Přidáváme předposlední ze série rozhovorů k plánovanému turné po 25 letech. Na otázky tentokrát odpovídal Štěpán Smetáček. 

Minulou sestavu svedly v roce 1992 dohromady výsledky posluchačské ankety Černá vrána zaměřené na českou metalovou scénu. Na jakém tvém tehdejším hudebně-kariérním základu pro tebe lidé hlasovali v kategorii nejlepší bubeník?
Patrně hlasovali hlavně kuli mému hraní se skupinou Arakain. Ale nebylo zanedbatelně ani těch, kteří si mě spojovali se skupinou Řetěz, pražskou metalovou kapelu, s kterou jsem hrál před tím.

25 let je dlouhá doba a spousta dnešních mladých rockových fandů v roce 1993, kdy vyšel opus Zemětřesení, nebyla ještě ani na světě. Pro potencionálně nové fandy muziky Jirky Schelingera ve vaší interpretaci přibliž také ještě, jak probíhala tvá hudební pouť od toho roku do současnosti…
To je strašně obsáhlá otázka. NA mých stránkách www.smetacek.com je seznam, co jsem dělal. Každý si to může najít.

Pokud se to vůbec slovy dá vyjádřit, můžeš popsat, jaké to byly pro tebe pocity oživit a hrát tehdy vlastně i veřejně neznámou muziku takové osobnosti české rockové scény, jakou byl Jiří Schelinger?
Pro mě to bylo celé neznámé. Seznamoval jsem se s tím až během práce na albu a koncertech.

Když Jirka Schelinger tragicky zahynul, bylo ti pouhých 10 let. Vnímal jsi už tehdy Jirkovu muziku a pokud ano, jak jsi ji jako dítě vnímal?
Neznal jsem hudbu, jen možná několik notoricky známých hitů. Ale neuměl jsem je přiřadit ke jménu Jiřího Schelingera. Pop music se u nás doma nesledovala a já jsem se zajímal spíš o zahraniční vzory.

Považoval jsi a považuješ váš projekt Zemětřesení v jeho podstatě za Jiří Schelinger Revival, nebo za Tribute To Jiří Schelinger?
Rozhodně tribute.

Upřímně, očekávali jste od eponymního alba projektu Zemětřesení, že se tenkrát kolem něho spustí takový humbuk a že se z něho stane jeden z nejprodávanějších tuzemských titulů první poloviny 90. let?
Neočekával jsem nic. Byl jsem na začátku své dráhy.

Když už vás svedly dohromady výsledky posluchačské ankety, proč jste se rozhodli dokončit a natočit Jirkovy písně, které on sám pro svou tragickou smrt už dokončit nestihl? Proč při muzikantských potenciálech, kterými jste dozajista disponovali, nevzniklo album autorské?
Všichni jsme měli svoje projekty, nebo trvalé kapely. Toto byl jen nápad, jak fanouškům něco nabídnout za jejich přízeň.

Z jakého důvodu vyšel záznam vašeho koncertu z turné konaného v roce 1993 neaktuálně až o celých osm let později?
Nevím. Řekl bych, že přišla nabídka.

Zkuste popsat, jaké to pro vás a pro fanoušky bylo, když jste v roce 2009 jako Zemětřesení vystoupili na veřejné hudební oslavě padesátin Aleše Brichty, načež záznam odehraných tří písní se poté objevil na DVD A.B.50 True Live...
Byl jsem celkem překvapen, že to po těch letech znělo dobře a nebyli jsme nervózní.

V letošním květnu vyšel a v červenci se ještě objevil také ve vinylové podobě debut Zemětřesení v reedici doplněný o dva bonusy, kterými jsou opět tehdy Jirkou Schelingerem nedokončené skladby Zima a Pohřeb přítele. Jak se ještě jinak letošní verze alba liší od té původní?
Budu jen opakovat, co napíšou ostatní. Šlo hlavně o remaster. Blíže viz. Dodo.

Zmíněné dva bonusy nazpíval Jirkův bratr Milan. Pro letošní podzim chystáte druhý počin s dalšími písněmi, které se tenkrát potencionálně mohly objevit na Jirkově albu. Kdo je nazpíval a kdo bude zpívat na koncertním turné, které chystáte, když Aleš Brichta se ze zdravotních pohnutek pokračování projektu nemohl zúčastnit?
Špatné časové informace: Album je ve fázi nahrávání. Já mám své party natočené. Postupně se bude dohrávat a nazpívávat. Zpívat budou všichni zúčastnění, tj Aleš, Milan Schelinger i Miloš Doležal a patrně ještě nějací hosté, či sboristé. To nějak ještě vyplyne.

První koncert se odehraje 18.11.2018 v Paláci Akropolis v Praze. Připravili jsme si pro Vás oficiální merchandising k tour ZĚMĚTŘESENÍ po 25 letech v limitované edici 150 ks:
mikiny, klokanky, trika pánská, trika dámská, kalendáře, placky, zimní čepice, kšiltovky a batohy.To vše najdete na koncertech v oficiálním stánku Merchandise.
Tešíme se na Vás

Chlumec nad Cidlinou je město bigbítu zaslíbené aspoň, co se týče kapel, které odtud pochází. Vedle už neexistujícího Epitafu, odtud pochází Řemen nebo Komunál. Relativně novým jménem je VANAHEIM. Kapela, jejíž název pochází ze severské mytologie, byla založena v roce 2015. Zajímavé je, že všechny chlumecké kapely hrají plus mínus melodický metal s klávesami.

Novinka se jmenuje „Zlatí rytíři“ a je to celkem třetí položka v diskografii kapely. Té předcházelo jedno demo a jeden regulérní disk „Věčná sláva“, které bohužel neznám. Něco se ale dá dohledat na Bandzonu, ale to si nechám na později.

Budiž kapele přičtena stálost sestavy. Desku nazpíval Radek Drobný, kytara a klávesy jsou dílem Martina Drobného. Basu nahrál Radek Hladík a o bicí se postaral Libor Král.

VANAHEIM bych zařadil na pomezí heavy a speed metalu. Deska „Zlatí rytíři“ začíná „Andělem strážným“, kterému dominují „juropácké“ klávesy. Deska pokračuje hymnou „Vanaheim“ a je to jízda. S každým dalším poslechem se mi tohle album líbí víc. Další song se jmenuje „Boj s osudem“. Trošku mi to připomíná hudbu mých oblíbených VAN HALEN. Podobnost obou jmen kapel je ale čistě náhodná.

„Zlatí rytíři“ duní, jak když běží stádo koní. Je to úplný chorál jak z doby husitů. Písni „Každý z nás“ dominuje takové to pitomé „nánánananánáná“. Její text je příběh ze života. Ještě se zmíním o písni „Svou hlavu máš“, u které jsem se zarazil, jestli nejde o nějaký cover. Až tak silný motiv kláves tam je, že jsem fakt váhal. Ale cover to prý není.

Originální je zpracování tématu husitských válek. Ty se kupodivu v české hudbě moc neobjevují. Jasně, můžete namítnout, že třeba Orlík hrál „Vozovou hradbu“ a třeba Tarantula měla „Železnou jízdu“. Dokonce kdysi vyšel bootleg s písněmi o husitech. Ale „Rudý kalich“ VANAHEIMU je fakt originální. Jen tak dál.

Tvorba VANAHAIMU není dvakrát moc objevná. Ale jako celek se mi líbí. Třeba v úvodu takového „Léčitele duší“ čekám, kdy zazní „Promiňte, slečno“. Ano, tady je to jasně slyšet. Na druhou stranu hraje VANAHEIM muziku, kterou už moc slyšet, takže dokážu tu inspiraci tolerovat. Navíc kluci dělají muziku od srdce, takže není důvod, abych jim jejich snahu haněl.

Textově se VANAHEIM pohybuje na pomezí historie a mýtů. Některé písně jsou přímo ze života. Trošku mi jejich tvorba připomíná novobydžovskou ALŽBĚTU. A z Bydžova do Chlumce to je coby kamenem dohodil a zbytek došel. Haha!

Rozhodně se při vhodné příležitosti půjdu podívat na živou produkci VANAHEIM. Podobnou muziku mám totiž hodně rád.

Pro Rockpalace Honza Holý

Tuto sobotu – 10.11. vystoupí společně s kapelami Metallica Tribute a Eufory ze Slovenska karvinská heavy metalová legenda Ingott. Ingott – dříve jen Ingot vznikl začátkem devadesátých let a založil ho kytarista, skladatel a zpěvák Jura Šperl (ex Citron, Lament, Accept Tribute, dnes Limetal). Na dlouhých 25 let se kapela uložila k ledu, takže mnozí na ni docela zapomněli, ti mladší pak o její existenci neměli ani ponětí. Před nějakým časem se ale bývalí členové opět sešli, vyzkoušeli si, jestli by to mohlo fungovat, a že to opravdu funguje, dokazuje i vydaný debut Charon, který patří mezi ryzí heavy metalová CD u nás. Počátkem roku kapela obměnila sestavu a změna se v dobrém projevila nejen na koncertní produkci, ale i ve vztazích v kapele. Z původní sestavy zůstal zakladatel Šperl a Szczur. V nynější době kapela dokončila svoje druhé CD s názvem Když jsem šel do Nebe, stavil jsem se v Pekle. Nové CD je opět ukázkou klasického heavy metalu v moderním pojetí, kterému dominují tradičně dvě kytary a neuvěřitelně charismatický hlas Jury Šperla. Co Ingott posouvá ještě dál jsou výborné texty. Album obsahuje 14 skladeb, kdy pro čtyři songy sáhla skupina do své historie a deset je zcela nových. CD kapela pokřtí hned po Vánocích na velkém koncertu společně s kapelou Doga v Karviné. Novému CD předcházejí singly - ExLibris a Nežer sníh. Vzhledem k tomu, že pro kapelu je to v plzeňské metropoli premiéra, chlapci se pilně připravují a slibují předvést výbornou show, kterou je ostatně Ingott znám na domovské Moravě, včetně zahrání některých nových skladeb, jak mi včera Jura řekl do telefonu.

Ingott : Modrý PORTUGAL (Jura Šperl) kytara, zpěv, Maco (Martin Szcur) kytara, Potty (Jiří Potáč) basa, Dave (David Klement) bicí