Nový klip od skupiny Benefit opět potvrzuje to, co jsem už zmínil v recenzi na jejich poslední tvorbu – tato kapela dokáže překvapit a zaujmout, a jejich práce zůstává na vysoké úrovni. Na Pivních slavnostech v Nepomuku kapela doslova zářila a vynikla mezi ostatními účinkujícími, což jen podtrhuje jejich kvalitu.

Po úspěšném klipu Zloděj a král nám Benefit přináší další skvělý vizuální počin s názvem Velký hráč. Tento klip opět dokazuje, že hudba Benefitu nestárne, ba naopak – jejich síla leží ve chytlavých refrénech a silných melodiích, které se snadno vrývají do paměti. Co však tentokrát opravdu vyniká, je profesionální vizuální stránka. Klip, zasazený do mafiánského prostředí, nejenže nabízí skvělou atmosféru, ale i zajímavé zpracování s kapelníky v rolích mafiánů a doprovodem dvou krásných a lepých dam.

Tento klip si rozhodně zaslouží vaši pozornost a nejedno zhlédnutí. Z mého pohledu jde o další úspěšný krok v jejich kariéře, který potvrzuje jejich stálou formu. Výborné dílo!

Metalový ARAKAIN oslavil 40. výročí vzniku vyprodaným koncertem v pražské hale O2 Universum v roce 2022 a zhruba o dva roky později, tj. 12. 7. 2024, z této události vyšel živý záznam na CD a DVD. Netuším, proč to tak dlouho trvalo, ale zdá se, že se čekání vyplatilo.

CD záznam je rozdělený na dva disky. Na prvním cédu jsou vyloženě starší thrashové věci, proložené sem tam nějakou novější modernou. Je to dané také tím, že se koncertu zúčastnili významní pěvečtí hosté v podání Petra Koláře a Lucie Bílé. Zatímco Kolář si s chutí zapěl trojici „Prázdnej kout“, „Strom života“ a poloakustické „Černý koně“. Z jeho nadšení bylo vážně znát, jak moc ho to bavilo. Viděl jsem to naživo, a i z audio záznamu je to prostě jasně poznatelné.

Lucka Bílá si střihla prastarého paroháče „Cornouto“, aby si zazpívala duet „Ty a já“ nebo cover AC/DC „Tygřice“.

Z thrashmetalových klasik zazněly úvodní „Jsem trochu jako“, „Amadeus“ nebo „Thrash the trash“. A právě titulní skladba debutového alba byla taky prvním songem, který jsem kdy od ARAKAINU slyšel. Tahle nádherná věc mě okamžitě uchvátila, když jsem dostal desku na kazetě od mých bratranců k 10. narozeninám. Kůrník, dnes už je to nepřetržitých 34 let, co poslouchám ARAKAIN. Taky jsem nebyl na žádné jiné české velké kapele tolikrát jako na ARAKAINu. Na koncertu kapely v Jilemnici jsem se dal dohromady s manželkou a jsme spolu už 25 let. Takže je to prostě naše srdcovka.

Někdo stále tvrdí, že ARAKAIN bez Brichty není to pravé. Ale Honza Toužimský už zpívá s kapelou taky 19 let, takže vážně nevím, kde je problém. Má sice jinou barvu hlasu kapela místy používá ve starých věcech jiné frázování a jiný důraz, ale tak to prostě chodí. Honzovu zpěvu je krásně rozumět i v těch nejrychlejších flácích a to Alešovi někdy rozumět nebylo. Zřejmě je v tom kus nostalgie. Ale ARAKAIN s Honzou jsem slyšel a viděl tolikrát, že už jsem asi přivykl na novou podobu a musel bych hodně přemýšlet, jak to kapele hrávalo s Brichtou. Ale samozřejmě, že si stále ještě pouštím staré „Brichtoviny“ v původním podání.

Z alba Schizofrenie došlo na „Strážce času“ a skvělou „Gilotinu“. Všechna cédéčka na koncertu nebyla zastoupena, mezi 39 skladeb se prostě nemohlo vejít úplně všecičko. Tuze fajn byl píseň „Půl století“ nebo „Už ho vezou“ z posledních desek s Alešem Brichtou. Ten pozvání na výroční koncert nepřijal stejně jako Zdeněk Kub. Škoda. Člověk by řekl, že po 20 letech by už mohly být válečné sekyry znovu zakopané.

Druhý disk začíná svižnou písní „Dnes ještě ne“ pak přijde zklidnění v podobě balady „Zase spíš v noci sama“ ze Salta Mortale, následuje „Adrenalin“, „Malá a ztracená“ plus „Vir“. Potom si publikum s chutí zazpívalo motorkářskou hymnu „Brána iluzí“. No a finále patří prastaré vyvolávačce „Proč?“, kterou vystřídá „Zimní královna“ hrající svoji „Ďábelskou hru“. A houpavá hra je zde předložena jako duet nebo spíš trio všech tří zpěváků. První tóny „Apage Satanas“ definitivně naznačují, že přichází konec. To je zavírák jako blázen. Prostě pecka všech pecek.

Pro Rockpalace Honza Holý

27. září vychází u společnosti Musicraft dlouho chystaná novinka pražských gotických kovbojů Cathedral In Flames s názve „Count To Nine“. Témata písní pokrývají lovecraftovskou mystiku aktuální násilnosti v Berlíně i magické sexuální praktiky. 9 skladeb míchal legendární John Fryer (Depeche Mode, Paradise Lost, Cradle Of Filth a další). Skupina na své třetí desce svůj temný gothic rock výrazně přitvrdila a fanoušci z celého světa se mohou těšit i na epickou vinylovou verzi.
Zpěvák Phil Lee Fall k tomu říká: „ Na Count to Nine jsme se snažili překračovat hranice. Pustili jsme se dál a hlouběji než kdykoli předtím. Hudebně, textově i zvukově. Zabralo nám to dva roky, ale jsme s výsledkem maximálně spokojeni. Temný, mystický a monumentální gothic rock pro 21. století.“

Jistě nejen já se těším na pro mne zatím událost roku, kterou bude alespoň na jeden den plnohodnotné „znovuzrození“ kultovního alba Institut klinické smrti. Vlasta už u nás na rozhovoru byl, takže dnes jsem „odchytnul“ jednoho z těch mladých a neklidných, jak se kdysi říkalo, kytaristu Yana a snažil se z něho dostat pár dalších informací.

Něco k odlehčení, shodou okolností Yan byla moje oblíbená postava v románu Dva divoši od Setona, předpokládám, že to s tím nemá nic společného?
Ne, to ani ne příteli. Je to spíš náznak na dětská léta a filmy Jurský park, kde figuruje Ian Malcolm.. V angličtině se vyslovuje Ájen, mě více baví na začátku poukázání na, Y co se týče českého jazyka Yjen.

Nelze se nezeptat, vzhledem k tomu, že je tvůj otec velký sběratel vinylu a muziky vůbec. Ovlivnil tvůj hudební vývoj? Kdy ses dostal k nástroji poprvé, a kdy sis řekl, budu muzikant?
Samozřejmě. Nikdy nezapomenu, když jsem slyšel poprvé Battery z Master of Puppets. Dodneška je to pro mě jeden z největších nášlehů co jsou.
Nejdřív akordy na španělu, jako asi každý a poté mi jako překvápko k narozkám přistálo před čumákem kombo s kytarou. Obojí mám dodnes a nedám na ně dopustit.
Upřímně, až na konci prváku na konzervatoři, kdy jsme začali jezdit s kámošem hrát na ulici a vydělávali si tak nějaký prachy, které propadly v pivech. Ráno vstát lehce rozbitý, hned zpátky na ulici, večer knajpa a tak furt dokola. Kdybychom tu měli celoročně sluníčko, nebyla by to špatná idylka na zaměstnání, coby pouliční umělec a o víkendu koncerty s kapelou popřípadě tour. Miluju to!


Co tvůj hudební vývoj, myslím teď, zda jsi chodil do „Lidušky“ nebo jsi samouk?
Mám kompletní cyklus na konzervatoři v Českých Budějovicích!

Táta tíhne k té tvrdší hudbě, co ty s jakými vzory jsi vyrůstal, zůstalo ti v hlavě album, které tě opravdu nakoplo? Jak jsem se dozvěděl, jsi poměrně aktivní muzikant, co vzpomínky na první kapelu, co jste hráli a když si vzpomeneš na vaše hraní, jak by si to komentoval dnes? Než jsi zakotvil u blackmetalové ikony Vlasty Henycha, jakými kapelami jsi prošel?
Snažím se mít odjakživa vějíř muziky roztažený dokořán. Nepohrdnu dobrým rapem/hiphopem. Miluju reggae, které mě neskutečně baví aranžovat na akustickou kytaru. Před lety jsem udělal aranž kámošovi, tak si můžete poslechnout -

Dříve jsem prošel i tekkno a D'n'B scénou. Dneska už to jde mimo mě. Hlavně D'n'B, to mě nikdy moc netáhlo. Tekk si občas pustím, ale velice zřídka. Mám rád soundtracky k filmům z 80's let. Predator, Smrtonosná zbraň - tu jsem nedávno sjel asi pětkrát a přitom zjistil, že to celé udělal Eric Clapton. Proto to má kurevský koule. Rambo, Terminátor, Vetřelec.. Všechno to jsou bomby. To už se dneska takhle hluboce nedělá a mně to přijde jako hrozná škoda. Rambo, úplně perfektně muzika koresponduje s filmem a dělá to napětí jak blázen.
Hardcore a hlavně celý punk life mi učaroval. Líbí se mi takové ty nepsané kréda - jako být rovný a zároveň mít každého u řiti. Snažím se tak i přežívat. Metal je ale jen jeden a to ten jediný opravdový. Aneb jak by řekl Schmir THRASH TILL DEATH.

Pojďme k té veliké události, která se chystá na legendární Barče a to koncert k albu, které se stalo neuvěřitelným milníkem naší rockové scény (a nejen pro mne), kterým je Institut klinické smrti. Vzhledem k tomu, že vyšlo před 33mi roky, takže zákonitě tehdy muselo minout. Jak se na ně díváš ty? Co ti ty skladby říkají? Přece asi trendy v muzice jsou pro vás mladé někde jinde.
Do rapu mě vtáhl Řezník s DeSadem a jejich Sodoma Gomora. Ještě ale dávno před tím, než Řezník vydal Žižkovský bary. V tu chvíli všichni šašci co se tomu smáli, začali být hrozně vostrý a poslouchat horror core. Ovšem oproti Institut by to mohli pomalu poslouchat novo rodičky někde na dětským hřišti. Ty úchylárny v textech na Institutu jsou naprostá pecka.

Máš tam skladbu, kterou máš nejraději?
Osobně je za mě top celé desky PÁN SNŮ. Ta konečná část sóla je skoro až dnešní indie postup. Ta jak se tam dlouho čeká s vazbou a vlétne to pak do toho těžkotonážního refrénu. Když tohle na Barče neposerem, tak budu spoko.

Něco už zaznělo na letošních festech, jaká byla reakce lidí na staré songy legendárního Torr?
S Pééééťou za bicíma je to sypec. Myslím, že to hrajeme brutálněji než dnešní Torr a myslím, že lidi to baví, stejně jako mne.

Dnes je z původní sestavy Torr už jen Vlasta, museli jste si nějak upravovat svoje hudební party, nebo vše zůstává tak, jako na albu?
Maestro to už za těch 33let zapomněl, tak riffy odposlouchávám já. Občas mě napadne jak riff rozdělit na dvě kytary. Riff se nemění, ale je hutnější a chlupatější jak podpaždí ruský báby. To se dříve moc v ČR nedělalo.

Jak se těší kapela Henych 666 na 18/10? Máte nacvičeno? Vůbec Brichta razil heslo, že cvičení je pro slabochy, co vy?
Je to ready a už aby to bylo kurva! Ono když hraješ ten stejný set 10 let tak není potřeba cvičit. Tohle je něco jiného. Muselo se to sehrát a naučit od píky.

Co atmosféra v kapele, přece jenom Vlasta a Herr Miller jsou o generaci starší, musíte poslouchat?
Musíme hlavně furt poslouchat, jak ódéeska už není, co bejvala! To posloucháme vlastně furt...

Yane, ty asi ještě hraješ v jiných kapelách? Jak je pro muzikanta složité/ lehké měnit kapely? Teď myslím, jestli se mu nepletou noty a občas nehmátne jinam?
Yo, mám ještě dvě kapely, ale to je úplně jiný šálek. Vážnější trio kytara/cello/flétna a pak komediantská busking kapela.

Jak pozveš naše čtenáře na tak skvělou akci jakou Instutut bude?
Bude to mrda, tak prostě dojdi a neser.

Na závěr, pozdravuj tátu, s kterým jsme si parádně poplkali před Destruction a že se na něj na Barču těším a tradičně, co vzkážeš našim čtenářům a jakýtvůj oblíbený klip jim pustíme?
Gracias, budu, budu. Co vzkázat.. jako nějaký moudro chceš? Tak asi ať je po smrti každému země lehká.
S klipem si mi taky zavařil.. To bych jich musel vybrat asi deset.. dejme si ale moje kámoše z J. Hradce a jejich nekompromisní black - NĀV - False Messiah

použité foto: zdroj FB profil Henych 666