Kapela Turbo rozpoutává Žár

Na úvod musím přiznat, že Turbo poslouchám víc jak 25 let a tato kapela patří mezi mé oblíbené. Proto se kluků musím zastat v jejich mediálním sporu s Jardou Konášem, autorem internetových Hudebních masakrů na TV Stream, kde pranýřuje ty největší hudební průsery. Nic proti Jardovi. Hudební masakry sleduju pravidelně a většinou souhlasím. Jen Turbo zde bylo zmíněno naprosto nesmyslně proto, že hrálo na nějaké městské slavnosti za peníze daňových poplatníků, občanů města. Proč by Turbo nemělo hrát na akci, kam si ho pozvou pořadatelé. I kdyby šlo o politiku, tak přece každý musí uznat, že jsou kluci profíci a hrají tam, kde jim zaplatí nemalý honorář.
Aktuální album přináší porci pohodové muziky. Kapela hraje několik písní ze Žáru i živě na svých koncertech. Novinky bez problémů zapadají mezi léty prověřené superhity. Paradoxně jsem tak slyšel některé novinky nejprve živě a až potom se mi do přehrávače zakutálel stříbrný kotouček.
Turbo odjakživa těžilo ze silných melodií a nadstandardně dobrých textů. Hudbu novinkového alba má na triku hlavně zpěvák a kytarista Míra Chrástka. Fantoma napsal klávesista Martin Laul. Rukopis Chrástky totiž vychází z kytarových postupů legendárního Richarda Kybice a to byl Pan kytarista. Třeba táhlé kytarové sólo v Slzách mi připomíná právě Ríšovo skladatelské umění.
O texty se postarala Henriette a mistři textařského řemesla Vladimír Mertlík s Petrem Šiškou. Jen Fantoma otextoval Petr Čejka. Tato píseň vybočuje hudebně i pěvecky. Album jako celek docela ruší. Malinko mi vadí refrén písně Titanic. To je fakt takový breptání. Že prý: „Titanic je v nás". Pěkná kravina. Jinak jsou texty písní dobře odvedeným řemeslem. Hudba určitě navazuje na výborné album Návrat králů.
Turbo v každém případě odvedlo poctivou porci muziky, která mému uchu lahodí. Tento inteligentní pop rock by neměl chybět žádnému fandovi kapely. Největší hit alba bych hledal těžko. Punc hitovosti totiž má většina písniček. Vybrat tu nejlepší si v tomto případě netroufám.

Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Předpokládám, že při vyslovení názvu kapely Gauneři budou mít ihned jasno především Plzeňáci, potažmo Západočeši, ostatní občani naší zemičky budou možná větší či menší chvilku tápat, o co že se vlastně jedná a věřím, že se stále najdou i tací, kteří s touhle bandou zatím do styku nepřišli. Vězte tedy, že Gauneři se poprvé sešli dohromady v roce 1997 a jejich základ byl položen na troskách v Plzni a okolí velmi populární HC smečky O.P.M. (zkratka znamená Okres Plzeň Město). Zajímavostí je, že v současném obsazení skupiny nalezneme velmi známé tváře, které už za sebou mají spoustu zkušeností z působení v rozličných, především pochopitelně plzeňských kapelách. Na postu vokalisty exceluje nestárnoucí šoumen Marcel Šaman alias Marcel Percy (ex – Ferat, Vzteklej dědek, JOY, Třeskuvzdorní mimonauti), na pozici kytaristů a též vokalistů nalezneme Vencu Kuděje (ex – O.P.M.) a Borka Sádla (znát ho můžete pod pseudonymem Admirerforestae, jako leadera blackmetalových Sorath), basu hobluje Vlasta Zahradník, kdysi člen symfonických metalistů Interitus (později také SAD nebo Dark Angels) a za bicími sedí Petr Hoščálek (ex – O.P.M.). Pokud teď dumáte nad tím, co že ze spojení těchto muzikantů vlastně vylézá za hudbu, tak vám mohu prozradit, že se jedná o kombinaci rokenrolu, thrashe, punku a Motörhead (úsměv), která vás při poslechu rozhodně nenechá v klidu. Aktuální nahrávka s názvem „Trojka", která je v diskografii Gaunerů jak jinak, než třetí řadovkou, přináší nejen deset nových autorských songů, ale na druhém bonusovém disku, pojmenovaném „Devil's Radio", navíc ještě osm coverů od žánrových legend, jakými jsou například Ramones, Motörhead, Girlschool nebo Misfits (v tomto případě s vlastními českými texty). Sice nejsem nějakým úplným zastáncem cover verzí, zvláště v dnešní době, kdy jsou jich všude haldy a spousta muzikantů a kapel si na nich staví svou kariéru, ale musím říct, že u Gaunerů v téhle věci vidím smysl, jelikož se jedná o hudebně spřízněná jména a navíc v tom ani necítím žádný kalkul, jako v již zmíněných případech. Pakliže se pro tohle 2CD rozhodnete, čeká vás dohromady 18 songů nabitých třaskavou energií, které stoprocentně rozproudí krev ve vašich žilách

Michal Filipi

CD KE STAŽENÍ ZDE

Mladoboleslavští Seven stojí na rozcestí, přichází s deskou Nanovo

Tentokrát se mi do rukou dostala aktuální nahrávka mladoboleslavské kapely Seven. Nezaměňte ji s českobudějovickou partou kolem Honzy Kirka Běhunka. V případě kluků z automobilového města nejde o progresivní metal, ale jde o slušný rock. Měl jsem možnost vidět tuhle partu dvakrát živě. Na rovinu říkám, že živá produkce mě nebavila. Ale nová deska zní svěže. Dvanáct skladeb na ploše 46 minut je zabaleno do slušivého digipaku. Motiv obalu sice nedává smysl, ale modrá je prostě dobrá. Člověk si pod tím „modrým flekem" může představit téměř cokoliv. Co mě vyloženě překvapilo, jsou zpěváci Filip Šubr a Tomáš Kargl. Filip mi totiž v minulosti přišel jako sladce popový. Zde oba zpívají hrubším hlasem a to mi k dané muzice sedí víc. Texty jsou příběhy ze života, které jsou celkem umně sepsané a lehce zveršované. O jejich autorství jsem v bookletu nenašel ani slovo. Dalším překvapením jsou některé anglické texty. Nevím, ale mám dojem, že kapela dosud zpívala pouze česky. Angličtina sice zní světově, ale tady mi prostě nesedí. Navíc mi vadí výslovnost. Nejsem sice bůhví jaký angličtinář se státnicí, ale jazyku Shakespeara zatím ještě rozumím. Možná by mi někdo vysvětlil, že se jedná o slang v australské buši. Pro to mě tahá za uši. Tamtamy z tábora Seven hlásí určité rozpory v kapele. Prý se kluci dohadují, jestli má cenu pokračovat nebo jít jinou cestou. Má to cenu, z nahrávky dýchá pořádná porce hudebního umu. Je překvapivě barevné. Velmi se mi líbí písničkářská podoba skladby Čert aby to vzal s harmonikou. Předchozí Řadovej DJ zase brousí hrany funky. Místy se objevuje téměř rapovaný zpěv. Chtělo by to dobrého producenta, silnou osobnost, která by kluky dokázala ukočírovat. Nápadu má kapela spoustu, jen se všechno k sobě nehodí. V každém případě se jedná o zajímavou a hlavně hodně pozitivní muziku a to píšu naprosto bez uzardění. Popík je pryč, tady jde o inteligentní rock. Dovedu si představit podobnou muziku v rádiích. Možná zkusím vyrazit i a nějaký koncert.
Jan Holý

CD KE STAŽENÍ ZDE

Kapela Septic People z Horšovského Týna je na domácí scéně stále ještě poměrně krátkou dobu, konkrétně od roku 2010, ovšem i za tohle období toho stihla opravdu hodně. Nejen bezpočet koncertů, včetně vystoupení na několika významných festivalech, ale též pořízení dvou plnohodnotných desek, doplněných videoklipy, z ní dělá skutečně velmi pracovitou partu. Albovým debutem skupiny bylo v roce 2011 vydané CD „Má to říz...", jež přineslo dohromady 12 skladeb povětšinou v punkrockovém duchu, s hutným, až metalovým spodkem a výraznými refrény. V roce 2013 pak Septic People navázali na svou prvotinu druhým a stále aktuálním nosičem s názvem „Jdou do hlav", na kterém se prezentují celkem 13 novými songy, mezi nimiž ve formě bonusu najdeme i píseň „Červená a modrá", se kterou se kluci zúčastnili soutěže o novou hymnu fotbalové Viktorie Plzeň. V roli hostů se na desce objevují třeba Vašek Bláha z Divokýho Billa nebo Tomáš Hrbáček z Harleje. Oproti prvnímu albu, které vyšlo ve vlastní režii kapely, se tentokráte o emisi CD postaralo plzeňské vydavatelství Avik. Pakliže jste příznivci výše zmíněné kombinace hudební žánrů, potažmo pohodové a zároveň oddechové muziky, tak jsou Septic People se svou tvorbou rozhodně tím, co by vás mohlo zaujmout a především pobavit.
( Michal Filipi)

CD KE STAŽENÍ ZDE