Heavymetalový Roxor slaví 30 let. V Kolíně pokřtí výběrové LP a ještě navíc natočí nový klip. Tamní Městský společenský dům bude v sobotu 21. dubna 2018 svědkem velké slávy. Kromě Roxoru vystoupí kamarádi z kapely Seven Honzy Kirka Běhunka z Českých Budějovic a poděbradský Iras, který se po dlouhých letech vrátil na scénu. Akce začíná klasicky ve 20 hodin.

Bude to trošku večírek pro starší a pokročilé, ale metaloví fanoušci vědí, že Roxoru fandí i hodně mladé publikum. Kluci totiž dělají ten svůj heavy metal poctivě a svých příznivců si váží. K 30. výročí kapela vydala výběrové CD Než skončí show, které obsahuje největší hity plus jednu novinkovou skladbu jako bonus. Teď se bude křtít vinylová verze tohoto alba.
Určitě z tohoto koncertu přinesu reportáž a fotky. Těšte se, stejně jako já se těším na kolínský večírek.

Pro Rockpalace Honza Holý

Tohle jsem ještě neviděl, 46 skladeb, bezmála dvouhodinové koncepční dvojcédé zabalené do digipaku s padesátistránkovým bookletem. Je to vlastně spíš kniha s dvojicí disků. Ano, to je další projekt kapely Lucrezia Borgia ze Znojma.
Neskutečný epos plný středověké muziky. Žádná divočina, přitom zajímavá a hodně energická muzika. 107 minut muziky z bájí a pověstí, přesně to je „Pověst o Obří hlavě“. Nejznámější znojemská pověst je v podání Lucrezie Borgie zasazena do období starých Slovanů, do časů Velkomoravské říše. Projektu se zúčastnilo, vedle členů kapely i patřičné množství hostů.
Sestavu Borgie opravdu vypisovat nebudu, ta je stejně dlouhá jako playlist kapely. Tohle jsem fakt ještě neviděl a neslyšel. Tolik lidí a různých nástrojů, z nichž opravdu většinu ani neznám. Fakt neskutečný. Je to opera, nebo pouhý projekt. Kulím oči a čekám co přijde dál. Překvapení totiž není konec.
Současně s historizující Lucrézií Borgií působí i její rocková sestava, proto se kapela dostala taky na náš web. Prvních osm skladeb je ale zcela jiného ranku. Je to prostě středověký folk. S devítkou se projeví i rockovější podoba Lucrézie. Výtečný Jiří Zonyga totiž zpívá rozvernou píseň „Dám hřivnu, kdo dá víc“. Ta rockovost je podpořená hlavně rytmikou. Podobně svižnější je i „Hej Jarilo“.
Rockově „zabékat“ umí taky Zdeněk Kluka. To potvrzuje třeba v „halekačce“ "Synu mého syna". Spíš než rock na této desce dominuje středověká muzika plná bubínků, píšťal, šalmají a dud. Ale najdeme zde také nezaměnitelný rockový hlas Milana Schelingera. Ten zazní ve dvou skladbách „Včera byl to rok“ a „Pán nebo kmán“. Titulní a téměř osmiminutový opus „Obří hlava“ vyčnívá z davu ostatních také silným rockovým základem a místy je to pěkný kvapík.
Výraznou postavou Lucrézie je Antonín Maceček, jehož hlas zní ve velké většině skladeb. Nechybí ani ženské hlasy, kterých je tu také víc. Kamila Valová, Iva Landová, Lenka Burdová, Jana Vojáčková. Nechybí ani dětské hlasy. Prostě je to mazec. Celkově lze říci, že závěrečná čtvrtina dvojalba je svižnější.
Lucrezia Borgia, tuhle partu bych moc rád viděl živě na nějakém jarmarku. Tohle představení by mohly zpestřit chrliči ohně a středověké tanečnice. Úplně vidím závěrečný ohňostroj. Fakt neskutečná záležitost. Jen si říkám, jestli by nebylo lepší méně než více. Stopáž celého kompletu je fakt dlouhá.

Pro Rockpalace Honza Holý

Každý určitě zná Krkonošské pohádky. A právě na tomhle tématu vznikla klatovská kapela Trautenberk. Chtěla jsem se o téhle zábavné bandě dozvědět víc, tak jsem je vyzpovídala.

Ahoj, děkuji, že jste si udělali čas. To, že vznikla myšlenka založit kapelu v baru, se o vás ví nebo snadno dočte na vašich stránkách. Mě by ale zajímalo, jak vás zrovna napadly Krkonošské pohádky?
Než jsme došli k názvu Trautenberk, tak samozřejmě padala řada návrhů, tak jak to bývá. Tenkrát se poprvé projevila strategie kapely. Když nevíš, začni si klást otázky. Tak jsme došli k odpovědi, že inspiraci budeme hledat ve známých záporňácích. Při pohledu na Obrouše už bylo pak víceméně jasný, koho vybereme. Obrouš, to byl od pohledu jemnostpán a byla by náramná škoda tohohle charakteru nevyužít.

Svůj žánr jste pojmenovali po svém – tanz metal. Kdo přišel s tímhle nápadem a proč?
Těžko říct. To tak nějak vyplynulo podle toho, co jsme hráli. Samotné nás ta naše muzika nutila ve zkušebně poskakovat, přinášela a přináší dosud radost. Původně měly být texty na vážno, jenže Obrouš.... Tomu by to prostě nikdo nesežral. Na něm bylo vidět, že je dobrák a vážná nota mu prostě nejde. Proto se to velmi rychle stočilo do humorna a označení tanz metal bylo něco jako vedlejší produkt tohoto veletoče.

Když jste začínali, měl někdo z vás už zkušenosti z jiných kapel?
Všichni. Bubeník Jířík byl svého času schopen hrát v pěti kapelách zároveň a ještě dělat bedňáka v Katapultu. To je rekordman. Jinak jsme si všichni prošli těmi nadšenými začátky, hráli pro pár lidí v klubech a doufali, že se jednou přijde na koncert podívat někdo, kdo nás někam vytáhne. Pak přišlo rozčarování, že nikdo takovej po koncertech nechodí. Zklamání, nechuť, rezignace. Jenže když to v sobě máš, tak prostě potřebuješ tvořit. Jinak to tvoje vyjadřování je takový neúplný. Máš pocit, že světu neříkáš všechno. No a uběhne pár let, tak se to nějak semele, ty jsi s novou partou ve zkušebně a už víš, že na všechno je ta kapela sama. Na skládání, na sebepropagaci, na všechno. Už na nikoho nečekáš. Prostě to zkusíš jinak.

„Anička jo to je kus“ a to platí hlavně u vaší Aničky (smích). Bylo nějaký přemlouvání nebo si Anička dobrovolně vlezla do šatů?
Cha! Andula sama přišla v šatech. V čem jiným by koneckonců měla přijít, když je to holka jako lusk? Než se z Aničky stala Anička, byla to jen ošklivej a tlustej Honza Suchý z Klatov (promiň, Suchare, to máš za tu sežranou sekanou:-)). A teď? Jakou udělala Andula s tou svojí parádou díru do světa? No? Každej ji chce. Každej!!! A ona to ví.

Na akcích po vás lítají podprsenky. Necháváte si na památku podprdy, které si majitelky nevyzvednou?
Majitelky většinou při podpisovce hrdě nahlásí, že ony byly těmi, které metaly své spodní prádlo na pódium, ale nedožadují se navrácení. My si tak ve zkušebně vytváříme sbírku. Už jich tam jářku kolem stovky bude.

OBRfest se blíží. Podle čeho jste se rozhodli oslovit kapely, které s vámi vystoupí?
Měli jsme své favority. Loni jsme projezdili spoustu fesťáků, potkali se se spoustou kapel a pomalu si to oťukávali. Morčata byla v podstatě jasná volba. Potkali jsme se loni párkrát a pokaždé byli výborní.
A pak jsme chtěli pozvat ještě někoho místního. I tady jsme měli své favority. Na facebooku jsme udělali anketu a tím si svou volbu potvrdili. Večer otevře Haxna.

Našli byste společnou vlastnost s pohádkovou postavou Trautenberk?
Ano. Laskavost, vstřícnost, soucit s poddanými a poctivost. Dále cit pro přírodu, smysl pro humor, empatii a obětavost. Jo a ještě skromnost. Hlavně skromnost!!!

Během pár let vystupování už jste vydali Tady je Trautenberkovo, Hladová srna a Himlhergotdonrvetr. Plánujete tenhle nebo příští rok vydat další?
Plánujeme na podzim proniknout do studia a vymazlit tam další placičku. Už na ní máme připraveno cca sedm kousků, z nichž tři už na živo hrajeme. Název zatím nevíme. Nejspíš si zase budeme muset začít klást otázky. U Himlu to bylo stejně.

Děkuji za rozhovor. Chtěli byste ještě na závěr něco sdělit?
Není zač. Jo chci. Andulko, ta kachnička se zelím dneska k obědu byla výtečná.

Pro Rockpalace Miri Koky Kokošková

Kapelu Morava pochopitelně znám a svým způsobem se dá říci, že jsem ji zakládal, ale to je dlouhá historie. V každém případě se dá říci, že Fanyho hudební rukopis dokážu vycítit a i když to je už hezká řádka let, troufám si říci, že jsem schopen ho rozeznat. Možná moje recenze nebude úplně objektivní, ale na druhé straně – která recenze skutečně objektivní je? Vždy tam najdeme prvek subjektivního dojmu a tak to má být.

Na tuto desku se čekalo poměrně dlouho a proč to tak bylo, ví každý, kdo se trochu o tuto kapelu zajímá, takže není třeba to rozvádět.

Černobílá – to je název této placky a jsem rád, že to není pravda. Placka je skoro černobílá jen co se týče grafiky. To co je uvnitř nahráno, zdaleka černobílé není. Úplně bytostně cítím Fanyho touhu po mimořádné melodii a silných plochách ve vokálech – což je jeho punc. On nikdy nebyl ortodoxně tvrdý rocker, spíše to je příznivec krásna, pořádku, harmonie a vyváženosti. Sazí na to, že silná melodie dosáhne i k těm, co nosí tu nejtvrdší hroší kůži a má pravdu.

V první skladbě mi Morava chce vyvrátit to, co tady tvrdím už v prvním výrazném poměrně tvrdém riffu – což je titulní skladba „ Černobílá“ ale když si poslechnete text, uvidíte, že nekecám – Věci opravdu nejsou černobílé i když se tak mohou jevit. Celá skladba plyne v takovém tvrdším kabátku a pak přijde zklidnění a Fanyho falsetová variace – to je to o čem píšu – je to základní intuitivní matematika a aranžérský logický záměr - to zklidnění hladiny před příchodem vlny v podobě kytarového sóla – vše podpořeno dynamickými klávesami. Api zde předvádí křišťálově čistou hru na kytaru a je zjevné, že tento nástroj už si dávno podmanil. To nakonec uslyšíte i v dalších skladbách bez výjimky. Už v úvodu je třeba taky pochválit bubeníka Jeldu, taky se nám klučina pěkně vyhrál a je nadmíru příjemné se na něj soustředit.

Další kus je skladba s názvem „Jane“ – asi tuším zdroj inspirace / úsměv/. Tady ta balada jen potvrzuje moje názory. Skladba nepůsobí levně a nesnaží se vás dojmout – připadá mi to jen jako příběh, který si na nic nehraje. Velmi zajímavý mi připadá nástup bicích – docela v nečekaném místě. Velmi uklidňující skladba.

Track s číslem 5 „Zpověď“...ten riff je mi povědomý Fany, ale možná jsem už jen starej sklerotickej vůl – ale něco mi říká, že ho znám. V každém případě zde stojí za zmínku text, který je geniálně vypointovaný doporučuji vnímat.
Šestka jsou „Půdorysy“ opět text, který si pamatuji, vždycky se mi líbil a je dobře, že ho Morava oživila. No a jdeme do finále a máme tu poslední věc – „ Procitnutí“ tady je potřeba moc pochválit Jirkovou kytaru – opravdu mne hladila na duši a její dokonalé zvládnutí mne opravdu dostalo. Nejsem si jistý, jestli ten zpěv už nebyl tak nějak navíc – dle mne by to ta kytara utáhla klidně sama až do konce. Snad jediná výtka ke kytaře – občas není na škodu, když ta kytara je trochu „špinavá“ a já věřím, že Jirka ví, co mám na mysli. Jirka i jako producent zafungoval dobře a věřím, že předčil Fanyho představy – tento tandem prostě funguje. Tenhle jemně namazaný stroj složený z pěti koleček, do sebe beze zbytku zapadá.
Není tady prostor na rozebírání každé jednotlivé skladby, i když bych rád, ale jsem si jistý, že to není ani účel. Účel je, abychom donutili lidi si tuto placku poslechnout a dát inspiraci k tomu, aby zvedly zadky a přišli na koncert. Pokud hledáte tvrdý nářez, tak tady nejste na ideální adrese. Pokud hledáte klid, přemýšlivost, písničku, pokoru, tak přesně tady „zaklepejte na dveře“ a věřte, že vám bude otevřeno a obejme vás život.

Pro Rockpalace Ruda Schweser

PS. Nedělám to často, abych dopisoval něco pod recenzi kamarádů, ale tady musím opravdu konstatovat, že jde o dílo více než zdařilé a název Černobílá“ je opravdu zavádějící!! Celý víkend u mne byl ve znamení Moravy. A jak nám Fany slíbil, bude jedno CD i do soutěže.

A zde je soutěžní otázka - Jaká je časová prodleva mezi předposlední a poslední deskou Moravy s Fanym? Pokud možno správné odpovědi zasílejte na náš mail Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..
Uzávěrka: 21. 04. 2018 ve 24:00 hod