Panoptiko je slovo, které se skloňuje napříč republikou ať už mezi fanoušky, kterých rapidně přibývá, stejně tak mezi muzikanty. Svým raketovým startem nechali za sebou spoustu zavedených kapel, které tu fungují mnoho let. Festivalová sezóna právě začala a Panoptiko má před sebou pár desítek zastávek v rámci „festů“, přesto nepomýšlí na odpočinek a už vyhlásili podzimní turné s názvem Ďábelský bál, které startuje 25/10 v Krnově a má dalších 12 zastávek a končí 30/11 v Hořovicích.
Hned v úvodu se musíme zeptat, jak daleko jste s novým albem? Vzhledem k nečekanému úmrtí bubeníka Cvrkyho den před nahráváním nového alba jsme museli všechna data ve studiu zrušit a po nástupu nového bicmena bylo třeba nadrtit hlavně koncertní repertoár a tím jen z poloviny nacvičit obsah nové připravené desky. Stále však věříme v to, že ještě letos i když možná až v zimě budeme nové album „SleepWalkers“ nahrávat.
Zveřejnili jste klip Vítr z plachet a nedávno jako pocta zemřelému bubeníkovi Králův tah. Jsou to singly, které naznačují, v jakém duchu bude album pokračovat? Nikoliv. Tyto skladby pochází z našich předchozích desek. „Králův tah“ jsme chtěli už po vydání desky Člověk-Omyl (2018) zklipovat a to do animované podoby, bohužel člověk, kterého jsme o to požádali, měl mnoho projektů před námi a pak to nějak vyšumělo. Loni jsem již probíral scénář pro živý komparz a tento rok jsme byli již nachystáni do toho jít. Avšak smrt Cvrkyho scénář překopala a rozhodla, že bude příběh dělaný jako pocta právě jemu. Klip k písni „Vítr z plachet“ byl hlavně udělán pro skvělou atmosféru, kterou jsme zažili na akci Lanškrounská Kopa 2023 a tak jsme nechali záběry z celého koncertu nacpat do této skladby. Tento klip slouží i tak trochu pro diváky, kteří nás neznají a chtějí vědět co se na podiu děje, když tam jsme my.
Máte pocit, že je třeba v dnešní době se prezentovat klipem, singlem, „navnadit“ fanoušky na vaše nové dílo? Že dnešní doba i na rockové scéně je více méně dobou především singlů? Myslím, že tomu je tak, jak říkáte. Singly představí lidem, co mohou očekávat a tím se na dané dílo těšit. Také kapela si může vybrat, které písni mají lidé věnovat hlavně pozornost. Myslím, že v dnešní době, když by kapela vydala celé album jen tak, nedostanou větší pozornost všechny skladby. Ovšem to záleží jaký posluchač je a jak dokáže vnímat každou skladbu, každý tón.
Co moderní platformy streamu? Nenahradí klasické nosiče? Má ještě dnes význam investovat do výroby CD? Myslím, že platformy z poloviny nahradily klasické nosiče. Myslím, že záleží na dané lidské generaci. Mladí lidé mnohdy neví pořádně co je LP deska a CD jim je už mnohdy pro smích. U rockerů nebo metalistů to je trochu jiné. Známe osobně mnoho lidí, kteří si vytváří kompletní diskografie různých kapel a to buď na LP deskách nebo CD. Právě i náš Cvrky si tvořil tuto sbírku, která činila kolem 800-900 CD nosičů. Pak třeba Cvrkyho táta Petr Cvrkal – mimochodem skvělý baskytarista má sbírku 400-500 CD a 700 LP desek!
Jak vzniká nové album ReGen? Podílíte se všichni jak na textech, tak na muzice, nebo máte dvorní skladatele? Pracujete každý za sebe, skládáte ve zkušebně…. Velkou většinu skladeb skládám já (Mára), ale pokud mě hned nenapadnou i nápady na zbytek nástrojů, které by mohli hrát to a ono, tak nechávám na každém, aby si složil to, co se mu tam líbí. Osobně jsem moc rád, když někdo přispěje nápadem nebo nějakým slovem do textu. Pro nadcházející album bude i konečně skladba čistě od kytaristy Ivoše a též se těším na velmi barvitě sestavené party od basáka Hegího. Co se týče nové skladby, tak tu nahrajeme většinou na video a pošleme si do společné konverzace a každý si doma připraví, čím do písně přispěje. Ve zkušebně se pak sejdeme a zahrajeme skladbu z velké části hotovou.
Co nám můžeš ještě o albu prozradit? Album bychom rádi sestavili do jakési kompilace skladeb, které utvoří celek příběhu alba. První polovina alba by neměla být hlavním tématem desky. Právě ta druhá poví o onom poselství. Texty vyprávějící o lidských vlastnostech, které nejsou zrovna sympatické pro okolí a promluvy k danému posluchači, který buď je takový na své okolí, nebo je to člověk, který zná takové lidi ve své blízkosti. Závěr alba bude mít, ale pozitivní nádech, který by poodkryl možná řešení těchto problémů.
Zůstanete u klasického CD, nebo zvolíte i jednu dobu zastaralé, ale dnes stále ke slunci se deroucí vinyly a v poslední době i klasické kazety? Už dlouho přemýšlíme o tom v jaké podobě vydat album v dnešních dobách. LP si myslím, že bychom si cenově nemohli dovolit. Klasické kazety si upřímně myslím, že jsou úplně zbytečné a to hlavně u ne-světových kapel. CD zřejmě vydáme, ale hodně jsme přemýšleli i o vydání flash-disku v albovém obalu. Tam by mohli být i fotky a třeba i videoklipy k písním. Uvidíme, jak se rozhodneme.
Co téma textů? Nějaké skladby jsi nám už představil, můžeš představit další? Téma jsem asi již obsáhl v předchozích otázkách, mohu nastínit trochu první polovinu alba, která bude odlehčená. Budou zde skladby třeba inspirované knihou Hobit a částí o probuzení a následném útoku draka na blízkou vesnici. Objeví se tu i strasti života, když žijete s člověkem trpící nymfomanií. Nebo se v jednom textu vypravíme na cesty Malého Prince.
Já se na to téma ptám záměrně, jelikož si nešlo nevšimnout při psaní recenze na Totemy (2021), nebo mně se to aspoň zdálo, že se albem táhne především indiánská myšlenka. Kde vzniknul tento nápad? Nápad vznikl už po dokončení první desky Člověk-Omyl, kdy jsem si pohrával s myšlenkou vytvořit „indiánské“ album. Některý den jsem během 5ti minut napsal právě skladbu TOTEMY a řekl jsem si…“Jooo to bude přesně ono, teď by to chtělo ještě nějaké další tématicky podobné kousky“ Za nějaký čas jsem složil ještě jednu píseň „Indiánská dívka“, ale nedalo se skládat jen o indiánském tématu pro koncertní účely. Tudíž jsem vypustil myšlenku, že by album bylo celé propojené jedním příběhem jako tomu bylo třeba u Pink Floyd. Řekl jsem si, že budou stačit cca 3 skladby o indiánském světě. Ale jedna ještě scházela. V tom mi nedlouho poté napsala kamarádka, která začala psát text pro svého dědu, který byl za trampem a dostal přezdívku Náčelník. Verča „Nika“ Grundová - autorka po mě chtěla zhudebnit její text, který však nebyl dokončen. Bohužel onen „Náčelník“ zemřel nedlouho před zhudebněním již dokončeného textu. Mě ihned trklo to, že skladba pojmenovaná právě „Náčelník“ bude přesně to co by se nám hodilo na album TOTEMY a tak i ona souhlasila, že skladbu nahrajeme a bude součástí alba.
Album Totemy je hodně pestré, jak by si ty sám definoval hudbu Regen? Hudbu ReGen bych definoval asi jako takový rockový salát okořeněný 70. léty . Hrozně rád dělám trochu jiný rockový žánr, abychom posluchače co nejvíce překvapovali a nepřišel mu koncert jako jedna dlouhá nekončící píseň.
Dokážeš si ještě vzpomenout na dobu, když jste začínali? Koukal jsem, trochu na vaší historii, že bylo Duo, Trio… Na tu dobu nemohu zapomenout. Jalové začátky, které nás však dokázali dobře směrovat a díky našich účastí na hudebních soutěžích (hlavně folkových) jsme dostali správně objektivní kritiku, toho jak psát texty jak zpívat atd. To nás myslím hodně posunulo. S Triem jsme zažili pak i úspěch v oblastních soutěžích mladých folkových kapel, nebo i 3. místo v celorepublikové soutěži Folkový Kvítek 2014. Za nedlouho poté jsme po příchodu bubeníka celý žánr posunuli od folku k rocku. Právě proto se třeba i na albu TOTEMY objevují akustické folkovější kousky, prostě to máme stále v krvi.
Co vaše plány do budoucna? Čekají vás festivaly, koncerty, kluby? Naše „PRO CVRKYHO TOUR“ , které odstartovalo v březnu má mnoho velkých zastávek a to třeba v Žamberku na velkém festivalu Orlická Brána, v Hořicích na Rock Legends Fest, Meziříčko na festivalu Skalákův Mlejn nebo třeba v Kameničné na Orlickým Woodstocku. A Je toho mnohem víc.
Kde najdou informace o kapele naši čtenáři a tím pádem i vaši další, potencionální fanouškové? Najdou nás na Facebooku, Bandzone, Youtube, Spotify a zanedlouho i na Instagramu.
Co vzkážeš našim čtenářům a jistě budeš souhlasit, když jim na závěr rozhovoru postíme vás poslední klip Králův tah na děkuju za rozhovor. Ocituji pro všechny část textu naší závěrečné písně pro chystané album. „Nech svá slunce vzplát – máš-li je Obarvy svůj šedý svět – co to jde Nech stranou nevěřícně stát Všechny ty bez sluncí co tě chtějí mermomocí snad k nim zrekrutovat“
Pokud dokážeme posbírat všechny kousky svých světlých chvil a spojit je v štěstí a radost ze života, pak budeme odolní vůči útokům těch, kteří nás chtějí stáhnout zpátky za šedé zdi špatných nálad. Mějte se rádi.
Pražská gothicrock formace opět připravila pro své fanoušky černý bonbónek a ke svému singlu PALE RIDER (viz. video) nachystala celé EP remixů nazvané PALE RIDER RMXD. Kromě toho pilně finišuje nahrávání třetí velké desky. Co o ní víme? Deska už je hotová a v podstatě i smíchaná, předpokládá se vydání v září. Natáčelo se u ve studiu u Gatsbyho a u Pavla Marcela na Karlštejně, mix probíhá v Los Angeles a má ho na starosti legendární producent John Fryer (dělal třeba Depeche Mode, Nine Inch Nails, Cradle Of Filth nebo Paradise Lost) Podle ukázek, které mi kapela poskytla a několikátém poslechu mohu směle říci, že výborná deska Hang Me High & Bury Me Deep z roku 2021, kterou si nastavila kapela laťku hodně vysoko, dostává víc důstojného nástupce. Z celé nahrávky je cítit výborná atmosféra a správná gotická „temnota“ se táhne celým albem. Album vás zaujme nejen po hudební stránce, kytara, basa…, ale i pro výrazné vokály jak Phila, tak Ambry. Z devíti songů aspiruje nejméně 80% na potencionální hity. I když kapela prozradila předpokládaný název, právě proto, že je předpokládaný, nechám si ho zatím pro sebe. Vhledem k tomu, že Cathedral In Flames odvádí vždy precizní práci, těším se celek, včetně obalu. Album vychází jak na CD, tak bohudík na vinylech. Takže se můžeme těšit na září.
Kolem kapel, hudebních a jiných kulturních vystoupení, se pohybuje spousta lidí. Technici, osvětlovači, zvukaři, samozřejmě samotní účinkující, ale pak se objeví taková ta skoro šedá eminence, myslím tím novináři, fotografové a kameramani. Dnes těch fotografů je povícero, ale v Plzni a okolí je jedna taková ikona jménem Pavel Šesták. S jeho manželkou je můžete potkat na většině míst, kde se prostě něco odehrává. Znám Pavla už pár let a tak jsem se ho na nějaké věci zeptal.
Tak Pavle dle očekávání, kdy jsi začal fotit? A co? Asi jsi nebyl jak já, foťák už si nevybavím značku, kinofilm a většina z fotek byly naše koťata. Fotit jsem začínal už jako kluk, a to díky tomu, že otec fotil. Měl foťák značky FLEXARET, který mám dodnes doma jako památku. Já sám jsem měl pro sebe fotoaparát PALJOT. Fotil jsem, co se dalo. Přírodu, rodiče, prarodiče, zvířata, ale i nějaké ty památky. Prostě vše, co se mi líbilo. V té době to byly jen takové pokusy, včetně následných operací, jako bylo vyvolávání filmů, velký zvětšovák, pak vývojka a ustalovač na fotky, většinou černobílé, no a pak leštička na fotky. Veškeré vybavení bylo u nás doma. Samozřejmě se vše odehrávalo v koupelně za svitu červené lampy. Fotit se fotilo, jak už jsem říkal, pouze černobíle, jelikož barevný kinofilm byl drahý a nebyl tolik na trhu. Při jednom z mých koníčků jsem poznal svoji budoucí manželku. Ta vždy měla, má a bude mít ráda muziku, především tu živou. Takže už v té době jsme spolu navštěvovali koncerty a dělali si nějaké ty fotky. Později jsme se dostali do fáze, kdy focení a bigbít převládal, a tak jsme si řekli, že si koupíme foťák, kameru a zkusíme něco i natočit. A tohle byl ten zásadní moment pro to, co dnes děláme a co je naším obrovským koníčkem. Po nějakém čase jsme si pořídili větší kameru a jiný fotoaparát. Díky této naší zálibě vzniklo i několik přátelství mezi námi a muzikanty. Pak přišlo i natáčení videoklipů, což nám udělá vždy velkou radost, když nás někdo osloví.
Vím, že jsi byl před lety v Africe, krásný fotky, povíš nám o tom něco? Je to jiný svět, myslím tu zemi, kde jsi byl. Ono chytit okamžik pohybu zvířete anebo muzikanta je podobná náhoda.
Ano, měl jsem tu možnost a také jsem ji využil. Oslovili mě přátelé a v roce 2016 jsem odletěl do Afriky, a to přímo do Ugandy. Je to opravdu jiný svět, příroda, zvířata, řeky, hory a samozřejmě lidé zde žijící. V oblasti, kde jsou vesnice u vodních ploch – u velkých jezer, se vesničané živí rybolovem a následně také prodejem ryb na trhu. Krásný byl zážitek, když na rozpáleném písku sušili rybáři vylovené ryby. Spíše tedy rybičky, ale za to ve velkém množství. Přehrabují je hráběmi v prostoru označeném pouze jakousi barevnou páskou a to proto, že v ten den v tomto prostoru, suší ryby třeba čtyři rodiny najednou. V první chvíli člověk pořádně neví, co se to děje, ale když přijdete blíž, tak to najednou vidíte a hlavně cítíte. Na tu „vůni“ se nedá zapomenout. Jinak se nám podařilo vyfotit a natočit mnoho krásných okamžiků.
S manželkou jste nerozlučná dvojka, tak to má být, jeden fotí, druhý točí video. Co sám vím, máte to spíše jako koníčka, ne na kšeft. Pomáháme jeden druhému. Kolikrát se musíme rozdělit, a to, když se v jeden termín sejdou třeba dva koncerty najednou. Jinak je to tak, jak říkáš. Natáčíme, fotíme, je to veliký koníček, díky kterému máme spoustu zážitků, ale i spoustu kamarádů a přátel mezi muzikanty. A tím se dostávám k rozsahu našeho počínání, které se rozevírá do velkých rozměrů – folk, country, klasický bigbít, rock operu, hardrock, blackmetal, cimbálovou muziku a v neposlední řadě i muziku vážnou.
Líbí se mi, že nejste zaměření na určity žánr, navštěvujete od hardrockových kapel přes městské slavnosti po třeba country akce, děláte to, co vás baví. Znám z různých webových stránek, kde jste vidět. Ano, trochu ano, ale je to z pohledu generací. S mojí ženou jsme vyrůstali na rock n rollu – Beatles, Queen, Deep Purple atd. Já si rád poslechnu třeba i Alena Jacksona a americkou country. Další faktor je ten, že záleží na každém z nás, co se mu líbí. Nám se díky tomuto koníčku nesmírně rozšířil obzor napříč všemi žánry.
Ještě mě pověz svůj názor. Za ta léta se samozřejmě muzika změnila, jiný styl, ale hlavně pak pak takový předěl před a po covidu, hodně se to změnilo. Jak tohle jsi vnímal? A co se týká covidu, tak tam jsme nezaspali a z iniciativy našich kamarádů vznikl tým STREAM FACTORY a dělali jsme z plzeňské PIVOTEČKY streamy s několika plzeňskými kapelami. Tyto pořady se vysílaly samozřejmě živě, a to po dobu cca ½ roku. Ještě dnes jsou určitě k nalezení na YOUTUB. Samozřejmě, že jsme se těšili, až to období covidu skončí a hned jak to bylo možné, jsme vzali svoji techniku a vyrazili natáčet a fotit.
Pavle popřeju dobré světlo a na závěr dáme jednu písničku, jakou vybereš, nějakou svoji srdcovku? Na tvoji poslední otázku bych velice rád odpověděl, ale pro mě je hodně složitá, neboť bych nechtěl vyzdvihovat jednu skladbu nedej bože kapelu.
Ale přece jenom bych asi jednu měl, a tou bych chtěl i poděkovat za to, že jsem se s tímto člověkem mohl setkat, natáčet jej a fotit. Tím je Radim Hladík z Blue Effect se skladbou Čajovna.
