Kapela vznikla koncem léta roku 2014 pod přísným dozorem Martina "Bzzuka" Zuzčáka, který se spolu s Vladimírem Hrdlíkem rozhodl založit hudební projekt, zaměřující se na death-metal. Tito pánové tvoří základ této kapely a jsou rovněž nejkreativnějšími členy. Dalším členem je Tomáš 'Bzuček' Burian, který je doprovází na basovou kytaru. Za bicími se nachází hyperaktivní Jakub Harabiš a nakonec za mikrofonem je nejmladší člen kapely Drusilla která uzavírá kompletní složení kapely Soul Massacre z Havířova.
Tuhle očistnou smečku jsem měl šanci vidět a slyšet hned několikrát. V první fázi jsem nevěděl, co si myslet, chápejte – jsem hardrocker a tyto temné styly nejsou zrovna šálkem mojí kávy i když jí piju hodně silnou a několikrát denně, jinak bych se nenastartoval. Když jsem je viděl naposledy v našem Hard Café, tak už jsem byl mnohem pozornější než kdy předtím a vyslechl jsem si tuto kapelu s nastraženýma ušima jako netopýr. Pravda, krmil jsem se pivem a tak je dobře, že tady nedělám recenzi na zmíněný koncert páč poslední fázi a děkovačku už si tak nějak nepamatuji. Jen si pamatuji, že jsem chtěl zpěvačce vymluvit díru do hlavy a mám dojem, že se mi to i podařilo, jen si nejsem jistý, zda v tom bylo zahrnuto i dvoření, nebo to bylo opravdu čisté mentorování postaršího rockera.
Ale kapela – a to si pamatuji – měla švunk jako prase a celé to tak nějak rostlo a a rostlo, až jsem si začínal myslet, že mne to sežere. Musím říct popravdě, že zpěvačka mě dostávala do varu od skladby ke skladbě a ve finále jsem se už topil v těch nejjemnějších citech a dumal jsem, jak jí požádat o ruku nebo o jinou část těla, dokonce jsem si řekl, že Alissa z Úhlavního nepřítele je stejně daleko a Drusilla tak blízko. Neudělal jsem to /pokud si to pamatuji správně /, ale slíbil jsem recenzi na jejich placku a popravdě – mám trochu zpoždění. Tak sorry Zmasakrované duše. Jdeme na to.
Název desky nám cosi říká o očistci. Jo a předem upozorňuji, že nebudu tentokrát používat odborné výrazy /jako bych je někdy používal,hehe /.
Všechny texty jsou v angličtině, a jestli to je dobře, to nechám na vašem uvážení. Já osobně jsem příznivec rodného jazyka, ale chápu zvukomalebnost angličtiny a její výhody, chceme li expandovat dále, než jsou hranice okresu.
První skladba Traitor jakože zrádce, hned ze startu na vás začnou bzučet kytary v dost šíleném tempu, aby se za chvíli zastavily a připravily vás na to, že nastupuje zpěv. No což o to, já už je znám. Ale pro vás by mělo být překvapením, co se může drát z hrdla tak jemného zrzavého stvoření jako je Dru – Jakože fááákt je tohle hlas dvacetiletého děvčete ??!! No, smiřte se s tím – JE. Celé to působí kompaktně, a pokud rozeznám sloku od jakéhosi sub refrénu nebo refrénu, tak přichází taková melodická část lavírující mezi půltóny a to se hernajs není čemu divit – vo tom ten death metal je. Aha, tak to byl přece jen sub refrén, protože teď slyším jasný refrén s opravdu melodickým spodkem, kterému dominuje sólová kytara – tak tohle se mi líbí a přitom zpěv neuhne ze svého growlingu – sedí to jako prdel na lavor. Celé se to završí jakýmsi disharmonickým předsólem a vyústí to regulérním sólem. Paráda. Bavím se. Další věc nese název New World – tempo nepolevuj, ba dokonce se zrychlilo, bubeník se asi nadře…no perou to do mě nelítostně…sólová kytara to mydlí přes wah pedál, ale jen jemně a né pořád. Celá tahle skladba mi připadá jako nějaký běh a začínám se potit, já nikdy na běh nebyl – tak tohle asi ocení jen skalní death metalisti a to já nejsem. Desires Of The Undead další kus a tady mi to opět šmakuje, tempo není šílené, spíše střední – takové až ramštajnovské. Jen si tak říkám, jak to ta holka může vydržet – tu mít doma a zařvat na mne, tak mám do minuty vyluxováno, umyté nádobí, okna, pes vyvenčený, prkénko sklopené a mezitím bych jí vařil špagety s bolońskou omáčkou…respekt.
Overture, ty jo, tak úvodní kytarový riff mě dostává – tohle mě mrzí, že jsem nevymyslel já, ale co – šlohnout se dá cokoliv…On ten riff se tak nějak line celou skladbou i ve slokách. Celé to je dost slušně propracované. Teď přeskočíme jeden kus a mrkneme se rovnou na Purgatory Systém, což je titulní skladba celé téhle klády. Po pár akordech je jasné, že právem. No, koukám, že je za mnou docela dost řádků a abych nenudil, tak se vrhneme na závěrečné resumé. Tato havířovská kapela rozhodně stojí za pozornost a nejen proto, že má v čele půvabnou zpěvačku, ale taky proto, že umí dělat muziku. Přemýšlí nad ní a aranžmá nejsou překombinované. Vše má své místo a svůj smysl. Celá placka drží pohromadě a není to „Každý pes, jiná ves. Navíc se nebojí melodie „..Já osobně mám tuhle smečku rád, protože vidím, jak rostou a zdokonalují se a to by mělo být příslibem do budoucna. Takže se opět těším, až je někde potkám. No a vy ostatní se koukejte více kolem sebe, protože je dost dobré muziky bez „velkých“ jmen. Tak neblbněte a občas přijďte podpořit i kapelu, kterou nemusíte úplně znát a to se netýká jen SOUL MASSACRE…a pokud se vám to nelíbí, tak mě klidně…víte co.
Vydavatelství: Pařát Magazine
Producent: Martin Roženek/Yabback/Soul Massacre
Mix: GM Studio
Mastering: GM Studio
Album art: Jaromír "Deather" Bezruč
01 Traitor 4:09
02 New World 3:21
03 Desires Of The Undead 4:42
04 Overture 4:35
05 Curse Of The Fire 4:16
06 Purgatory System 2:37
07 Twisted Mind 4:43
08 And Then It Was All Over 4:12
09 Rites Of The Sick 3:21
10 Calamity Song 3:32
Objednat zde: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Pro Rockpalace Rudolf Schweser
