Klatovská čtveřice Fiasko vydává novou placku s názvem Tady a teď. Tím je v podstatě řečeno vše, co chce kapela toto nahrávkou ať už přímo nebo oklikou sdělit. Stylově se jedná o našláplou energickou muziku Někde mezi R48 a Offspringem. V tuto chvíli to má blíž k těm druhým jmenovaným, řekl bych. To ale neplatí o první, titulní Tady a teď. Tématicky se od začátku pohybují songy ve smyslu: „Neříkejte nám co dělat, jak žít a my si užijeme teď a tady“. No, budiž. Míří to na mladé rebely. Proč ne. Je slyšet, že to má kořeny v punku, ale pro mě to punk už moc není. Na to je to vše moc uhlazené. Punkovou kulturu popelnic tu už nenajdete. Na druhou stranu, ať kluci hrají, co chtějí, není to bordel a deska zní dobře. Líbí se mi ten zvuk. Celkem mi to místy evokuje vzpomínky na v USA úspěšné 3 Doors Down. Jedno jejich album mám dost rád. Jinými slovy tu není moc na co držkovat. Největší otazník stejně na konec bude ten, jestli vás tato škatulka baví nebo ne. Struktury písniček jsou vystavěny tak, aby zabíraly na dav pod podiem a víceméně je smyslem pobavit sebe a fanoušky. Zklidnění přijde u sedmého Lovesongu. A je to celkem fajn změna. Jinak ten „frmol“ podporuje i povedený, veselý obal alba, kde se mladý výrostek v kšiltovce řítí z kopce v kolečku se smrtkou za zády a zatímco on jí drží kosu, smrtka si jízdu užívá s pivem v ruce. To celé v komiksovém stylu. Povedené. Máte tu deset písniček, tak to zkuste dát v celku, jak se patří. Mějte se. Petr Kohoutek
Vzhledem k tomu, že část kapely má shodou okolností chalupu pár kilásků od nás, sešli jsme se jeden nedělní večer u nás na chalupě. Kapela přivezla poslední jejich poslední album Tady a teď a byl i čas na menší povídání. A to CD není špatné.
Nikde jsem se moc nedočetl nic o vaší historii, můžete nám v rychlosti nastínit váš vznik? Poprvé jsme se začali scházet ve zkušebně někdy v roce 2008, kolem roku 2011 začala kapela dávat větší smysl a začali jsme koncertovat a důležitý milník byl rok 2014, kdy jsme natočili první CD s názvem “Není co ztratit”.
Prezentujete se punk rockem, k jakým vzorům jste vzhlíželi v počátcích a jaké oblíbené kapely máte teď? V počátcích to určitě byly kapely jako Blink-182, Green day nebo Offspring, které definovaly vlnu amerického punkrocku devadesátých let, který nás nejvíc bavil. Postupně jsme toho naposlouchávali čím dál víc a dnes máme rádi třeba Bring me the horizon, Metallicu nebo Vypsanou Fixu. Výše zmíněné kapely jsou pro nás ale stále zásadní.
Co se týče hudebního stylu „táhnete“ všichni za jeden provaz, nebo dochází k přátelským třenicím? Za dobu fungování kapely se měnili členové, většinou přicházeli z jiných klatovských kapel různých stylů, což do kapely přineslo jiné vlivy, se kterými se snažíme experimentovat. Určitě občas dojde k výměně názorů, kdy se úplně neshodneme, ale vždycky se dokážeme domluvit a dojít ke kompromisu.
Pánové třetí album je na světě, jak jste s ním spokojení? Našly by se tam místa, která byste udělali odstupem času jinak? Z alba máme velkou radost. Vždycky se najde něco, co by se dalo udělat lépe, ale v současné době bychom na albu nic neměnili a jsme s ním spokojeni.
Byl postup práce na třetím albu jiný, než třeba na prvním? Jak vzniká nové album kapely? Nejprve texty, pak muzika, jak si práci rozdělujete? Vlastně byl postup docela podobný. Vždycky jsme album natáčeli po částech a ne na jedno sezení. Ne, že bychom to plánovali, ale nějak to tak vyplynulo. I nové album bylo rozděleno do tří samostatných nahrávání. Co se týká samotných písní, většinou někdo přijde s nějakým nápadem na nástroj případně melodií zpěvu a pak se to dohromady dotvoří ve zkušebně, vždycky je to společná práce.
Co řešíte svými texty, popř. kam míří? (Škoda že nejsou součástí CD) Texty řeší různá témata, která se nám honí hlavou. Od životních zážitků s přáteli přes společenská témata jako závislost na digitálních mediích, až po výzvu žít tady a teď a ne v minulosti, což je hlavní myšlenkou celého alba.
Album má výrazný obal, kdo je autorem a kdo přinesl myšlenku? Autorem je Vojtěch Woody Troják z Prahy. S prvním nápadem přišel bubeník Jirka. Chvíli jsme nevěděli jak nápad uchopit, ale nakonec myslíme, že se to povedlo a obal dobře popisuje myšlenky textů a energičnost muziky.
Opět to jako studio vyhrál Avik lépe řečeno exAvik, je to důvodem i že to máte doma „u nosu“ nebo jste tam tak spokojení? Na ExAvik jsme narazili, když jsme hledali, kde nahrát naše první CD a tehdy byla jedna z hlavních výhod právě krátká vzdálenost. Od té doby se do studia stále vracíme, ale už ne kvůli vzdálenosti, ale hlavně kvůli profesionálnímu přístupu Pavla Broma a skvělému zvuku.
Tři z vás zpívají, je to výhoda mít v kapele tři hlasy? Určitě ano. Můžeme tak zkoušet různé barvy hlasů a jsme schopni docílit silnějších refrénů a chorálů hlavně naživo.
Jeden song byl nahrán v Mostě, proč? Poslední song Kretén jsme nahrávali v Mostě ve studiu Ponte records, protože jsme tam vyhráli nahrání singlu jako cenu za umístění se v soutěži videoklipů Festklip za klip z předchozího alba na píseň Nový začátky.
U skladby Kretén neseděl za bicími Jirka, ale host, Jirka na to nestačil? V době nahrávání této skladby byl ještě členem kapely původní bubeník Jarda, kterého Jirka nahradil. Skladba byla nahrána dřív než zbytek alba a má jiný master, proto byla umístěna na konec.
Jarda Skřivan nebyl jediným hostem, koho dalšího jste si pozvali? Na píseň Pivní poezie jsme pozvali zpěváka Tomáše a harmonikářku Martinu z kapely Zvlášňý škola, kteří nám pomohli udělat píseň zas o něco zajímavější. Oba jsme taky požádali, aby se stali kmotry alba.
Jdete do studia 100% připravení, naučení, nachystaní, nebo dopisujete texty\ ještě na schodech studia popř. na wc? Snažíme se mít připraveno co nejvíc, ale vždycky se najde místo, které se nakonec zaranžuje jinak. Někde si nejsme jistí se zpěvem nebo chybí kytarová vyhrávka. To potom dovymýšlíme na místě. S texty je to větší oříšek a často se některé rýmy, občas i celé řádky dopisují v den nahrávání.
Jak přijali album vaši fanouškové? Podle reakcí, jak na sociálních sítích, tak naživo jsou fanoušci nadšeni, dostáváme pozitivní reakce a z toho máme radost.
Co vzkážete našim čtenářům a jaký klip jim doporučíte? Podporujte malé kapely a místní kluby a hlavně choďte na živou muziku a neseďte doma, protože právě na koncertech na vás čekají reálné hudební zážitky. Po novém roce je v plánu nový klip na píseň Beznaděj, ale komu se nechce čekat, může zkouknout třeba klip k songu Pivní Poezie, který je k dispozici na našem youtube kanálu.
Jedni z představitelů tzv. nové vlny (new wave), existovali 1976-1988 a od roku 2010 ca do roku 2017. Hlavními postavami byli baskytarista Benjamin Orr (mezitím zemřel na rakovinu štítné žlázy) a hlavně zpěvák s českými kořeny a s krásným jménem Rick Ocasek (čti oukejsik). Ten si v roce 1989 vzal za ženu naši asi první světovou top modelku Pavlínu Pořízkovou. Bohužel i on umírá v září 2019. Zpět k hudbě. Mně se to zase až tak nelíbilo, ale teď po těch letech je to docela hezké osvěžení teplé letní noci. Dáme píseň, kterou přivítají zejména samotáři mezi námi...
Hudební vzpomínky č. 131. Tak zase trocha osvěty, pro drtivou většinu z vás neznámá americká hardrocková kapela Yesterday &Today, zkráceně Y&T. Největší úspěchy slavili kluci v 80. letech, poté došlo několikrát také k přeskupení celé skupiny, ale hrají dodnes, i když o slávě před 25-30 lety si mohou nechat zdát. Nevadí, myslím, že v mé rubrice si své místo zaslouží. Určitě za více jak 4 milióny prodaných hudebních nosičů po celém světě. Hlavní postavou grupy je kytarista a zpěvák Dave Meniketti, tomu určitě věnuji také jeden z budoucích dílů. Mně se hrozně líbí tahle píseň z alba Eartshaker z roku 1981 I Believe In You...
