Ve dnech 18. až 20. července se ve východočeských Hořicích v Podkrkonoší uskutečnil již 12. ročník The Legends Rockfestu, který pořádá tým lidí kolem Zdeňka Lhoty, Bobiny Lhotové a Jany Hejčové.
Letošní rockfest nebyl třeba tak naplněný úplně známými jmény. V minulosti někteří fandové pořadatelům vyčítali, že zde hrají skoro ty samé kapely rok co rok. Letos bylo všechno jinak. Přibylo několik méně známých kapel, k těm se přidali velmi oblíbené party a na poslední chvíli i tři zavedená jména, která nahradila dvě skupiny, které se ze známých důvodů nemohly zúčastnit (Krucipüsk a Limetall).

My jsme s kamarády vyrazili pro jistotu již ve středu 17. července k večeru, protože jsme měli oprávněnou obavu, že bychom nemohli stanovat vedle vlastního auta, jak bývalo v minulosti zvykem. Je to určitě pohodlnější, když spíme ve stanu a v sousedství máme zázemí se sezením a třeba plynovým vařičem a nějakým tím proviantem v autě.
Prostě jsme vyrazili včas, takže jsme si mohli zvolit místo pro naše improvizované křižácké ležení. Měli jsme to kousek ke stánku s občerstvením a trošku dál na toiky. Celý čtvrtek před zahřívací party jsme prokecali u stanu a dobré ho jídla a pití. Fakt nám ten den utekl, díky tomu, že jsme si měli co povídat, čemu se smát a co řešit. Myslím, že se spoustě lidí muselo škytat, když jsme je probírali a řehtali se u toho.

Večerní warm up party byla zahájena až v 19 hodin. Na malém pódiu vystoupila kapela HITMAKERS, která mě moc nebavila, takže jsem její hrací čas využil k prozkoumání, co je nového v Areálu Zahrada. Ten je fakt nádherný, pořadatelé ho neustále dovybavují. Letos zde bylo víc než 1000 míst k sezení, už od loňska se osvědčily zahradní sprchy a úplnou novinkou byly kontejnery se splachovacími záchody, které doplnily klasické toiky pro všechny a rakety pro pány. Tvorba HITMAKERS mi připomněla některé zábavové party, ke konci mě to i začalo bavit. Nebylo to úplně špatné.
Pokračování zahřívačky měli na starosti pánové z kapely JACKER´S, která mě v Hořicích nadchla již vloni. Moderní metal, jehož nesporným vzorem jsou pánové z kapely ARAKAIN. Ale nejde o žádnou kopírku. Kluci jsou výborní instrumentalisté a zpěvák má talent od samotného Lucifera. V několika písních zahostovala zpěvačka Karolína. Bylo to fajn. S úderem půl desáté čtvrteční produkce skončila a my svorně vyrazili bydlet.

Po klidné noci, kdy jsme se docela dobře vyspali, zaznělo ze sousedních stanů: „Dobré ráno, čůráci“. To asi abychom nezapomněli, že jsme na festu. Naštěstí to bylo asi až v 7 hodin. No nic, to prostě k podobným srandám patří. Nic proti. Všude se najdou nějací vtipálci. V pátek jako první vystupovaly kapely REGEN a DARK GAMBALLE. Byl jsem zvědav hlavně na druhou partu, kterou znám z 90. let, ale ani jedno vystoupení jsem prostě nestihnul. Situace v kempu se měnila postupně, takže jsme museli držet místě pro další kamarády a taky jsem se těšil na příjezd mé drahé polovičky, která ještě v pátek musela do práce. Trošku se to všechno protáhlo, ale nakonec se naše šestice zdárně sešla a společně jsme si fest náramně užili. Oběma kapelám REGEN a DARK GAMBALLE se tímto omlouvám. Okolnosti byly proti tomu, abych je viděl a hodnotil. Snad příště.

Z těchto důvodů jsme vyrazili až na band NIAKARA, který už tak trošku známe. On to je ARAKAIN trošku naruby. Kapela hraje autorskou tvorbu Zdeňka Kuba a zpěvák Mayo Petranin je opravdu supertalent. Z nových věcí zazněly „Kruhy v obilí“ a „Zlatá generace“. Jinak šlo o věci z původního repertoáru „Áček“, které složil Zdenka Kub. Nevím, co na to říkají jeho bývalí spolhráči, ale mně se produkce NIAKARY líbila a soudě podle ohlasů publika, nebyl jsem zdaleka sám.

Pak následoval TRAUTENBERK. Je to sranda, Anička je prostě kus, ale je to taky opakovaný vtip. Kapela každopádně našla díru na trhu a dokázala ji využít. Prostě jim není nic svaté. Hajnej je hovado, co sežral našeho psa. A starej Požužník je taky pěknej týpek. Není to muzika, kterou bych si pustil doma, ale naživo je to fakt sranda. Lidi se baví, a to je hlavní.
Následoval fenomén jménem VISACÍ ZÁMEK, který je na punkrockové scéně víc než 40 let a hraje stále ve stejné sestavě! Visáče mám rád. To je hudebně zábavná skupina se vším všudy. Hurá, sláva! Punk is not dead. Zazněly velké hity, co píseň to pecka. Začátek patřil písni „Traktor“ a pak to byla jedna velká punková jízda. Přímo před námi se tančilo pogo, bavili jsme se, zazpívali. Nechyběl „Kanárek“ nebo skvělá „Známka punku“ a jako finále „Cigára“ a „Domovnice“ alias zlá baba. Visáči mě nadchli tak, že jsem jim nakonec v sobotu večer dal svůj hlas / víčko v hlasování o nej kapelu rockfestu. Hurá, sláva!

Další svým způsobem fenomén následoval hned vzápětí. Chlumecký KOMUNÁL někdo miluje, jiný nenávidí. Asi neexistuje nic mezi. Jenže i ta výjimka se najde. Nepatřím totiž ani k jednomu táboru. Mám rád starší tvorbu KOMUNÁLU, až na pár písní mě moc nebere současná produkce. Ale v Hořicích si to tak nějak sedlo. Nové věci byly protkány starými peckami. Musím říct, že se mi to nakonec líbilo a opravdu s chutí jsem si zazpíval. Slovenské ultra srandisty HORKÝŽE SLÍŽE jsem si kvůli celkové únavě materiálu nechal ujít. Druhý den někdo vyprávěl, že byla tato parta úžasná a další borec hlásil, že frontman Kuko sotva stál na nohách a mezi písněmi jen blábolil. Neviděl jsem, nehodnotím.
Sobotní program zahájila parta LOCO LOCO, která začínala v nekřesťanských 11 hodin, takže jsme ji prošvihli. Stanové městečko pro auta a stany bylo totiž od Areálu Zahrada vzdálené zhruba 800 metrů. Hned vedle pódia totiž roste dálnice D35 Olomouc – Liberec. Snad se v příštích letech na fest svezeme po dálnici a vyjedeme přímo u Areálu Zahrada. Pořadatelům tato monstr stavba hodně zkomplikovala situaci. Na poslední chvíli museli řešit, kam umístit stany a karavany. Na louce u sjedu z obchvatu Hořic k areálu totiž zčásti stojí stavební technika a kupa zeminy, takže se prostor pro stanové městečko hodně zmenšil. Vloni jsme spali tady, letos jsme museli blíž k Hořicím až za lávku. Mělo to své výhody. Kemp byl blízko Billy a Penny marketu a též to měli blíž ti, co přijeli autobusem nebo vlakem. Uvidíme, jak pokročí stavba dálnice příští rok.

To jsem trošku odbočil. Zpátky k muzice. Jako druhý v sobotu vystoupila kapela BASTARD ze severu Moravy. Tuhle partu mám rád, opravdu jsem si ji užil. A užívali si i Bastardi. „Zakázané ovoce“ totiž chutná nejlíp, když se nikdo nedívá. Zazněly i další hity jako „1000 přání“ nebo „Když chlapi stárnou“. Za mně hodně dobrý.
Pak přišli na řadu bytostí z 13. století. Ano, šlo o gothic rockovou kapelu XIII. STOLETÍ, kterou prostě mám rád. Kluci a holka za klávesami sázeli jednu pecku za druhou. Zazněla „Justýna“, „Transylvania Werewolf“ nebo „Fatherland“, jako přídavek samozřejmě nesměla chybět hymnická „Elizabeth“. Pánové a dámo, smekám svůj pomyslný gotický klobouk. Tohle prostě byla nádhera. Žádná cingrálátka, žádné výbuchy, jen čistá radost z muziky.

A právě ty cingrlátka a plameny plus rekvizity nezbytně potřebuje další parta jménem DOGA. Jenže k této skvadře to prostě patří. Začátek patřil „Fabrice rock ´n´rollu“ a protože je Izzy trochu divnej a a může se klidně na to zvysoka, pokračovalo se třeba přes „Nejsi nevinná“ až po finální „Poletuju“. V hlasování diváků skončila DOGA na první místě. Nic nemůžu namítnout. Zasloužila si to.

Pak přišel strejda PROTHEUS. Živě jsem viděl tento sólový projekt poprvé, je to takový písničkový rock. Nejde o žádný metal s divokými kytarami a ještě divočejšími kopáky. Došlo i na něco málo z dílny DYMYTRY. Budu si to muset trošku naposlouchat. Na první dojem nejsem nadšenej, ale ani zklamanej. Dám tomu šanci.

Hračičkové SEVEN pokračovali další produkcí. Proměnlivé dekorace jak IRON MAIDEN nebo ohňové efekty byly prostě ohromující. Tým jménem SEVEN je prostě sehraný a Honza Kirk Běhunek se obklopil skvělými muzikanty, kterým to spolu jednoduše sluší. Zazněly třeba „Můry“ nebo závěrečná předělávka z dílny DEEP PURPLE „Burn“. SEVEN mám rád a moc rád se na ně vydám znovu.
PANOPTIKO je čím dál větší fenomén. A mně se to začalo líbit. V minulosti jsem tuhle tajemstvím obestřenou partu moc nemusel, ale dal jsem tomu čas a musím uznat, že to má hodně co do sebe.
Rytmika a tvrdé kytara modelu RAMMSTEIN, nezvykle poetické texty, k tomu instrumentální vyzrálost a taky neuvěřitelný hudební talent multiinstrumentalisty Dona von Telephona, který hraje snad na všechno od smyčců přes trubku, klávesy až po píšťaly, tahací harmoniku a Panovu flétnu. Něco skoro neuvěřitelného. Když k tomu připočtete tajemnou image, vtipné pseudonymy a do posledního detailu vymakanou show, dostanete koktejl jménem PANOPTIKO.

Úplné finále patřilo legendárnímu ARAKAINU, který do Hořic přejížděl po koncertu v Olomouci. Proto asi pořadatelé stanovili začátek jeho produkce až hodinu a 10 minut po konci PANOPTIKA. Jenže fanoušci byli netrpěliví a vyřvali si kapelu dřív, protože měla aparát postavený zhruba za půl hodiny. ARAKAIN tedy začal hrát cca o 20 minut dřív. Nebyl důvod víc čekat. Únava už byla doslova hmatatelná. Jenže ARAKAIN začal sázet jednu pecku za druhou. Jako první šla „Metalománie“ následovaná „Kyborgem“. A tak to šlo dál. Tenhle playlist neměl slabých míst. Z novějších věcí hráli kluci třeba „Sedm hříchů“ nebo „Arakadabra“. Potěšily též moderní pyroefekty, skvělá světla nebo ohňostroj papírových konfet. Uteklo to jako nic. Přišlo „Apage Satanas“ a byl konec. ARAKAIN mě doslova nadchnul a nebyl jsem sám. Super. 42 let na scéně a neuvěřitelná energie.

Vážení čtenáři, 12. The Legends Rockfest je za námi. Pořadatelé zaslouží obrovskou poklonu. Bylo to skvělé, přestože jsme to měli do kempu fakt daleko. Snaha se cení.
Za rok ve dnech 17. až 19. července 2025 se budu těšit do Hořic zase.
Pro Rockpalace Honza Holý

XXX. ročník legendárních pivních slavností měl pro mne letos výjimečného hosta a tím byla kapela Benefit, kterou sleduju již od roku 1981, kdy ještě v kostýmech a maskách ve stylu amerických Kiss za podpory mlhy, dýmu a ohňových sloupců vystupovala ve Svijanském Újezdu pro více, jak 2500 lidí a sypala do lidí skladby AC/DC, Kiss, Styx, Bon Jovi, Alice Cooper vše opatřené českými texty. A v mém případě se tam zrodila láska na první pohled a trvá dodnes.
Benefit, magické slovo, které mě v tomto parnu donutilo vylézt z bazénu, pohodlí a chládku chalupy, sednou do rozpáleného auta a těch pár kilometrů vyrazit do místa trvalého bydliště.
Nepomucké náměstí nebylo plné, čemuž se k cenám klobás, piva a dalších tekutin, včetně vražedného horka není co divit, přesto pár stovek milovníku muziky a piva se sešlo.
Přijíždíme až na poslední chvíli, kapela se už chystá, tak stihám jen podání rukou a chlapským objetím s Láďou Gumáčkem, přece jsme se už hooodně dlouho neviděli.
Přesně 18:30 se lidé se houfují před podiem a 90ti minutový set Benefit začíná. A Benefit nezklamal. Gumáček skvělý jako za mlada, tam se opravdu zastavil čas a stejně tak výborný byl jeho pěvecký parťák Jirka Jech. Občas z žertu říkám, že to není Benefit, ale Koudelka band, obě kytary totiž obsluhují oba synkové Gumáčka (pamatuju se, jak Matěje, tak Kubu jako malé hošíky), dnes už i přes své mládí ostřílení matadoři, (vždyť Matěj hrával i s Janou Kratochvílovou). Basu Lukáš Horský a bicí principál a kamarád Milan Vipler, motor kapely a věrný člen Benefit, který s malou přestávkou v roce 82 (přešel k Markýz John, aby se po roce vrátil) táhne káru s nápisem Benefit už pár desetiletí.
Songy byly důmyslně namíchány od nové desky (která je opravdu výborná) až po staré „vály“. Asi nejhlouběji do historie (když opomenu legendární Pohádky) sáhla kapela skladbou Milionář, Zpívá s námi…Zpověď a v závěru hit G.Moora Over The hills and far away (převzali i Nightwitch) zde jako Šibenice.
Z nových to byly obě klipovky jak Zloděj a král a Vzdálená, Zlatý klíč…vše podpořeno pohybovou show, jak jsme u Benefitu zvyklí. V tomto horku klobouk dolů!!
Suma sumárum, kapela jede jako rozžhavený nůž máslem, neuvěřitelně si sednou muzikantsky přes věkové kategorie a je vidět, jak je tahle muzika baví. Benefit jako jedna z mála kapela má dva zpěváky, což opět dává další rozšířené hudební možnosti. Stejně tak, jako kdysi sází na uším ladící muziku, tak na výborné texty, fantasticky znějící zpěvné refrény… Lidé stejně jako já se bavili, zpívali ať to byla Baba Jaga, nebo již zmíněné Zpívá s námi celý svět… J A jak mi po vystoupení řeklo pár přátel s kterými jsem se potkal, bylo to perfektní. Souhlasím. Energie, která šla ze stage byla úžasná. Benefit Forever!!

Jsou alba, která jsou víc než osudová, alba, která člověka provází celým životem a neustále se k nim vrací. Mezi jedno takové patří i pro mne Institut klinické smrti od tehdejší sestavy Törr. I stáří má své výhody a tak jsem kdysi zažil i podiovou prezentaci tohoto alba. V říjnu vychází remaster "Institutu" a s tím je spojená oslava a křest na legendární pražské Barče 18/10/2024. Pro mne je to jedna z hudebních akcí roku. A s kým si nejlépe popovídat o chystané akci, stejně tak o kultovním albu, než s Vlastou Henychem, který tehdy stál u zrodu tohoto alba (1991), společně pro mne s nejsilnější sestavou Törr - Henych /Melmus /Šakal /Monroe.

Henych 666 byl hodně dlouho nečinný, nebo nebyl aktivní, co bylo impulzem „zrození“?
Může za to hlavně covid a situace s omezeními. Byl jsem už smířen a chtěl s hraním skončit. Kapela se v té době rozpadla a nefungovala pohromadě. Každý měl svých starostí dost. Rodina, práce atd. Ztratila se radost a chut. Po nějaké době co bláznoství po pandemii pominulo mi začali fanoušci říkat že by byla škoda se na to vysrat. Hlavní impulz bylo že jsem potkal nový kluky do sestavy, kteří přinesli novou energii a chut pracovat. Kdybych nepotkal kytaristy Aleše a Yana, nestalo by se to.

Po dobu aktivní hudební nečinnosti jsi dal muzice zcela „vale“ nebo vznikal nějaký materiál?
Jak jsem říkal, byl konec s uměním :-)

Budeme se hodně točit okolo kultovního alba Institut klinické smrti, máš okolo sebe nové muzikanty, Petra Herr Millera znám, vynikající bubeník, můžeš představit ještě Aleše Hampla s Yana Havlína? Kde jsi je našel, pro mne jsou to neznámá jména v muzice.
Nahoda jako vše co život přináší a bere. S Alešem jsme byli kamarádi od roku 2018. Seznamil jsem se s ním přes jeho ženu Pavlínu, která s náma v Masters Hammer tančila v masce Baphometa. Aleš hrál v jiných kapelách. Když u nich skončil jsem se ho zeptal jestli by nehrál se mnou. Miler už se mnou kroutí na buben 6 rok a dal typ na Yana. Dali jsme zkoušku a bylo to super. Nakonec jeho otec Radek Havlín je muj fanoušek od začátku Torr a tek se ujal role manažera. Vše začalo dávat smysl....

Sestava vznikla na základě chystaného koncertu na kdysi populární Barče, která byla Mekkou rockové muziky, nebo půjde o oficiální sestavu Henych 666, která následně bude pokračovat?
Tato sestava je stabilní od léta 2023 pro Henych666. Koncert na Barče je jen náš jednorázový projekt a oslava alba které jsem spoluvytvářel v roce 1991 a které v říjnu vychází jako remaster u Warner. Je to oslava, křest a poděkování mým fans za podporu. Institut je hodně oblíbené album a mladší generace neměly nikdy šanci písně vidět a slyšet živě. To jim chceme dát. Nic víc, nic mín. Celé album od začátku do poslední noty zahrajeme pouze na tomto jediném a vyjímečném koncertě. Nechceme s tím dál jezdit jako revival. Máme svoje další plány pro "šestky" Institut na Barče je vyjímečný koncert. Kdo to bude chtít zažít, musí vzít v práci volno a sednout na vlak do Prahy :-) Už jsou prodané vstupenky až na Slovensko..

Můžeme se těšit i na nový materiál v této sestavě?
Budeme se snažit a těšit s váma :-) Reálně mám nabídku na vydání alba u Warner, takže až odehrajeme Barču v říjnu, je to další plán.

Co muzikanti, kteří album s tebou nahráli, neměli zájem? Že je Šakal nepoužitelný, to vím, ale co Melmus a Monroe? Nebyl zájem, nebo neměli zájem?
Kohouta (Monroe) jsem neviděl 25 let a nevím kde je mu konec. Ti lidé nejsou v hudbě aktivní už strašně let. Nicméně Melmuse mám často na messengeru. Má zájem a chut si s náma jako host něco zahrát. A je toho schopen. Čas nevrátíme a nezastavíme. Hlavně- nedávám dohromady starý Torr ! Jen si se svoji kapelou a pod mým jménem zahraju a oslavím jedno z mnoha mých alb. Nakonec může to zkusit a udělat kdokoli.

Co by mě hodně zajímalo, jak jste si podělili zpěvné party ohledně Institutu? Třeba kdo nahradí Šakala v Libretu smrti, přece jen jeho hlásek tam seděl.
Vždy jsem chtěl mít v kapele nejen muzikanty, ale aby každý zvládal i zpěv. Když se v písni hlasy střídají nebo doplnují a harmonizují, je vysledek pestřejší a méně nudný. Kdybychom to nezvládli tak, aby to bylo ono, nikdy bych do toho nešel.

Vzpomeneš si na nějakou historku z období natáčení Institutu?
V těch porevolučních letech u natáčení prvních alb bylo vše strašně rychlé a hektické. Byli jsme našláplí, mladý, vše okolo fungovalo..... neřek si ani popokatepetl a album bylo na světě. Dělo se toho moc a každou minutu. Já jsem si nikdy nevedl deník a tak si vzpomenout na cokoli už v mém věku neni snadné. Obecně...ve studiu se vždy jen hodně pracuje. Historky se dějou až když kapela vyrazí na turné a baví se. To se zas vetšinou nedá zveřejnovat. Muzikanti jsou zvěř v každé době. Musejí častěji upouštět páru :-)

Vyznačuje se nejen skvělou muzikou, ale i texty, ať titulka, V podzemí, Libreto….kdo tvořil texty?
Texty dělám na všech albech většinou já. Maximálně někdo přinese hudební nápad i s kouskem veršů a já mu to pak dopíšu a hudbu zaranžuju.

Co pro tebe jako samotného tohle album znamená?
Jedno z mých alb. Záznam určité doby. Naše rozpoložení, nálady, vkus a schopnosti v roce 1991.

Jednou jsi mi řekl něco v tomto smyslu, že muzikant považuje své poslední dílko za nejlepší, máš stále stejný názor? Dle mne tohle album nebylo nikdy překonáno. A spolu s alby Thrash The Trash, Nevada, Anděl na útěku a Rituál je to to nejlepší co tady kdy vzniklo.
Hele co člověk to vkus a názor. Názorů co je nejlepší jsem v životě slyšel tolik, že na to dávno nehraju.

Jak ti naskakují noty a texty po takové době? Musíš cvičit na basu, nebo si průběžně hrával, popř. ležela ve futrálu pod postelí a teď jsi jí oprášil?
Base se věnuju málo, ale rád. Takové jedno muzikantské pravidlo praví "Zkouší se do šestnácti let" :-) (to řekl tuším Brichta)

Máte za sebou i pár koncertů, jak sleduju, jaká je atmosféra v kapele? Sedá si to? Přece jen tuším, že Aleš i Yan jsou od vás dvou o generaci mladší.
Je to super, jako vždy když je to čerstvé. Doufám že nám to vydrží dlouho.

Nelze se nezeptat, vystoupil jsi z aktivního hudebního vlaku a kolotoče, jaký byl/nebyl problém do něj opět nastoupit? Oprášil jsi staré kontakty, pořadatele….?
To žádnej problém nebyl, protože ten vlak už dávno nejezdí tak jak v devadesátkách. Dnes co si neuděláš sám ,nemáš.

Co se týče Institutu, půjde jen o výjimečně jeden koncert, nebo v případě zájmu toho bude víc? Chystá se i speciální „merch“, nějaké relikvie???
Jak už jsem řekl, jde o vyjímečný koncert na kterém bude možnost koupit remasterované album na LP a CD a pouze na Barče triko Institut jako limitku.

Za pár prakticky dnů vychází reedice Institutu jak na vinylech, tak opět i na CD. Můžeme se těšit na nějaké bonusové zpracování (ať už fotografie, popř. na CD audio bonusy….)
Pouze dosud nezveřejněné fotografie z promo série od již zesnulého fotografa a bluesmana Dana Vojtíška. MUziku na bonusy nemáme. Vždy jsme skládali a nahrávali rovnou to nejlepší. Žádne odpady nevznikaly. Na horší písně nebyl čas. :-)

Po Institutu vyšla další skvělá deska, jedna z nejdražších, co jsem kupoval jako první press do sbírky – Chcípni o kus dál (reedici jsem doma musel mít taky), mimo to, že vyšla reedice, tak s tou speciální koncert nezamýšlíš?
Ne. Ale máme v repertoáru titulní věc z této desky. Hampl ji zpívá skvěle. Je to v repertoáru z důvodu průřezu mé kariéry. Nehodlám dělat revival.

Když zabrousím ještě do tvého hudebního soukromí. Co poslouchá současný Vlasta Henych?
Týýý jo. Já poslouchám všechno co mi lahodí uchu napříč žánry. Metal poslouchám minimálně. Je ho moc a stále dokola. Když se chci rozšoupnout tak Motorhead na to stačej. Dělá mi dobře rocková muzika sedmdesátých let. Tam je vše a každá kapela je identická a skladatelsky i instrumentačně geniální. Miluju Led Zeppelin a mám rád art rock té doby. Pink Floyd, Yes, Jethro Tull, King Crimson atd. Je toho strašně moc.

V 80´ jsem pravidelně bral kultovní časopis Metal Hammer z imperialistického Západního Německa, nechce se mi hrabat v archívu, myslím, že šlo o rok 1987, tedy ještě v dobách našeho kulturního Temna kdy tam byli i Torr. Jak se vám tohle povedlo? Byla doba zákazů a příkazů…mělo to následky?
Marcel  Novotný (Pípa), ještě než začal zpívat u Kryptor, vedl náš fanklub. Uměl dobře německy a tak jednou poslal poštou do MH redakce kazetu s demem, info a fotku. Drze a hrubě :-) Když jsem jednoho dne přišel na černou burzu desek, kam jsem chodil každou neděli, tak hned na mě různí prodejci mávali číslem MH. Sami jsme tomu nemohli uvěřit že to vyšlo. Když jsme dělali u komoušů amaterské zkoušky a ukázali jim naše portfolium v MH nechápali nic :-)

Kdysi jsme se potkávali občas na burzách vinylů (CD byly v „plenkách“) tuším ve Slovanském domě (přece už je to řada let). Co ty a vinyly a jejich návrat a jaký je tvůj postoj k streamovacím platformám ať už Spotify, iTunes….
Důležitá je hudba. Lidský schopnosti, talent, imaginace a sdělení. Přenos je věcí technologickýho vývoje který se mění, ale hudba zůstává. Do doby než se jí ujme Ai.

Co současná muzika, máš nějaký objev, sleduješ naší scénu a překvapil tě někdo?
Rád se někdy nechám překvapit a každému přeju at se mu daří. I blbá kapela je dobrá. Jsou horší věci co může člověk dělat. Válčit, být na drogach, chlastat, prát se a otravovat ostatním vzduch. Blbá kapela se dá vypnout :-)

Co vzkážeš našim čtenářům a hlavně všem poslouchačům a jaký tvůj nejoblíbenější klip jim pustíme? A děkuju za tvůj čas.
Na mém koncertním triku mám svoje heslo "ART IS A WASTE OF TIME" :-) Pust co chces.

Chomutovští Fat Bat  mají novou, deseti skladbovou várku muziky pod názvem Třinácté znamení.

Dle mého subjektivního dojmu tu opět dostanete muziku od hard rocku po prvky thrashe. Ale popořadě.

Schválně jsem si přečetl minulou recenzi na předcházející desku a myslím, že kapela prostě pokračuje po předem vytyčené cestě. Vlastně některé části té předchozí recenze jako bych mohl přepsat sem. Mám úplně stejné dojmy. Písničky samotné jsou celkem fajn. Jen mám opět dojem, že živě budou mít větší sílu než nahrávka. Opět se nemohu zbavit pocitu, že jsou tu dvě roviny. Písničky samotné a na straně druhé jejich zpracování, respektive nevyužitý potenciál při nahrávání. Převedeno na škatulky, řekl bych, že písničky jsou víc metalové, ale celkový sound kapely je spíš hard-rockový a to některé pasáže trochu sráží a hlavně škodí při sólech a vyhrávkách, které na můj vkus mají příliš tenké tóny, bez prostoru, kulatosti. Prostě s větší péčí nebo možná s přísnějším dozorem při nahrávání by to byl větší mazec a myslím, že by to desku tak jak je, postrčilo o štok nahoru. Jakoby se trošku pracovalo stylem „ to je dobrý, to nikdo řešit nebude… „ Jasně, stálo by to samozřejmě o pár tisíc víc, ale trochu zkusit, co se z toho ještě dá dostat a případně nahrát další stopu, v jiné poloze, s jiným zvukem, otočit fázi, atd., by neuškodilo určitě. Ale třeba se pletu. Je to prostě osobní dojem. Ty nápady, písničky, mají údernost, která mi tu ovšem neleze ven z beden. Ale jak jsem zmínil, živě to může být jinak, tak to berte jen jako takové zamyšlení na papír. A třeba to právě tak kapela chce. Co já vím?

Polibek hor je otvírák alba a jede ve středním tempu- pro zahřátí. Následující Třinácté znamení už je dvojšlapková vypalovačka, která živě fungovat prostě bude, to je jasné. Je fajn. Černý svědomí malinko zvolní, ale chytlavá umí být tato písnička taky. Následuje: Musíš se rvát. Kombinace balady a šlapavější , těžkopádnější skladby. V pohodě. Dál tu máme: Nehledej. Ta se mi zatím asi líbí nejvíc. Speedovka, která mi připomněla zábavy před třiceti lety s Polymetalem. K.S.G. a Jsme tu jenom krátkej čas jsou dvě, které mi evokují, stejně jako některé z minulé desky, starší, agresivnější Kabáty. Posledně jsem zmínil motosraz a hle, tady je motorkářská hymna Laid Back Riders. Ale opět. Trochu líná pasáž (kde se asi živě bude skandovat) ji brzdí v rozletu. Zapomenout je balada, která je celkem fajn, s hostující (mimo jiných) cellistkou Nicole Weihausplovou. Řekl bych, že hezká, klasická balada o rozchodu, ale v duchu pořád slyším nějak lepší produkci nahrávky. Písnička sama je v pohodě a je příjemným zpestřením celku. Celé album uzavírá Ruská ruleta, ve které jako bych cítil lehký závan alba Thrash the trash a to myslím jako pochvalu.

No, celkově bych album pojal jako pozvánku na živé akce. To, co mi v nahrávce trošku chybí, na podiu určitě bude a písničky samotné jsou v pohodě.

Tak ať se daří.

Petr Kohoutek