Tisková zpráva
Babská kapela Loretta vydává v těchto dnech nové CD „Návrat“. Křty proběhnou hned dva, jeden tuto středu 6.12. v Praze v klubu Vagon a druhý o týden později, opět ve středu, 13.12. v brněnské Melodce. V Praze budou kmotry herec Jiří Dvořák, který se na „Návratu“ spolupodílel, a hudební publicista Petr Korál. V Brně potom pánové z Titanicu.

Jako hosty si Loretta na oba koncerty pozvala kapelu Penzistor hrající řízný „dědrock“, která bude zároveň také křtít, a to své dvoj CD Best of - „Než natáhnem brka“. (www.penzistor.cz). V Brně navíc bude mít premiéru kapela Mylions, což je nové seskupení okolo brněnské legendy Mirka Horňáka (Alband, The Past, ex Titanic, ex Kern).

Nové CD Loretty můžete objednávat již nyní na www.loretta.cz nebo si ho koupit přímo na některém ze křtů.

Zvláštní zóny to je název kapely s přinejmenším zvláštním názvem. Ale podle všeho jde o rockovou partičku z Olomouce, která podle vlastního vyjádření produkuje „něžnej beat“. Nahrávka je ukrytá v obalu, který je vlastně knížkou. K ní je přifařené cédo. Něco tak naivního ale přitom krásnýho jsem dlouho neviděl. Tohle může být dobrý prvek v boji proti pirátskému šíření nahrávky na netu. Bez knížky je obsah cédé poloviční. Kolekce čítá 14 písní. Pojďme se jim podívat na zoubek.

Album „Továrna na mraky“ vyšlo v půlce října 2017, takže jde o úplnou novinku. Obal mě příjemně překvapil a zároveň navnadil. Nápad spojení knížky s hudebním nosičem rozhodně má něco do sebe. Podle dostupných údajů jde o celkově třetí zásek v diskografii Zvláštních zón. Kluci mají za sebou jednu živou nahrávku a pak desku „V prostoru“, kterou bohužel neznám.

Aktuální desku nahrála sestava Patrik Stoklásek – bicí, Wenca Dolejš – basa, Honza Adam – kytara, Olda Mašek – akustická kytara, Milan Jankes – foukací harmonika, Tomáš Hartman – housle. O vokály se postarali Olda Mašek, Honz Adam a Irena Laštůvková. Olda Mašek se postaral rovněž o poezii, která hudbu Zvláštních zón doprovází. Ano, je to tak. Tohle nejsou obyčejné texty, skutečně jde o velmi svéráznou poezii.

Hudebně jde opravdu o něžný beat. Většina skladeb se nese v pomalejším, maximálně středně rychlém tempu. Hodně jsou slyšet akustické nástroje. Není to úplně můj šálek kávy. Pro metalisty je tahle nahrávka moc krotká. Taky ji nedoporučuju nikomu, kdo by si chtěl Zvláštní zóny pustit jako zvukovou kulisu. Chce se to totiž zaposlouchat do textů, které mají zvláštní poetiku. Pak teprve dojde k propojení hudby a slova, kterým dostanete celek.

Baví mě svižnější „Stopaři života“ a následující „Mona Lisa“, která je úžasně houpavá. Velmi hravá a docela i dravá je „Zeměkoule“ s veselým textem.

Shrnuto a podtrženo. Hudba Zvláštních zón je hravá, ale málo dravá. Fascinují mě chytré texty, které jsou, jak již bylo řečeno, spíš poezií. Dovedu si představit, že by taková muzika mohla hrát třeba v hudební kavárně. Naopak na velkém pódiu si tuhle kapelu nedovedu představit. Na to je její tvorba příliš komorní.

Pro Rockpalace Honza Holý

Něco takového jsem ve sluchátkách dlouho neměl. Halogen je parta postarších rockerů, kteří se před dvěma lety rozhodli nahrát léty profláknuté hity světových kapel s českými texty. Přesně touhle muzikou jsme odkojení my čtyřicátníci a starší, kteří před léty objížděli rockové tancovačky. Tohle se mi bude líbit.

A taky že jo. Halogen svítí jak kometa. Hned první peckou je legendární T. N. T. Asi nemusím říkat, kdo je autorem předlohy. Většinu ze 14 skladeb poznáte na první poslech. Když ne hned od prvních tónů tak určitě o chvíli později. Jsou to fakt veleznámé věci. Rainbow, Black Sabbath, AC/DC, Hammerfall, Edguy, Twisted Sister, Iron Maiden. Jedna hvězda větší než druhá.

Výborný je Paranoid s českým textem, který vypráví o paranoikovi. Tahle pecka je v Česku známá též s legendárním textem „Polámal se mraveneček ví to celá obora“. Prostě, lidová tvořivost nezná mezí.

Touhle muzikou jsem odkojen. Jen u nás na severovýchodě tyhle pecky hrála a dodnes je ještě hraje legendární kapela Nanovor, která podobně jako Halogen řadu převzatých věcí přetextovala do češtiny. Do kolen mě dostal text k původní skladbě „You shook me all night long“ zde prezentovaný jako „Lovec stínů“. Slavný mariňák „The Trooper“ tady jede o „Závod“. Miluju Irony a tahle skladba je pro mě snad ta nej. Škoda, že příští rok do ČR přijedou týden po Ozzym a ještě ve všední den. Kde má člověk tu dovolenou brát?
Král bláznů, tedy „King of Fool“ zase patří k německé kapele Edguy. Východočeský Nanovor ji hraje jako „Prachy tě podrazej“, Halogen používá text „Hlupáků král“. Jo tyhle různý varianty mám moc rád. Závěr patří dvěma převzatinám v původním znění. „So what“ je z dílny mnou milované Metallicy. Instrumentální a nádherně tesklivou „All Alone“ se mi nepodařilo identifikovat. Ale píseň je to nádherná.

Halogenu to hraje parádně. Klukům nechybí humor. Tohle je oslava 80. let, kdy českým rockovým parketům vládla přesně tahle muzika. Mám rád tyhle vzpomínky, ale do té doby bych se stejně vrátit nechtěl. Komouše z principu nikdy volit nebudu.

Eponymní CD Halogen z roku 2015 je pro mě naprostá bomba. To je nostalgie jako prase!

Pro Rockpalace Honza Holý

Dne 14.11. 2009 se poprvé sešli v ustavující sestavě a proběhly první debaty o tom, jak, kdy, kde, co a kdo bude kapela Drzý Čert. Jelikož je kapela složena ze zkušených hudebníků a exmuzikantů známých metalových kapel (Root, Demon, Rituál, Deflorace, B.B.R.), měli celkem hned jasno, jakým směrem se budeme ubírat.
Tak jako mnoho kapel tak zřejmě i Drzý Čert si prošel svým vývojem, přes personální změny a nahrávání svých výtvorů až k dnešku k nové fošně, která se mi dostala do ruky.

Sestava, která se na tom podílela:
Martin“Kužel“Volf – zpěv
Milan“Milla“Urbánek – kytara a zpěv
Jirka“S.O.Sman“Sosík – kytara
Emanuel“E“Panáček – baskytara
Jaroslav“Kodiak“Toman - bicí

Mrtvých je víc než živých – nesmrtelná pravda o podsvětí, předmluva k novému albu kapely DRZÝ ČERT. Po té se na mě vyvalí smršť prvního kousku „Pět pilířů agrese“. Kupodivu naprosto srozumitelný zpěv, což v tomto žánru není až tak zvykem. V dalším kousku mě válcuje „Sám v temnotě“ pomalu na tenký drát, která se mi omotává kolem krku a zběsilé tempo ho utahuje. Po delší době mě tento styl začíná čím dál víc bavit, ať už muzikou tak i texty. Samozřejmě neznám kapelu osobně, ale mám takový pocit, že tyhle kluci si na nic nehrajou, ale kdo ví… V tomhle žánru to asi není ani jinak možný.

Další kousek „I smrt je krásná“ pokračuje v nastoleném směru, nikam to neodbočuje z tématu. Samozřejmě při soustředěném poslechu se mi dere vpřed myšlenka a zamyšlení nad smrtí, která koneckonců patří neodmyslitelně k životu, akorát se o ní většina lidí bojí mluvit, a tak někteří o ní zpívají. Dokonce jsem někde slyšel, že život je peklo a smrtí všechno teprve začíná. A je sympatické, že Drzý Čert a jiné kapely toto téma otvírají, aspoň podle mě.

Další skladby pokračují v tomto samém směru – „Poslední propadne peklu“ určitě při dalším opakovaném poslechu víc porozumím textu. Nedá se najednou vstřebat všechno.
Země mrtvých loutek, Kniha hříchů – všechno se točí kolem stejného tématu, žádná odbočka, žádná výhybka jinam. Každopádně to stojí za opakovaný poslech, spád skladeb mě vždy spolkne a jen sleduju, kam mě vyplivne
Velmi těžko by se tyhle témata mohli probírat v jiných žánrech, ani sí to nedokážu představit. Proto metal je jako stvořený k tomuto. Prostě to sedí k sobě jak prdel na hrnec.

Pro Rockpalace Martin Hruška