Dostalo se mi do ruky 2x CD moravské kapely Alergie. Tak jako vždy jsem nejdříve o nich sháněl info, ale na Bandzone jsem nic nenašel. Už to mi připadalo divné. Že by kapela nepotřebovala o sobě dávat vědět? Tak jsem pátral dál. Pak jsem našel jejich webové stránky, ale ty mi také moc nepomohly, o historii kapely jsem se nic nedozvěděl.

Jsou to pohodové písničky, o lásce, o holkách a podle mě dost líbivé a zábavné. Dost zajímavá barva hlasu zpěváka, která se mění a v různých polohách zní odlišně. V jedné skladbě mi dokonce připomíná jednoho známého písničkáře, taky z Moravy.
Jen mě líbej, do očí se lásko podívej – krásnej slaďák (lidově řečeno…oplodňovák) obohacený hostujícím ženským hlasem. Marný sliby - klasická rocková balada. Neidifikovatelný (těžké slovo) –začátek jak Holubí dům….proč ne, když se zpívá…kam asi letí ptáci. Chemik - opět ta zvláštní změna barvy hlasu, zjišťuji že je to moc zajímavá změna. Zatím to nejlepší z celé placky. Závěrečná píseň Alergie je krásně zamilovaný song

Shrnuto, podtrženo…toto CD bych si pustil při romatickém večeru s dámou svého srdce a tuším že by byl úspěch zajištěn.
ALERG!E – moje druhé já

Členové skupiny:
Míra - drums
Daniel - bass
Michal - guitars
Mirek - guitars
Maco - vocal
Tak jsem aspoň našel že jsou z Valašského Meziříčí

Na úvod pozitivně – Divoká svině, ale v poho…je to jen o lesním zvířeti ….ha ha ha, Všechno je na prodej – písnička dnešní reality, okořeňěná silným sarkasmem
Už na předchozí placce jsem si všiml v textech skoro 100% rýmů, zřejmě velmi dobrý textař….STS Chvojkovice Brod, zřejmě slušný oddíl… zejména ve skladbě „Nenormálně normální“ - nekonečné mejdany a orgasmy pod hvězdami
Harley Davidson – motorkářský song, tak nějak v hymnickém podání,s chytlavým a vše říkajícím refrénem. Ač nejsem motorkář, tak tohle se mi líbí asi nejvíc. Vždycky jsem obdivoval lidi, kteří jsou spolknutý tohle vášní k motorkám. Vysoký řidítka, krásný bublající zvuk motorky, krásnou holku za zády a jedééém, svobodní a nespoutaní
Já a moje druhé já – titulní skladba téměř v půlce fošny. Já byl jí dal asi na začátek, ale to není moje věc, určitě je v tom nějaký záměr.
Já ti odpustil – klasický téma rozchodů a odpouštění.
Teď mě napadlo,že dost songů začíná zpěvem, to asi svědčí o dominantě zpěváka, skladatele a textaře. Ale třeba se mýlím.
Ale můžu říci, že obě placky mě zaujaly v mnoha směrech, ale na první poslech mě upoutal hlavně zpěv, melodie a texty. To se u každého CD nedá říct. Dost to svědčí o tom, co říkám často – vyplatí se rozhodnou už v počátcích pro české texty a vlastní tvorbu. Vím, že ta cesta je trnitá a klikatá a jsou na ní spousty balvanů a překážek…ale stojí to za to vytrvat.

Pro Rockpalace Martin Hruška

Je k nepřehlédnutí, jeho FB profil zdobí fotky snad s každým významnějším muzikantem naší rockové scény. Dá se říci, že nechybí na žádném festu napříč naší republikou, ani na žádném významném koncertě. Asi je to nejznámější a nejmladší rocker u nás. Na FB ho najdete pod profilem Mates Dymo Dymytry, což je trošku zavádějící jméno...

Ahoj rockere, hned v úvodu se musím zeptat, jak si se k muzice dostal? Přece jen ve tvém věku je to víc než zajímavé a můžeš prozradit, kolik je ti let?
K muzice mě přivedl táta a vyrůstal jsem na Kabátech a pak jsem objevil Dymytry a byl na nich poprvé v Teplicích na Lázeňský a přesně dnes je 12let

Na FB máš profil jako Mates Dymo Dymytry – nemáš se jménem problémy? A jak jsi na něj přišel?
Dymytry je muzika co se mi líbí a tak proto Mates Dymo Dymytry a už to mám dlouho, jen se mi stal takový problém s tím prostředním jménem Dymo, ale snad už je to vyřešené.

Jak jde skloubit škola a rocková muzika?
Být vzdělaný a ve škole mít úspěchy je pro mne důležité, ale muzika mi dává sílu a je mým koníčkem, proto škola s muzikou jde skloubit poměrně dobře

To jsi ve své třídě jediný rocker, nebo vás je tam víc? 
Ve třídě jsem jediný rocker, ostatní mají jiné hudební styly, které mi nic neříkají i když se jim nestraním.

Co doma? Jak fandí tvému koníčku, máš podporu?
Co se týče rodičů, tak sami jsou rockeři jako já a můj první koncert byl v Teplicích na Stínadlech. Kabáti s Pepou Vojtkem.

Co vlastně posloucháš? Jaké kapely se ti líbí?
Poslouchám samozřejmě rockovou muziku a metal i když je víc druhů metalu. Jinak jmenovitě Dymytry ,Arakain a Traktor, Krucipusk, Limetal, Ingott…Z těch zahraničních to u mne vyhrává Powerwolf, Avantasia, Iron Maiden, Metallica i když i tady bych jich mohl vyjmenovat spoustu.

Které CD máš nejraději z poslední doby, které ti udělalo nejvíc radost?
Komunál - 25.ran bičem a Limetal, kteří jsou to vlastně exCitron, ale teď zní podstatně líp.

Na čem posloucháš muziku?
Muzika mi je blízká a když je kvalitní tak je jedno na čem hraje. Prakticky co je po ruce, počítač, CD, telefon.

Máš ještě jiné záliby mimo muziku? Co filmy, knížky, sport?
Pravidelně docházím do knihovny a jsem jejich věrným čtenářem, hraju florbal a filmy mě baví spíše dokumentární.

Chtěl by si hrát v nějaké kapele? Třeba v budoucnu?
Tak hrát v kapele je sen každého pořádného rockera a mít svou kapelu, na kterou lidi budou chodit a zpívat si texty, které něco lidem říkají, jo to by bylo skvělé… uvidíme

Sleduješ českou scénu, co tě na ní poslední dobou naštvalo a co naopak potěšilo?
Tak je to určitě kapela Citron a muzikanti kolem této kapely, zrovna to tak mohu říct i o kapele Kreyson o tom ale víc psát nechci, napsáno bylo už dost. Potěšil mě Limetal a jeho úžasnej koncert na The Legends RockFest letos v Hořicích, překvapil mě mile i Dan Krob s Kreyson Memorial, z rovna tak Ingott s Jurou Šperlem.

Je po prázdninách, určitě si se byl podívat na nějakém rockovém festu, které jsi letos navštívil?
The Legends RockFest v Hořicích, který jako každý rok který pořádá Zdeněk a Bobina Lhotovi a jde jim to rok od roku líp a festival má i své jméno a oni jsou super lidičky a je tam úžasná atmosféra

Který se ti líbil nejvíce a kam se za rok zase budeš chtít podívat?
Jak jsem říkal Legendy v Hořicích a za rok opět zamířím pod věž Samostatnosti, kde se festival koná a jinak by příští rok přišel vhod i Masters of Rock ve Vizovicích.

Všechny festivaly stihnout nemůžeš, podle čeho si je vybíráš?
Podle výběru kapel, které jsou právě na tom kterém festivalu a mně jsou blízké.

Jezdíš křížem krážem republikou, jak se dopravuješ na koncerty?
S mou rockovou kamarádkou a zároveň řidičkou Markétou, takže bohudík autem.

Jaký koncert se ti letos líbil nejvíc?
Limetal a zase Limetal, těším se na podzimní turné.

Utekl ti letos některý koncert, na který jsi chtěl jít?
Rammstein snad někdy příště, určitě bych je chtěl vidět

Co tě čeká za koncerty v nejbližší době?
9.září v Jirkově Anacreon, Visací Zámek a hned v ten den přesun do Mostu na Dymytry, bude to náročné.

Máš svůj vysněný koncert? Který by to měl být?
Rammstein a určitě Powerwolf.

A co příští prázdniny, už máš jasno, kde chybět nebudeš?
V Hořicích, mám tam spoustu rockových přátel i muzikantů, moc se tam těším.

Jak jsem se zmínil, na tvém profilu je plejáda muzikantů, kterých muzikantů si vážíš?
Jura Šperl, Dan Krob, Honza Toužimský, Martin Kapek, Filip Litera z Komunálu, jejich samozřejmě více a byl by to dlouhý seznam vypsat všechny.

Jak se ti daří odchytit takové hudební ikony, jako jsou třeba kluci z Kabátu a konečně i ostatní?
Někdy se s nima setkám v backstage a někdy je i potkám v rámci festivalu mezi lidmi, tak když to jde poprosím o společnou fotografii.

Je ještě muzikant, s kterým ti fotka chybí a chtěl by si jí?
Tak těch pár je, ale jsem rád, když potkám jakéhokoliv muzikanta a můžu s ním prohodit slovo, je to pro mne náboj a když vyjde i fotka, mám milou vzpomínku na to setkání.

Dostal jsi nabídku stát se součástí Rockpalace. Co ty na to??
Bylo mi to nabídnuto a nebráním se tomu, je to pro mne něco novýho a hlavně možnost psát o muzice která mě baví je skvělé.

Co vzkážeš všem rockerům?
Aby byla muzika vždy jen ta, co nás baví, aby v ní neřešily nejmenované kauzy, které pak celej ten náš rockovej skvost kazí…

Motto: "Dnes se stane nemyslitelné - spojí se dva gulášové týmy Orlová a Karviná a vyráží do Horní Suché vařit společně...válečná sekera na chviličku zakopána, držte palce ... " Ruda Schweser

Že nejen muzikou je rocker živ, je vidět na našem Rudovi, nejen že moderuje akce, ale již x-tý ročník se pouští do soutěže ve vaření guláše a je v tom dobrej! S napětím a zájmem jsem sledoval Rudovo letošní zdárné vítězné gulášové klání, ve kterém získal i „nějaký“ ten vavřín! Tak jsem ho poprosil o následující „stať“. I když fotografie dávají výpověď o akci i bez písmenek. 

Guláš je fenomén, co si budeme vykládat. Je to něco co lidi spojuje, je to něco, co má skoro každý rád a krásné na něm je, že může pokaždé chutnat jinak. Čili by se dalo říct, že svou povahou připomíná člověka – někdy je ostrý, někdy je nasládlý, někdy jemný, jindy zase hrubý atd. Může být ale skoro vždy dobrý – to je to kouzlo, že může být stokrát jiný a pokaždé může chutnat. Samozřejmě se dá také zkazit, ale to se týká jen těch, co do toho nedají srdce. Vaření guláše je spíše výsadou mužů a proč to tak je?? Domnívám se, že muži si s ním umí více vyhrát, více se mu věnují, jsou trpěliví a člověk by řekl, že to je vlastně rituál a svým způsobem to je také kouzlení – něco jako sex se ženou /s kým také jiným, že/. My muži bereme vaření guláše nesmírně vážně a zpravidla z této činnosti ženy zásadně vylučujeme jako velmi rušivý a amatérský element, který je schopen veškeré naše snažení zničit. Ano jsme schopni oželet i vlastní kuchařský orgasmus pro potěšení a zážitek strávníků. K vaření guláše je potřeba drsnou povahu a tady bych řekl, že rockeři jsou k tomuto přímo stvoření a tady bych také viděl tu paralelu, proč je tento článek na muzikantském poli a potažmo na Rockpalace.cz  Chápejte, jedině drsná rozevlátá duše rockera s umě skrývanou jemností může vytvořit takovou krmi – veledílo, symfonii chutí, jídlo hodné samotného boha Dia. Ano ten rocker, který před lidmi plive krev, deformuje mimiku ve snaze napodobit často samotného ďábla, ten co drsně drtí kytaru či jiný nástroj, ten co se pokládá za nejdrsnějšího z nejdrsnějších. Ano jedině ten je schopen vyvážit ingredience guláše jako akordy nejlepší své skladby – dokonalá harmonie chutí, kuchařská báseň. Ani nevím, proč si to takto myslím. Možná je to zkušenost, přece jen znám spoustu rockerů, co umí vařit guláš a s některými jsem se i utkal. Tím ovšem netvrdím, že ho ti ostatní neumí. Ale přece jen – jedině rocker je jaksi předurčen k tomuto náročnému dílu. Dále nesmíme zapomenout, že vaření guláše je poměrně zdlouhavý proces často provázený popíjením tvrdého alkoholu a zde si zase troufám tvrdit, že rockeři jsou dost slušně trénovaní na to, aby tento nápor zvládli a aby své dílo vůbec dokončili. I když už nemohou mluvit, přesto tak nějak neomylně sází ingredience do bublajícího kotle s přesností atomových hodin a nikdy se nespletou, i když jsou už pro okolí zdánlivě ztracení v alkoholickém delíriu. Na závěr bych snad mohl vše shrnout, že prostě guláš je jednou z těch věcí, které k rockerovi patří. Patří k sobě jako k politikům lži, jako Julie patří k Romeovi, jako Orlová ke Karviné, jako Banga k „odvaze“. Guláš lidi spojuje a já bych touto cestou rád poděkoval Maďarům – naším jižním sousedům za tento vynález, který u nás zcela zdomácněl a stal se nedílnou součástí naší kuchyně a rockových festivalů a i jiných kulturních podujetí. Bože, žehnej guláši a já se budu těšit na ten váš, věřím, že bude skvělý. Tak a teď mě klidně zabijte…

Pro Rockpalace Ruda Schweser

Velice příjemná akce, kterou bohužel poškádlilo počasí. Sice při muzice přímo nepršelo, ale bylo morko a hlavně studeno. Když jsme odjížděli, tak nám to ukazovalo pouhých deset stupňů. Kapely hrály pro hrstku diváků jak o život. Jejich výkon musím pochválit. Tyhle kluci a holky to prostě hrají od srdce, nejde o žádnou pózu ani přetvářku. Poctivý heavy metal žije! A tleskám pořadatelům z motoklubu Jestřábí jezdci, že vše zvládali s úsměvem. Myslím, že se do Radvanic rádi vrátíme. Ještě se zmíním o útrapách řidiče cestou do Radvanic. Ondra Marek prohlásil, že tak úzký cesty by Roxor viděl nejradši dvakrát. Měl pravdu! Cesty na hranici okresu Trutnov jsou příšerný! My jsme navíc bloudili doslova za hranicemi našeho okresu. Nebyl jsem v Radvanicích poprvé, ale cestu jsem si prostě nepamatoval. Dopravní značení od Jívky veškeré žádné. Nakonec jsme to našli snad jen díky instinktu, protože cesta, kterou jsme původně jeli není ani v automapě.

Pro Rockpalace Honza Holý