Ty jsi nejnovější člen kapely Grady Ann. Jak se v téhle bandě cítíš?
Cítím se dobře, kluci mi přijali a zažijeme i nějakou srandu, která ke správné kapele patří.

Skládáš si i některé písně sám, aby ti „padli do huby“?
Zatím žádné, prozatím je dostatek dobrých textů. Sem tam si člověk ve větách musí jen přehodit slovosled.

Zpíváš ještě v kapele Armero Tragedy a Pozdní Sběr. Jak stíháš všechny 3 kapely najednou?
Musí být samozřejmě tolerantní i členové ostatních kapel, abychom skloubili zkoušky a koncerty. O tom co slyším doma, raději mluvit nebudu J

Zpíval jsi ještě v jiných kapelách?
Párkrát jsem byl na zkoušce s Grafitem, kde to nebylo podle mých ani jejich představ a tak jsme spolupráci ukončili.

Na konci ledna jste byli s kapelou v Praze v nahrávacím studiu. Jak nahrávání probíhalo? A je už možnost si vaše CD koupit?
Jo, byli jsme 5 dní v nahrávacím studiu KD Mlejn. Díky druhému zpěvákovi Jozzífkovi, který získal dar od zaměstnavatele za účinkování v pořadu Utajený šéf. Nahrávání probíhalo standardně, každý nástroj zvlášť a vzhledem k tomu, že Prahu máme od svého bydliště vzdálenou, museli jsme přespávat v nedalekém penzionu. Tím pádem jsme nepodcenili ani každovečerní přípravu na následující natáčecí den v místních hospůdkách. Řekl bych, že z nás vypadlo slušně znějící desetisongové cd, které jsme pod názvem No.1 pokřtili 9. června ve Skašově na venkovním parketu. Nějaké cd jsou ještě k mání, stačí napsat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  a není problém zaslat nebo osobně předat. Popř. na většině našich koncertech máme několik s sebou, tak je možné zakoupit za pár kaček i tam.

Ve svém volném čase co rád děláš?
Rád jezdím na motorce, ale ostatní koníčky, díky tomu že se věnuji kapelám, odezněly. Hrával jsem nohejbal, ale dnes se dostanu maximálně 5x ročně na turnaj.

Kde se v tobě vzala záliba v motorkách?
První moji motorku mi táta udělal v 7 letech, takže jsem tam měl ze strany rodičů dobrou podporu. A to už mě nepustilo. Baví mě muzika i být mezi lidmi, s čímž jsou spojeny i motorkářské srazy.

Ty jsi i jeden z organizátorů závodu minikár. Řekni čtenářům Rockpalace o tom víc. A plánujete další ročníky?
Ano, předloni přišel na jedné „obecní schůzi“ někdo s nápadem, že u nás máme v Hodousicích u Nýrska super kopec, tak proč ho nevyužít na nějakou adrenalinově-zábavnou soutěž. Usnesli jsme se na závodech minikár. Ještě tentýž rok (2016) jsme udělali nultý ročník – víceméně jen pro místní. Akce se vydařila, proto jsme se rozhodli zavést to jako tradici. Minulý rok jsme uspořádali tudíž ročník první, který byl i pro širší veřejnost a to i z důvodu, že jsme spojili tyto závody s otevřením nového venkovního zastřešení parketu přímo na startu závodu, kde jsme uspořádali koncert jak Grady Ann, tak s Armero Tragedy. Letos už plánujeme další ročník. Termín vychází na 22.9. Rád vás tam uvidím, ať už jako závodníky nebo fanoušky. Po závodech bude koncert, na kterém si s kapelou Grady Ann zahrajeme.

Jak si začal zpívat? Učil si se sám nebo jsi chodil někam, kde tě učili pracovat s hlasem?
Někdo z kapely Pozdní Sběr mě asi někde slyšeli křičet a tak mě oslovili. Ve Sběru to bylo vyloženě o tom, že jsem byl samouk. Po společném koncertě s Radiátorem, jsme se smluvili s basákem Jardou, že dělá v Klatovech na projektu Armero a přivzali mě ke spolupráci. Tam už bylo nutné, nechat si s hlasem poradit odbornicí. Kytarista měl známou učitelku zpěvu, ke které jsem cca půl roku docházel.

Zpíváš si i třeba v autě, když jedeš z práce domů?
Jo, jo, zkouším, co dám a dost často, když máme něco nového nahráno, tak zkouším písničky mých kapel. Pomáhá mi to i v zapamatování textů.

Umíš hrát i na hudební nástroj?
Na triangl, checht. Koupil jsem si domů elektrickou kytaru, ale nepřinutím se naučit tak, aby to bylo i veřejně publikovatelné.

Když se tě někdo zeptá na tvoje 3 TOP kapely, co odpovíš a proč?
Krucipüsk, ten mě zaujal jak texty, tak stylem muziky a hlavně Tomáš Hájíček má dobře démonickej výstup na pódiu. Slipknot proto, že mám rád, když muzika odsejpá a určitě Motörhead, Lemmyho zpěv je luxus. 

Musel jsi někdy odzpívat koncert, i když tě třeba bolelo v krku a sotva jsi mluvil?
Ani ne tak kvůli bolesti v krku, ale spíš kvůli únavě hlasivek, když jsme měli koncertový víkend, kdy jsme v pátek i v sobotu hráli jak s Grady tak i s Armerem a musím říct, že na konci sobotního hraní jsem toho měl až do pr…, ale když nemůžu, vzpomenu si na Růžu a pak můžu.

Máš nějaký cíl, čeho chceš dosáhnout?
Žít tak, abych žil a ne jen přežíval.

Co bys chtěl vzkázat čtenářům Rockpalace?
Užívejte hudbu, to co uvidíte live vám nikdo nevezme a určitě se na všechny těším na nějakém z našich koncertů. V nejbližší době nás můžete naživo vidět s Grady Ann: 4.8. na Úslava festu od 16hod.

Děkuji za pokec :-D

Pro Rockpalace Miri Koky Kokošková

Legendy jsem prožil jako každý rok v rocku, ale ty letošní byly pro mne vyjimečné v tom, že jsem tam vzal mého mladšího bráchu Vítka, který si okusil atmosféru jedinečného festu. Potom v tom že jsem tam měl zas o pár kamarádů víc, kteří se se mnou chtěli setkat a já s nimi a nakonec to i vyšlo, zároveň jsem mohl mít na triku logo Rockpalace český bigbít, což bylo pro mne ctí, mrzí mi, že hlavní „Rockpalace“ a duše toho projektu přítomen nebyl z důvodu vytížení. Setkal jsem se i s organizátorem Zdenkem Lhotou, abych mu poděkoval za pozvání na Legendy a opět se s ním viděl po roce a našel se čas prohodit pár slov. Pozdravil jsem se i s Oldou Tamášem, který celý fest poprvé moderoval a skvěle. Kapely jako vždy super jak Trautenberk, tak samozřejmě Dymytry a i vítězná kapela Traktor, nadchla mě Doga s Hard Werk, Harlej s Tondou Rauerem, bylo toho tolik, že bych muselvyzdvihnul každou kapelu jako i Komunál. Po festivalu jsem se i setkal v neděli s Bobinou Lhotovou a víc s ní popovídal, takže jsem odjížděl s pocitem, že ten festival má opravdu grády a věřím že 8.ročník bude zas ten nejlepší. Ať žijou Legendy pod věží Samostatnosti v Hořicích.

Mates Dymo

Hořické trubičky zná každý a hořický The Legends rockfest zná přinejmenším každý rocker, a to je také důvod, proč jsme ve „městě kamenné krásy“ strávili s manželkou víkend.

Vyjeli jsme kupodivu včas, i přes malou uzávěru na trase jsme včas dorazili na místo určení do autokempu U věže. Měli jsme dva tipy, kde postavit stan. Oba nás varovaly před stanovým městečkem kus od areálu. Známá nám radila, ať se ubytujeme na louce pod hospodou a druhý mě navigoval do jiné oplocené části. Jenže jsme se blbě domluvili a my skončili na louce pod hospodou. To nám ale nevadilo ani při nejmenším. Přijeli jsme na muziku a troška toho nepohodlí na šikmé ploše louky nám nemohla vadit.

Při stavbě stanu nám do ouška hrála kapela F. A. King, jejíž produkci jsem pak viděl jen zpovzdálí. Tak nějak mě to nezaujalo. Hned druzí kluci z Ahard byli mé nahluchlosti podstatně libější. Řízný heavy metal s prvky speedu a výborným zpěvákem Honzou Bernátkem. Parta kolem kytaristy Ivana Jekielka si vyloženě užívala přízeň zaplněného hlediště. A přídavek v podobě coveru „I want out“ znal snad každý.

Následovala stará garda s mládím v zádech. Ano, řeč je o Limetalu, který jako perla mezi trním zezadu pohání bubenice Veronika Mrázová. Venca, Jarda, Jura a Fany mě opět nadchli. Kdejaká mladší kapela by jim mohla závidět nasazení a energii. Tahle stará garda hraje fér. Překvapením byl otvírák „Ocelové město“. Pak to šlo ráz na ráz. Limetal a Limetal. Zazněla svižná a skočná „Amerika“ i skvělá balada „S větrem v zádech“, kterou rockeři znají a další ji poznají taky ve filmu Špindl. Asi vyrazíme zase po nějakém čase do kina. A i v bezvětří, které v Hořicích v pátek panovalo, to byla parádní jízda.

Po „Limetce“ začal program nabírat skluz. Mohly za to technické problémy s elektřinou a mixážním pultem, který bylo potřeba zcela resetovat. Tady si užil „své“ moderátor. Letos akci uváděl Olda Tamáš, svou roli zvládl. Kelímky na něj nelítaly, ale sem tam nějaká nadávka šla zaslechnout. Jeho roli mu není třeba závidět. Je to totiž nevděčná pozice. On se snažil bavit lidi a za oponou v jeho zádech stavěla další kapela svůj aparát. Před ním banda nadržených diváků a on zůstal sám na viditelné části pódia se svými fórky a soutěžemi.

Visací zámek začal asi o tři čtvrtě hodiny později, ale nikomu to nevadilo. Tahle hudebně zábavná parta opět potvrdila, co je to „Známka punku“. Nechyběla ani punková rozcvička a další fórky kapely. Samozřejmě přijel i „Traktor“ a byl to Zetor. Hurá, sláva! To je jasný! Jo a „Vlasta“ je už pár let časopis a punk is not dead, vy volové! Závěrečný „Prezident je buzna“ možná nabírá v posledních letech ještě další rozměr. Však vy víte. Za mě super, Visáče jsem si náramně užil.

Headlinerem prvního večera byli Dymytry, které jsem viděl živě už mockrát. Tahle maskovaná parta mě nijak nepřekvapila. Lidi se bavili a o to tady šlo v první řadě. Tak to má být. Část kapely jsme v pátek potkali na náměstí v Hořicích. Takže i ona si to evidentně užila.

Alkehol začal hrát oproti plánu až po půlnoci, ale lidi si na pivní songy rádi počkali. Ani my jsme nebyli výjimkou. Taky Alkehol jsem viděl za ta léta mockrát a pokaždé jsem si s klukama pěkně zazpíval. Tahle muzika je sice založená na jednoduchém principu, ale furt má volty. Hej, hospodo, nalejvej, hej, hej, hej! Tohle se prostě neomrzí.

Do stanu jsme se dostali asi ve dvě ráno. Krátce po úsvitu před pátou hodinu k sousedním stanům dorazil rozjařený páreček fanoušků, který se dožadoval pozornosti svých přátel. „Kurva, je rockfest, jdeme pařit!“ Až do rána bílého jsme podobných hlášek slyšeli víc. Byla to celkem sranda, takže se nikdo nemračil. Tohle prostě k rockovému festivalu taky patří.

Hned ráno jsem ze sebe udělal zase člověka, sprcha a snídaně a první pivko mi pomohly. Jenže ve sprchách nastal problém. Jinak velice šikovný mincový systém selhal a má žena se opláchla jen v umyvadle, protože dámské sprchy už mince prostě nepobraly. Normálně byl z „mincomatu průtokáč“! Jinak je potřeba říct, že se pořadatelům dařilo udržet sociálky v čistotě. „Kamenné hajzlíky“ a sprchy jsou pro festival naprostý luxus!

Na tomhle místě se zmíním o areálu U věže. Je to moc šikovné místo stranou města Hořice. Pódium bylo otočené do polí, takže předpokládám, že hudba nikoho nezaujatého snad rušit nemohla. Kromě obvyklých stánků s čínskými nudlemi, langoši, hot dogy a všelijakými pochutinami je v areálu též klasická restaurace, kde si zájemci mohli dát polívku nebo řízky s knedlíkem a se zelím. Že neznáte pavlišov? To je specialita od nás z Náchodska. Nájemce hospody totiž odtud pochází. No, nebudu blafovat. Oba jsme vyrostli ve stejném městě.

Ceny jídla byly na festivalové poměry v pohodě. Pivko by mohlo být lacinější, ale taky už jsem pil dražší „Plzničku“. Nealko bylo relativně na férovku. V těsném sousedství ohraničeného areálu festivalu byla dvě stanová městečka. Jak už jsem uvedl, my byli v tom spodním pod hospodou, kde nebyl takový „nátřesk“ a v noci jsme to měli podstatně blíž na ty hajzlíky. Druhé městečko bylo větší a stálo kousek dál od areálu na louce za polem a zády k pódiu. Tam to byla trošku hlava na hlavě. Nechyběly mobilní záchody a cisterna s pitnou vodou. Do sprch to ale odtud bylo pěkně z ruky.

Festivalu určitě prospěje rozšíření do celého areálu kempu, ubydou zábrany mezi kempem a hledištěm se zázemím. Už to nebudeme muset celé obcházet. Pro příští rok mají pořadatelé zamluvenou celou plochu.

Pojďme ale zpátky k sobotnímu programu. Jako první hrála místní kapela Nukleární hovada. Trošku zhovadilý název nás ani trošku nelákal, proto jsme s drahou polovičkou vyrazili přes les pěkně z kopečka do Hořic. Královské věnné město Hořice má velmi pěkné historické centrum, které kazí jen hnusný parkoviště uprostřed náměstí, což je častý nešvar českých luhů a hájů. Pak to kazí ještě hnusnější socialistická budova tak nějak uprostřed zástavby pěkných historických domů. Poobědvali jsme v hotelu Královský dvůr, kde měli připravené speciální „Rockfest menu“ za velmi slušné peníze. A i hospoda byla plná rockerů. Je potřeba zmínit, že z podobných festivalů profitují i podnikatelé v blízkém okolí, protože rockeři nejsou líní vyrazit do města nebo na koupaliště či hrad, čímž si zpestří program. Taky si rádi zaplatí ubytování v chatičkách nebo hotelech. Prostě festivalem má žít celé město, aby z toho taky něco měli místní.

Po dobrém gulášku a haluškách jsme si dali zmrzku v nedalekém stánku a tradá zpátky na kopeček. Akorát dohrávala kapela Razz, která mě osobně příjemně překvapila. Chvilku jsme si dali oraz ve stanu a hurá na Komunál. Ten se mi tentokrát hodně líbil. Přehrál převážně starší a zažité věci. Co jsme se s klukama viděli posledně, tak mě to bavilo podstatně víc. Minule mi to totiž přišlo takový nemastný neslaný. Tentokrát bylo vše v pořádku.

Mám rád Arakain a moje žena taky. Na koncertu této kapely jsme se dali dohromady a společně jsme „áčka“ viděli asi třicetkrát. Kluci odehráli svůj set naprosto profesionálně, nepotřebují k tomu žádná cigrlátka a rekvizity. Zazněly hodně staré thrashové věci jako je třeba Gladiátor nebo podstatně novější skákavá „Ďábelská hra“. Konec patřil tradičně „Apage Satanas“ a této desce kapela věnuje podzimní turné ke dvaceti letům od vydání. Sice to máme na všechny zastávky dost daleko, ale vypravíme s manželkou 20. října až k Čáslavi. To máme totiž výročí svatby! Jak symbolické. Arakain zkrátka prováží náš společný život a bude tomu tak i nadále.

Vystoupení kapely Trautenberk dav přivítal s nadšení. Kousek jsem viděl, ale prostě to není můj šálek kafe. Je to takový „skáčko“, trošku punku a k tomu kopec srandy a ulítlé kostýmy. Himl hergot donemetr kruncajs element. Jinak to jsou dobří muzikanti, to se hned pozná.  No nic, nastal čas na druhý a tentokrát úspěšný pokus o sprchu, a hlavně doba na jídlo.

Další partou „na holení“ byla Doga. Tu jsme poslední léta dlouho neviděli, nějak jsme se míjeli, proto jsem byl zvědavý, s čím přijde. Izziho parta přehrála klasický best of set okořeněný nějakou tou novinkou. Z aktuálního alba „Hard werk“ zazněla titulka. K Doze patří právě ta cingrlátka, který „Kaini“ nepotřebují. Nechyběly obří fabrické větráky, svářečské masky, konfety a balónky. Je to takový Doga cirkus, pardon Doga clan, ale lidi to mají rádi a kapela si jejich přízeň náležitě užívá. Tady mi ty rekvizity nevadily. Doga je jimi proslulá a bez toho by to tak nějak asi nebylo ono. Ocenil jsem, že se kapela nenechala vyvolávat na přídavek. Izzi zahlásil, že je čas na přídavky a že nechce zdržovat. Je asi trochu divnej, ale Doga si tak nějak poletuje, a přitom zdaleka není nevinná. Za mě dobrý!

Potom následovalo vyhlášení nejlepší masky festivalu. Vyhrál prcek v masce Protheuse stejně jako vloni. Byl nejmenší z nominovaných, tak měl trošku protekci. Ale asi to tak mělo být. Příště se asi „zmaluju“, aby vyhrál taky někdo jiný. Haha, to asi nedopadne!

Traktor jsme viděli naživo poprvé. Nějaké desky sice znám, ale má žena je slyšela vůbec poprvé. A nejen ona byla nadšená, za chvíli si zpívala refrény, které do té doby neznala. To prostě kapela musí umět a rozhodně každá tohle nezvládá. Jenže Traktor je hnán motorem protřelých muzikantů. Základem je opravdu zvučná rytmika. Bubeník Pavel Balko dokonce protrhl blánu. Ani se nedivím, mlátí do škopků opravdu rázně. Závěrečné „Letokruhy“ zpíval snad každý. Velká paráda! Taky druhý „Traktor“ na hořickém festivalu jsem si užil.

Potom nastal čas vyhlášení nejlepší kapely festivalu, o kterém rozhodli hlasováním fanoušci. Nejvíce víček do sklenice dostal právě Traktor, tak se pro cenu v podobě paroháče vrátil zpěvák Martin Kapek, který už během svého vystoupení děkoval za loňské vítězství. Stejný vítěz soutěže fanoušků v maskách a stejný vítěz v kapelách. Není to divný? Je a dost! Ale nehledejme v tom protekci.

Jako předposlední vystoupili kluci z Harleje. „Tak tady máš, bože, co jsi chtěl“. Ano, otvírák patřil „Zfetovanýmu“. Zazněly samé prověřené věci. „Kapitán Morgan“ přivezl „Z Kuby kiwi“, nechyběla ani „Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ“. „Ty jsi vylízaná já jsem vyhulenej“ A taky jsme na zeď kreslili „Přirození“. Tyhle dvojsmyslný texty jsou fakt umění. Písničky Harleje ale nejsou jen třeskutá sranda. Mám rád nádhernou akustickou baladu „Proměna“ s přemýšlivým a smutným textem, jehož refrén zpíval celý The Legends rockfest.

Pak už přišel čas jít na kutě. Brzy ráno jsme chtěli vyrazit domů, takže Gate Crusher nám už hráli na dobrou noc. Jenže to by nebyl rockfest, aby se ve stanovém městečku ještě něco neudálo. Já jsem, na rozdíl od své drahé polovičky při „Bořičích bran“, nezabral a co čert nechtěl, po ukončení produkce se vrátili sousedi z vedlejšího auta a začala jejich hudební eskapáda přes „blůtůčko“. Začalo to Trautenberkem a pokračovalo třeba přes Turbo a Jirku Schelingera. Kluci sice dobře a nikterak falešně zpívali, ale ve tři ráno nic moc! Ani špunty v uších mi nepomohly. Šel jsem jim vyčinit a naštěstí měli rozum a šli taky chrápat. No a nedělní budíček jsme měli přeci jenom o něco později než v sobotu. Půl osmá ale taky nebyla žádná sláva.

V každém případě se mi tenhle festival líbil. Všude bylo plno lidí, ale organizace šlapala na jedničku. Fest měl přesto rodinnou atmosféru. I tím největším davem se dalo vždy projít. Nikdo se nemračil, nikdo se nepral ani nehádal. Sranda taky byla. V pivním stanu se dalo hrát úžasné festivalové pexeso. Do mapy jsme si zapíchli špendlík, takže jsme věděli, že z našeho města nás přijelo víc. Pár známých jsme potkali, i když ve stejném termínu se v Královéhradeckém kraji odehrávaly další velké metalové akce. V Trutnově slavil dvacetiny Obscene extreme fest a v Pohoří na Rychnovsku se konal také hojně navštívený Agressive music fest. Moji metaloví přátelé byli právě v Trauči nebo v Pohoří. Já rozhodně nelituju cesty do Hořic. Děkuju Zdeňkovi a Bohuslavě Lhotovým, Janě Hejčové, kteří jsou hlavními organizátory této akce. Jejich tým zajistil opravdu výbornou akci, na kterou se za rok rád vrátím. Do svého diáře si píšu 19. a 20. července 2019!

Pro Rockpalace Honza Holý

Konečně čtvrtek 19.07. a nastal den D, na který jsem se těšila snad celý rok víc než na Vánoce.  Pobalit věci, proletět bytem a hurááá do Hořic. Cesta po dálnici je kupodivu v pohodě, nikde žádné kolony, a tak cca za 2 hoďky jsem na místě. Už když vcházím do kempu, vidím okolo sebe poměrně dost nedočkavců jako já, co sem přijeli už o den dříve, stejně tak jako pár známých tváří. Monstrózní podium už stojí, postavené stánky připravené, obrovské plakáty vítězných kapel, které v minulosti získaly srdíčka návštěvníků po obou stranách plochy a tomu všemu vévodí velký oranžový jelen – znak Jägermeister. I když se dodělávají pouze drobnosti, stejně je tu mumraj jako na mraveništi. Vše prostě musí být perfektní. A ono bude, tak jako vždy! Musím říct, velká čest organizátorům. Jen to počasí trochu zlobí, je zataženo, fouká vítr a do středy prý mohutně pršelo. Budu držet palce, tenhle úžasnej festák za to stojí, aby „trefil“ počasí.

zeměkoule s kapelami, které kdy hrály na Legendách a Mates Dymo

Procházím stanovým městečkem a už mám krásné mrazení v zádech, určitě to taky znáte. Vpravo mají zarezervovaná místa fans Komunálu, vlevo Dymytry a všude zní muzika, lidi se baví. Je krásné, když vám cizí lidé u stanu řeknou – ahoj…tady jsme všichni na jedné lodi, prostě pecka. Stavím stan a jdu se ještě podívat na plac. Potkávám Zdeňka Lhotu, organizátora toho festivalu. Prohodíme spolu pár slov, ale moc ho nechci zdržovat, má práce až nad hlavu. Vracím se zpět, ať to těšení se na zítřek rychle zaspím. Už aby byl pátek!

a hlasujeme o nejlepší kapelu

Ráno nás všechny probouzí sluníčko, jako by to bylo objednané. Už dopoledne bylo parádní sledovat davy lidí z celé republiky v Hořicích na náměstí, jak od vlaků a autobusů míří k místu děje, včetně kolon aut, které mířily za stejným cílem. Brány se slavnostně otevírají a areál se plní před očima. Potkávám malého „Dymytráčka“ s tatínkem, který si tohle opět nemohl nechat ujít, tak jako loni. A já to chápu – mimo jiného se pořádá soutěž o Nejoriginálnější fans festivalu – budu mu držet palce, je fakt úžasnej.

V 16.hod to vše vypuklo. K mému velkému a musím podotknout milému překvapení na podium vstupuje nový moderátor a uvádí kapelu F.A. KING, která celý festival zahajuje. Snad tato nová posila Legend svou úlohu zvládne na jedničku s hvězdičkou. Moderátorka v minulém ročníku si chudák vysloužila nálet kelímků piva … holt slogan „Legendy, Legendy nejlepší jsou od Zdendy“, kterým se pokoušela rozezpívávat dav se moc neujal. 

Druhou kapelou, která je na programu, je kapela AHARD. Tuhle partu znám, ale naživo jsem je ještě neslyšela a nemají chybu. AHARD do nás pouští heavy metal a Jeki a spol, ač jsou zde poprvé fantasticky „rozjíždějí“ publikum. Lidé pod podiem se baví, zpívají, tancují a atmosféra je opravdu moc moc fajn. Závěr AHARD patří cover od Helloween – I Want You…znají všichni a stejně tak všichni zpívají. Premiéra AHARD za jedna!

LIMETAL s „křížkem po funuse“ opravdu nepřichází. Za plachtou LIMETAL se ozývají první tóny notoricky známého intra ze starých časů, když se tahle parta jmenovala ještě CITRON, že by vtip??. Padá plachta a intro vystřídá kulometná palba bicí artilerie Veroniky, které zdárně sekunduje kytara Jardy Bartoně. Dva kopáky to hrnou do nás a je to jiný level, než dřívější "tluče bubeníček, tluče na buben", který jsme kdysi byli zvyklí v této skladbě slýchávat. Nebyl to vtip, LIMETAL nachystal opravdu velké překvapení! Legendární Ocelové srdce je úvodním otvírákem LIMETAL pro jeho dnešní večer. Několika tisícový dav se ihned dává do zpěvu s Fanym…Den střídá den, na cestách, my hrajem dál, koncert náš, srdce žárem sálá, zní ocelí, sílu dá, sál rozezní a pak následuje jejich další překvapení – Zahradní slavnost se dnes chystá…, lidi doslova šílí. A já taky. Zpívám a běhá mi mráz po zádech. Je čas i na Ameriku a další skladby z posledního alba. LIMETAL zase postoupil oproti minulému ročníku o pomyslný schůdek výše.

Limetal s Ocelovým srdcem šokovali Legendy

Bohužel následuje asi 40 minutový výpadek proudu a ten posunuje vystoupení „ Visáčů“. Na podium vchází moderátor, který se snaží nažhavený dav udržet v kondici. No, je to takové nemastné, neslané ale fakt je, že kelímek s pivem nepřiletěl, tak asi dobrý. Klobouk dolů, já bych tam nevlezla. Konečně proud opět jde a přichází punková smršť v podobě Visacího zámku. Tuhle punkovou legendu nemá snad ani cenu představovat. Co dodat? „ Jede traktor, je to Zetor“, „Známka punku“ a další pecky řvou opravdu všichni. Dokonce několik punkerů s nepřehlédnutelnými číry dole v kotli se pouští do poga.

A maraton pokračuje další bombou. Na podium za zvuku intra a tance světel vchází Protheus a Dymytry začínají svůj part Z pekla. Škoda, že okleštěnou o úvod, který dodával skladbě tu správnou atmosféru. K tomu vystoupení nemám co dodat. Protheus vítá a zároveň děkuje své Dymytry rodině, zazní osvědčené a v turné prověřené pecky, včetně nejnovější klipovky Pot a krev a já se moc těším na svou oblíbenou „S nadějí“. Lidé zpívají, prostě se to dole vaří. Skvělá atmosféra, kterou jsem snad nikde jinde než na Legendách nezažila. Bavíme se!!

Dymytry netřeba představovat

Jako poslední v pátek vystoupila kapela ALKEHOL. I když je už okolo půlnoci, nic to neubírá na intenzitě a nadšení davu pod pódiem. Opět zpěv s kapelou, aplaus no co dodat? Naprosto luxusní zakončení pátečního programu. A jde se rychle spát!

Sobota a s ní budíček v 4.50hod. Bohužel nechtěný! Ve stanovém městečku se ozývá z jednoho auta na plné pecky Komunál. Tuhle kapelu miluju ale v pět ráno vážně ne. Nadávám jak špaček, strkám hlavu pod polštář a snažím se ještě usnout. No moc to nejde a tak si čtu. To je tak, když si člověk chce ráno trochu přispat. Sprcha, snídaně a jdu se podívat na plac. Vidím Zdeňka Lhotu, jak s ostatními sbírá kelímky a všechen ten bordel, aby bylo vše připraveno, až v 11 hod začne „ druhé kolo“. Někdy se divím, proč jsou lidi takový prasata. Přitom všude kolem dost odpadkových košů, stačí se natáhnout nebo udělat dva kroky. Ale ono je asi lepší, hodit kelímek od piva pod sebe. On to někdo uklidí. Ach jo! Jdu mu pomoct, coby ne že jo, ruce mi neupadnou. Povídáme si a musím říct – obrovský respekt před tímto pánem!!!! Většina z nás nemá ani nejmenší tušení, co to znamená takový festival pořádat, už jen to všechno zorganizovat, poshánět, domluvit …no nedala bych to. A když už to všechno je, tak spoléhat na to, aby vyšlo počasí. A to nepočítám nervy a nemálo skoro probdělých nocí. No fakt poklona. Legrace na tom je, že když v průběhu dne na sebe ještě pak narazíme, Zdeněk řeší, jestli se do areálu kempu všechny ty lidi vejdou. Docela sranda! Většina organizátorů festivalů řeší pravý opak!!!

Jako první na sobotním programu je kapela NUKLEÁRNÍ HOVADA a po ní následuje RAZZ. Přiznám se, že tyhle party znám jen podle jména a hudba mě moc neoslovila, což není vůbec důležité. Daleko důležitější je to, že se líbí lidem a navzdory opravdu velkému horku už jich několik desítek stojí pod pódiem a baví se. Procházím areálem, ve velkém stanu sleduju partii rockového pexesa, další krásná „maličkost“, kterou manželé Lhotovi vymysleli, aby ten jejich festival byl jiný. A stačí se rozhlédnou kolem sebe – 5m metrové paravany vítězných kapel, 7m vysoký obelisk s orlem, všude po areálu panely s fotografiemi z minulých ročníků, momentky, jak zachytili návštěvníky různí fotografové, odpočinkové zóny, skvělý catering…

To, co potom následuje, je rockový uragán. Nevím, jak bych to jinak nazvala. Vystupují KOMUNÁL, ARAKAIN, TRAUTENBERK, DOGA, TRAKTOR, HARLEJ a vše uzavírá GATE SRASHER. Neuvěřitelný! 

Luboš Suchánek, jako vždy ve své černé kápy s křížem, přivádí lidi k naprostému šílenství. Stačí úvodní Psal se rok 1885 a na kraji malého městečka nedaleko mexických hranic stojí nad mrtvolou svojí ženy a dcerky muž, který si z prsou strhává šerifskou hvězdu…. Vidím několik stovek fans, někteří stanují vedle mne a nyní jsou v první lajně. Kde jinde taky, že? Všichni s Lubošem jednohlasně zpívají, Kdybych za jeden život jinejch deset si vzal stejně nebudu šťastnej stejně zůstanu sám, výstřely mé do těl se zařezávaj jsem na konci cesty už nejedu dál a ten les rukou – i Šumava by mohla závidět. A dostat se ke stánkům pro pivko nebo na WC, takřka nemožné! KOMUNÁL rozpohyboval celou tu mnoha tisícovou masu těl.

Komunál fans - to je rodina s velkým ER

ARAKAIN. Honza Toužimský opět předvedl, co se od něj očekávalo, pod pódiem to vře a to je moc fajn. Na tuhle bandu se vždycky moc těším, a proto stojím hned pod pódiem a poslouchám, srdíčko plesá. A ne jen mě! Vidím starší paní na elektrickém invalidním vozíku, jak si potichu zpívá a přitom se jednou rukou snaží fotit, druhou má zčásti ochrnutou. Prostě jí beru foťák, jdu a fotím. Mně to nic neudělá, paní má slzy v očích jak je ráda a já mám puntík u Honzy Macků z Dymytry a jeho aplikaci Very Hero. Tohle je samozřejmě legrace, ale dobré skutky, byť sebemenší, by se prostě dělat měli. A paní fakt měla obrovskou radost.

Svou premiéru na Legendách má další kapela v programu a tou jsou TRAUTENBERK. Viděla jsem je jen jednou a řeknu vám, padla mi brada. Tolik nadšení, energie … nevím jak to popsat, to jsem snad nikdy u žádné kapely nezažila. To je jak výbuch sopky. Intro z Krkonošských pohádek a první skladba „Kuba mele hubou“ dostala naprosto všechny, dav řval, Anička, Anička – pro neznalé kytarista – byla dokonalá a k této bandě ve stylových kostýmech dodám jen jedno – kdo nezažil, neuvěří! Hajnej, Potužník, Kejklíř…. Parta za mnou zpívá každou skladbu s kapelou. A oba leadeři?? Mohou jít ihned do cirkusu, jak fantasticky umí lidi bavit! Troufám si říct, že příští rok je zde uvidíme také. Moc bych chtěla. Však také stánek této kapely z Klatov je v obložení nakupujících.

DOGA postavila na pódium svojí "menší" továrnu a svým skvělým hardrockem přidala do parádní atmosféry, kdy opět všechny ty jejich známé hity zpívali všichni.

TRAKTOR jede na obrovské vlně popularity a bylo to znát všude, jak mezi lidmi, tak v backstage, tak ve stanovém městečku. Je úžasné sledovat, kam se kapela dopracovala. Na podzim nás čeká další deska, jak nám v zákulisí prozradil večně skromný Pavel Balko a s novou deskou další turné!! TRAKTOR uvedl lidi ve varu od první skladby a pokračuje přes Láskožrouty, Caligulu..... Hrajou se pecky, lidi zpívají a tancujou a i když už je skoro večer neubývá na intenzitě zábavy i přes šílené celodenní vedro. Ale hlavně, neprší!!!

Na řadu přichází vyhlášení Nejoriginálnější masky festivalu a vyhlášení Kapely festu. Soutěží Tygr, Vlk, Dymytráček a malá Zelená příšerka. Jasně že jako loni vyhrává Dymytráček, malá „kopie Prothea“ v plné polní. Moc gratujuji! Ale dalo se to předpokládat. A tak jako loni se kapelou festu stal TRAKTOR. I když, já bych zrovna volila TRAUTENBERK. Uvidíme příště …

Jako předposlední kapelou, která zde vystoupila, byla kapela HARLEJ. Několikrát jsem je naživo viděla, mám je ráda a jejich hity „Královna noci“ nebo „Proč pocit mám“ se nesly nocí umocněné hlasy tisíců lidí, co je zpívali samozřejmě taky.

Musím se přiznat, že kapelu GATE SRASHER jsem už nedala a zamířila ke stanu, abych se na nedělní cestu domů vyspala. Ale věřím, že byla skvělá, tak jako celý tento festival. Chci poděkovat všem, co se na této akci podíleli a opravdu smekám pomyslný klobouk. Je to fuška a jak jsem sledovala, krom výpadku elektriky šlapalo vše jako na drátkách, že by pomsta za „Ocelové srdce?“ -)))) ať už od produkční Janičky, která to opět držela parádně na uzdě (Jano jak to děláš, že tě všechny kapely poslouchají na slovo), nebo děvčat v zákulisí u obsluhy občerstvení a grilu. A to je obdivuhodné. Za mě obrovský palec nahoru a už teď se těším na další ročník!!!! Byla jsem na spoustě festivalů, ale Legendy patří k těm nejlepším.

Pro Rockpalace Blancherose
( foto použito od J. Beníka, návštěvníků a kapel z FB)