Kutnohorská Melissa vydává po třech letech pětiskladbové EP Cui bono (čili Komu ku prospěchu).
Album Cui bono je opět dokonalým důkazem Kohoutkovy schopnosti přinést do světa hudby neotřelé nápady a zároveň udržet svou vlastní, charakteristickou stopu. Přiznám se, že tvorbu Melissy mám hodně rád, i když žánrově stojí zcela mimo můj hlavní „proud“ hudebních zájmů. Je to právě až neuvěřitelný Kohoutkův elán, energie a cit pro stále neotřepané a svěží nápady na nové a nové tóny pro další skladby.
Hned v úvodu mě překvapila rychlost skladby "Na sedmém schodu", což je pro mě nezvyklé, ale zároveň zajímavé. Ale ono na celém albu je cítit, že se kapela snažila o svižnější písničky, které svým pojetím, či energií navazují na její bigbítové kořeny. Jejich folkový zvuk s prvky akustického rocku je vždy svěží a živý, nikdy neklesá do klišé.
Dominantním prvkem alba je samozřejmě hlas Lucie Strnadové. Lucie nezazní jen v instrumentální skladbě "Menhiry", která dává všechen prostor pro akustickou kytaru a housle. Housle, které jsem dříve nepovažoval za svůj šálek kávy, získaly díky Melisse a vynikajícímu talentu Lídy Hájkové mou přízeň. Je obdivuhodné, jak Kohoutek dokáže smíchat struny akustické kytary se strunami houslí tak, aby vznikl absolutní harmonický, uchu ladící výsledek. Je to škoda, že tento duet je jakousi "labutí písní" této sestavy, ale věřím, že Melissa otevírá novou kapitolu, která bude stejně vzrušující.

Nelze opomenout ani nápadný a zajímavě graficky zpracovaný digipack, na kterém se podíleli Petr Kohoutek, Adam Langr a Ivo Vičar.

Celkově je Cui bono hodnotným albem, které dokáže vytvořit příjemnou atmosféru, a Kohoutkovy texty zde nejsou výjimkou. Je to další výborné album v diskografii Melissy, které osloví a nadchne mnohé posluchače.

Na tuhle „placku“ jsem se hodně těšil. Staré Avenger z Volně jsem měl rád, však díky jim se Volyně mohla chlubit výborným Open Hell festem, kde jsem se mimo jiné seznámil a dlouhá léta přátelil s Damianem (ex majitel obchodu Nosferatu) a i jako velký fanda a šťastný majitel všech vinylů legendárních Masters Hammer jsem si nemohl toto temné album ujít. Však „duch“ Mistrů kladiva je sem tam i cítit. Ale k recenzi.

Pojďme společně vstoupit do temného, ale ohromujícího světa, kde se setkávají síly smrti a bezedné černi. Bohemyst nám přináší svůj poslední opus "Čerň a Smrt", ve kterém nejde jenom o totožnost s death a black metalem, ale i o prožití nekompromisní síly a temné atmosféry.

Na první poslech je patrné, že "Čerň a Smrt" není jen o výborné technické vyspělosti muzikantů (však toho Rámus má hodně za sebou), ale o silných emocích, které proudí skrze každou skladbu a které vás při poslechu zasáhnou. Nejen muzika, ale i hloubka textů, které jsou zpívány (bohudík) v mateřštině, posiluje temnou lyriku a uvádí posluchače do světa Bohemyst. Nevím, zda by album mělo takový „dopad“, kdyby bylo zpíváno anglicky – český jazyk dodává albu autentičnost. Je vidět, že i v tomto žánru jde úspěšně pracovat s jazykem mateřským.

Struktura skladeb je přehledná, ale to v žádném případě neznamená absenci skvělé a netradiční muziky ať už použitím houslí nebo klavíru. Kapela s úžasným švihem mění tempo, od bezbřehých chvil pomalého utrpení k bouřlivému pochodu smrti. Přestože se zdá, že se nacházíme ve stálém pohybu, neztrácíme se v chaotických vlnách zvuku – právě naopak, pohlceni jsme magií jejich melodiky a neúnavným drivem.

Už od prvního okamžiku, kdy zazní úvodní tóny titulní skladby "Čerň a Smrt" je zřejmé, že toto album není pro slabé povahy. Epická síla, která se neskrývá ani v nejmenších detailech, nás přivádí zpět k temným kořenům metalového žánru. Skřehotavý vokál, který se mění v brutální murmur, přidává na kontrastu a dodává skladbám hloubku a rozmanitost. Pro mne je z deseti nabídnutých skladeb jasným favoritem Nekromantika, která i díky právě zmíněnému klavíru zavání gotikou.

Bohemyst se svým "Černí a Smrtí" vytváří hmatatelnou, téměř fyzickou atmosféru, která se nám vtiskne do paměti a pronikne do každé buňky našeho těla. Jejich hudba není jen poslech, je to rituál, který nás přenáší do jiného světa, do světa, kde vládne smrt a temnota, ale zároveň i síla a krása metalové hudby.

Pochvalu zaslouží i obal a booklet s texty. Suma sumárum naprostá bomba!!!

Lukáši, vy jste založili kapelu společně se Zuzanou. Znali jste se? Co bylo podmětem k založení kapely a kdy to bylo?
My se se Zuzkou známé z dob studií na Pražské konzervatoři. Teď je to nějakých 25 let... Už tehdy jsme spolu napsali pár písniček.
Pak se naše hudební cesty na dlouhou dobu rozešly, nicméně zůstali jsme dobrými přáteli.
V té době Zuzka založila první verzi kapely Sandonorico. Byl to takový spíš rock s violoncelly. Po faktickém rozpadu první sestavy mě Zuzka znova oslovila, jestli bych se nechtěl na Sandonoricu autorsky podílet. A já souhlasil.  Moc se mi vždycky líbily její texty a zaujal mě koncept s živým violoncellem jako sólovým nástrojem.
To byl nějaký rok 2015, jestli si dobře pamatuju.
Nejdříve jsme to pojali jako takový projekt. Přearanžoval jsem nějaké starší věci a začal psát svoje. Hodně jsme přitvrdili a začali s najatými muzikanty nahrávat. Pak z toho začala pomalu krystalizovat sestava pro živé hraní a teď už jsme několik let plnohodnotná kapela se stálým obsazením.

Musíš nám tady objasnit, kde jste našli název Sandonorico. Zní hodně exoticky
Sandonorico je vlastně originální český překlad k Nekonečnému příběhu.. Více podrobností by umělá říct Zuzka.
Pro mě je tam krásná symbolika a navíc to fakt dobře zní! 

Oba jste výborní vystudovaní hudebníci, jaké to bylo sehnat spoluhráče?
No snadné to nebylo. Máme na hudebníky poměrně vysoké požadavky,  protože je  naše hudba  značně interpretačně náročná.
Právě proto jsme se nejdříve vydali cestou nahrávání projektu s  profesionálními a studiovými muzikanty.
Nicméně to nám prostě nestačilo, moc jsme si přáli aby se naše muzika  hrála I naživo.
No a prozřetelnost nám nadělila  pár skvělých lidí s kterými jsme mohli projekt přetavit v regulérní kapelu, kde každý člen má svoje nezastupitelné místo a pomáhá svým originálním přístupem dotvářet hudbu k všestranné spokojenosti.

Takže kolik vás teď v kapele je?
Momentálně 6.

Profi hudebníci (stále nemůžu psát muzikanti) a rozhodli jste se jít cestou symfonického metalu. Já bych vás podle vzdělání viděl na Vivaldiho a spol.
Jedno druhé nevylučuje. Vždycky říkám, že hudba je jen dvojí. Dobrá, nebo blbá, bez ohledu na styl.
Zuzka vystudovala populární zpěv na klasické a pak ještě textařinu na Ježkově konzervatoři, já klasickou skladbu.
A "klasikou" se  živím, zpívám ve Státní opeře Praha ve sboru.

Před vaše profese, k jaké muzice vás to inklinuje? V jakém hudebním prostředí jste vyrůstali?
Vyrůstal jsem v rodině kde se jednoznačně preferovala tzv. vážná hudba. V období puberty jsem objevil rockovou klasiku jako Led Zeppelin, Jethro Tull a podobně. Později mě učaroval heavymetal, dneska si rád poslechnu i doom a black metal.
Co se týče ostatních v kapele, určitě by ses měl zeptat jich.
Ale obecně by se dalo  říct, že máme všichni široký záběr, a to si myslím, že je moc dobře i pro naši tvorbu.

Co nějaké předchozí zkušenosti z kapel?
Hrál jsem několik let jazzrock, jinak spíš hostovačky u kamarádů, ale už nic tak soustavného.

Daly se zkušenosti z vašeho povolání zužitkovat i v rockovém světě?
Jednoznačně. Pro mě je důležité přistupovat k tvorbě i živé produkci maximálně profesionálně.

Můžete posoudit operní vs. Rockové publikum, které je vám bližší?
Každé je jiné. Operní je náročnější, rockové, či metalové zase velmi živelné. Možná ten kontakt přímo s fanouškem na metalovém koncertě mě osobně baví víc.

Pojďme na to vaše epické veledílo, opravdu před albem Nová ZeMě smekám. Tohle už jsem dlouho neslyšel. Jak vznikalo, kdy byl prvopočátek?
Díky za slova chvály, moc nás to těší!
Album vznikalo poměrně dlouho. Snažili jsme se vždycky každou písničku maximálně vyšperkovat, než jí pustíme mezi lidi.
Paradoxně nám doba Covidová pomohla vše v klidu dotočit, smíchat a pak vydat.
Myslím, že úvahy o desce začaly někdy cca v roce 2016. Ale to jsme byli právě ještě spíš projekt, to že vznikla pak vyloženě kapela všechny plány hodně posunulo. A jednoznačně k lepšímu.

Album má epický nádech, byla nachystána „kostra“ příběhu? Kdo se ujal textů? Jsou vynikající.
Děkujeme!
Veškeré texty i koncept desky má "na svědomí" Zuzka. Jak už jsem řekl, vždycky se mi moc líbilo, jaké texty píše. Mají často až takový šansonový nádech, a to není v tomto žánru obvyklé.

Stejně tak muzika, skvělá aranže, ani jedna nota a tón není zbytečný, vše ladí, ono už intro napovídalo, že tohle bude něco hodně výjimečného. Kdo skládal?
Základ některých písní (Říše věků, Nový den, Kurtizána a kněz) vznikl ještě před mým příchodem do Sandonorica. Nicméně u nich už jsou moje aranže.
Zbytek písní je pak můj, Zuzka si ale skoro vždy vytváří svůj vokál a občas přijde i s nějakým skvělým nápadem, který pak rozvadím dál.
Snažím se každopádně v našich skladbách zúročit svoje klasické hudební vzdělání a zkušenosti.

Nelze přeslechnout dokonalý zpěv Zuzany, ale stejně je tam slyšet výborné sbory a když jsi mi říkal, že ten drsný hlas má na svědomí Bára. Spadla mi čelist. Po kolika pivech takhle zpívá?
Sbory natáčeli moji drazí kolegové ze Sboru Státní opery Praha. A moc jim tímto děkuji za úžasnou pomoc. Bez nich by to nebylo ono!
Co se týče Báry, ona to zvládá úplně normálně. Pokud vím, tak skoro alkohol ani nepije.

Původně  jste tedy zamýšleli vše jako studiový projekt. Máte tam i dost nástrojů, jak zvládáte tedy koncertní podobu alba?
Snažíme se hrát naživo maximum, co jde. Ale co se týče některých symfonických nástrojů a samozřejmě sborů, ty s námi hrají ze základu.

Co kapela, jaká je nálada na počátku roku 2024?
Nálada je fajn. Máme za sebou už pár koncertů v tomto roce a ohlasy jsou báječné.

Co plány? Nechystáte nový materiál? Každopádně jste si nasadili laťku hodně vysoko. Už máte nějaký nový materiál?
Plány jsou celkem velké. Čeká nás řada super koncertů, taky cesta na Slovensko, kde budeme hrát poprvé a moc se na koncerty tam těšíme!
V létě nás pak fanoušci mohou vidět na několika hudebních festivalech, včetně jednoho obřího, ale o tom ještě konkrétně nesmím mluvit. Již brzo oznámíme podrobnosti na našich stránkách, Facebooku a Instagramu.
Jinak už začínáme v aktuální sestavě pracovat na nových skladbách, ale nikam za každou cenu nespěcháme, rádi bychom, aby pořád kvalita převládala nad kvantitou!

Sledujete kapely okolo sebe? Je vám některá blízká?
Přiznám se, že díky mé hudební profesi toho zase až tak moc neposlouchám a na koncert se dostanu jenom výjimečně.
Nicméně super hudby je spousta, nechtěl bych teď vyzdvihovat někoho konkrétního. Obecně se snažím ale sledovat kapely a hudebníky, kteří nejsou tak mediálně tlačení. Často se tam dají najít perfektní věci.

Lukáše, díky za čas, co vzkážeš našim čtenářům a pokud budeš souhlasit, výjimečně bych dal tip na klip já – Převozník nebo Karneval?
K Převozníkovi jsme už klip natočili, premiéru měl na podzim loňského roku. Určitě doporučuji jeho shlédnutí, natáčelo se na mnoha opuštěných, tzv. urbex místech!
Co se týče dalších videí už je nechceme točit na písně z alba Nová ZeMě. K ní už existují 3 (Zima, Pandořina skříňka a právě Převozník). Další klip plánujeme k novému singlu.
Čtenářům bych rád vzkázal ať chodí na živé koncerty. Bez fanoušků to nejde a zejména klubová scéna teď hodně upadá a myslím, že je to velká škoda. Vždyť sdílený zážitek na koncertě je přece pecka! Jak pro posluchače, tak pro kapelu! 
Budeme se těšit na viděnou třeba na  nějakém našem vystoupení!

Aktuální sestava:
Zuzana Janišš- zpěv, growl
Lukáš Bradley - klávesy, zpěv
Blanka Rímská - violoncello
Radek Krupička - kytara
Miroslav Uher - basa
Petr Pour - bicí

Odkazy www.sandonorico.com

Tato kapela z Karviné je tak trochu nová na zdejší regionální scéně i když já to vidím spíše jako rekreační sdružení velmi zkušených muzikantů, kteří nevědí přesně kam směřovat, kdo by měl být kapelník a jaká by měla být vlastně filosofie kapely. Což ovšem v tuto chvíli vůbec nevadí. Tedy zatím :). Je to prostě cluster, zatím taková uzavřená buňka, která příliš nekřičí že tu je, neprosí a nehrbí se.
Mohu napsat, že všechny téměř dokonale a dlouho znám. Martin Petráš / Messalina, exTeam revival a spousta dalších kapel/ - kytara a autor většiny skladeb. Pavel Slechan / ex Miloš Dodo Doležal, ex Messalina aj./ velmi uznávaný a respektovaný bubeník a s Milošem hrál více než deset let. Lumír Krömer – basa, přičemž je to velmi zručný kytarista a do kapely se dostal skoro náhodou, aby provětral pesimistické nálady a stal se takovým malým ventilátorem případných toxických nálad a tendencí to zabalit :) Díky Bohu. Jeho domovskou kapelou byl poměrně tvrdý band s názvem Demiurg. Petr Klíma jest zpěvákem a dalším kytaristou tohoto lehce nestabilního spolku a taky toho má za sebou v hudební branži poměrně hodně./ex Matador, ex Messalina atd./ Prostě, tato zkušená banda s názvem CLUSTTER po velmi dlouhé době / snad tři roky/ vydala limitovanou placku s názvem „ SRDCE“ a já vám k tomuto počinu hodlám něco „erudovaného“ napsat. Jen nevím zda budu zcela objektivní, protože mám pro tyto plesnivé, trochu ošoupané a protivné rockery slabost. Ale šetřit je nehodlám, na to je mám rád a proto si zaslouží pořádnou sodu :)
Placka byla komplikovaným porodem s ožralou porodní bábou, kdy se mimino drželo úpěnlivé „ futer“, zapřené nohama i rukama a vůbec se mu nechtělo na tento prapodivný svět, nedivím se mu, svět stojí v poslední době za hovno.. Točilo se v Hard Cafe Recording a míchalo se v Digaz Recording a to celé trvalo velmi a velmi dlouho, protože stále nebyla spokojenost a navíc se omylem smazaly některé party. No říkám – těžký porod, ale takové dítko má pak velmi tuhý kořínek.
Na této desce je osm tracků, takže se to dá vydržet na jeden zátah. Obal je lehce temný se srdcem v industriálním prostředí. Že by to mělo něco říci o kapele a potažmo o desce?!
No, chtěl jsem původně rozpitvat každou skladbu, zkusil jsem to a pak jsem to rychle smazal bo jsem se do toho zamotal jako ožralý rybář do svých vlasců na břehu Olzy. Nemá to smysl. Rozhodl jsem se spíše pro jakési komplexní zhodnocení. Ještě to ve mně doznívá. Placka je hudebně hodně barevná, plná zvratů a překvapivých aranží – mám rád, když je hudba nepředvídatelná. A i texty nejsou jen vata pro nic za nic, zkuste poslouchat. Placka má zvláštní schopnost vám skoro nedat šanci se nadechnout. Nečekejte nějaký mainstreamový proud podbízivých sraček, kterých je kolem až až. Tady se nabízí kvalitní hard and heavy, chytrý a poskytující vše možné jen ne nudu. Zručnost jednotlivých muzikantů je tu zřejmá – bez diskuze, a práce, která trvala tak dlouho, se zjevně vyplatila.
Někdy mi ovšem připadá tato muzika až překombinovaná a chybí mi určitá přímočarost a schopnost donutit posluchače si jednotlivé skladby zapamatovat, alespoň v jednom tracku. Jestli to je špatně nebo není, to nechám na posluchači. Mě to až tak nevadilo. Rozhodně by vás to ovšem mohlo donutit si desku pustit několikrát...více než dvakrát :)...pokud chcete a umíte vnímat. S určitou dávkou smutku v mé staré duši musím poznamenat, že takovou muziku moc na českých festivalech neuslyšíte, protože toto není hudba pro široké masy. Tato muzika je určená spíše pro ty, kteří chtějí o hudbě přemýšlet jako o nástroji určitého sdělení a ne jako o vycpávce k teplému pivu v kelímku, ke studenému párku s chlapem či děvčetem s trojkou v žíle. Takže v této hudbě žádný kalkul nehledejte.
Placku vřele doporučuji všem, kterým nestačí jen tupý fotbalový refrén se dvěma akordy a chtějí si rozšířit své portfólio dobrých kapel o něco vskutku zajímavého a provokativního.

pár linků
Youtube
web
Facebook