Přesně tak! Děčínská kapela Led Sezelím nachystala v průběhu tří let nové album.

Jak název napovídá, budete si muset vybrat, jestli právě toto je deska a kapela pro vás. Umím si představit jak nadšené posluchače, tak i lidi, kteří záměr kapely možná nepochopí. 12 tracků je stylově rozkročeno tak široce, že vlastně nevím, jak to popsat. Trochu bigbítu, trochu elektroniky, trochu jazzu, trochu psychydelie a texty, které vás buď uhranou nebo vás minou. Jsou tu mimo jiné použity básně např. J. Kainara nebo Jiřího Dědečka. Přiznávám, že moje krevní skupina to úplně není, ale to není chyba ani desky, ani kapely. Není moc co kritizovat, protože je slyšet, že kapela určitě udělala desku tak, jak jí udělat chtěla. Tři roky tvoření se asi projevily větším rozsahem nápadů a použitých zvuků a potřebuji si na to zvykat. Pozitivní je, že když to poslouchám asi pošesté, to, co jsem právě popsal je čím dál víc asi pochopitelný záměr kapely a začíná to fungovat. Dobře si to umím představit někde na městských slavnostech na pódiu postaveném na náměstí. Chtěl jsem napsat, že nejbližší je mi píseň Šedobílá labuť, ale už teď jí dohání i jiné písně. Např. Hledám víc, než se zdá, kde je začátek vyšperkovaný hraním „na hubu“. Ono je to muzikantsky vůbec výborné album. Jsou tu i motivy, které si prostě musíte v té muzice najít a pak je uslyšíte. Připravte se ale na to, že stejně otevřeni stylům, jako je kapela, musíte být i vy. Je tu celkem dost co poslouchat a pokud je to muzika pro vás, budete spokojeni. Prostě platí, že „Nemusí, kdo nemá rád“. Já si něco z alba vyberu a ještě si to dám. Dá se z toho přiučit a furt v tom nacházím něco dalšího.. Takže vlastně ok.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek

Natáčení NEW CD - AHARD - bicí a doprovodné kytary dotočeny.Nálada ve studiu je výborná,studio je nad malým domácím pivovarem,takže "pitný režim" dodržujeme jaksepatří.Fotky a videa najdete ZDE

Kdo by ve světě „glamu“ neznal pojem Mötley Crüe? Dnes se i tako ikona glam metalu dočkala svého filmu. Mám tuhle kapelu rád od její první desky, stejně jako jejich alba, tak jsem zhltal Heroinové deníky Nikkyho, nebo knihu Niela Strausse Mötley Crüe – biografická zpověď rockové kapely s nejhorší pověstí. Koncert v Praze jsem si z pochopitelných důvodů nemohl tak též nechat ujít.
S velkým očekáváním jsem vyhlížel avízovaný film The Dirt, pro který byly předlouhou výše zmiňované knihy, ve kterých kapela otvírá nejednu svou třináctou komnatu. A film je tady.
The Dirt poměrně zdárně kopíruje děj knihy, od problémů Nikkiho Sixxe, pardon, vlastně ještě Franka Carltona Feranna Jr., Nikkym sestává o pár minut později s matkou alkoholičkou, jeho drsnou cestu přes dospívání, ke kapele London (v které mimo jiné hrával i Blackie Lawless, než si založil své slavné W.A.S.P.) až ke zrodu kapely Mötley Crüe a její cesty k vrcholu s prvním hitem Live Wire. Začátky kapely v roli předskonanů kapelám jako Quiet Riot, Ratt, Dokken, až sami naplnili slavný Sunset Strip pro více jak 18 000 diváků. Při úvodní Shout At The Devil mrazí v zádech.
Celý filmem nás provází nejen muzika Mötley Crüe, ale i jejich krédo – sex, drogy a rock´n´roll. The Dirt ukazuje kapelu jako bandu zhýčkaných a nezodpovědných hvězdiček, které zvládají peníze rozfofrovat stejným tempem, jako je vydělávat bez ohledu na okolí nebo následky svých činů. Film se navíc nebojí zacházet alespoň částečně za hranici toho co je i v takto nastaveném filmu běžné a tak si drog, sexu a nechutností, zkrátka té pořádné rockové párty ve filmu užijete do sytosti. Jak takové párty probíhaly je vidět na momentce s Ozzy Osbournem (kterého si zahrál Tony Cavalero) který se vám zaryje do paměti asi nejvíc z celé téhle nekonečné jízdy, stejně tak Vinnieho autonehoda, při které umírá Razzle z Hanoi Rocks.
The Dirt je zkrátka jedna velká filmová párty která oslavuje životní styl i dává prostor osobním bankrotům, díky kterým je jméno Mötley Crüe známé i dnes. Pro fanoušky kapely se jedná rozhodně o povinnost, pro ostatní se jedná o zajímavé necelé dvě hodiny, během kterých si můžete přiblížit příběh jedné nechvalně známé rockové kapely. Na Oskary jako Bohemia Rapsody to nebude, herecké výkony neoslní, snad jen Iwan Rheon známý padouch z Her o trůny, nyní převtělený v Micka Marse je perfektní, za to Daniel Webber jako bouřlivák Vinnie Vincent mi připadá jako umělá panenka Barbie, ale kdo má Mötley Crüe rád, odpustí The Ditb všechno. Neuvidíte žádné autentické dobové dokumenty a záběry, ale i tak si myslím The Dirt je prostě Cool a já se mohl aspoň na chvíli vrátit do dob, kdy jsem si domů z burz vozil vinyly téhle čtveřice z L.A a zbožně je pokládal na taliř gramofonu. Takže závěrem všichni pojďmel společně s Mötley Crüe si zařvat ...Shout At The Devil...

K filmu vychází i zdařilý soudtrack, který obsahuje 18 skladeb kdy Ride With The Devil a Crash and Burn jsou zcela nové songy, The Dirt je předělávka z roku 1981 a za zmínku stojí cover slavné Madonny – Like A Virgin, která soundtrack uzavírá. Jinak tam nechybí všechny hity kapely ať už Shout At The Devil, Too Young To Fall In Love, Red Hot, Live Wire, Kickstart My Heart nebo Girls Girls Girls

Dvě věci bych filmu vytknul - 1) hned v úvodu, který nám ukazuje Nikkiho v roce 1973 mu padá ze židle první LP kapely KISS, které ale vycházím až v roce 1974!! a 2) je nesmysl, aby byla přítomna dcera Vinnieho Skylar při nahrávání alba Theatre Of Pain, které kapela natočila v roce 1985, když Skylar (+1995) se narodila v roce 1991!! 

Životopisný / Hudební
USA, 2019, 107 min
Režie: Jeff Tremaine
Předloha: Tommy Lee (kniha), Vince Neil (kniha)
Scénář: Tom Kapinos, Rich Wilkes
Kamera: Toby Oliver
Hudba: Paul Haslinger
Hrají: Machine Gun Kelly, Iwan Rheon, Pete Davidson, Leven Rambin, Douglas Booth, Daniel Webber, David Costabile, Kabby Borders, Tony Cavalero, Joe Chrest, Joshua Mikel, Courtney Dietz, Rebekah Graf, Sylvia Grace Crim, David Kallaway, Mark Ashworth, Martin Bats Bradford, Christian Gehring, Blaine Kern III, Betsy Holt, Jordan Lane Price, …

Bučovický Forrest Jump jsem viděl vloni v Olomouci a mile mě překvapil návrat kapely k češtině. Ano, tento jazyk je slyšet taky z aktuální desky, která je prostě výborná. A některý písně z nové desky zazněly právě v Olmiku. Takže je vlastně už znám.

Jak je to možné? Tahle deska vyšla už skoro před rokem, takže fakt nejde o totální novinku, ale stále je to nejnovější počin Forrestů, který nahráli v sestavě David Nevěčný – bicí, Marek Loučka - basa, samply, ruchy, Mira Kosa a Erik Kosa – kytary, Pepa Michálek – zpěv. Na desce se objevuje i několik hostů. Třeba bicák Pepa Cigánek, kytarista Vlasta ze Six Degrees of Separation nebo Hypnos, Lenka Suchomelová ze Zylwara. A svým hlasem ve dvou písních přispěl i moderátor David Zbavitel.

Pod zajímavě řešeným obalem z dílny Pavla Kurtina se skrývá 12 skladeb na 44 minutách. Celkem klasická porce muziky začíná velmi ostrým songem „Z pijavic“ a pak jede jedna pecka za druhou. Už v Olomouci se mi tuze líbily „Běsy“, které hrozí skoro každému.
Vyloženě hitovkou je „Na dotek“ se závažným textem, který stojí za poslech. Zpěvák Pepa Michálek zde řeší hnusnou pedofilii. Z toho textu až mrazí. Ta představa je fakt hnusná. Jsem tátou dvou dcer a tohle by mě v životě nenapadlo.

Netřeba si lhát do kapsy, tohle se mi fakt líbí. A to nejsem zrovna fanda hardcoru a crossoveru. Tahle Bučovická parta, ale umí zahrát i silné melodie. Forrest Jump zraje jako víno. Tohle je fakt povedený disk. Jen mě překvapuje, že po něm neskočil žádný český vydavatel. CD totiž vydala agilní Slovak Metal Army od našich východních sousedů.

Pro Rockpalace Honza Holý