"Pražský palác Akropolis byl svědkem úvodní zastávky osmipoložkového turné Zemětřesení 2018. K reinkarnaci tohoto českého all stars projektu došlo po pětadvaceti letech. Kdy jindy než teď a naposled."
Sál Akropolis byl již předem vyprodán také díky tomu, že organizátoři moudře nastavili prodej lístků, tak, aby se postarší rockeři v sále zbytečně netlačili a dalo se zde dýchat. Tohle chvály hodné gesto se vyplatilo. Nikdo na místě nezkolaboval, nejedno rockeřisko mačkalo jen slzy dojetí.
O předkapelách se zmíním jen stručně. Obě byly pro mě neznámou kapitolou. Old school rock v podání 9. planety z Karlovarského kraje s českými texty mě bavil víc. Metal podstatně mladších Frozen Poppyhead z Českých Budějovic byl sice o dost výraznější, ale na tuto akci se moc nehodily anglické texty. Navíc mi neseděl zvuk s utopenými zpěvy, ale třeba jsem se měl postavit jinam. V každém případě obě předkapely byly v podstatě svěžím překvapením.



A pak už to začalo introdukcí a Zemětřesení mohlo začít a to hned titulní skladbou. Aleše Brichtu, který má zdravotní problémy a navíc velké potíže se zrakem, musel na pódium přivést Miloš Doležal junior, ale když začal zpívat, nikdo nezůstal na pochybách, že to prostě půjde. Ano, Aleše bude muset někdo nejspíš odstřelit, tenhle chlap je prostě schopný na jevišti nechat duši. Kapela ho nenechala na holičkách. Kluci se o něj až dojemně starali. To ale ani na chvíli nekazilo celkový dojem. Naopak, soudržnost téhle party Brichta, Doležal, Henych a Smetáček je naprosto dech beroucí. Spousta rockerů v sále se neubránila dojetí.
V rychlém sledu pokračovaly „Cesty“ a svižný „Lupič Willy“. Spolu s Galérou si Aleš sedl na stylové křeslo a zbytek koncertu odzpíval vsedě. Došlo i na nějaké novinky / stařinky. Ale ve skutečnosti zazněla je jedna věc, kterou Zemětřesení před pětadvaceti lety nehrálo. K tomu se ještě dostanu. Na studiové nahrávce nebylo skvělé a úderné „Karthágo“, ale to při živých vystoupeních před čtvrtstoletím kapela hrála. Pak zazněl zadumaný „Čas“. O jeho hraní platí totéž. Ale co opravdu ani před dvaceti pěti lety kluci nehráli, to byla „Šípková Růženka“, ve které bicák Štěpán Smetáček skvěle obsloužil i klávesy.
Po „Strážcích majáků“ přišla bezstarostná odpověď na otázku „Co dělá indián“. Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál. No a pak už přišel první a jediný host tohoto turné. Milan Schelinger, mladší bratr zesnulého Jirky, taky muzikant tělem i duší a skvělý parťák. Milana jsem před léty viděl mockrát s jeho Schelinger revivalem, hrávali u nás v hospodě i na Memoriálu Jiřího Schelingera, kde jsem taky nechyběl. Furt je to štramák s nakřáplým hlasem, který báječně umí hrát na kytaru. Navíc se mu daří i v obyčejném životě, když se mu v posledních letech rozšířila rodinka o dva malé synky, Jirku a Pavlíka. Ti ponesou odkaz svého otce a strýce dál. A to je moc dobře.



Následovala rozverná paní „Zima“, která sice štípe do tváří, ale umí být taky fajn. „Pohřeb přítele“ považuji za jednu z prvních skladeb funeral doom metalu u nás. Tahle temná záležitost má neskutečnou atmosféru. Pak si celý sál zazpíval „Holubí dům“, z toho až mrazilo. Ono si teda diváci zpívali celý koncert, protože se sešla opravdu parta zralých mužů a žen. Hihi, bylo nás tam stárnoucích rockerů požehnaně. No co, nikdo nemládneme!
Potom kapela ještě zrychlila při „Nám se líbí“ a nechyběly ani Čechovy srandovní „Jahody mražený“. Jako přídavky kapela zvolila dva songy, které zazněly na prvním koncertu Zemětřesení v roce 1993 v sále Dopravních podniků, dnes KD Vltavská. Mám na kazetě záznam, kde byli i tyhle dvě věci. Ano, šlo o „Paranoid“ a „Ace of Spades“. Byl to neskutečný mazec na úplný konec. Pak už jen úklon a tradá domů. Ale ne tak úplně. Ještě cestou k východu si nadšení účastníci koncertu vyprávěli, jaká to byla paráda.



Bylo to krásný, Aleš to v hrdle stále má a kapela ho podržela. Tak to má být. A navíc jsem přesvědčen, že z pódia šlo maximální nasazení. Byla to jízda a lidi to ocenili. Tenhle večírek pro nás starší a pokročilé se hodně povedl. V jednu chvíli se vedle mě do první lajny prodral Petr Kolář. Zpíval s kapelou jak o život, stejně jako my všichni. Zahlídl jsem v sále i Rudu Rožďalovského a známého metalového a rockového fanouška Václava Klause ml. Jsem rád, že k oživení Zemětřesení došlo a že jsem u toho mohl být a naplno si to užít.
Pokud ještě váháte s nákupem lístků, tak rozhodně neváhejte. Tahle příležitost se fakt nebude opakovat.
Turné Zemětřesení 2018 má ještě tyto zastávky:
20. 11. 2018 Liberec, Lidové sady
21. 11. 2018 České Budějovice, KD Vltava
22. 11. 2018 Plzeň, Alfa
26. 11. 2018 Bratislava, MMC (Randál)
27. 11. 2018 Brno, KD Semilasso
28. 11. 2018 Ostrava, Barrák
29. 11. 2018 Vrútky, RC Mlýn
A kluci slovenský budou mít jedinečnou příležitost vidět ve Vrútkách Zemětřesení naprosto naposled. Úplnou derniéru. Konečná, šlus. Ende.
Pro Rockpalace Honza Holý

Poříčská sokolovna je spjata se jménem Pepíka Bruhy, který mimo bigbítu tady, v tradiční sokolovně je znám jako hlavní organizátor a pořadatel festivalu Basinfirefest a nově i jako promotér projektu Zemětřesení tour 2018, které právě v neděli odstartoval a má před sebou ještě 7 zastávek. Více najdete na webu Zemětřesení.
Páteční vystoupení kapely Komunál (dříve Komunální odpad) z Chlumce nad Cidlinou jsem si nemohl jako jejich dlouholetý fanda nechat ujít. Vždyť Komunál byla jednou z prvních kapel, které jsem tehdy vzal do televize ZAk do pátečního Dobrého rána s rockem a klip Volný pád si tam odbyl premiéru. Kapela ostatně přijala pozvání ještě několikrát a později neodmítla naše pozvání ani do rádia Šumava - pořad Rockpalác.
Přijíždím s časovým náskokem, tak mám čas prohodit pár slov s Lubošem v šatně, pak už nechávám kapelu, aby se nachystala na svůj set, až přijde její čas.
Úvodní De Bill Heads slušně zaplnili prostor pod pódiem a bylo vidět, že lidi jejich muzika baví. Práce frontmana s lidmi byla vzorová a výsledek na sebe nedal dlouho čekat, lahvinky zelené a panáky se z řad fanoušků podávaly na podium. Vrcholem koncertu byla určitě klipovka Kameny a prach, kterou kapela věnovala Vláďovi Šafránkovi.
Pak už se čekalo na Komunál. Jejich stánek se suvenýry kapely byl neustále v obležení, tak se to v sále a přísálí hemžilo nápisy Komunál na všechny možné způsoby a varianty.
Intro a velká plachta s obřím logem kapely se rozevírá a úvodní Beethowen mě překvapil. Kapela sáhla touto skladbou hodně hluboko do historie, až do roku2002. Vzhledem k tomu, že jsme šli s Komunálem sedm let společnou cestou (a zažil jsem desky Jako Bůh, Jedenáct, Cesty jako novinky) mě jejich celé turné zařazením starších songů pojaté jako Best of nadchlo. Rád jsem po dlouhé době zase slyšel skladby jako Peklo, Pasťák, Kříže v poli…Došlo i na čerstvou novinku – Zapalte nás. Kapela stojí na výborném základu jak Plachetka, Hlaváček tak Litera svým nástrojům víc než rozumí a o charismatickém Suchánkovi je zbytečné něco psát. Kapitolou sebe sama jsou Suchánkovi texty – často libozvučně a zajímavě znějící příběhy z reálného života. Vždycky jsem jen Lubošovi vyčítal pesimismus v nich, ale jak mi říkal, on to tak cítí a konečně, život se s námi nemazlí Každopádně mají sílu něco sdělit a říci i dnes (Kříže, Pasťák, Je to zlý…). Ale pánové!! Kde jsou hity jako Plameny, Talisman, Bůh má jednu tvář….?? Takže se snad můžeme těšit na Best Of Tour II -))?? Já bych si ho klidně dal! Všem doporučuji se na Komunál podívat na některou zastávku v rámci jejich turné, skutečně to stojí za to!!
No a sokolovna? Od vstupu, šatny, občerstvení… všechno šlo jako po drátku a děkuji nejen kapelám, ale i Pepíkovi Bruhovi za krásný páteční večer.

Wilda Buzinkay se nám rozhovořil a tak jsme jeho vypověď nechali v jeho plném podání. Více méně doplňoval Petra Šlapáka, popř podal svůj náhled.

Petr Šlapák nastínil zhruba vznik kapely Excalibur, tak já se pokusím upřesnit některé, možná nepodstatné náležitosti.
S Petrem jsem se seznámil, když přišel do kapely Fuga II po odchodu Míry Moravce a Milana "Kšandy" Řánka /dej mu Pán Bůh nebe/ do vznikající kapely Extra Band. S ním přišel i Zdeněk Bergl /kytara/. Hráli jsme společně se Standou Marhounem jak převzaté, tak vlastní věci v novovlnném stylu. Asi po roce hraní se k nám "vloudil" můj bývalý spoluhráč, kytarista Míra "Bubák" Franěk /dej mu Pán Bůh nebe/, přivedl i bubeníka Vláďu Kubíka a vnikl Kaktus II. V této době si Zdeněk Bergl odsloužil vojnu a po jeho návratu jsme založili Excalibur /složení-Bergl, Marhoun, Šlapák a já/. Míra "Kolben" Kulhánek opustil Sapon a přinesl do kapely pro nás nový, nezvyklý styl - heavy metal. Rychle jsme se zorientovali, předělali naše vlastní skladby a přibrali další převzaté, které zpíval se St. Marhounem Honza Svárovský.
Náš vzor byli ACCEPT, jejichž skladby nám zajistily velkou popularitu a návštěvnost na vystoupeních. Co se týče scény, to už popsal Petr Šlapák. Měli jsme v té době v kapele zvukaře, osvětlovače a dva bedňáky. Pomáhal i šofér, který nás vozil autobusem Škoda RTO. Mohli jsme si tedy dovolit vozit mimo aparatury i spoustu pódiových rekvizit, řádně těžkých. Mezi ně patřil i "slavný" meč, který Standa s oblibou zatínal do podlahy bez ohledu na to, co se zrovna na ní nalézá, třeba nějaký ten kabel, nedej bože noha spoluhráče. Tak se mu zdařilo přetnout hlavní žílu v "páráku", načež jsme hráli bez ozvučení. Technikům se podařilo havárii během krátké doby odstranit, neboť v kabelu byly ještě žíly náhradní. Další humorná příhoda se stala ve sportovní hale v Sokolově na Beatovém festivalu. /Hrály tam mimo nás kapely Oddysea, Boron, Pumpa s Danem Horynou, Automat Band a Coda./ Tehdy nebyl ještě meč, Honza používal ocelový kalich a jiskry mu vždy popálily ruku. Oheň byl neškodný, ale místní požární hlídka byla jiného názoru. Udělila pořadateli na tehdejší dobu velkou pokutu 10.000,- Kčs. Další příhoda, která nás mohla stát zákaz vystupování se odehrála z jara 1988, když byl u Krajského velitelství SNB v Sirkové ulici v Plzni údajně nalezen nástražný výbušný systém. Mezi vyslýchanými podezřelými byl i náš /slavný/ pyrotechnik, zpěvák Honza Svárovský. Nic mu neprokázali, byl na rozdíl ode mne apolitický. Z toho je vidět, že nás měli ve svém bdělém hledáčku a jen vyčkávali na příležitost. Jiné kapely /nebudu jmenovat/, jezdily do SSSR byly prošpikovány konfidenty StB a měly všude otevřené dveře. Nám je chtěli zavřít společně s námi.
Další taková nebezpečná příhoda se stala, když Honza Svárovský vylepil na stavební ohradu na exponovaném místě v Plzni „U Práce“ sérii plakátů Excalibur, kterou vytvaroval do podoby meče. Bdělé a jasnozřivé oko jakéhosi iniciativního soudruha v tomto výtvoru spatřilo podobnost s US raketou středního doletu Pershing a název Excalibur spojil se shodným pojmenováním britského zbrojního programu té doby. A už opět návštěvy Okresního odboru kultury, odpovídání na stupidní otázky, vyvracení vymyšlených nařčení a politických fantasmagorií.

A ještě jedna humorná historka z vystoupení Excaliburu v Kostelci. Standa se svojí neodolatelnou noblesou zvedl hořící meč, načež zapálil zavěšenou papírovou výzdobu, kterou vzápětí blesku rychle odsekl a hořící girlandy padly do davu na parketu. Výčitky dozorujícího požárníka jsem duchaplně převedl na téma odporné chuti piva točeného u zdejšího výčepu. On mi bezelstně odpověděl, abych se tomu nedivil, že "kvetou" švestky!Poslouchám převážně starou dobrou muziku 60-70tých let. WHO, Rolling Stones, Kings, Animals, The Dave Clark Five…V poslední době už zase obdivuji Beatles, pro jejich nepřekonatelnou melodiku a dokonalé aranže!
Líbí se mi Motörhead, Thin Lizzy, Gary Moore a spousta dalších. Z českých kapel uznávám Oldu Říhu – Katapult a Arakain. Ne že bych je poslouchal, ale pro jejich výdrž a věrnost žánru. Líbí se mi Ortel pro jejich texty. Rocková muzika byla vždy protestem proti establishmentu, což dnes už dělají až na pár vyjímek jen oni.
Po „sametové Taškařici „ se všichni členové Excalibru vrhli na podnikání a podobně, tak jsem zůstal sám a po různých projektech s Bavrem – GAMBRINUS BEAT, BEER CONTROL , DANIEL´S /Daniel Švarc – Šakal- THOR/ založil kapelu STARÝ PSI, která po různých obměnách hraje dodnes.
Co se týče vzkazu fanouškům a mladým? Nevěřte tomu, co píší naše noviny! Čtěte mezi řádky stejně, jako my za bolševika a názor si udělejte sami. Dříve to zde vedli hloupí a naivní komunisti, dnes inteligentní vychytralí a stejně všeho schopní „Rádoby demokrati„ - od slova domůkrad!!!

Nasycený je ještě obzor, prachem z vyhrané rozhodné bitvy zaklíná vítěz svůj meč….Jak titulku, tak první slova jsem si vypůjčil z textu Aleše Brichty a Arakain – Excalibur. Krásný úvod pro dnešní rozhovor s kapelou, kterou mám rád a jsem nadšený, že se v roce 2015 opět zformovala. V Západních Čechách Excalibur společně se Saponem pevně a oprávněně dřímal v rukou heavy metalový prapor! Ku příležitosti chystaného koncertu v Plzni Pod kopcem Excaliburu společně s Roxor 1.12. (jste všichni srdečně zváni) vzniká náš rozhovor a vzhledem k tomu, tu mám dva zajímavé hosty z kapely Excalibur – Petra Šlapáka a nestora a hm veterána Wildu Buzinkaye, které nechci v odpovědích krotit, dáme prostor každému z nich. Dnes tedy Petr Šlapák – bicí.

Petře, zavzpomínej na časy dávné, jak a proč vlastně vznikl Excalibur, kdy a kdo v něm byl.
V polovině roku 1986 za mnou přišel Wilda Buzinkay, že by z naší bejvalý FUGY udělal novou metalovou kapelu založenou na zpěvu Honzy Svárovského. Já jsem do té doby s metalem neměl moc zkušeností, ale když jsem si poslechl od Accept „Metal Heart“ bylo z mé strany jasno, že tuhle muziku chci dělat. Té tzv. „Nový vlny“ jsme měli všichni dost, prostě to chtělo tvrdou změnu!!!

Excalibur byl pro vás nová zkušenost, nebo jste přišli z jiných kapel?
Já jsem před tím měl několik kapel jen tak pro zajímavost „Fortuna (1973), Kapky, MAT, Fuga, Akvarel. Kromě Akvarelu jsme hráli hlavně převzatý věci, proto repertoár Excalibru s vlastními texty a skladbami bylo pro mne něco nového.

Vydali jste se cestou heavy rocku, proč právě tenhle styl? Byli jste ovlivněni některými kapelami? A konečně, z jakých vzorů jste vycházeli?
Díky výjimečnému hlasu Honzy Svárovského jsme si mohli dovolit hrát několik věcí od Accept, tahle kapela nás, a nejen asi nás hodně ovlivnila. Iron Maiden byli zase oblíbenci Kolbena a Michala Štraucha (kytaristi), žádnou převzatou jsme ale od Ironů nehráli. Skvělej a čistej hlas Standy Marhouna pak přímo sváděl udělat pár ploužáků od Škorpionů.

Jak vypadala vaše tvorba? Volili jste cestu vlastní muziky, nebo tam byli převzaté věci?
To jsem v podstatě již zodpověděl, pár převzatých bylo, ale jinak vše vlastní. V té době jsme měli přes 35 vlastních věcí, bylo toho to určitě na 3 CD ale finančně to pro nás bylo nedostupné.

Excalibur ve své době největší slávy velice dbal na image a teatrální show. Myslíte, že je to v muzice důležité? Jak se koukáte na kapely, které koncert odehrají pomalu v teplácích?
Lidé mají rádi „cirkus“ a tak k tomu sluchovému zážitku chtějí také ten vizuální. Když už jsme zvolili jméno kapely po legendárním meči krále Artuše, tak se ta scéna s hořícím mečem přímo nabízela. V té době bylo neslýchané zapálit nějaký efekt na pódiu, proto jsme stále měli problém s hasiči. No Wilda by mohl vyprávět. Každopádně jsem příznivcem pódiové scény zvláště u metalu. Pokud půjdu na koncert Erica Claptona, nebudu očekávat monstrózní scénu. Vše odvisí od druhu muziky.

Váš hořící meč v úvodu zaseknutý do připravené krabice – to už je dnes legenda, vzpomínáte na nějaké průšvihy právě s touto rekvizitou? (Sám s úsměvem vzpomínám na vystoupení kapely ve Dvorci u Nepomuka, kde se v úvodu netrefil zpěvák do nachystané bedny a zasekl meč do zcela nové palubovky v sále! Šlo o první koncert po její rekonstrukci!)
Tady bych nechal spíš vyprávět Wildu. Dneska se tomu jen smějeme, ale když Standa M. Na koncertě v Pelhřimově přesekl mečem „párák“ (svazek kabelů od mixu k mikrofonům), myslel jsem si, že mu zvukaři tím mečem dají na prdel. Museli skoro 3/4 hodiny pájet všechny žíly. Wilda ti jistě rád poví, jak to bylo s hořícím mečem a hasiči na koncertě v Kostelci.

Excalibur byl ve své době poměrně hodně divoká kapela, pamatuju koncert na Lochotíně, kde pár tisícovek bylo, jak jste válčili s Bolševikem? Byly nějaké zákazy?
No komouši a i Wilda si s námi užili. Wilda proto, že musel jako kapelník vždycky všechny průsery hasit. Koncert na Lochotíně byl už v trochu uvolněné době. Zákazy byly, ale ne takové, že by nás zakázali, to ne, ale když po našem vystoupení v Brodku u Tachova fanoušci zapálili místní železniční zastávku, nebo když po koncertě na tzv. Politické písni v Sokolově lidi téměř zdemolovali celý sál, tak to s námi bylo nahnutý. Jinak na tu dobu rád vzpomínám, asi proto, že jsme byli mladí.


Máte přehled, kolik jste odehráli koncertů? Jak často se vůbec tehdy hrálo? Sledovali jste konkurenci? Měli jste nějaké spřátelené kapely?
Bylo toho hodně hráli jsme i 2x až 3x v týdnu. Tady ale nechám odpověď na Wildovi, ten má jako kapelník větší přehled. Konkurenci jsme moc nesledovali, spíše jsme se těšili na společné koncerty např. a Merlinem, Arakainem, Boronem ze Sokolova, karlovarskou Codou, Vitacitem, brněnským Kernem, nebo koncertem v Lucerně na rockové lize, kterou jsme mimochodem vyhráli, nebo na „Novodvorské“. Největším naším plzeňským konkurentem, ale i dobrými kamarády byl plzeňský metalový Sapon, s kterým jsme odehráli koncertní turné po Čechách a Slovensku.

Myslím, že Excalibur měl dobře našlápnuto a po 89, kdy začaly všechny vám podobné party vydávat vysněná LP, Excalibur se rozpadá. Proč? Syndrom vyhoření, jak se dnes s oblibou říká, ponorka?
Já myslím, že ponorka nebyla, spíš to, že lidi měli plnou kebuli politiky, všech těch změn, starostí o tom, jak se uživit v nových „tržních“ podmínkách a na koncerty moc nechodili. Začali jsme podnikat a vůbec bylo moc starostí. Začaly vznikat malé klubové kapely, fanoušci se hodně roztříštili, přišla sem, dříve zakázaná a nedostupná muzika a kapely si začaly znova vytvářet své fanoušky. My jsme tu dobu, kdy se vše zase pomalu začalo lepšit, propásli. Nyní jsou takové možnosti, o kterých jsme ani nesnili, ale zase a zase to vyžaduje hodně peněz, a hlavně známé na doporučení. Vše je, si myslím, nyní ještě těžší, hlavně pokud se muzikou chce člověk uživit.

Co se z té doby dá považovat jako největší úspěch kapely?
Já si myslím, že koncert v Lucerně (6.10.1988) na finále „Rockové ligy“ a velký koncert před cca 6 000 lidmi v plzeňském amfíku na Lochotíně.

Excalibur je minulostí, co jeho muzikanti? Začali hrát v jiných kapelách, nebo muzika šla úplně do kytek?
Mě mrzelo, že Honza Svárovský z kapely v roce 1988 odešel. Zdeněk Jakubec (dlouhá léta po rozpadu Excalibru – Pumpa) ho ale, svým heroickým hlasem, nahradil plnohodnotně!!! Co se týče současnosti, já ještě kromě Excalibru hraju v CI5 a Wilda má zase Starý psi. CI5 je spíše rocková muzika než metal nebo hard rock, ale baví mi to. Hrajeme také převážně vlastní skladby.

Sledovali jste v té době hudební trend, jiné kapely, co se ve světě hraje?
Já novou muziku poslouchám stále, rád ji porovnávám s tím, co se hrálo. Rád si poslechnu i takové P.O.D. nebo před úmrtím jejich zpěváka se mi líbili Alice in Chains, Creed atd. Já moc neškatulkuju, buď se mi to líbí, nebo to prostě přeladím nebo vypnu. Stále chodím na živé koncerty. Jsem pravidelným návštěvníkem plzeňského „Metalfestu“. Doháním to, co jsme mohli dříve poslouchat jen na Beat Clubu nebo „Baernu 3“. Wilda na to má jinej názor, ten říká, že vše již bylo vymyšlené a nic lepšího se nepodaří, že nové kapely jen kopírují staré postupy v nové úpravě. S tím prostě nesouhlasím. Jinak čím jsem starší, tím se mi líbí tvrdší a tvrdší hudba. Miluji Accept i v novém složení. Stalingrad nebo The Rice Of Chaos, to je skvělá muzika.

V roce 2015 se stalo to, na co Plzeňáci čekali a přáli si nejvíc, aby se Excalibur vrátil na pódia. Co bylo impulzem? Vím, že třeba Wilda byl a je aktivní ve Starých psech, takže mu chyběl i heavy metal?
To nevím, jestli mu chyběl heavy metal, ale faktem je to, že to znova rozpumpoval. První zkoušky byly takový moc nesehrané, rozpačité, ale myslím, že nyní je to lepší.


Přišel impulz k obnovení kapely, jak se k tomu stavěli muzikanti? Řekl vám někdo, že už ne? Kde se sháněla náhrada?
Tak, v Excalibru se vystřídalo docela pár muzikantů, jen tak budu jmenovat ty co už nyní v kapele nejsou tj. spolu-zakladatel Zdeňek Bergl (kytara), Honza Svárovský (zpěv), Jarda Pohlot (kytara), Pavel Žaloudek (kytara). Současná sestava je Míra „Kolben“ Kulhánek (kytara), Michal Štrauch (kytara), Zdeněk Jakubec (zpěv), Standa Marhoun (zpěv), Petr Šlapák (bicí) a Wilda Buzinkay (basa). V podstatě nám nikdo z těch stávajících borců neřekl ne, takže náhrada se shánět nemusela.

Navázal Excalibur tam, kde ukončil v roce 90 činnost? V muzice se mezi tím „paní Móda“ postarala o nové směry a trendy, zůstali jste na stejné koleji, nebo se to odklonilo maličko jinam?
Nic se neodklonilo, chceme hrát ty naše starší skladby tak, jak si je lidi pamatují. Trochu jsme někde zjednodušili kytary a ubrali mraky těch předražených dob, aby to vše lépe šlapalo, přidali jsme někde 2 „šlapáky“ nemyslím sebe, to už by byli 3, ale double basse drum. Udělali jsme zpěv ke skladbě Daidalos, kterou jsme dříve hráli jen jako instrumentálku. Vytáhli jsme ze šuplíku pár hezkých ploužáků a stále ještě je z čeho vybírat.

Mám ve sbírce 2 CD Excalibur - History, zjevně jde o sebraná dema…můžete mi k tomuto CD něco bližšího říci?
No nevím co máš, ale oficiálně nic vydanýho nebylo. Nahrávky z rozhlasu a ze sálu v Nýřanech jsme dali na CD s názvem „Life Story“a zbytek je v „šuplíku“ na mp3. Možná ti to Wilda poslal, ale o druhém CD nevím.

Kapela je pohromadě, chce hrát, takže se musí sestavit playlist? Sáhlo se jen do starých songů kapely, nebo si každý sebou přinesl i něco nového?
Kolben přinesl 2 nové skladby a Wilda taky 2, jinak jedeme ve starém dobrém Excaliburu.

Vzpomenete si na první koncert po combacku? Jaký jste z něj měli pocit? Museli jste hodně cvičit, nebo ty noty nějak v ruce zůstaly?
První pokus byl, společně se Starými psi, v pivovaru Groll 3.července 2015. Obavy byly, ale vše dopadlo O.K.. Celá kapela se pak pořádně rozjela až v Šeříkovce 19.12.2015, z obavy, že to nezaplatíme, jsme si vzali malý sál, ale bylo tolik lidí, že ten velký sál bychom s přehledem zaplnili, tak někdy příště.

Jak vypadá show Excalibru dnes? Zůstaly vám nějaké ty propriety z té doby?
Meč nezůstal, ale Standa M. Sehnal nový, sice bez kalichu, takže ho nezapalujeme, ale je. „Červ“ náš dvorní scénový technik, udělal obrovský šutrák, brnění, rukavice atd. a pouští do nás kouř až se z nás čoudí. Já jsem na koncerty v Šeříkovce (2015, 2016, 2017) udělal video projekci k celému vystoupení, která celý koncert skvěle doladila.

Vy máte koncert s Roxorem, kdy a kde? A co tam můžeme očekávat?
Koncert je v Božkově „Pod kopcem“, začínáme v 19:55 a bez přestávky 1 ½ hodiny budeme na lidi tlačit ty nejznámější skladby. Pak nastoupí Roxor. Ještě jsme s nimi nehráli, ale podle telefonického kontaktu se mi zdají jako skvělí pardálové.

Jak vypadá playlist dnešního Excalibru?
V podstatě jsem to již naznačil. Wilda mi doplní.

Vidíte rozdíly mezi hraním tehdy a dnes? Jsou rozdíly mezi lidmi, pořadateli? Dříve a dnes?
To je těžké porovnat. Hlavní rozdíl je v tom, že dřív chodili lidi na všechno a nyní abys zaplnil sál, musíš hodně investovat do propagace. Wilda by snad k tomu mohl říct víc.

Otázka tradiční, je jiná doba, píšeme rok 2018 – změnil se vás pohled na muziku, zůstaly vám vzory z mládí? Konečně – co si dneska rádi poslechnete?
Miluji tu muziku, z které jsem vyrůstal. Rád si poslechnu blues a hezké melodické věci i české.

Jaký je váš přístup k internetu, stahování…. Má význam dneska pro muzikanta ještě investovat do klasického CD?
To je dobrá otázka. Pro amatéry v žádném případě. Co se týče profíků, tak ty to brzy taky zjistí, ale zatím prostě pro ně to CD je ekonomicky nejlépe spočítatelné formou má dáti-dal tj. cena pořízení/počet prodaných nosičů.

Sledujete dnešní rockovou scénu? Jsou kapely, které vás překvapily?
Mě hodně překvapila česká kapela Doctor Victor, skvělé nasazení, opravdu česká kapela srovnatelná s těmi zahraničními, ale v tomto hodnocení nejsem asi sám. Z těch zahraničních mě překvapila kapela Kaleo, i když je to uplně jinej žánr, ale zvláštně zabarvený hlas jejich zpěváka JJ Julius Son a skvělé melodie mě prostě dostaly.

Kdyby o vás lidé hledali informace, kde je najdou?
Je to jednoduché na Facebooku a na www.bandzone.cz

A závěrem – co vzkážete našim čtenářům a jaký je vás nejoblíbenější klip, který na Rockpaláci pustíme?
Nejoblíbenější klip nemám, z českých kapel se mi líbí Krucipusk, tak zahraj „Láska je kurva“ nebo od Accept „ Stampede“ - z té skladby je fakt cejtit, jak se s tím ty starý „kluci“ neserou, úžasně šlapající věc. Nesmrtelná skladba je také od Manoweru – Warriors Of The World United. A co jim vzkázat? Vzkážu jim, že hrajeme hlavně pro radost a když přijdou na naše koncerty, určitě se nebudou nudit. Rád bych jim vzkázal nějaké moudro, ale nic mě nenapadá, tak asi těm mladým jen to, aby si užili ten svůj mladý věk a nepřipouštěli si žádné starosti. Těm starším nic vzkazovat nebudu, ty už jsou chytří dost.