byl už téměř plný a bar fungoval bezchybně. Ochutnal jsem jeden energeťák MTV UP a dozvěděl se, že je Kreyson Memorial první kapela v ČR se kterou tato celosvětově známa hudební značka spolupracuje. Po krátké přestávce přichází čas křtu a muzikanti se objevují na pódiu. Vše se odehrává ve velmi přátelské a pozitivní atmosféře. Je vidět, že muzikanti se s publikem znají, usmívají se a zdraví se s fanoušky. Doposud nikdo neví, kdo bude kmotrem alba. Zpěvák Doldy zve na pódium Václava Noida Bártu, který je pro všechny velmi milým překvapením. S Noidem přichází na podium i Egon Kulhánek ředitel divadla Karlín, který před 30 lety, ještě co by režisér, natočil živý koncert skupiny Kreyson a stává se tak dalším kmotrem alba. Křest začíná. Muzikanti a kmotři si berou energeťáky a polévají cédéčko Strážci plamenů. Noid si bere mikrofon, přeje kapele a jejímu novému albu vše dobré, chválí kapelu a vyslovuje svůj respekt.


Poté přichází pro kapelu a kmotry překvapení. Ze zákulisí přichází asistentka a přináší zarámované CD i s bookletem jako dárek na památku z dnešního křtu. Daniel Krob pak vyzývá na pódium hudebního mistra Jardu Brouzdu a bratra zesnulého zvukaře a kamaráda kapely Pavla Svatka, aby si společně s kapelou a kmotry památeční plakety převzali. Závěrečné fotografování je klasikou a už se těšíme na koncert. Zahrát celé album přesně tak jak je na CD, byl odvážný nápad, který ale nezklamal a publikum opravdu strhnul. Během koncertu bylo cítit, že jsou skladby na albu stejně poskládané a funguji na koncerte stejne tak jako na nahrávce. Strážci plamenů už začínají a pootvírají pomyslné dveře do současné tvorby kapely Kreyson Memorial. Radek Reddy Kroc bere za struny svého Gibsona a v nádherném sóle doprovází zpěv v závěru skladby. Následují Prachy, které okamžitě roztančily publikum v sále. Je to můj favorit na hit a tak si je opravdu užívám. Pomalá skladba Stoupej výš je nádherný ploužák s moderní aranží a když si Daniel Krob při svém kytarovém sóle stoupl nad lidi měl jsem husí kůži.



Ani se nestačíme nadechnout a už běží v ostrém tempu pecka Já tě znám, která má tak chytlavý refrén, že okamžitě zpívá celý sál. Skladbu zakončil bubeník Milan Kakvicz přezdívaný Wotka  přesně jak na desce – bubenickým sólem. Podle playlistu přichází Trojských kůň, kde mě opět fascinují kytarová dvojsóla a parádní sborové zpěvy podporující hlavní vokál. A to vše živě!!! Následuje chytlavá Motorka, o které od kapely vím, že na ní připravuje videoklip. Tak se máme na co těšit. Kytarovka Tak mi neříkej ...jakoby se duch starého Kreysonu po 30 letech vrátil a všechny nás očaroval. Energie sálá z muzikantů a publikum tleská do rytmu skladby. Zpěvák Petr Doldy Dolének na začátku slíbil, že mezi skladbami toho moc nemluví a tak další skladba Trumfy, která začíná zpěvem jen s klávesy a čistou kytarou, vyznívá od zpěváka něžně a upřímně. Po nástupu celé kapely je to zas ten správný nářez. Musím pochválit zvukaře, který byl opravdu součástí celého koncertu a vytvořil skvělý rockový zvuk, který už jsem dlouho a živáku neslyšel. Při debaty s některými fanoušky jsem sdílel názor, že kapela zní jak z desky (nebo deska zní jako kapela). Což musí potvrdit a jsem za to opravdu rád. Následuje rytmická metalová pecka Tisíc tváří, moderně šlapavá a skvěle hudebně zaranžovaná skladba s moderními kytarovými a rytmickými prvky nad kterou zní ostrý, ale zpěvný vokál. Podle playlistu by teď měla zaznít skladba Lásko voníš deštěm. Daniel Krob je zkušený kytarista, jeho čistá vybrnkávací kytara zní průzračně sálem a ve chvíli kdy začne Doldy zpívat tak posluchače úplně oněmní. Musím pochválit basáka Petra Formánka, který ani v náročných basových pasážích této ikonické skladby od Black Sabbath neudělal jedinou chybu. Následuje upřímný a dlouhý potlesk. Koncert se blíží ke konci. Slyšet na živo Poslední závod tak to byl pro mne nezapomenutelný zážitek. Dva kopáky v neskutečně rychlém tempu společně s kytarami hřměly jak motory F1 a bezchybný Doldyho vokál se nesl s jistotou sálem jak F16 na letecké přehlídce. Závěrečná dvojsóla Krob/Kroc byla třešničkou na rockovém dortíku. Paráda, paráda. Byl jsem, ale zvědavý jak se kapela živě postaví k poslední skladbě Sbohem kamaráde, která je aranžovaná jako symfonická báseň a měl jsem fakt husí kůži, když se muzikanti společně postavili na kraj pódia a jako čestná stráž symbolicky podrželi zpěváka, kterému při závěrečném zpěvu dojemné skladby tekly slzy. Tak upřímný prožitek jsem na rockovém koncert ještě nikdy neviděl a zasáhl nás úplně všechny. Následovala dlouhá ukláněčka, ale náš neukojený dav si neoblomně a hlasitě žádal o přídavek. Opět zazněly Strážci plamenů a pomyslný koncertní plamenný kruh večera se tak uzavřel. Není obvyklé, že by šla kapela okamžitě po koncertě mezi lidi, ale zde to bylo nějak přirozené a najednou jsme byli všichni společně pod pódiem, muzikanti podepisovali cédéčka a večer pomalu přecházel ve večírek ke kterému ještě zahrála brněnská kapela Jerem.I.

Už jsem se dlouho takto skvěle na koncertě nebavil, kapele Kreyson Memorial mohu jen upřímně pogratulovat a tak jako Noid popřát vše dobré a těšit se na další křest.

S Matějem Lipským jsme se poznali, když už hájil dres Bratrstva Luny a byl hostem jedno z pořadů radiového Rockpaláce. S Matějem jsme se po delší době potkali na koncertu v Šeříkovce, kde Luna vystupovala po boku králů gotiky – XIII. století a jelikož do začátku koncertu zbývalo dost času, vznikl tento rozhovor. Jestli vám jeho jméno někoho připomíná, tak ano, je vnukem slavného herce Lubomíra Lipského a nejen o něm, ale i o Matějových aktivitách je dnešní povídání. 

Matěji, hned v úvodu je třeba se zeptat, jak se z tebe stal muzikant?
Ahoj Honzo, hned na úvod docela těžká otázka. Víš, že ani nevím. Asi za to mohou moji rodiče. Máma mi, když jsem byl malý, vždy zpívala a táta hrál na kytaru. Děda zase zvládal dechové nástroje a klavír. Takže hudba byla všude kolem mě. A protože jsem z umělecké rodiny, kde každý něco dokázal, máma malířka, děda herec, táta režisér, tak na mě zbyla ta hudba :). Nicméně, dnes už tolik aktivně nehraji. Spíš v rámci muzikoterapie pořádám koncerty zajímavých interpretů, kde je cílem, aby se v publiku potkali lidé se zdravotním postižením s nepostiženými. Moje “muzikantství" a psychologická profese (kterou jsem vystudoval) se tu tak hezky snoubí. Zrovna teď chystám na 1. 6. 2019 festival Tloskov Fest, kde tato myšlenka nabude na plné síle. Je to festival k oslavě 60 let centra pro lidi s mentálním postižením. Na koncertě zahrají např. HORKÝŽE SLÍŽE, PIPES AND PINTS, KAŠPÁREK V ROHLÍKU, IVAN HLAS, KEKS, ANETA LANGEROVÁ, TATA BOJS a další. Nebude chybět ani moje současná kapela BRATRSTVO LUNY (klienti mě překecali, abych zahrál taky). Tak jste všichni srdečně zváni, informace najdete na www.tloskovfest.cz

Co jsi poslouchal v mládí, co tě ovlivnilo v hudební branži?
Já vyrůstal na klasice. Moji hrdinové byli Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Jenže, pak jsem jako dítě viděl v televizi klip Michala Davida, kde muzikanti byli z loutek. Moc jsem ty loutky chtěl, tak mi táta koupil kazetu, kde na obalu ty loutky byly (maličko mě to zklamalo, ale alespoň něco). Jednoho dne ke mně přišel o dva roky starší kamarád a povídal: "co to posloucháš… Michal David?" tady máš a dal mi kazety, kde byly dema Torru, HNF, Visacího Zámku a dalších kapel. No a u mne začínající puberta ťukala na dveře a tak Dvořák s Davidem uvolnili místo punku a metalu. Pak přišly na burzách vinily a kazety z Polska a už to jelo - Metallica, Death, Sodom, S.D.I.a později Autopsy, Obituary a Napalm Death, ale i The Sisters of Mercy nebo The Cult. :-)))

Já jsem tě zaregistroval jako frotmana Negative Face, s kterou jsi dostal i nějaké to ocenění. Jak vznikla kapela, kdo tam s tebou byl a hlavně – co to bylo za ocenění a za co jste ho dostali?
Negative Face vznikli jako projekt v roce 1995, kdy jsme natočili dvoupísňové demo “In The Positive” s různými kamarády muzikanty. Sice jsme pak v roce 1997 chvíli fungovali jako kapela a natočili debut “The Dance of Mournful Clown”, ale bylo to neudržitelné, takže jsem se vrátil k projektu. Natočili jsme pak dvě alba “Stín” a “The Garden of Wishes”. První bylo nominované na ceny Anděl a Břitva. Anděla jsme tehdy nedostali, ale umístili jsme se v objevu roku na Břitvě. Druhé album bylo za rok 2009 nominované opět na Břitvu a Anděla. Tentokrát jsme dostali Anděla v kategorii Hard and Heavy, ale Břitvu jsme neproměnili.

Pokud se nepletu, kapela je dnes u ledu, nebudete pokračovat?
Kapela je u ledu cca od roku 2000, kdy jsem se vrátil k projektu. Ale je pravda, že od posledního andělského alba jsme udělali jen singl “Poznání” a jinak nic (mrkněte na něj na YouTube, má super klip a dodnes mě baví). Ale rozhodně projekt Negative Face u ledu není, nahrávám si stále dema a pokud to vyjde, zkusím do konce příštího roku udělat alespoň nový singl “Raining Sun".

Netajil jsi se nikdy tím, že vám slavný děda fandil, jaký byl jeho vztah k vaší muzice?
Na začátku jsem to tajil. Nechtěl jsem, aby si lidi kolem mě mysleli, že mi v hudbě nějak pomáhá dědeček, slavný herec Lubomír Lipský. Až teprve u alba “Stín” jsem ho přizval ke spolupráci a pak jsem litoval, že jsme toho nenatočili víc. Ještě dodělávám nyní desku pro děti “Mámo, táto v komoře je krockodýl”, kterou jsem ještě stihlnatočil s dědou. A jeho vztah k naší hudbě (jsme tři vnuci). I když jsme hrávali death metal, tak nám pomáhal s bednama na koncerty, nechal nás zkoušet u sebe na půdě a první nahrávky si vždy s babičkou poslechli hned po návratu ze studia. A to byl opravdu nářez. Vždy řekl jen, že je rád, že máme koníčka a neflákáme se po hospodách. Později jsme ale spolupracovali na různých deskách a byla to krásná a profesionální práce. Toho Anděla, jsme tehdy dostali společně. Kdo by cenu chtěl vidět, je v Pelhřimově na náměstí v Muzeu rodiny Lipských.

Pak si se ukázal v dresu řekněme gotické kapely Bratrstvo Luny, kdy vznikly „námluvy“ a že jsi z tvrdé muziky přesedlal na klidnější žánr?
Já měl gothic rock vždycky rád, jen jsem nevěděl, že je to gotika. Jak jsem zmínil, poslouchal jsem Sisters a The Cult, ale třeba také The Damned nebo Fields of the Nephilim. Nicméně můj vstup do Bratrstva Luny byl zcela jiný. Kontaktoval mě Payo, kterého jsem znal ze stejnojmeného časopisu, který kdysi vydával, zda bych jemu a kamarádovi nenazpíval takový sranda projekt, něco jako gotika. A já si myslel, že je to opravdu vtípek, tak jsem byl hodně patetický. Když mi pak ten kamarád, ze kterého se vyklubal hlavní veršotepec, R X Thámo, poslal CD s mnohastránkovým bookletem, pochopil jsem, že to bylo míněno vážně. Takže, na další spolupráci jsem se snažil vyvážit onen patos s trochu normálnější hlasovou polohou. Bratrstvo Luny je vlastně ve vztahu k Negative Face přesně naopak. Tady to byl projekt, ze kterého se časem vyklubala docela zajímavá kapela.

S Bratrstvem máte za sebou pár desek, co chystáte do budoucna?
Letos máme 13. rok existence, tak chystáme neřadové album, které bude hodně propojené se Třináctkou. Nechci víc prozrazovat. Více se dozví návštěvníci Tloskov Festu 1. 6. 2019 :-)))

Míváš ještě trému, když jdeš na jeviště, nebo už se to stalo rutinou?
V poslední době žiji nějak hrozně moc rychle, takže než si uvědomím, že jsem na pódiu, je půlka koncertu pryč. Dřív jsem byl více tady a teď, tak byl čas i na trému. Jak říká jeden známý, čím jsem starší, tím mám pocit, že se hraje mistrovství světa v hokeji 4x do roka :)

Než opustíme Bratrstvo, tak poslední otázku, zpíváš na koncertech bosý, proč?
To vzniklo kdysi dávno. Spolupracovali jsme tehdy s obchodem Nosferatu a měli jsme možnost si velice výhodně zakoupit oblečení na koncerty. A já řešil gothic obuv a byl jsem z toho dost nešťastný a nakonec jsem se rozhodl, že raději vystoupím bosý a už u toho zůstalo. Takže žádná hluboká filosofie. Ale vždy si vzpomenu na rómský festival Khamoro, kde po Fanfare Ciocarlia vystoupila skupina Ziringalia z Itálie. Ti měli krásnou tanečnici, která bosá tančila po pódiu, kde před ní předtím dechaři z Fanfare vylily hromady slin z útrob svých nástrojů a v duchu si říkám, že je fajn, že hrajeme gotiku a ne balkán, že před námi nehraje dechová sekce :)

Ty ale nejsi jen gotický muzikant, ale máš za sebou i jiné hudební projekty – jaké to jsou?
Asi máš na mysli moje působení v oblasti propojení hudby a terapie. Léta se zabývám, jak už jsem naznačil v úvodu, muzikoterapií. Je to svět, který mě fascinuje, jak hudba může člověku pomoci. Jak pomocí hudby můžeme naplnit nehudební cíle, nahlédnout do lidské psychiky apod. To by bylo na dlouhé povídání.

Pokud se nepletu, jsi spoluautor i jedné zajímavé knihy, jak se jmenuje a o čem je a proč vlastně a pro koho vznikla?
Máš dobré informace. S kolegy jsme vydali knihu Základy muzikoterapie, především pro naše studenty, ale i lidi, kteří se běžně zabývají tímto oborem. Od té doby jsem se podílel i na dalších publikacích, ale tahle je tuším nejznámější.

Komu má muzikoterapie sloužit a máš odezvy, výsledky, reakce lidí?
Z muzikoterapie má možnost profitovat skoro každý, pokud tedy nejde vyloženě o nějakou kontraindikaci. Využívá se ve zdravotnictví, školství i sociálních službách. Podle toho se taky dělí možnosti využití hudby k jednotlivým cílům. Jde o speciální pedagogiku, psychoterapii, rehabilitaci a jednotlivé odvětví zdravotnictví jako např. kardiologie, neonatologie, gerontologie, ORL apod. Výsledky jsou různé, někdy se podaří, aby klient našel smysl života a nepotřeboval se ládovat pilulkami, jindy je to o tom, že se pomocí hry na nástroje dokáže natolik motoricky zlepšit, že lépe zvládá sebeobsluhu. Chystám knihu, kde chci popsat jednotlivé kazuistiky lidí, se kterými jsem pracoval a zde popsat, jak jim muzikoterapie pomohla vrátit se do života.

Ty jsi i ředitelem zajímavého projektu, který není úplně hudební a to Centra sociálních služeb, o čem je tento projekt.
Není to úplně projekt, ale instituce pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením (doporučuji nás sledovat na Facebooku, Instagramu nebo YouTube). Netradiční je to, že jsme v zařízení udělali rockový klub a vlastní rozhlasovou stanici. Skvělé na tom je, že tento způsob tzv. komunitní muzikoterapie má opravdu neoddiskutovatelné výsledky. Takže mimo to, že děláme něco netradičního (možná jediní na světě), podporujeme naše klienty volnočasově i terapeuticky. Pak o tom jezdíme přednášet po celém světě. Zrovna letos jsem byl na kongresu v Jižní Korei a na dvou univerzitách v Japonsku. Mimochodem jedna instituce v Japonsku zkusí také rozjet vlastní rádio s tím, že se inspirovala v České republice.

Zajímalo by mě, jak se člověk vůbec stane ředitelem takové instituce?
Já v Tloskově byl již jako student na vejšce. Absolvoval jsem zde 6 semestrů muzikoterapie a dělal zde i praktickou státní zkoušku. Tehdy mě přes mého učitele Tomáše Procházku oslovil tehdejší ředitel Antonín Dušek, zda bych nezkusil pracovat s hudební skupinou Kabrňáci, kde hrají muzikanti s mentálním a kombinovaným postižením. Práce mě zaujala, a tak jsem od roku 2004 v Tloskově s kapelou pracoval. Od zvučení na koncertech, přes podporu při komponování až po natáčení ve studiu. Když se pak bývalý ředitel rozhodl jít do důchodu, poprosil mě, abych zkusil výběrové řízení. Já tehdy uspěl a už mi tu táhne na 7 rok. Ještě zajímavost, někdy v roce 2005 se na jednom koncertě v Beskydech v noci zdál bývalému řediteli sen, že se po něm stanu novým ředitelem. Já se tehdy smál, dnes se směje on :).

Zmínil si se, že jedním, řekněme z produktů vašeho Centra je i rádio. Kdy vysílá, kdo vysílá a jaká je struktura rádia?
Naše rádio vysílá na internetu www.radiotloskov.cz. Vysíláme 24 hodin denně, především muziku. Tu vybrali naši klienti. Kromě toho točíme rozhovory a reportáže. Archiv postupně děláme na YouTube. Protože jsou ty rozhovory opravdu skvělé.

Abychom se vyhnuli záplavě dotazů, co má udělat človíček, který by měl zájem dostat se jako moderátor vašeho rádia?
Dobrá otázka. Naše rádio je specifické v tom, že moderátory mohou být pouze lidé se zdravotním postižením. Chceme totiž ukázat, že i lidé např. s mentálním postižením nemusí vždy pracovat jen manuálně a daří se nám to.

V našem rozhovoru na koncertě XIIIky si se zmínil, že chystáte s Centrem i nějakou hudební akci? Co to bude?
Na to jsem si dovolil odpovědět “nenápadně” v první otázce, protože se bojím, že v dnešní zrychlené době nikdo nedočte rozhovor celý. Ale bude to Oslava 60 let Centra sociálních služeb a když máme klub a rádio, udělat open air festival je v podstatě povinností.

Jsi vytížený člověk, jak relaxuješ? Kde si nejvíce oddychneš? Máš nějakého velkého koně?
Tahle otázka mi mimochodem připomněla jeden rozhovor na Rádiu Tloskov, kdy se klient - moderátor ptal kapely, jak relaxujete? … a oni spustili, jak běhají, jezdí na kole nebo že relax je i muzika a on na to: “takže si vůbec neodpočinete” :). Od té doby se snažím si uvědomit, že relax je skutečně odpočinek a koníček je koníček. A můj kůň. Dělám opravdu dlouho judo a loni jsem měl úraz kotníku. Do teď ještě nejsem úplně fit, ale strašně rád bych se zase vrátil na tréninky. Mimochodem v Tloskově děláme i Den bojovcých umění, díky čemuž zde máme oddíly juda a nově i taekwonda. A v ředitelně mi visí boxovací pytel :)

Co plánuješ na rok 2019? Máš před sebou nějaký cíl?
Jeden jediný, když pominu Tloskov Fest, vydat album - zpěvník “Mámo, táto v komoře je krockodýl” pro děti. Já to začal točit před 10 roky, a jak mi řekla dcera. “Tati, já to tehdy chtěla ve školce pustit svým spolužačkám, ale teď už je to out” :)

Milý Sexpíle, moc děkuju za tvůj vzácný čas a jako tradičně, co vzkážeš našim čtenářům a jaký je tvůj neoblíbenější klip, který si nejčastěji pouštíš na YouTube?
Honzo, díky za rozhovor, který mě bavil, otázky byly zajímavé. Umění je umět se dobře zeptat. Co vzkázat? Doražte na náš festival, každou zakoupenou vstupenkou podpoříte dobrou věc a navíc si můžete užít super fesťák. A já a YouTube? Já si tam pouštím hlavně full alba k práci. Teď mi tam jede nějaký balkán, ale v poslední době ujíždím na kapele Haken.