Hudební vzpomínky č. 70. Dáme si něco čerstvějšího a také úplně jiný žánr než minule. Clawfinger, švédská metalová partička. Už ani nevím, kdy a kde jsem na ně natrefil, ale jejich debutové album Deaf Dumb Blind (1993) bylo pro všechny fanoušky metalu velkým, a dá se říci, že i příjemným, překvapením. Jejich texty jsou výrazně antirasistické, což jim u určité části posluchačů také zřejmě pomohlo. Hrají sice dál, ale už jim nějak došla pára, klukům jedněm švédským. Dáme si věc, která se mi od nich líbí nejvíc – Nigger

Clawfinger – Nigger

Hudební vzpomínky č. 69. Koho zvolit při takovém magickém číslu? Waldemar Matuška, ročník 1932. Jeden z nejoblíbenějších českých a československých zpěváků 60. a 70. let. Vzpomínám, že už jako malý kluk jsem pilně poslouchal jeho písničky. Líbil se mi i ve filmech a zábavných scénkách. Byl to prostě takový šoumen, který se těžko bude nahrazovat. Jeho píseň k seriálu Chalupáři (po jeho emigraci do USA v roce 1986 ze seriálu odstraněna) mi zní dodnes v uších. V 60. letech zpíval také v legendárním Semaforu. Byl 3x ženatý, jeho poslední manželkou byla Olga Blechová. Byl také prvním vítězem Zlatého slavíka (1962), celkem ho vyhrál 2x. V emigraci hrál hodně krajanům, po revoluci se vracel už jen na kratší koncertní zastávky. Škoda. Umírá v roce 2009, jeho pohřeb v Čechách byl velkolepou smuteční tryznou za geniálního zpěváka, ale hlavně dobrého člověka. Je neskutečně obtížné vybrat ze záplavy jeho kvalitních a krásných písní jen jednu píseň. Nakonec to vyhrává Tereza...

W. Matuška – Tereza

Hudební vzpomínky č. 68. Znovu spoléhám na vaši shovívavost. Teď šáhnu trochu hlouběji do minulosti, Karel Hála. Jak sám sebe nazýval "přírodní skinhead". Zpěvák od Pána Boha, tam snad není ani jeden malilinko falešně zazpívaný tón, perfektní frázování. Kam se na něj dnešní hvězdičky jen hrabou. Pamatuji si, že ho moji rodiče, a hlavně táta, měli moc rádi. Já jsem ho zase až tak nežral, ale jak je člověk starší, tak tam najednou tu neskutečnou kvalitu slyší. Hála, ročník 1933, byl trochu ve stínu dalších tehdejších hvězd jako Gott, Simonová + Chladil, Zagorová a další, to však u mne jeho postavení jako geniálního swingového zpěváka vůbec nesnižuje. Právě naopak. Pokud by to někoho zaujalo, byl bych moc rád. Karel, silný kuřák, umírá v roce 2008. Zkuste si pustit i další jeho písně…

K. Hála – Lodí bílou

Hudební vzpomínky č. 67. Suzi Quatro. Ve čtvrté třídě k nám do třídy přišel Kája G. z vedlejší vesnice a okamžitě rozpoutal hudební masáž jménem Suzi Quatro. My na to koukali jako zjara, ale Kája to znal. Malinká, temperamentní a živá baskytaristka, ročník 1950, vlastním jménem Susan Kay Quatrocchio (je to fakt dlouhý). Od té doby si to jméno pamatuji. Jsou to všechno trochu limonády, vzpomeňme třeba duet s Chrisem Normanem Stumblin´ In, ale byla to pohodová a hezká hudba. Suzi přelezla dávno šedesátku, ale v mém srdci a duši je to pořád malinká čertice s melodickým rockem (až hardrockem). Dáme Can The Can, stará, ale dobrá píseň, i Suzi...

S. Quatro – Can The Can