Většina z nás vnímá koncert z pohledu člověka, který vejde do haly, sálu, či na parket a tam je nějaké pódium či scéna, pár pořadatelů a několik lidí u mixpultu.(Pokud jste nepřišli první, tak i spousta lidí kolem.)
Aby to tak bylo, musí někdy několik desítek lidí udělat svou práci včas a ti pak vnímají koncert ze svého pohledu. Jeden takový pohled přiblížil v rozhovoru Petr Klér, manažer a majitel Umělecké agentury

Jako manažer ses nenarodil... :) Můžeš prosím tě popsat, co tě k vlastní agentuře přivedlo a jak se to rozjíždělo?
Bylo to prosté. Již někdy v roce 1986 jsem měl kapelu, o kterou jsem se staral. Pak v roce 1989 přišla kapela Brix a tam jsem se začal starat tak nějak automaticky o všechno, protože nikdo jiný organizačně zdatný na blízku nebyl.

Proč vlastní agentura, proč ne třeba práce v zavedené agentuře nebo třeba u některého vydavatelství?
Od začátku jsem manažerskou práci dělal poctivě, bez podvodů a s důrazem na přesnost a kvalitu odvedené práce. To se mi už v roce 1992 začalo vyplácet a začaly chodit nabídky od kapel se slavnými jmény. Ze začátku třeba jen sestavit turné o patnácti zastávkách. Pak už to byly projekty celoroční. Po roce 2000 už jsem přesáhl hranice a začal do republiky dovážet zahraniční kapely, což mi zůstalo dodnes. Být u někoho zaměstnaný se mi nechtělo. Měl jsem svou představu, jak pracovat. Poslouchat příkazy „šéfa“, s kterými nesouhlasím a přesto bych je musel plnit, nebylo nic pro mě. Vyplatilo se.

Pohybuješ se v různém prostředí, od firemních akcí po open air koncerty zahraničních kapel. Můžeš je porovnat? Musíš Ty sám něco na typově odlišných akcích dělat úplně jinak nebo funguje podobný mustr na jakýkoliv typ akce?
Univerzální mustr neexistuje. Každá akce má svá specifika. Firemní akce sestavuji dle zadání klienta. Produkce zahraničních kapel je dána požadavky, které přijdou od samotných kapel. Technika, letenky, ubytování, scéna, cattering, atd… Zahraniční produkce je mi bližší, protože co se dohodne, to platí a vše vyšlapuje na minuty, což mi je strašně blízké. Mám rád organizační řád a vždy se mi to vyplatilo. Svědčí o tom chvála ze zahraničí a nově přicházející práce. Oni to mají rádi také. U nás v Čechách je všechno do poslední chvíle „na vodě“, přestože je vše uvedeno ve smlouvě. Pak se začne akce sypat a to mě znervózňuje. Musí to šlapat, jako dobře namazaný stroj.

Setkal ses s tím, že sis sám říkal něco ve smyslu."Jak tohle dopadne? Co teď s tím?? " Jak to dopadlo?
Teď přemýšlím, jestli něco u velkých akcí, myšleno pro tisíce diváků, něco takového bylo. Ťukám na dřevo, ale myslím, že ne. Samozřejmě se vždy lehce chvěji, jestli letadlo s kapelou přiletí tak jak má, jestli technika a personál vše připravil dle instrukcí…

Stalo se, že ses musel rozhodovat mezi zrušením akce/koncertu na poslední chvíli a jeho odstartováním s tím, že víš, že něco je špatně??
Ne. Ne, to se mi nestalo. Vždy jsem vše dotáhl do zdárného konce.

Jak se to pak řeší?? Místo u baru asi řešení nebude...
Napadá mě jedině, že by se mohla dostavit náhlá zdravotní indispozice umělce. To bych pak koncert asi nespustil. U baru se vyřeší mnohé, ale takto závažné situace asi ne. Pak se nabízí několik možností. Vracet vstupné nebo přeložit koncert na jiný termín. U zahraničních kapel se mi to nestalo nikdy. U našich většinou ze zdravotních důvodů hledáme jiné datum koncertu.

Vozíš sem legendy jako Smokie, Slade… jaký máš vztah k těmto jménům??
Velmi kladný, jsou to jména a legendy, které jsme v mládí obdivoval a poslouchal a ikdy by mě nenapadlo, že je za pár let budu zastupovat a sedět třeba se Smokie u jednoho stolu.

Pracuješ s lidmi a kapelami jako Turbo, Tublatanka, Leona Machálková, ale taky Slade, Nazareth, Suzi Quatro... Měníš svůj přístup vůči každému z nich nebo i oni respektují Tvá rozhodnutí a můžeš si tzv. "jet po svém"?
Přesně tak. Je to o důvěře. Oni si mě jako manažera vybrali z nějakého důvodu. Pravděpodobně proto, že jsem svoji práci odváděl poctivě. Jedu tedy po svém.

Jak vůbec vznikla spolupráce třeba právě se Smokie,je to veliké jméno i ve světě.
Spolupráce se Smokie vznikla na základě doporučení od skotských Nazareth. Okolo roku 2000 jsem pro ně dělal větší turné, které se povedlo. Všude plné haly, organizačně vše šlapalo jak mělo. Někde v Anglii se Smokie zmínili,před Nazareth, že hledají někoho schopného pro koncerty ve Východní Evropě. Nazareth doporučili mne a mojí agenturu, no a to se pak otočilo i v případě Slade nebo Suzi Quatro.

Mají tyto celebrity nějaké speciální požadavky ohledně servisu tady u nás?
Nemívají, jen mívají větší catering a kladou velký důraz na techniku. Vše je podloženo ale smluvně a mnoho měsíců dopředu ja jasné, kdo má jaké požadavky a tím pádem se dá vše nachystat a dodržet smlouvy. Pokud dostanou vše, co dostat mají jsou v naprosté pohodě.

Smokie, Slade, Quatro, Nazareth, jak spolu vycházíte mimo scénu? Vím, že Smokie už děláš pár let, dá se říci, že je mezi vámi přátelství, nebo si tato jména ponechávají rezervovaný odstup?
Přátelství je silné slovo, ale víme o sobě, píšeme si jak emaily tak sms. Máme na sebe přímé telefony a někteří mě zvou do svých sídel na dovolenou, každopádně ještě jsem to nevyužil.

Stále se budu točit okolo Smokie, Slade…. Tato jména byla zvyklá na ohromné naplněné mamutí haly, jak se jim koncertuje tady v Čechách? Přece jen sem přišly z jiného světa?
Myslím, že se jim zde koncertuje velmi dobře. Jejich první koncerty v Čechách a na Slovensku bežně navštěvovalo 6000 – 7000 lidí. I dnes se to stále pohybuje okolo 3000 osob. A podmínky tu mají stejné jako v Londýně nebo Hong Kongu.

Je kapela, kterou by jsi chtěl tady v Čechách „udělat“? Existuje nějaký tajný sen??
Tak sen snad ani nemám, jasně že sleduju nové nadějné kapely a sleduju hudební trend, abych byl v obraze, ale žádný konkrétní objekt nemám.

Co je pro tebe rozhodující před začátkem spolupráce? Chceš ty lidi nejdřív nějaký čas znát osobně nebo třeba jen finanční potenciál? S kým, nemyslím konkrétní jméno, ale třeba povahově, bys nepracoval, protože ani případný zisk "za ty nervy" nestojí?
Nejdřív se zamýšlím nad tím, jestli je daný umělec či program prodejný, jestli má kupní sílu. Pak přichází na řadu zvážení té osobní roviny. Pokud je ten umělec povahově závadový, tak u mě šanci nemá.

Aktivní jsi - pokud vím - u nás a na Slovensku... Co další expanze??
Je to otázka nabídky. Pokud by třeba přišla nabídka vyvážet naši hudbu do jiných států, tak se tomu vůbec nebráním.

Má agentura nějaký web, kde se lidé mohou dočíst o kapelách které zastupuješ?
Ano, veškeré informace o mých aktivitách, akcích lidé najdou na WWW.PETRKLER.CZ

Co poslouchá Petr Klér a jak relaxuje?
Rád poslouchám ticho. Za 30 let muziky je to balzám na nervy. Pokud něco poslouchám, tak vše napříč hudebním spektrem a zaručený relax je pro mne příroda a cestování do hezkých míst, kdy člověk může všechno hodit za hlavu.

Chceš sdělit něco, na co jsem se nezeptal a dá se zveřejnit?
Ne.

Tak děkuji za Tvůj čas a přeji hodně příštích úspěchů..
http://petrkler.cz/

S Petrem Klérem pro Rockpalace Petr Kohoutek

Tak jsem si dovolil malý report z nejmenovaného klubu, kde jsme měli tu čest jednou hrát. Hned po příjezdu nás přivítala "manažerka", která již byla lehce „načnutá“, ale vyloudila cosi jako úsměv a to nás mylně uklidnilo – zdálo se tedy, že vše bude probíhat tak jak má. Nikde nikdo a my první a tak jsme si dali pivo a čekali co se bude dít. Posléze se ukázalo, že aparatura jakási je, ale nejsou mikrofony a kábly. Tak jsme dodali dva mikrofony naše a zvolali „sláva“ - nazvučila se jedna kytara a kopák :). Čekalo se na nějakého Lojzu, který měl vše zachránit. Mezitím tam poletovalo něco, co si říkalo pomocný zvukař a se slovy, že tuto aparaturu vůbec nezná, stále něco dělal - problém byl v tom, že to postrádalo smysluplnost a jakýkoliv koncept. My stále pili pivo a nevycházeli jsme z údivu. "Manažerka" již dostoupila vrcholu svého alkoholického opojení a také dorazila druhá kapela, která se rovněž nestačila divit - tak už jsme byly dvě kapely, co se divily. Lojza – hlavní zvukař nakonec dorazil a čas ukazoval, že už jsme měli půl hodiny hrát. Aparát stále nešlo nijak nakopnout a neustále se něco hledalo...

Lidé se odkudsi pomalu začli rojit a očekávali to, na co přišli - koncert. Nakonec jsme si řekli, že to serem a že to odehrajeme i na to torzo, které bylo k dispozici, zapnula se diskokoule s diskoprasátky, diskosvětla a chybělo jen, aby se objevil Travolta. Ale my se tedy do toho stejně opřeli a na Travoltu nečekali. Několikrát během hraní jsem chtěl vypnout kytaru a jít dát zhovadilému zvukaři facku, ale Lojza byl postarší pán, který byl tak zmatený, že už by další trest nesnesl, tak jsem po něm jen mrskal těžko definovatelnými pohledy. Koncert jsme pojali jako veselé laškování s publikem o počtu cca šesti lidí a já a naše zpěvačka jsme měli v tu ránu každý jednoho fanouška - myslím, že ta moje fanynka mi dokonce vrazila během hraní jazyk do krku - říkal jsem si “no co - Show must go on „ tak jsem jí teda nechal ať mi ty mandle zkontroluje...posléze se odpotácela zpět mezi šestičlenné publikum a významně po mě pomrkávala s výrazem něco jako „To jsi ještě určitě nezažil“ a měla pravdu, ale měl jsem pocit, že nemůže tak nějak zaostřit, tak si nejsem úplně jistý, zda to pomrkávání bylo skutečně na mne.....

Myslím, že mezi námi nakonec stejně něco bylo ...slina, elastická a asi půl metrů dlouhá, než povolila a přerušila mezi námi to významné „cosi“:). Koncert jsme statečně dohráli s vědomím, že toto už nikdy nezažijeme dobrovolně a poděkovali jsme všem šesti lidem, které bych možná mohl i vyjmenovat, ale tím nechci zdržovat. Pak nastoupila druhá kapela. Zpěvák hned ze startu poděkoval vlastní manažerce za pěkně posraný koncert a nám nezbývalo než souhlasit, protože ano – jednalo se o výše zmíněnou osobu. Kluci dohráli a my upalovali domů - teda do našeho klubu, kde jsme ten hnus s naší zpěvačkou ještě spláchli nějakým tím rumem a pivem. Myslím, že už svítalo, když jsme opouštěli klub. Venku krásně a nám už vše bylo zase jedno. Další koncert za námi. Poučení?? To si udělejte sami...

Máte podobné zkušenosti?? Napište nám je do naší diskuze

Metalové dračice z Brna hlásí návrat na rocková pódia. A jako takový předkrm kapela vydala v roce 2015 remasterovanou verzi svého dosud jediného alba z roku 1991. Je to vlastně poprvé, co se LORETTA objevuje na CD. Původní deska totiž vyšla pouze na LP a MC. Jako první nahrávku kapely lze označit píseň Zlost, která se objevila na sampleru Detonation v roce 1990. Ten vyšel pouze na vinylu, za který dnes platí sběratelé nemalé částky.

Členkami kapely LORETTA v roce 1991 byly Daria Hrubá – kytara, zpěv, Pavla „Múza“ Musilová – kytara, klávesy, sbory, Yvona Pešková – kytara, sbory, Martina Ponocná – basa, sbory, Monika Pellová – bicí. A kdyby to někdo nevěděl, tak na desce LORETTY zpívají i dva, tehdy vycházející hvězdy, a dnešní superhvězdy. Ano, vokály do dvou písní („Stíny v ulicích“ a „Prokletí hříchů“) nazpíval Pepa Vojtek (KABÁT) a duet „Prokletí hříchů“ zdobí hlas Kamila Střihavky. Pro úplnost doplním, že na desce zpíval i recitoval Emil Kopřiva, člen legendárních brněnských rockových kapel Synkopy a Futurum.

Pikantérií osudu je, že kapela působí téměř ve stejném složení jako před lety. Tři z původních pěti a dnešních čtyř členek kapely působí v kapele i dnes. Měl jsem kdysi na zdi plakát LORETTY z časopisu Melodie, takže mám holky furt v oku. Jsou to furt dračice, kterým věk rozhodně neuškodil. Podoba tam prostě je. LORETTA na začátku roku 2017 jsou Daria Hrubá, Pavla „Múza“ Horňáková, Monika Pellová a Jana Staňková – basa a sbor.

Pojďme ale k vlastní desce, kterou zdobí parádní rozkládací obal nevídaných rozměrů. Součástí jsou fotky i všechny texty. O vydání reedice se zasloužil Lubor Kolařík a jeho firma Acheron records a ten na cédéčku opravdu nešetřil. O zvukovou úpravu nahrávky a mastering se postaral Magnus Andersson, kterého budou ortodoxní blackmetalisté znát z kapely MARDUK! A právě zvuk reedice mě doslova přikoval k židli. Nahrávka zní neuvěřitelně svěže, i po 25 letech je to pěkný nářez.

Před léty byly největšími hity klipovka „Hrobník“ a pěkně rychlá jízda „Svědomí v nás“. Myslím, že to stále platí. Jenže peckou jsou i další staré věci. Je v tom určitě kus nostalgie. Mně opravdu běhá mráz po zádech, když to slyším. A tenhle pocit mám jen při poslechu muziky, která se mi líbí a dostává mě do stavu euforie. To je případ LORETTY.

Aktuální disk obsahuje tři bonusy. Současný manažer kapely Jirka Regent totiž v roce 1993 oslovil holky s nabídkou napsat muziku k jeho filmu Rudé komando. Vznikly tak písně označené jako „Rudé komando I a II“. Jako poslední bonus je zde zveřejněna původní verze songu „Zlost“ ze zmíněného sampleru Detonation. Zlost se totiž objevila i na debutním LP LORETTY. Bonusová varianta je taková „dřevitější“, prostě v roce 1990 hrály holky ještě trošku jinak než o rok později.

Bylo by fajn, kdyby všechny reedice starých nahrávek dopadly takto. Jenom takhle to má totiž smysl.

LORETTU můžete vidět na MDŽ (8.3.2017) v pražském klubu Vagon, kde se uskuteční další zastávka putovního festivalu „Babskej rockfest“. Mimo ní zde můžete zhlédnout sólový blok frontwoman donu Michellé ostravské kapely KAPRIOLA a další babskou formaci K2 z Hradce Králové.

Jan Holý

Poprvé jsem na ně narazil, když jsme s Fatou Morganou vystupovali na Hellfestu ve Volyni. Fata používala ke své divoké show rakve, ohňostroje, mlhu, pyrotechiku...po vystoupení za námi přiběhli dva hoši a nadšeně děkovali za úžasnou podívanou. Zmínili se, že u „nich“ hraje podobná skupina s podobnou show a jmenuje se Komunální odpad. Nikdy jsem do té doby o kapele neslyšel, ale když jsem jel přes Ostroměř do Krkonoš a potkával plakáty, které zvaly na vystoupení kapely do Lázní Bělohrad, tak jsem neváhal a vytočil číslo a domluvil si rozhovor. Následující den jsem se jel podívat na vystoupení. Již víc jak 800 lidí na místě mi vyrazilo dech (to už se návštěvnost za zábavách počítaly do stovky hlav) a kapela sama mě posadila na zadek. Ne svým umem, ale nadšením a úžasnou energií, která z ní přímo stříkala a lidi? Ty se neuvěřitelně bavili!! Tak vznikla moje velká láska s názvem Komunální odpad. Kapela ustála všechny krize, které šly okolo ní. Fanouškové ji milují, odborníci se diví...Dnes je to kapela snad s nejširší a nejvěrnější fanouškovskou základnou co znám. Cestu Komunálu sleduju poměrně důkladně od CD Klon. Konečně pár let jsme šli společnou cestou. Tehdy jsem také do Šumavské Pětky rockrádia Šumava přinesl skladbu Talisman, která byla po 50 týdnů v čele hitparády! Stejně tak pánové byli několikrát mými hosty na regionálním vysílání Prima TV a hosté Rockpaláce v rockrádiu Šumava. Jsem rád, že tady tahle kapela je a baví lidi a když kolega Martin Fejfar oznámil, že dělá rozhovor s frontmanem Lubošem Suchánkem, na rozhovor jsem se těšil, a zde ho máte.

Máte 25.rok existence kapely, co od vás mohou fanouškové očekávat?
Naivně jsme se domnívali, že si na začátku roku odpočineme od hudby a zároveň i od celoročních neřestí s koncertováním spojených. Bohužel z důvodu práce na nové desce tomu bylo spíše naopak. Inspirace nepřichází sama od sebe, je nutné ji "pomoct ". 1.dubna se ukáže, jak byla inspirace úspěšná. My jsme absolutně nic nepodcenili. Kromě nové desky nás čeká klasický kapelnický rok - koncerty, festivaly, různé slavnosti, motosrazy a to všechno vyvrcholí podzimním dvou a půl měsíčním turné s kapelou Dymytry.

Takže vy chystáte novou desku? Kde a jak vznikala? Jde o dílo jednotlivců, nebo je to práce kolektivu? A konečně v jakém složeni jste desku nahrávali?
Materiál na novou desku vznikal dvěma odlišnými způsoby. Jednak Filip s Bártem komponovali doma sami v ústraní, druhá cesta byla mnohem náročnější a probíhala v Bártově doupěti za vydatné podpory nejrůznějších nápojů. Na nahrávání se pak podílela prakticky celá kapela. Největší podíl má ale ovšem na práci ve studiu Filip a to včetně kytarových partů.

Vy máte v roce 2016 za sebou poměrně velkou koncertní činnost. Kdy jste našli čas na nové skladby?
My ho nenašli, měli jsme zamluvený termín ve studio, a tak byla nutnost něco začít tvořit a chystat.

Textově je to, předpokládám, zase dílo Luboše, kde čerpal inspiraci k textům?
Luba je v podstatě houba. Celoročně nasává příběhy lidí v okolí a pak jako psycholog-amatér přenáší tyto příběhy do textu.

Kolik skladeb můžeme čekat? Můžeš je nám několika slovy přiblížit?
Z jedenácti pecek bude opět jeden "cover" od osobnosti, které si vážíme. Tentokrát jsme oslovili Tomáše kluse. Velmi si vážíme toho, že nám po Radůze a Jarkovi Nohavicovi dal i on tuto možnost. Jinak deska bude v podstatě klasický Komunál - melodická hudba s emotivně silnými příběhy, jak už si od Luboše fanouškové zvykli.

Můžeme opět očekávat na novém CD zajímavé hosty jako v minulosti? Třeba Viktora Dyka, Láďu Šafránka, Big Bosse nebo Protheuse?
Protože letos vydáváme nové CD jako dvoucédéčko a druhá placka bude složena pouze z hostů, nebylo třeba naší řadovou desku obohacovat o dalšího hosta.

Jak jste vybírali název svého nového alba?
Bylo to jednoduché, minulé CD se původně mělo jmenovat 40 ran bičem, nakonec zvítězil název Vlci v nás, podle titulní skladby. Protože nás ale rány bičem provázejí prakticky každé víkendové ráno, rozhodli jsme se k nápadu vrátit a číslovka 25 znamená počet let, kdy jsme ochotni dobrovolně podstupovat tento ranní očistný rituál.

Už víte, jak bude vypadat obal?
Na dvou posledních deskách byla naše vypracovaná těla a sličné tváře. Jak zrajeme a moudříme, tak jsme v současnosti již schopni sebereflexe a pokorně se vracíme k malovaným obrázkům. Takže tam bude náš Edík a bič.

Kdy nové album vyjde?
Křest desky máme 1. dubna v Chlumci nad Cidlinou a tímto I všechny fanoušky zveme!!

Chystáte k vašemu 25. výročí nějaký speciální koncerty? Pokud ano, Kdy a kde proběhnou?
I když můžeme v podstatě říci, že speciální akce bude celý letošní rok, protože si chceme výročí opravdu užít a navíc, neděláme rozdíl mezi hraním pro sto anebo pro tisíc lidí, dubnový křest v Chlumci bude takovým vyvrcholením a uzavřením dalších let života kapely.

Jaké to je uvědomit si, že hrajete už 25 let?
Většina členů je s kapelou déle než s právoplatnými manželkami a to je neskutečně dlouhá doba. Je za námi opravdu kus cesty. Ubylo vlásků a rychlejších pohybů, zato přibylo vrásek a kilíček. Vyprávění o ženách vystřídaly výměny receptů a zkušenosti s výběrem prášku na ten či onen problém. Ale když se začne hrát, je to ve dvaačtyřiceti stejné jako v sedmnácti.

Když jste před dvaceti lety začínali jako Ekzém z komunálního odpadu, mysleli jste, že to dotáhnete až tak daleko?
Tenkrát byl největší úkol dohrát písničku do konce, přidat jeden akord navíc a ukrást babičce staré rádio, aby bylo přes co hrát. Takhle jsme vůbec nepřemýšleli a v konečném součtu je malej zázrak, že s tím co umíme ještě žijeme, hrajeme a s pokorou říkám - jsme tam, kde jsme.

Dá se říci, že jste procestovali celou republiku. Kde se vám hraje nejlíp, je to rodný Chlumec?
Dobýt Chlumec byl náš zásadní úkol do našich dvaceti let. Dnes máme tolik fandů po republice, že domov je tam, kde máme přátele a tak to může být kdekoliv. Nejkrásnější na téhle kapele je, když se po čase vracíme na nějaké místo a lidé pod námi stojí zase. To je největší síla Komunálu – naši fanouškové.

Je nějaké místo, nebo festival, kde byste si chtěli ještě zahrát?
Každá kapela touží po velkých festivalech a podiích. Já ale miluju malej klub, kde mezi lidma a kapelou nejsou osmimetrové zábrany, po stěnách tečou kapky potu a my jsme toho všeho součástí. Takže nejde o to kde, ale více pro koho.

Prý letos chystáte opět úspěšný koncert na parníku. Je to pravda?
Ano, parník byla nová a překvapivě krásná zkušenost. Na přání fanoušků jsme ho po roce zopakovali, lístky byly během pár dní pryč. Ta kombinace živé hudby a majestátnosti Prahy z téhle akce vytvořily nepopsatelný zážitek jak pro nás, tak i pro ostatní účastníky plavby.

Mají muzikanti z kapely nějaké další hudební projekty?
Je to těžké, myslím si, že pro nás neexistuje jiná cesta, než Komunál. Je to 25 let, to nejde vymazat. Nikdo nic bokem nemá. Snad jen Filip může mít ambice nakouknout jinam. I instrumentálně. Ale jak říkám - nikdo nic.

Jaké jsou vaše přání do dalších let?
Nám stačí jenom jedno. Aby nám vydrželo to, co je posledních pár let: ty momenty, kdy se vzajemně vyfuckujeme a za pět minut jsme stejně spolu na baru a ve středu místo zkoušky společně grilujeme.

K CD vychází zajímavý bonus, známé kapely hrají vaše skladby. Jak vznikl tento nápad?
Ke každému cédéčku se snažíme dát lidem něco navíc. A je čím dál těžší vymyslet bonus, aby byl přínosem. Původně jsme uvažovali o tom vydat naše starší songy jako covery v našem podání. Nakonec přišel Filip s myšlenkou svěřit tenhle záměr kapelám, kterých si vážíme, s kterými se známe, stojíme s nimi na jednom podiu a kamarádíme spolu.

Můžeš prozradit, jaké skladby si kapely vybraly?
Traktor si vybral Až mě ráno povedou, Doga Černý koně, Harlej Maják, Walda Gang Tak teda střílej, Alkehol Volnej pád, Debustrol Hrobníka, Dymytry Vlci v nás, Sebastien Beethovena, Benefit Je to zlý, Tlustá Berta Jedenáct hodin do útoku, Alchymie Vlny, Brain Stopy upocených těl, Rain Kříže v poli a Limetal Interview s bohem.

Nechali jste kapelám volnou ruku ohledně úprav a aranží, nebo jste striktně trvali na tom, aby to byly stále songy Komunálu tak, jak je fanoušci znají?
My jsme striktně trvali na tom, aby ty songy byly pojaté úplně jinak. Takže všechny kapely měly naprosto volné ruce.

Co byste vzkázali vašemu neuvěřitelně silnému kádru fanoušků?
Jen jediné: aby s námi zůstali. Bez nich bychom totiž nebyli nic.