Parta heavymetalových maníků INGOTT právě vydala své čtvrté řadové album "Tři kříže", které nese všechny znaky předchozích počinů: má chytlavé kytarové rify, pevnou rytmiku a kvalitní české texty. Zdatní muzikanti víří jinak trochu stojaté vody našeho malého rybníku, už proto, že odmítají moderní trendy a lpí tvrdohlavě na svém metalovém postoji. Avšak tito věrozvěsti starých poctivých časů mají co říct i teď. A nebo spíše právě teď?! Při mojí cestě za rackem tříprstým na Moravu cestou přes Slavkov to nebylo daleko do Bučovic, abych zaskočil za kamarádem Jurou si maličko popovídat a protože mi během té 4 hodinové cesty znělo album Tři kříže několikrát, materiál na otázky se "sypal" sám.

O novém CD "Tři kříže" se dá říct, že jde ve šlépějích svých tří předchůdců. Neměli jste chuť něco změnit?
Jura: A co bychom měli měnit? Propadl jsem muzice právě ve chvíli, kdy se zrodila NWOBHM a mé oblíbené kapely vydávaly své zásadní desky, které obdivuju a poslouchám celé ty roky s pokorou a úctou. Ještě pořád objevuji důmyslné fóry v produkci, drtí mě ta neutuchající energie, smekám před dovedností hudebníků a nechápu, kam chodili na všechny ty nápady. No a jak šly roky, tak přibývaly styly a něco mi přišlo dobré, něco zase ne. Jenže já už měl svoji cestu. Šlo jen o to, najít k sobě správné parťáky. A o tom je stávající INGOTT. Žádné experimenty a velkohubé prohlášení, že "teď to bude bomba". Toho se od nás nedočkáš. Naopak, přiznáváme, kde máme své kořeny a co nás inspiruje. Děláme jen to, co nás baví a trendy bezpečně míjíme.

To jsi mi nahrál na další otázku. Je pravda, že se pořád taháte s lampovými zesáky a velkými boxy, mezitím co ostatní už postupně přešli na digitální systémy?
Jura: Digitál? To by mě nebavilo. Je to jako pít pivo z kelímku. Obsah je možná stejný, ale pocit toho plastu ... to stojí za hovno.
Alda: Je to jako šoustat holku přes gumu.

Údajně nepoužíváte ani žádné samply. Víte o tom, že už je 21. století?
Jura: No právě! Skupiny, které používají podehrané základy, vokály a další nástroje se obhajují tím, že chtějí dát posluchači jen ten nejlepší sound. Dobrá, ale ten argument u mě neobstojí. Je to takové lhaní si navzájem. Kapela se tváří, že takto opravdu naživo zní a dav pod pódiem je nadšený "Jak to té naší kapele hraje!" Tak to nám nehrozí. Všechno, co naše pracky a hlasivky na pódiu vyprodukujou, to taky všichni slyší. Včetně chyb, jedna ku jedné. Běžně se například stává, že třeba lehce změníme tempo skladby podle nálady v sále nebo na pódiu. Nebo se na sebe podíváme a dáme o jedno kolečko refrénu navíc. Chápeš tu volnost? Naprostá svoboda a žádné lhaní! To by se samplama nešlo.

Pojďme k nahrávce, INGOTT si ponechal podobný zemitý sound, jako na předchozích albech. Dost syrově zní rytmika...
Vojta: Nová deska přináší ryzí rock´n´roll, energii a poctivou hudbu. Bicí mají velký a hlavně přirozený zvuk. Už ve chvíli, kdy jsme domlouvali frekvence ve studiu, bylo naprosto jasné, jak mají znít jednotlivé nástroje včetně bubnů. Mistr zvuku Standa Valášek pak zvládnul dokonale zhmotnit naši představu (Vojta nahrával na bicí Yamaha a činely Symrna - pozn. red.). Demosnímky neděláme v počítači, prostě se sejdeme a hrajeme, takže výsledek je naprostá realita a ne něco, co si někdo vymyslel u klávesnice.

Jsou muzikanti, kteří skládají na libreto a jiní, kteří udělají muziku a čekají na text. Jak to funguje u INGOTT?
Jura: Vypozoroval jsem, že nejvíc mi sedí dělat obojí zhruba společně. Potom se dá text upravit podle hudby, nebo naopak a lépe si ty dvě věci k sobě výrazově sednou. Mám ten tvůrčí proces moc rád, i když se přiznám, že docela dost škrtám.

Ve skladbě "Nůž a krev" zazní hammondy a bezpražcová baskytara, to nejsou příliš běžné nástroje pro metalovou kapelu. Jak k tomu došlo?
Alda: Původně tam byla klasická basa, až potom Borek Nedorost nahrál ty hammondy a tak jsem to natočil znovu na bezpražec. Najednou to bylo to pravé ořechové, basové tóny obou nástrojů se skvěle propojily. Spolu to funguje dokonale: tříčtvrťový takt v tónině Emoll, text a aranže. Vzniklo několik verzí a tuším, že se nakonec použila ta "skromnější", kde je méně not i glissů.Jura: Míň je víc! Bylo tam i víc kytar, ale nakonec zůstala jediná.

Ta písnička plynule navazuje na její druhou část "Strašný lesů pán" - to je přece Karel Hynek Mácha?
Jura: Na střední škole říkali, že je Mácha romantický básník. Tak to si fakt nemyslím. Jeho Máj je krvák jako blázen a přesně zapadá do nálady našeho alba. Jarmila spáchala sebevraždu poté, co Vilém zabil svého otce, což byl vlastně jeho sok v lásce a teď čeká na popravu. Kat mu setne hlavu a pak tělo vplete do kola. To je námět právě tak na dvě skladby.
Alda: Zkusili jsme na křtu CD pustit tu první část jako úvodní intro a druhou normálně zahrát a zafungovalo tu bezvadně. Přišlo mi, že byli lidi trochu v šoku. To byl cíl. Až si to trochu naposlouchají, tak je ten začátek určitě bude bavit.

Na albu je vůbec dost textů spojených více či méně se smrtí. Co to?
Jura: Zrovna, když ty songy vznikaly, tak se začaly hromadit špatné zprávy a nebralo to konce. Není se čemu divit, že je to jako celek tak temné. Když pak vznikal ten ponurý obal, tak malíř Martin Sitek vlastně dokonale vystihnul obsah a náladu toho alba.
Alda: Musíme věřit v lepší zítřky a u Ingottů bude zase veselo.

Tak trochu jsem čekal, že bude na CD některá z věcí věnována vaším fanouškům, tak jako na minulém albu song Commando.
Jura: Znám pohnuté osudy mnohých z nich a myslím, že si každý může najít z těch více než padesáti písniček, co jsme za posledních osm let vydali, právě tu svoji, která je mu něčím sympatická, třeba svým příběhem. INGOTT má na fanoušky opravdové štěstí, jsou to velcí srdcaři a řada jich má na různých částech těla kérku spojenou s kapelou. Někteří tvrdí, že některé mají dokonce vytetované naše znamení (tři kříže) i v kalhotkách! Což zatím nemůžu ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale až se věc vyjasní, určitě dáme vědět.

-----------------------------------------------------------


Ještě před samotným CD vyšel singl "Rebel", na který vznikl i zajímavý videoklip. Máme možnost položit otázku Lukáši Bulavovi, který je autorem klipu (režie + scénář) a hlavnímu protagonistovi Petrovi Zemanovi.

Lukáši, natáčíš především filmy s horrorovou tématikou a máš taky "na kontě" velice uznávaný dokument Králové videa, co tě vede k tomu trávit svůj drahocenný čas s partou Ingott?
Lukáš: Je to především ten společný zápal, který s Jurou máme. Mě se zkrátka líbí to nadšení a atmoška, která kolem toho všeho vzniká.
Můžeme se dlouze bavit o klipech, metalu a pak najednou rozebíráme pohledy kamer v italských žánrových filmech. Tak, jak tomu bylo i v tomto případě v pauze při natáčení. A to jsou přesně ty momenty. Hudba Ingottu mě po všech čertech baví. Tohle je druhý videoklip, který jsme spolu vytvořili a opět byla fajna zábava a hlavně nová zkušenost, za kterou jsem vděčný.

Petře, hlavní role, Rebel Petes, vypadá jako šitá na míru, je to tvůj životní postoj? Trefil se Jura textem do tvé povahy?
To nebyla role, dělal jsem jen to, co je mi vlastní. I když, jak se to vezme, celý život je v podstatě hra. S Jurou se známe odjakživa a ví o mně skoro všechno. Mám pocit, že mi to psal "na tělo", ale ty tři a půl minuty jsou dost málo na to, aby ses dozvěděl, jak se mnou život zametal. To by o mě musel napsat celou desku (smích).

www.ingott.cz

Už sám název kapely mě dost zaujal, protože jsem tušil, že se nebude jednat o nějaké kňučení všech možných zpěvandulí typu Simone Simons (která mi, mimochodem, tím skučením a kňouráním leze silně na nervy) a když jsem zjistil, že tahle banda hovad (myšleno v dobrém slova smyslu) hraje death/doom, přesně jsem dostal to, co jsem čekal, a to pořádnou porci funerálního hnusu, lezoucího z té nejzatuchlejší krypty, jakou si lze představit. Mně osobně vytanuly v mysli pasáže z mé oblíbené hry Return to Castle Wolfenstein ? Zvuk je, samosebou, podladěný, jak smrt a záhuba kážou, k čemuž neodmyslitelně patří i totálně vydojené struny kytar, jak to nádherně kdysi nastolili Black Sabbath, pak Celtic Frost a Darkthrone ještě vytunili. Osobně se neztotožňuji s tím, že EP má dvě skladby (za mých mladých let to byl prostě singl za 12 Kčs), ale zde budiž udělena výjimka, neboť stopáž EP činí 19,5 minut. Obě skladby se povětšinou odehrávají v klasickém doomovém tempu, přičemž ale jsou proloženy sypačkami, aby se zase zpět vrátily k modelu "když ještě přibrzdím, tak budu couvat". Úvod první skladby Chambers of Decay obstarává absolutní psychohukot, který se pak zvrhne do přenádherného kanálu. Pokud ovšem čekáte, že se jedná o nějaký nekontrolovatelný bordel nebo dokonce improvizaci ála Svatý Vincent, tak jste na šeredném omylu, obě skladby mají řád i melodii a muzikanti rozhodně nejsou žádná vořezávátka! A Michalův řev to jen už podtrhne, zvuk jeho hlasu je prostě mrtvola, lezoucí z hrobu a chystající se roztrhat a sežrat všechno, co se jí připlete do cesty. Jsem strašně moc rád, že kapely typu Můra nebo Chlad existují a hodně mě mrzí, že jsem se na jejich letošní společné vystoupení v klubu Hell¨s Bells nedostal. Za mě plný počet a rád bych se dočkal i plnohodnotného alba.
Tomáš Kosina

Sestava:
M. - vocals
H. - guitars
L. - guitars
S. - drums
M. - bass (guest)

Jak vypadá situace v kapele ReGen, jestli se něco chystá jsme se zeptali "Máry", motor kapely.

Jaká je aktuální sestava kapely? Proběhly od posledních let nějaké změny?
Aktuální sestavu tvoří pořád stejné jádro: Mára RockDemon - zpěv, kytara / Ivo Polášek - zpěv, kytara / Miroslav “HeGí” Heger - basová kytara. Po smrti bubeníka Cvrkyho (únor 2024) se tohoto postu ujmul Michal “StejskyN” Stejskal a případný záskok Wilda Krejsowic. Musím zmínit co se týče let minulých se v kapele objevili na nějakou dobu i basáci na potřebné “střídačky” David “Stejsky” Stejskal a Daniel “Danny” Chmelař .

Jak byste popsali chemii mezi členy kapely? Má každý svůj jasný „part“ v tvůrčím procesu?
Jasný tvůrčí proces má jistě každý ohledně svého nástroje a pokud někoho napadne co změnit, či přidat v dané skladbě, pak se obvykle na tom musíme všichni shodnout. Chemie je jinak dobrá, zvlášť na koncertech, kde každý si může na podiu dělat co chce a pokaždé je to jiné. Někdy do sebe narážíme ze srandy, někdy přijdeme k sobě a spontánně začneme hrát vzájemně na kytaru tomu druhému, skočíme z podia do davu a lítáme mezi lidmi nebo na sebe děláme různé xichty.

Je mezi vámi někdo, kdo přináší většinu nápadů, nebo je vše výsledkem kolektivní práce?
Dá se říct, že na pár vyjímek přinese do kapely vždy vše Mára. Jedná se ale o cca 70% dokončené skladby. Pokud on sám už při skládání neslyší v hlavě jak by mohly znít party basy, kytary nebo bicích, pak se nesnaží je domýšlet - chce, aby si každý člen vymyslel to své co se mu bude hrát dobře a co se mu bude líbit.

Máte v kapele nějaké „neoficiální“ role? Třeba kdo je největší vtipálek nebo kdo všechno organizuje? 
Vtipálek nebo taky “kapelní šašek” byl vždy Cvrky a na jeho grimasy nikdy nezapomeneme, právě on držel kapelu vždy v náladě “záchvatů smíchu” Takový druhý “šašek” je jistě Mára, který si z většiny věcí dělá srandu. Ivoš je z nás všech ten nejrozumnější a možná i nejchytřejší, když jde o nějaké smlouvy, či jiné papírování je to právě on, který se přes to všechno dokáže překousat. Hegí je prostě basák a žrout jídla zdarma StejskyN se tváří, že vše s ním vše půjde podle plánu, ale se zbytkem kapelní morálky nemá šanci.

Jak moc se ve vaší sestavě odráží váš hudební směr? Má někdo třeba jiné žánrové preference, které se promítají do vaší tvorby? Určitě, každý z nás má stejný hudební vkus a i základy, ale během let se každý vydával různými směry. Nejvíce nám ale v kapele zůstává tvrdší rockový odraz 70.let, protože Mára je v tomto směru skládání jako doma. Ovšem jsou zde i prvky metalu, grunge nebo hard rocku. Donedávna při skládání nových věcí Mára “dbal” na styl zbytku členů kapely. Aby se “zavděčil” každému, záměrně skládal různé písně do určitých žánrů daného člena.

Co momentálně chystáte? Nové skladby, koncerty, klipy? 
V únoru 2025 bychom měli navštívit nahrávací studio a konečně začít nahrávat dlouho připravované album “SLEEPWALKERS”, které se mělo začít nahrávat v únoru 2024, bohužel den před nahráváním si bubeník Cvrky sáhl na život a vše se zastavilo a muselo se cvičit playlist pro koncerty s novým bubeníkem. Koncerty rozhodně chystáme, ze začátku roku již možná bude méně než tomu bylo letos vzhledem k práci na nové desce. Mimo novou desku chystáme cvičit skladby na další desku, které se již nevejdou na chystanou SLEEPWALKER. Klipy určitě plánujeme pro novou desku, ale to až si ji budeme moci poslechnout a promítnout si v hlavě nějaký nápad, které skladby by mohli mít i vizuální obraz. Mimo to bychom rádi nahráli ještě jeden klip k minulé desce TOTEMY, který se měl původně nahrávat se Cvrkym.

Můžeme se těšit na nové album, nebo půjdete cestou singlů?
Jak bylo zmíněno v předchozí otázce, nové album určitě bude a doufáme, že po něm brzy bude následovat další. Co se týče singlů - uvidíme jak se bude dařit časově ve studiu, ale takový malý sen je vydat některé zapomenuté nahrávky z našich začátků s novými texty a k tomu i mírně odlišné cca dvě verze skladeb z nové desky, neb desku budeme nahrávat s dvěma bubeníky a v plánu je si přizvat i smyčce a dechy. Podle toho jak by se nám zdály výsledky, bychom zařadili na album případně, pokud by se nám líbily obě verze, vydali bychom druhou verzi jako singl.

Plánujete nějaké zásadní změny ve zvuku, produkci nebo stylu oproti dosavadní tvorbě?
Rádi bychom více experimentovali se zvuky. Basové party již prošli tento rok změnami v efektových krabičkách nebo wah-wah pedálem a zní to všechno zase úplně jinak. Další nové zvuky máme v plánu v akustických i elektrických kytarách. Mimo zapojení souboru smyčců a dechů chceme i některé skladby ozvláštnit bongama, zvuky nástroje “kalimba” a přidat klávesové party.

Jaký máte cíl jako kapela pro příští rok? Je to nový materiál, větší festivaly, nebo něco úplně jiného?
Mimo nové album bychom rádi “útočili” na větší festivaly jako se nám to podařilo i letos a rádi bychom se zase po roce vrátili do Polska, kde se nám hrálo skvěle.

Máte představu o tom, kam byste chtěli ReGen posunout třeba v příštím roce?
Představ je vždy mnoho, ale bohužel nic není tak snadné. Každopádně, bychom rádi co nejvíce zpropagovali nové album, které si myslíme, že bude velký posun vpřed oproti minulé desce.

Kde vás teď fanoušci můžou vidět? Chystáte se na turné nebo máte v plánu spíš jednotlivé koncerty? Nebo navážete na loňské PRO CVRKYHO TOUR?
Pro letošek nás čeká už poslední akce 20.12. v Kutné Hoře klub Česká 1, kde si s námi zahrají FATBAT. Pak se budeme připravovat do studia. Pro rok 2025 nás čekají i větší akce například ve Strakonicích, kde se bude konat motosraz “Motobobrů”, obrovský multižánrový festival na zámku Ptení “Tam a zase zpátky” nebo pivní fest v Holicích. Termíny koncertů najdete na našich stránkách na facebooku, instagramu nebo bandzone. Další termíny budeme postupně zveřejňovat.

Které místo nebo festival byste si přáli jednou dobýt?
Tak jistojistě vyprodaná O2 Aréna nebo třeba být na hlavní stagi Masters of Rock…mohli bychom tu sepsat knihu snů

Jakým způsobem udržujete kontakt s fanoušky? Myslíte, že se vaše publikum v posledních letech nějak proměnilo?
Myslím, že kontakt s fanoušky máme velký, každý kdo si chce s námi jen třeba popovídat, vyfotit se, dostat od nás autogram, či si psát na sociálních sítích s námi, tomu vyhovíme. Samosebou v rámci mezích
Publikum si dovolíme tvrdit, že se trochu proměnilo nebo spíš rozrostlo. Dříve jsme měli mnoho fanoušků (a stále máme) ve starších řadách, kteří v nás viděli jejich hudbu a energii z mladých let. Letos díky mnoha větším festivalům na které jsme se dostali jsme získali také hromadu mladých fanoušků. Netušíme, zda jsme je oslovili tím, že jsme začali dělat i anglické texty, ale moc si všech věkových kategorií vážíme a děkujeme za ně, protože právě pro ně to všechno děláme.

Měníte repertoár na koncertech podle místa, kde hrajete, nebo máte pevnou sestavu skladeb?
Repertoár měníme za chodu koncertu. Podle nálady lidí, podle místa a hlavně i podle našich sil. Když je potřeba si odpočinout, dáme ploužák, když Mára potřebuje ulevit hlasivkám, tak dáme píseň co zpívá Ivoš a tak dále.

Máte v plánu nějaké spolupráce s jinými kapelami nebo umělci?
Rádi spolupracujeme s jinými kapelami a snažíme se je zvát k sobě na akce, pokud máme line-up ve své režii. Případně rádi dohodíme někomu koncert, když my sami nemůžeme nebo se nás pořadatel ptá na typ.

Kdo vás momentálně nejvíc inspiruje, ať už z české, nebo zahraniční scény?
Pokud mohu mluvit za sebe (Mára) pak mě v poslední době při skládání nového materiálu silně inspirovala pro mne nově objevená deska Tonyho Iommiho a Glenna Hughese “FUSED” z roku 2005. Ta deska je nabitá skvělými riffi a úžasným vokálem.

Existuje někdo, s kým byste si jednou chtěli zahrát na pódiu?
Pokud bychom se neměli držet při zemi, tak by to jistě byli naši idolové. Příkladem budiž: Dave Grohl, Paul McCartney, Tony Iommi, Steven Wilson, Deep Purple, Judas Priest a hromady dalších hvězd.
Pokud se budeme držet při zemi pak bychom rádi zahráli po boku Pražského Výběru, projektu Zemětřesení 2 s Mladenem Djelmem, nebo znovu se prostřídat na pódiu s úžasně sympatickou partou Deloraine s kterou jsme se poznali letos na festivalu Orlická Brána.

Co vás v současnosti nejvíc ovlivňuje při skládání hudby – osobní zkušenosti, svět kolem vás, nebo něco úplně jiného?
Už nějakou dobu se nechávám hodně inspirovat lidskou povahou, lidskými činy a otisknout to do textů tak, aby si uvědomili své kroky i ti lidi, kteří právě takové kroky dělají a možná si neuvědomují tak dopad na druhé. Rozhodně nechci zůstávat jen u takových myšlenek a neservírovat lidem podobnou tématiku, takže mě pro skládání textů může inspirovat zajímavý příběh filmu, knihy a někdy se mi text napíše v hlavě sám při poslechu nějaké cizojazyčné písně, které nerozumím ani slovo, ale domýšlím si co by se do té melodické nálady hodilo. V poslední řadě nejen mě, ale i zbytek kapely často ovlivňovala ztráta bubeníka Cvrkyho, takže bylo napsáno mnoho textů, z kterých určitě nějaký vybereme v budoucnu a vytvoříme, tak na něj vzpomínku na některém z chystaných alb.

Kdybyste mohli popsat kapelu ReGen jednou větou, jak by zněla
Šílená energetická nálož, která se rozzáří i pro jediného člověka v hledišti…přeci jen i jediný člověk si zaslouží dostat to kvůli čemu přišel.

Co vás na hraní v kapele nejvíc baví a co je naopak největší výzva?
Nejvíc nás nejspíš baví, když můžeme lítat po pódiu jako by nás kousla tarantule a když na to lidi reagují a jdou k nám blíž. Největší výzvou…popravdě mě nic nenapadá….možná jen strach z toho, aby nevypadla zvuková technika, aby nepraskly struny a neodešly hlasivky.

Kde fanouškové najdou informace o vás, kde mají šanci a možnost si zakoupit nějaké CD… a co jim vzkážete závěrem plus jaký je váš nejoblíbenější klip.
Informace o nás a i odkaz, kde koupit merch nebo nějaké naše album najdou na našem, kam mohou napsat: facebook: https://www.facebook.com/regen.cz, instagramu: regen_rock, Spotify: https://open.spotify.com/artist/0Joc3A0592Bg4a4xx0KfeL, či bandzone: https://bandzone.cz/regen Nejoblíbenější klip…pokud myslíte náš autorský klip, pak je to jednoznačně klip k písni “Namále Máš” ReGen - Namále máš (Official Video)
Závěrem chci poděkovat všem, kteří nám zůstávají věrní, těm kteří se letos stali věrní a všem jenž koluje v žilách rocková hudba…díky VÁM my všechny rockové kapely žijeme. Díky vám

Když jsem na Barče při akci Institutu klinické smrti "Henychových" 666 potkal Pavla Monroe Kohouta (mimo spoustu jiných známých), hned jsme si domluvili rozhovor.

Pavel Kohout, známý disident básník, prozaik a dramatik, žijící v exilu. Shoda jmen?

"Shoda jmen je čistě náhodná, i když je pravda, že to občas způsobilo zajímavé situace. Jméno ale nemám po slavném spisovateli; dostal jsem ho od neméně slavného bubeníka Tolji Kohouta."

Pavle, než se začneme „pitvat“ v tvém hudebním životě, jaké jsou dojmy z večera Institutu?
"Večer na Barče byl setkáním se starými přáteli a hudebními vzpomínkami. Bylo úžasné cítit tu energii lidí, kteří mají tuhle hudbu stále v krvi. Kluci z Henycha 666 to podali parádně, s obrovskou přesností jak hudební, tak výrazovou. Energie stříkala proudem z pódia i z fanoušků, opravdu jsem si to užil!"

Když Henych oznámil na FB, že i Monroe bude ten večer osobně přítomen, nejen já, ale i spousta lidí měla radost. Jak ses dozvěděl, že je po tobě sháňka?
"Když mě kontaktoval fanoušek ..nebudu jmenovat.. dÍky Michale :) a řekl mi, že bude tahle akce a zda mám číslo na Vlastu, zkrátka nás propojil. Byla to skvělá příležitost vidět zase staré známé a zažít tu atmosféru, kterou jsme kdysi společně tvořili."

Byl jsi rád, že vidíš muzikanty, s kterými jsi v roce 1991 „vypustil“ dílko, které se stalo postupem času kultovním albem?
"Bylo fajn vidět kluky po tolika letech a že to, co jsme tehdy v devadesátém prvním vytvořili, má pořád mezi lidmi svoje místo. Byla to nostalgie i radost, když jsme si připomněli ty staré časy a hudbu, která nás všechny spojovala."



V devadesátkách bylo u muzikantů „prostřední“ jméno in, co to tvoje Monroe? Má vazbu na Marilyn?
"Přezdívku Monroe mi vymyslel Vlasta. Řekl, že když má Martin Melmuka přezdívku Melmus a Daniel má Šakala, tak já budu Monroe. Bylo to jednoduché a tahle jména se mezi námi rychle ujala."

Ještě pamatuješ, jak vznikalo? Tehdy ještě nebyl internet, takže jste se museli scházet?
"Ano, internet tehdy nebyl, a všechno jsme museli domlouvat po telefonu, a to ještě po pevné lince, protože mobily neexistovaly. Většinou jsme se scházeli buď u Vlasty doma, nebo přímo ve zkušebně."

Myslím, že pěvecky to Aleš zvládl na jedničku, ale jak ti zněly kytary Yana a Aleše? Neměl jsi chuť si zahrát, nebo zase aktivně vzít kytaru do ruky?
"Zpěv obou kluků mě opravdu překvapil. Snažili se tam dostat náš výraz, což mě potěšilo. Co se týče kytar, kluci jsou na tom víc než dobře, takže rozhodně nemůže být řeč o nějakém zklamání – naopak, moc se mi to líbilo. Bylo to velmi energické a skvěle se to poslouchalo. A jestli mám chuť si někdy zahrát na kytaru? Chuť určitě mám. Dokonce v průběhu let jsem si po studiích natočil pár skladeb jen tak pro sebe."

Ty jsi ještě byl na albu Chcípni o kus dál, tuším už jako host, nebo ještě regulérní člen?
"Na albu Chcípni o kus dál už jsem nebyl jako regulérní člen, byl jsem jen host a zároveň jsem se podílel jako zvukař. V té době už jsem se postupně zaměřoval na jiné projekty, ale rád jsem se na tomhle albu ještě podílel."

Ty po Chcípni o kus dál odcházíš. Už tě nebavila muzika, vím, že jsi taky přešel k produkci, mimo jiné jsi produkoval album kapely Chirurgia kamaráda Filipa (dnes Cathedral In Flames). Osvětli neznalým, jaký úkol má produkční a k čemu je k albu potřeba.
"Po Chcípni o kus dál jsem se začal věnovat hudebnímu producenství. Dostal jsem natolik zajímavé a zavazující nabídky, že už jsem nestíhal dělat obě věci najednou. V té době se tady o zvukovém inženýrství moc nevědělo, a já měl zkušenosti z Londýna, kde jsem prošel tamní studia. Snažil jsem se tyhle vědomosti, které jsem tam nasbíral, aplikovat na české prostředí."

Jaké kapely ti prošly 'rukama', pomohl jsi někdy i nástrojem, nebo jen radami?
"Snažil jsem se vždycky dostat z kapely to nejlepší, co v nich je, a instrumentálně jsem se jim snažil příliš nezasahovat. Pokud jsme narazili na limity, které jsme sami nemohli překonat, pak jsem občas pomohl i radou nebo menším zásahem, ale většinou šlo hlavně o to nasměrovat kapelu k jejich vlastním silným stránkám."

Dost jsem každý týden jezdil do Prahy a tam moderoval nějaký Pavel Kohout. Opět otázka, shoda jmen?
"Na rádiu Bonton se moderátor nejmenoval Pavel Kohout, ale Dan Kohout (vida jak je lidská pamět zrádná), který byl kamarád mého táty. Já jsem s tím rádiem neměl nikdy nic společného, ale bylo zajímavé, že tam měl známý hlas někdo s podobným jménem."

No to jsme se dostali dál, než jsem původně zamýšlel, jdeme zcela k prvopočátkům. Muzika a ty, kdy jsi jí začal intenzivně vnímat?
"Muziku jsem začal intenzivně vnímat už od dětství. Vyrůstal jsem v hudební rodině – jak můj vlastní, tak i nevlastní otec byli hudebníci, a měl jsem od nich i celé rodiny obrovskou podporu. Díky nim jsem se mohl hudbě věnovat naplno a už jako kluk jsem věděl, že muzika bude něco, čemu se chci věnovat celý život."

Učarovala tě kytara od začátku, nebo jsi začínal na jiný nástroj a kde ses učil? Doma, nebo byl odborný dohled?
"Kytara mě zaujala hned od začátku a věděl jsem, že je to ten pravý nástroj pro mě. Začal jsem se na ni učit hlavně doma, kde mi rodiče poskytovali prostor a podporu. V patnácti mi táta poslal malý Marshall zesilovač, kytaru a pár pedálů, aby mě nenápadně nasměroval na elektrickou kytaru. Od té doby jsem tomu propadl úplně bezhlavě a cvičil několik hodin denně, až do chvíle, kdy jsem začal hrát s kapelami – to mi bylo kolem sedmnácti, osmnácti let."

Bavilo tě to od počátku, nebo to přišlo až postupem času?
"Hudba mě uchvátila už na základní škole, kdy jsme si popisovali džínové bundy a vyšívali loga kapel. Už tehdy jsem toužil být na opačné straně než fanoušci – chtěl jsem být ten, kdo hudbu tvoří a stojí na pódiu."

Ještě si vzpomeneš na ten „spouštěč“, kdy si člověk řekne… budu muzikantem, chci být muzikantem a jdu za svým cílem?
"Ten 'spouštěč' pro mě byl asi v době, kdy jsem začal poslouchat kapely naplno a uvědomil si, že chci být víc než jen posluchač. Viděl jsem, jak hudba může ovlivňovat lidi, a chtěl jsem být součástí toho procesu. Bylo to rozhodnutí, které se postupně prohlubovalo, až se z něj stala jasná cesta."

Jaké hudební vzory ti sloužily jako motivace a vůbec, co jsi poslouchal v té době?
"Moje první heavy metalová zkušenost byla se skupinou Iron Maiden, a hned na to mě uchvátili Judas Priest. Tyhle kapely mi ukázaly, jakou energii a sílu může hudba mít, a byly pro mě obrovskou inspirací. Postupně jsem pak začal poslouchat i Metallicu, Megadeth a Slayer, což mi ještě víc rozšířilo obzory a utvrdilo mě v tom, že chci jít touhle cestou."

Jaká náhoda nebo okolnost zařídila, že nastupuješ do Törr, který už měl za sebou poměrně úspěšnou kariéru? A byly před Törr i jiné kapely?
"Před Törr jsem hrál v kapele Moriorr, která se objevila na sampleru produkovaném Vlastou Henychem, a myslím, že právě tak se o mně dozvěděl. S Otou Herešem jsme skoro sousedi, takže jsme se znali o něco déle než s Vlastou. Před Morrior jsem měl ještě kapelu s Honzou Juklem z Plexis – mimochodem, skvělý kytarista, který mě hodně naučil. S ním jsme to ale na pódiovou podobu nedotáhli. To jsou zhruba moje hudební začátky."

A opět se přesuneme v čase, bylo o tobě známo, že jsi snad odešel do Ameriky. Co tě tam táhlo? Jel jsi cíleně, nebo na blind?
"Vím, že si to tu hodně lidí myslelo, ale ve skutečnosti jsem se jen chvíli toulal po Evropě, jinak jsem byl většinou pořád tady. Jen jsem si odskočil od hudby k filmu, takže o mně v hudební branži nebylo tolik slyšet."

Jaké byly začátky  'v širém světě'? Vzpomínáš na to rád?
"Na své producentské začátky vzpomínám s respektem a trochou nostalgie. Bylo to období plné učení a hledání vlastního přístupu k produkci. Každý projekt mi přinesl nové zkušenosti, a i když některé věci byly náročné, naučilo mě to soustředit se na detaily a hledat způsoby, jak co nejlépe podpořit hudební vizi kapely."

Každopádně, máš za sebou i mega úspěch v USA. Amerika žije filmovými Oscary – co jsi měl společného s těmi dvěma filmy, které se na ně dostaly?
"Překvapivě to nebyla hudební práce, ale vizuální. Jednalo se o filmy Na západní frontě klid a Barbie. Ale jedním dechem dodávám, že to není můj osobní úspěch – byl jsem součástí oscarového týmu a hlavní zásluhy patří právě tomuto týmu."

Jak jsme se spolu bavili, žiješ teď nedaleko Prahy. Točíš se stále aktivně okolo muziky, nebo šel tvůj život už jiným směrem?
"Ano, žiji nedaleko Prahy, ale už se tolik netočím kolem muziky jako dřív. Moje návraty k muzice jsou čistě soukromě uzavřené a pak hlavně vizuálního charakteru – občas někomu udělám videoklip. Většinu času teď věnuji jiným projektům, hlavně filmovým a vizuálním. I když je hudba stále mou vášní, můj život se posunul trochu jiným směrem."

Sleduješ současnou muziku ať tady nebo venku? Máš nějaké nové hudební objevy? Jaké kapely dnes posloucháš?
"Současnou muziku sleduji, i když asi ne tak intenzivně jako dřív. Občas narazím na nové zajímavé kapely, které mě zaujmou. Na Barče mě hodně bavila kapela ČAD – klukům to opravdu šlape a navíc jsou vtipní! Kapela, která dokáže hudbu postavit s takovým humorem, je mi vždycky sympatická."

Co říkáš jako muzikant na gigantický návrat vinylů? Myslíš, že streamovací platformy pomalu vytlačí klasické nosiče?
"Návrat vinylů mě jako muzikanta těší. Vinyl má pro posluchače i hudebníky zvláštní kouzlo – je to něco hmatatelného a trvalého, co digitál nemůže nahradit. Streamovací platformy jsou skvělé pro šíření hudby, ale myslím si, že klasické nosiče, jako jsou právě vinyly, budou mít vždy své místo. Nabízejí zážitek, který je s digitálním poslechem nesrovnatelný."

Odhalíš nám, kdo stojí za jakou skladbou na Institutu?
"Klíč je jednoduchý: všechny texty napsal Vlasta, a každý z nás si svoji skladbu zpíval sám. To ale neznamená, že je celá skladba jen moje nebo Šakalova. Desku jsme skládali v mém malém demostudiu, kam se ke mně Dan na čas nastěhoval, abychom materiál dali dohromady. Společně jsme pracovali na skladbách, navzájem si dávali hudební kritiku, a když jsme byli spokojení, šli jsme to zahrát Vlastovi."

A jaké jsi dělal videoklipy?
"Videoklipy dělám jen příležitostně a musí mě nápad opravdu oslovit. Pracoval jsem třeba na klipu pro Unborn

 nebo kdysi i na klipu pro Törr – to byly úplné začátky. Minulý rok jsem se podílel na videoklipu amerického zpěváka Usher"



Pavle, děkuju za rozhovor. Co vzkážeš čtenářům a jaký je tvůj nejoblíbenější klip, který si na YouTube pouštíš nejčastěji, ať ho pustíme našim čtenářům?
"Děkuju za příležitost podělit se o svoje příběhy. Čtenářům bych vzkázal, ať se nebojí jít za tím, co je opravdu baví, ať už v hudbě, filmu, nebo v životě obecně. Co se týče klipu, který si pouštím nejčastěji, jedním z mých oblíbenců je určitě něco od klasiky, třeba Iron Maiden a Judas Priest – vždycky mě dostane jejich energie a atmosféra."