Kapela Tichá Dohoda v loňském roce oslavila třicet let na scéně. Od začátku po celou dobu existence této kapely je s ní spjat hlavní člen Dan Šustr. Tento energický kytarista, textař a zpěvák nám u příležitosti vydání nového singlu kapely poskytl zpověď. Dana jsme se ptali především na jeho celou kariéru a na to co by chtěl ještě v budoucnosti se svojí kapelou podniknout.

Je to už přes třicet let, co jsi na scéně. Vzpomeneš, kdy jsi po prvé držel v ruce kytaru a kdo tě na ní učil?
Kytaru jsem poprvé držel, asi jako mnoho ostatních, na prázdninovém dětském táboře. Myslím, že mi bylo 10 let. Učil mě na ni kamarád Michal Kotek a naučil jsem se od něj první tři akordy. C, D a G.

Kdo tě k muzice dostal a je někdo komu vděčíš za to, jak dneska hraješ?
Nejprve jsem chtěl jen umět hrát písničky k táboráku – bejt ten kluk s kytarou – „kápo“, kterej určuje, co se bude zpívat. Pak jsem ale v 11 letech uslyšel album Beatles Abbey Road, došlo mi, že nechci v životě dělat nic jinýho, než hudbu. Rockovou hudbu. V 15 letech jsem se pak o prázdninách mezi prvákem a druhákem (šel jsem na gympl z osmičky) zavřel na měsíc u tety na chalupě a dřel denně 8-10 hodin. Po prázdninách jsem přišel mezi spolužáky úplně bílej, neopálenej se ztvrdlýmy bříškama prstů na levý ruce, ale už jsem uměl trochu hrát. Největší vliv na mě měli Led Zeppelin díky fenomenálnímu Jimmymu Pageovi. Podařilo se mi tehdy sehnat okopírované noty všech jejich písní, včetně tabulatur, což byla záchrana, protože jsem samouk a noty neumím. Tak jsem se učil přímo podle skladeb Led Zeppelin. Vlastně jsem se učil od slavných kytaristů z kapel, který se mi líbily, napodobováním (vedle Led Zeppelin ještě hlavně Beatles, Cure, The Smiths a U2). Do žádné hudební školy jsem nikdy nechodil. Pouze 10 let jsem byl nucen navštěvovat soukromý hodiny klavíru, což ale mělo velmi pozitivní dopad na moji skladatelskou a aranžérskou představivost. Na černobílé klávesnici si dobře představíte vztahy mezi tóny, stupnicemi a akordy. Na klávesy občas skládám, hrál jsem na ně třeba ve 2 skladbách s Philem Shöenfeltem a na albech „untitled“ a La Décadance jsem natočil klávesy do skladeb Já a Lou Reed, resp. V zajetí slov.

Jak tě tenkrát napadl název pro kapelu Tichá Dohoda?
Bylo to podle té knihy. Ještě jsem ji ani nečetl, ale název se mi líbil. Znělo to tak spiklenecky a protistátně. Taky jsme to museli „soudruhům“ párkrát vysvětlovat, co tím myslíme. S obsahem knihy/filmu to nemá vlastně nic společnýho.

Většinu textů píšeš pro kapelu ty – kde pro ně čerpáš inspiraci?
Kdekoliv. Ale nepíšu do šuplíku ani se nesnažím páchat nějakou „velkou“ poezii. Vždyť jsou to „jen“ písně! A protože nepíšu do šuplíku, bývají moje texty bezprostředně inspirovány nějakou aktuální situací, děním kolem nás v daném okamžiku vzniku písně a textu. Skladba „Cizí pohled“ z roku 1990 je o lidské lhostejnosti a vznikla po Havlově velké porevoluční amnestii, kdy jsme byli s Blankou napadeni propuštěnými mukly na ulici a lidé kolem dělali, že nic nevidí. Nikdo nám nepomohl – odtud poselství v refrénu „já nechci stejná být“. Píseň „Kyselej pláč“ z alba „untitled“ (1994) reagoval na smrt Kurta Cobaina, brutalitu nastupujícícho fenoménu počítačových her, objevuje se tam i narážka na tehdy první uzákoněnou euthanazii v Holandsku atd. A refrén – ten symbol kyselýho pláče - je snad každýmu jasnej, ne? Našli bychom toho všude plno, kdybychom chtěli, ale přenechme to literárním badatelům a odborníkům. To je jejich job. Možná, že to rozeberu v pamětech, pokud se dostanu k jejich sepsání. Co se stylistické roviny mých textů týče, mám rád městský blues, takovou beatnickou hovorovou polohu á la Dean Moriarty. Mám prostě rád, když se text dá říct i jako běžná věta, příběh. Mám rád jasný a silný refrény a slogany. O to jsem se vždycky snažil. Dobrým příkladem jsou i dvě nové písně. Obě jsou stylisticky hovorové a zdánlivě přímočaré, tedy srozumitelné. Dvojsmysly a narážky musíte sledovat spíš za slovy nebo mezi řádky. Planeta opic je vyprávěcí text. Hudebně vychází z blues, proto v ní zní i rytmická akustická kytara. V písni Zakázaný slova je zase slogan v refrénu hlavní nosnou myšlenkou – tím epigramem, veršovánkou inspirovanou lidovou slovesností, jak zní podtitul skladby. Vzpomeňte na K. H. Borovského.

Napsal jsi poměrně hodně písní, která je z těch co jsi napsal tvojí srdeční záležitostí a proč?
Píšu, protože se tím vyjadřuju. Nejsem hudebník a už vůbec ne „kytarista“, byť je to moje dlouholetá úloha v kapele, jsem v první řadě autor. Hudba a texty jsou jenom prostředek, jak se vyjadřuju. Nemůžu říct, že bych měl nějakou výlučnou srdcovku, ale rád hraju a zpívám Kyselej pláč (odkaz na grunge a K. Cobaina), Cizí pohled (lidskej výkřik o pomoc), Vítr (píseň o naději), Kotva a kříž (generační zpověď), Dealera (milostnej duet), Kde spí andělé (píseň o tajný lásce) a Come 2gether zaprvé, proto, že odkazuje na moji jednu z nejmilejších skladeb Beatles a protože to je textově takové „huličská“ hymna. Kdo ví, co znamená úvodní verš „Raketa už na startu stojí, poletíme na Měsíc…“, ten to chápe. Asi bych měl akcentovat svůj postoj k marihuaně: jsem uživatelem a stoupencem dekriminalizace a legalizace.

Napsal si také nějakou písničku pro někoho jiného než je Tichá Dohoda – jestli ano tak pro koho to bylo?
Ne, nikdo mě o to ani nikdy nepožádal. A ani nevím, jestli bych to udělal. Já píšu ze sebe a pro sebe.

Jak bys zhodnotil těch celých třicet let na scéně?
Super! U mě dobrý.

Co ti svět hudby za těch třicet let dal a co zase vzal?
Bylo to skvělý a nic bych na tom za sebe neměnil. Jak říkám, podepíšu klidně každou notu, kterou jsem za těch víc než 30 let položil (30 let slavila loni pouze Dohoda, ale já hrál předtím i v dalších kapelách jako První liga, odkud pocházejí skladby Tobě se to nelíbí, Přátelé a Milion tajemství, Dr. Max nebo v počátcích v Marlene). Neuvědomuju si, že by mi hudba něco vzala. Naopak! Díky ní mám všechno, co mám.

Na jaký koncert, který si odehrál nikdy nezapomeneš a proč?
Každej koncert TD za dobu její existence byl vždycky na plný koule a byl něčím jedinečnej. Navíc si druhou polovinu devadesátek moc nepamatuju…moc alkoholu a drog. Takže jsem jich vlastně pár zapomněl, ale vím, že vždycky jsme do toho šli na plno. Naše koncerty jsou děsnej výdej energie, tělocvična. Proto pořád kondičně sportuju. Propocený triko durch, mokrej ručník, vypotím a vypiju minimálně 2-3 piva během hraní. Pivo je nejlepší hydratační a energetickej nápoj. To mám ale od Beatles. V jedný biografii psali, že jen díky pivu vydrželi hrát dlouhý hodiny v Cavern klubu. Měli pravdu. Jen samozřejmě nesmíte po koncertě řídit.

Za svoji kariéru jsi určitě spolupracoval s mnoha muzikanty, kdo ti nejvíce sedl popřípadě s kým bysi chtěl mít rozhodně kapelu a proč?
Všichni, kdo prošli TD a 2Wings byli v daný chvíli skvělí a byli přínosem pro aktuální sestavu. Dokážu si představit, že bych dělal s kýmkoliv z nich v libovolný kombinaci znovu, ale naše cesty z různých důvodů rozcházely. Mnoho z nich je dneska kariérně relativně „dál“ nebo „výš“ (Plastic People, kapela Hrůzy, Miro Žbirka, Wanastovy Vjecy atd.). Ta fluktuace mě netěší, ale prostě to tak bylo. Karma.

Kdo tě dokáže nejvíce povzbudit a nakopnout a čím?
Vždycky dobrá hudba. Mám rád, když se objeví něco novýho, zpravidla v mojí krevní kytarový skupině posledních 17 let např.: White Stripes, Arctic Monkeys, Editors, Jet, BRMC, Savages, Royal Blood atd.

Od roku 1999 do roku 2012 měla Tichá Dohoda dlouhou pauzu, co všechno jsi v té době dělal?
Tichá dohoda hrála ještě v roce 2003, tyhle divný letopočty lítaj po různejch článcí, který jsem neautorizoval, nevím, kde to kdo vzal, vyvozuju, že je to práce gramofirmy, která chtěla od roku 1995 kapelu poslat ke dnu a v roce 2000 vydala Blance (pro mě a pro kapelu „naštěstí“ neúspěšnou) sólovou desku. Já si od roku 2006 udělal s ostatníma klukama z TD (basistou Michalem „Sherry“ Šerákem a bubeníkem Vendy Švábem) kapelu 2Wings. Bylo to správný rockový power-trio. Najdete to na webu i na YouTube. Ještě se k tomu vrátím, ale teď má přednost moje vlajková loď – Tichá dohoda. Na 3 nahrávkách s námi hostoval i Blanka.

Jaký byl hudební rozchod s Blankou Šrůmovou?
Takovej,… no, podle mě z její strany celkem nefér. Přes média v rozhovoru. Mohla mi přece normálně poslat aspoň smsku nebo mejl, ať jdu někam. Ale to si už musí ona srovnat sama se svým svědomím.

Zajímáš se o Blanku Šrůmovou a její projekt s Janem Saharou Hedlem Něžná noc?
Nijak zásadně, ale samozřejmě jsem si to poslechl a vlastně mám radost, že se to nijak nepodobá Tichý dohodě, takže je v podstatě jasný, kdo Dohodu celou dobu dělal. Mně překvapuje, že to není moc rockový a že tam Blanka de facto plní funkci doplňující sboristky, ale ať si samozřejmě dělají, co chtějí a ať se jim daří.

Jak jsi narazil na Zuzanu Vintrovou a jak se dostala do kapely?
Zuzana je nejlepší kamarádka Electric Lady Terezy Hrubanové a přes ní jsem se na facebooku dostal na Zuzanu. Původně jsme začali pouze hrát a zpívat coververze od našich oblíbenců a založili vedlejší projekt The Soulmates Tribute Project.

V roce 2014 jste vydali album Kladno – Manchester což je pocta anglickým kytarovým kapelám. Myslíš si, že v Čechách chybí kytarovky podobné Oasis, Stone Roses a další?
Jak chybí…? Jsme tu přece my, ne?  Proto jsme to album taky vydali.

Kterou kapelu jsi objevil a hodně tě uchvátila – čím a proč?
V posledních letech Black Rebel Motorcycle Club, Arctic Monkeys, Editors, Interpol, Savages, Royal Blood. Hudbou. Energií, stylem, image. BRMC jsou podle mě jedna z posledních „opravdových“ rockových skupin. A vynikající jsou taky třeba američtí The Myrrors.

Na vašem posledním albu Achtung 30! trochu slyším vliv tvých oblíbených Black Rebel Motorcycle Club. Zdá se mi to nebo sis opravdu vzal od nich inspiraci?
Výše jsem o nich zrovna mluvil, ano BRMC na mě mají filozofický vliv, protože jsou ten typ kapely, který jsem vždycky chtěl představovat. Nezávislá. Rocková. Alternativní. A hlavně nekompromisní. Ale že bych z nich vycházel konkrétně ve skladbě „Achtung 30!“ hudebně? To ne. Možná pocitem a pak je to v pořádku. Oni vycházejí z podobných kořenů hudby jako já. Tedy z blues, rocku 60. a 70. let, psychedelie, folku a country.

Je nějaká kapela, které bys chtěl dělat s Tichou Dohodu předskokana jestli ano, která to je?
Nevidím smysl předskakování pro kapelu s třemi křížky. To je pro začínající a stejně je to vlastně spíš vzpomínka do památníčku. V roce 1995 nám nabídli R.E.M., abychom před nimi zahráli v Praze (bylo to zrovna ve chvíli, kdy jsme byli ve studiu a natáčeli album La Décadance), ale český pořadatel nám to zamáznul. V roce 1997 jsme si pak zahráli na nepovedeném festivalu SUN s INXS a se Sherryl Crow, to je asi vše.

Jaké má Tichá Dohoda plány do roku 2017 co všechno chcete stihnout?
Natočit a vydat celé nové album. Aktuálně vychází singl se 2 skladbami, ale materiál na celé album je připravený, ještě dodělat asi 2 písně, nazkoušet a natočit. Chceme to vydat na podzim a pak k tomu udělat i nějaké koncerty.

Kam dal se chceš ještě posunout s Tichou Dohodou?
Já jí chci hlavně zachovat nezávislost a názorovou konzistenci. Hudební posuny jsou dány novými skladbami a taky aktuální sestavou, nikdy nevím dopředu, kam se to přesně vyvine. Ono se to často vyvíjí trochu samo od sebe. Uvidíme. Umělecká tvorba je vždycky tak trochu stav šílenství.

Chystáte s Tichou Dohodou nějaký speciální oslavný koncert v roce 2017 – jestli ano, kdy a kde se odehraje?
Ne, na koncerty zatím nemáme čas, makáme na novým materiálu.

Také sis zahrál jenom se Zuzkou ve dvojici akusticky, jaké to je oproti normálnímu koncertu?
My jsme se jen konečně dokopali k tomu, s čím jsme vlastně začali. Hrajeme jak covery, tak pár věcí od Dohody, ale spíš pro radost. Bude to taková občasná činnost.

Je něco, co bys rád vzkázal našim čtenářům závěrem?
Aby dělali, co v životě chtějí a za čím si stojí a až jim bude, jako mě 50, aby mohli odpovědět na otázku Jak bys zhodnotil těch celých třicet let? podobně jako já: „U mě dobrý“.  Peníze, nemovitosti, auta ani manželky nebo milenky si s sebou do hrobu ani nebe nevezmete.

www.dansustr.com

Za rozhovor děkuje:
Pro Rockpalace Martin Fejfar

TZ – DSP 001/2017

Nový singl Tiché dohody Planeta opic 2017 a klip Zakázaný slova

22. února (rok po vydání EP Achtung 30!) vychází nový singl Tiché dohody s názvem Planeta opic. Singl přináší 2 nové původní skladby z připravovaného alba, které plánuje skupina vydat na podzim 2017.

Skupina zároveň zveřejňuje klip ke druhé skladbě SP – tedy k „béčku“ s názvem „Zakázaný slova“.

„Důvodem, proč jsme natočili jako první klip na druhou skladbu bylo počasí. Klip k Planetě opic chceme natočit v exteriérech a v lednu byly mrazy. Natočíme ho tedy později na jaře.“

Nový singl přináší klasický dohodovský energický kytarový sound vycházející z rocku 60.-70. let s příměsí blues a psychedelie.

Tematicky jsou obě písně aktuální - společensky kritické a satirické. Literární metafora – přirovnání vládnoucí vrstvy, politiků k opicím v úvodní písni - odkazuje ke slavnému románu a filmové sérii.
Zakázaný slova s podtitulem Epigram No. 1 zase v nadsázce upozorňuje na možné ohrožení svobody slova a autocenzury, které plyne z přílišné politické korektnosti.

“Hudba a umění vůbec by mělo odrážet svět kolem nás, naše pocity – ty dobré I ty nedobré - provokovat, klást otázky,” říká k novým písním jejich autor Dan Šustr.
„Proto nikdy nepíšu do šuplíku. Písně vnikly koncem loňského roku a odrážejí eskalaci politického a společenského napětí poslední doby. Zakázaný slova odkazují svou jednoduchou textovou formou a sloganem „Radši to neříkej, nebo za to budeš odsouzenej“ jak na havlíčkovské epigramy (odtud podtitul skladby Epigram No. 1), tak na punkové a novovlnné texty z 80. let .“

www.tichadohoda.cz

Když dostanu nahrávku pro mě neznámé kapely, tak se o daném uskupením snažím zjistit nějaké informace. Tak to bylo i v případě kapely MELISSA. Co jsem zjistil? Hlavně jsem našel, že tohle jméno nosí celá řada kapel u nás i v zahraničí. Že by za to mohla postava z Melissy z desky mého oblíbence Kinga Diamonda? Těžko říct, ale tahle MELISSA je něco úplně jiného. Hned pochopíte proč.
Kapela MELISSA z Kutné Hory podle údajů na internetu produkuje folk metal. Promo maxisingl „Zpátky na stromy“ zdobí černobílý obal s motivem stromu a přírody jako takové. Hmm, to bude zajímavé, říkám si. To by se mi mohlo líbit.

Jenže ona ta deska je víc folk než metal. Pouhých 19 minut je rozděleno do 6 skladeb. MELISSA používá pro rockovou muziku netradiční postupy. Opravdu je to víc folk než rock nebo metal. Nahrávce poměrně výrazně dominují housle Lídy Hákové a křehký hlas zpěvačky Jany Odehnalové. Sestavu dále tvoří Adam Langr, který hraje na baskytaru a flétnu, Pavel Pečenka obsluhuje perkuse a bicí. Kytary má na starosti Petr Kohoutek.
Zatímco první dvě písně „O lodích a zemi“ a „Království pavučin“ se nesou spíš v poklidném až lehce ponurém rytmu, samá akustika, housle, kytara, bubínek, třetí song to rozsekne. „Virgilius“ podstatně zrychluje a nutí nohy k tanci. Následující kompozie „Poslouchám déšť“ je melancholickou instrumentální skladbou. Do šumění deště hrají jen tklivé housle a pod nimi brnká akustická kytara. Z této melodie mi běhá mráz po zádech. Ty housle jsou prostě nádherné!

A ještě víc se mí líbí dvě poslední písně. Elektrická verze „O lodích a zemi“ je podstatně rockovější. Tahle varianta se mi líbí podstatně víc. Elektrická kytara a klasické bicí místo bubínku dávají skladbě úplně jiný šmrnc. Závěrečná svižná instrumentálka „Beltain“ je opravdovým svátkem. Beltain drželi staří keltové večer 30. dubna, slavili tak příchod jara, tepla a zrození. Protože mi za oknem svítí sluníčko, tak to jaro úplně cítím.
Pro MELISSU je maxisingl „Zpátky na stromy“ celkem třetí nahrávkou a zároveň třetí promo nahrávkou. Snad se brzy dočkáme plnohodnotné desky, kde by kapela mohla rozvést své nápady na větší ploše. Budu na to hodně zvědavý!

Jan Holý

Slušná kytara stojí zhruba od 7000 do nekonečna, slušnej aparát koštuje kolem 20000 kč, kytaru potřebuješ ještě jednu náhradní,což je dnes nezbytnost.Nějaká ta „krabička“- což by brachu mohlo představovat cca 8000 kč /ať jsme při zemi/..Taky slušné pracovní montérky, Glady, řetězy,černé brýle a taky spousty času na zkoušení se svou kapelou,ať ta muzika nějak vypadá /samozřejmě přitom většinou muzikant chodí do práce/.Takže zaplatíš svůj podíl za zkušebnu a navíc se složíš případně na studio a nějaký ten merch /pokud nemáš mecenáše nebo sponzora/..Tak teď nevím jak to sečíst..No dejme tomu, že zůstaneme v těch nižších číslech a dostaneme se na průměrnou sumu někde kolem 40000 až 50000 Kč..

Těžko lze vyčíslit v penězích muzikantův čas a energii do toho vloženou nebo nahrávací studio či merch – to je hodně individuální, milý fanoušku rockové hudby..A to se zde jedná pouze o jednoho člena kapely z větší části, příteli..Tak mi kurva nevykládej, že 170 kaček vstupné na tři kapely v klubu je strašně moooc peněz..a že je radši propiješ u jukeboxu..Počítej se mnou milý rockový fanoušku - Při kapacitě klubu 150 osob by byl výdělek cca 25500 Kč, z toho zaplatíš klub cca 2000 Kč a dostaneme se na částku 23500 Kč.Z toho odečteš cesťáky jednotlivých kapel – dejme tomu 1500 Kč na kapelu a jsme na 19000 Kč. To celé vydělíme počtem kapel a dostáváme se na sumu 6333 Kč na kapelu. To celé opět vydělíme průměrným počtem lidí v kapele což je snad 4 ks a dostáváme se na 1583 Kč na jednoho muzikanta za koncert za předpokladu,že tu kapacitu sálu zaplníš, milý rockový fanoušku, ale ty ho nezaplníš, protože právě teď chlastáš své sedmé pivo ve své oblíbené hospůdce /cca 203 Kč/ a posloucháš Ozzyho z jukeboxu…

Takže muzikant jede domů s holou prdelí a na koncert zpravidla doplatí z vlastní kapsy..ale příště muzikant přijede zase, protože rockovou muziku prostě miluje a miluje vás – rockové fanoušky…A co ty rockový fanoušku??

Nová rubrika Rudy Schwesera se bude jmenovat Katovna a Ruda si servítky brát nebude....

Jak je to s hraním se slavnými....

Původně naše kapela chtěla nějaký ten přirozený vývoj směrem k větším podiím a tak nějak se více realizovat. Je nám jasné, že věkový průměr kapely je někde mezi smrtí a LDN a tudíž neokouzlíme pubescentní fanynky a nevytvoříme si kupní sílu a ani nebudeme určovat fashion směr této obsáhlé skupiny. Přirozeně se nám fanouškovská obec bude rovněž rekrutovat z lidí někde mezi smrtí a opět LDN..což nám ani tak nevadí – toto publikum je nám blízké ze zjevného důvodu..Smířili jsme se tudíž s tím, že stadiony uvidíme jen jako diváci AC/DC nebo Realu Madrid s popcornem a párkem s hořčicí a že příliš nepřekročíme hranice regionu nebo v lepším případě kraje. Muziku děláme z lásky k ní a tudíž je nám „šumák“ jestli se z nás někdo posírá nebo ne. Nemáme zapotřebí lubrikanty a ani chodit na pivo s lidmi, kteří jsou důležití v hudební branži, ale jinak jsou nudní..Kdo chce, tak si nás najde…A prosím vás, kdybychom někdy figurovali v nějaké hlasovací hudební soutěži, tak nám posílejte hlasy jen v případě, že se vám to skutečně líbí a že si skutečně myslíte, že si to zasloužíme – v opačném případě si ty hlasy strčte…víte kam ..Také nemáme v úmyslu předskakovat kapelám, kterým se za to musí platit…pokud nám ovšem nezaplatí oni..Berte tento příspěvek něco jako vyhlášení stanoviska našeho bandu v té záplavě „kamaráčoftu“ a zvláštních „huličských“ praktik a falešného poplácávání po zádech..Rocku zdar a těšíme se na vás někde na koncertě..