Slovenská trojice ČAD přichází po třech letech s novou deskou Veľký tresk a je jasné, že kapela ze Svätého Jura je zpět v plné síle. Stylově zůstávají věrní svému thrash základu, ale tentokrát mu dodali pestřejší tvář – nechybí zajímavá intra, temnější pasáže i lehký nádech heavy či speed metalu.

Oproti Medvede (2021) působí novinka mnohem svěžejším a modernějším dojmem. Zvukově ale tradičně sází na jistotu studia SONO a Pišta Vandal opět potvrdil, že jeho texty patří k nejsilnějším zbraním kapely. Ostrá kritika společnosti, střídání vážných témat s černým humorem a nezaměnitelný dialekt – to všechno dává nahrávce osobitost.

Velkým plusem je práce s dynamikou. ČAD se nespoléhají jen na zběsilé tempo, ale umí zabrat i v pomalejších, valivých riffech. Největší sílu mají skladby jako „Kromaňon“ s odkazem na devadesátkovou Sepulturu, drtivá „Abeceda nenávisti“ nebo bojovná „Meče sú skrížené“. Nechybí ani experiment – závěrečná instrumentálka „Dejiny apokalypsy“ je v rámci jejich diskografie novinkou.

Pištův srozumitelný vokál, Valérova precizní hra na bicí a neúprosná energie dělají z Veľkého tresku nahrávku, která patří k nejlepším momentům kapely od legendárního Bastardu (2017). ČAD dokázali, že i bez velkého mediálního humbuku umí přijít s deskou, která stojí za to. Co je výborné, kapela nezapomněla i na vinylovou verzi. Za mne výborné album, ale mě si líbí i Medvede.

PS: Rozhovor s kapelou chystáme

Debutové album kapely TAK s názvem Soukromá bouře není jen sbírkou písní, ale příběhem o společné cestě, hledání a nalezené identitě. Rocková kostra, rapové vrstvy a melodický britpop se zde mísí do originálního zvuku, který spojuje dravost s melodičností. V rozhovoru kapela prozrazuje, jak probíhala tvorba alba, co přináší nový člen Jára Dzera, jaká je atmosféra na jejich koncertech a proč jejich hudba může být výjimečná mezi českými debuty.

Jaký hudební směr a styl jste si při tvorbě alba „Soukromá bouře“ představovali – co je pro něj charakteristické?
energie, inovace a respekt k tradici v jednom balení

Jaké žánrové vlivy na albu převažují? Jak se prolíná rock, rap a britpop v celkovém zvuku?
Rock tvoří nepochybně základní kostru alba. Rapové pasáže slouží k rozšíření vokálního projevu a přinášejí do rockového žánru novou texturu a rytmickou naléhavost. Britpop dodává albu melodickou chytlavost a vokální harmonie, které mohou zjemňovat syrovější rapové pasáže a hard rockové riffy. „Soukromá bouře“ tedy zní jako album, kde se klasický rockový základ nebojí experimentovat a absorbovat moderní vlivy, čímž vytváří svěží a zároveň „uzemněný“ hudební zážitek.

Váš nový člen, Jára Dzera, přináší rapový nádech — jak probíhala spolupráce se zapojením rapu do původní kapelní vize?
Jára je skvělým členem týmu i jednotlivcem, který přináší nové nápady. Předěláváme jak starší věci, tak se tvoří nové, kde je daleko více cítit jeho esence.

Skladba „Padesát cest je k mání“ byla první videoukázkou – jaký příběh nebo poselství jste chtěli právě skrze ni sdělit?
Spojuje nás hudba a vášeň, která k ní patří, ačkoliv jsme se dali dohromady z různých koutů republiky. Naše postupné setkávání a společné muzicírování, zobrazené ve videoklipu jako jízda vlakem, kde se jednotliví členové připojují, je alegorií naší cesty. Vlak symbolizuje naše propojení, které nás veze za společným cílem – k finálnímu vystoupení, jež představuje naši jednotu a lásku k hudbě.

Jak probíhalo nahrávání v Studiu Hacienda? Vynikly nějaké momenty, které vás překvapily či změnily podobu písní?
Nahrávání v Haciendě je pro nás vždycky skvělý okamžik, který nás posouvá dál. I když už máme většinu písní připravenou, toto inspirativní místo nám skoro vždycky přinese nějakou přidanou hodnotu – ať už s novým nápadem přijde Dodo, nebo někdo z nás. Tvoříme zkrátka společně.

Atmosféra na vašich koncertech? Na co se mohou fanoušci těšit, pokud vás chtějí vidět živě?
Atmosféra na našich koncertech je vždycky přátelská, uvolněná a nakažlivě praštěná, a přitom stále příjemně rebelská. Všichni máme náročná povolání, a tak jsou pro nás koncerty nejen vášní, ale i místem, kde naplno relaxujeme a dobíjíme energii. Neděláme ze sebe žádné hvězdy; jsme prostě obyčejní lidé, kteří si každý okamžik na pódiu vychutnávají naplno a s láskou sdílí tuto radost s vámi, našimi fanoušky.

Co podle vás dělá „Soukromou bouři“ výjimečnou, nebo zvláštní mezi debutovými alby současné české scény?
„Soukromá bouře“ působí jako album, které má jasnou hudební identitu, nebojí se žánrových přesahů a je podpořeno autentickým příběhem a přístupem. V kombinaci s popsanou energií a rebelským nábojem má potenciál výrazně se odlišit od průměrných debutů.

Jak vnímáte vývoj kapely od vzniku až po nynější debut – co se nejvíce změnilo?
Je to příběh o společném hledání, nalézání a zrání, vedoucím k vytvoření osobitého hudebního projevu a silné kapelní identity, která je zakořeněná v autenticitě a radosti z hudby. Co se změnilo? Jsme si více blízcí a jsme dobří přátelé. Záleží nám hlavně na tom, že jsme spolu a když k tomu vytvoříme i dobrou hudbu, která baví naše posluchače, jsme blažení :-)

Měl nový člen dopad na dynamiku kapely a tvorbu těsně před vydáním alba?
Před vydáním alba v podstatě žádný, tehdy byl Jarda osloven jako host. Členem kapely se stal až později, když jsme pochopili, jaký potenciál v něm dříme :-)

Jaké plány máte nyní — chystáte další singl, klip, videospot, jak to vypadá s hraním a kde najdeme info o vás?
Je velmi pravděpodobné, že přijdou další ukázky z tvorby formou singlu, videoklipu nebo videospotu. Už máme něco v hudebním šuplíku :-)
Živé hraní je stěžejní a koncerty plánujeme. S ohledem na to, že všichni máme náročná povolání, jsou termíny koncertů vždy úzkostlivě plánovány.
Informace o kapele: Veškeré aktuální informace o kapele TAK, včetně termínů koncertů, novinek ohledně singlů a klipů, a dalších zajímavostí, najdete na jejich oficiálních webových stránkách: tak.band, FB nebo IG.

Kapela Alžběta se po období koncertování a skládání opět hlásí o slovo s novým materiálem. Fanoušci, kteří si zvykli na její silný melodický rock-metal s českými texty, se mají na co těšit – nové CD slibuje nejen tvrdší zvuk, ale i větší hloubku a osobní výpovědi. O čem bude nové album, jak probíhá nahrávání a co se u kapely změnilo? Ptáme se přímo členů této stálice domácí rock-metalové scény.

Nové CD je na spadnutí – můžete fanouškům prozradit, jaký bude jeho hlavní motiv nebo téma, jeho název a kolik skladeb bude obsahovat?
Naše nové album ponese název Roztáhni křídla a hlavním motivem je hledání vnitřní síly – momentu, kdy se i přes všechny pády rozhodneš znovu zvednout a letět dál. Téma desky se točí kolem kontrastu světla a tmy, naděje a ztráty. Na albu najdete 12 skladeb, které vás provedou různými emocemi, ale všechny mají společný cíl – nakopnout, povzbudit a možná i trochu dojmout.

Změnilo se něco ve vašem přístupu k tvorbě oproti předchozím albům?
Každé album je pro nás krokem dopředu. Vždy do něj vkládáme své emoce, to, co jsme prožili, a také to, jak vnímáme svět kolem nás.

Jak probíhá samotné nahrávání? Máte nové studio nebo producenta?
Nahrávání probíhá ve velmi uvolněné, ale zároveň soustředěné atmosféře. Je to už naše druhé album, které vzniká v HollyCross Studiu ve Velelibech. Cítíme se tam skvěle – nejen díky výbornému zvuku, ale hlavně díky profesionálnímu přístupu a šikovnosti Martina “Holly” Hollandra. Rozumí nám, ví, co chceme, a dokáže nás navést tím správným směrem, aniž by nás nutil cokoli měnit násilím. Práce s ním je radost.

Můžeme čekat spíš tvrdší riffy, balady nebo kombinaci obojího?
Jako vždy si tam fanoušek najde to své. Některé skladby jsou tvrdší, jiné klidnější – prostě náš typický rock-metalový mix. Snažili jsme se, aby album mělo energii, ale zároveň i emoce a prostor na vydechnutí.

Pracujete na textech společně, nebo je u vás „textařský mozek“ jen jeden?
Texty u nás tvoří převážně zpěvák Radek Řezníček a kytarista Honza Dlouhý. Občas se k nim přidá i náš druhý kytarista Richard Kaloč. Každý do toho vkládá svůj pohled a emoce.

Která skladba pro vás zatím nejvíc vybočuje nebo vás nejvíc zasáhla při tvorbě?
Každý to má asi trochu jinak – pro někoho je silná jedna skladba, pro jiného úplně jiná. Těžko se to specifikuje za celou kapelu. Je to jako s oblíbeným jídlem – někdo má rád pálivé, jiný sladké. A na naší tvorbě je od všeho trochu.

Důležitá otázka – kdy album vyjde a kdy a kde ho chystáte pokřtít?
Album vyjde přesně v den křtu – tedy 16. srpna. Pokřtíme ho tradičně v Újezdě u Přelouče na krytém letním parketě, kde už jsme křtili i naše předchozí desky. Je to pro nás srdeční místo a jsme rádi, že to znovu oslavíme právě tam – s fanoušky, přáteli a kamarády.

Chystáte k albu i nový videoklip? A pokud ano – můžete naznačit, o čem bude?
K novému albu už vyšly tři videoklipy. První byl Stárnutí – ten jsme zveřejnili před šesti měsíci. Pak následoval Dopisy do nebe a úplně čerstvý je videoklip Skoč, který vyšel minulý týden. O čem videoklipy jsou, se můžete přesvědčit sami – stačí mrknout na náš YouTube kanál Alžběta TV.

Jaké jsou nejbližší koncertní plány?
Teď se hlavně soustředíme na zmíněný křest alba – už je doslova za rohem a jsme v plném proudu příprav. Koncertní kalendář máme ale pěkně nabitý, takže se těšíme i na všechny další zastávky. A pomalu už do setlistu zařazujeme i nové skladby, takže fanoušci uslyší něco z čerstvého materiálu.

Co byste vzkázali fanouškům, kteří na nové CD netrpělivě čekají?
Děkujeme všem, kdo čekají – vážíme si toho! Dali jsme do téhle desky kus sebe a věříme, že vás osloví stejně, jako oslovila nás při tvorbě. Už se nemůžeme dočkat, až si ji poslechnete celou!
Vaše Alžběta!

Od roku 2011 válcuje kapela Alžběta pódia s vlastní autorskou tvorbou rock-metalem. Nedávno však došlo k zásadní změně – za bicí usedla Aneta Smetáčková, první žena v historii kapely. A hned bylo jasné, že s její energií, precizností a zápalem dostávají Alžbětiny skladby zcela nový náboj.

Jak a kdy ses dostala k hudbě – byla to spíš náhoda, nebo jsi měla blíž k hudebnímu vzdělání od dětství?
Měla jsem štěstí, že odjakživa byla bicí souprava nedílnou součástí našeho obývacího pokoje, takže jsem si snadno vytvořila lásku k tomu hlasitému rachotu. Hlavně když měl táta zkoušky s kapelou – to jsem ho vždycky pozorovala a moc jsem si přála umět to, co on. V devíti letech mě táta odvedl na zkoušku k panu učiteli Lubošovi Pavlíkovi. Ze ZUŠ jsem pokračovala na konzervatoř.

Jak ses v kapele Alžběta seznámila s jejich hudebním stylem – co tě nejvíc oslovilo po příchodu v roce 2024?
Pouštěli jsme si doma kazety a CD nejen od Alžběty, ale i od Epitafu – ještě takového praotce naší Alžběty. A s mamkou jsme na ně tancovaly v obýváku i na koncertech. Takže jsem ani nedostala na výběr a prostě jsem se narodila ve stylu, s rock-metalem v krvi a rovnou i jako jejich fanynka :-D
S Alžbětou jsem měla možnost několikrát hrát už od léta 2023, takže jsem dobře věděla, do čeho jdu. I tak na mě ale hodně zapůsobilo to vstřícné přijetí od našeho fanklubu. Jsou to pevná přátelská pouta mezi kapelou a fanoušky a já díky nim o to víc cítím, jak nás hudba spojuje – že bez nich bychom na pódiích nestáli.

Která bubenická jména tě inspirují – sleduješ spíš velké západní drum-hvězdy, nebo se zaměřuješ převážně na české kolegy?
Miloš Meier je (nejen pro mě) českou maxihvězdou. Během puberty to byl nejúčinnější nakopávač k tomu, zůstat ve zkušebně do posledních sil. A jinou mikinu než s Drumming Syndromem jsem tenkrát neoblékla.
Dál bych to mohla vzít podle plakátů, co mi visí v pokoji: Martin Vajgl, Dalibor Mráz, Klaudius Kryšpín, Marek Žežulka… z Čech jich je pro mě spousta i díky studiu na Pražské konzervatoři – často to jsou starší spolužáci. A pan profesor, u kterého jsem na bicí odmaturovala – Pavel Razím.
Ze zahraničí třeba Grohl, McBrian, Veckl, Terrana, Mauricio Weimar a spousta dalších. V dnešní době internetu jsou možnosti inspirace nevyčerpatelné.

Posloucháš hudbu spíš jako fanoušek, nebo si v každém tracku nejdřív všímáš bicích?
Když jde o poslech z nahrávky a neděje se za bubny vyloženě něco extra nebo průšvih, tak to ráda vnímám jako celek a užívám si hudbu jako posluchač. Ale na živých koncertech si nemůžu pomoct a vždycky první omrknu situaci u bicích.

Měla jsi možnost přispět na album Kouzelník (2023)? Pokud ne, plánuješ nějaký autorský podíl nebo dokonce vlastní skladbu s bicími?
Na Kouzelníka ne.
16. 8. 2025 křtíme v Újezdě u Přelouče nové album Roztáhni křídla a na něm už mám svoje bicí v sedmi skladbách.
Ano, přemýšlím nad něčím, co bude více zaměřené na bicí. Je to teprve v procesu nácviku a dostávám se postupně do tempa. S nápadem přišel náš kapelník.
A v té kapce volna bych chtěla stihnout nahrát i něco málo mimo Alžbětu, třeba s přítelem, který skládá hodně propracované věci přes kytaru.

Kapela vydává nové CD pravidelně každé dva roky (např. Duše ztracených v 2019, Pavučina v 2021, Kouzelník v 2023) – jak to ovlivňuje tvé zapojení do aranžmá u připravovaných skladeb?
Přes bicí se i u nových skladeb držíme v podobném duchu jako u předchozích alb. V kapele měli zatím dost jasnou představu o tom, jaké bicí by v nových skladbách chtěli. Navíc, když mě přijali, byla už část alba natočená od Libora Krále, tak jsem se na ně potřebovala plynule napojit. Ale sem tam jsem propašovala i nějaké srandičky – ghost notes, dynamiku do breaků, perkuse do ploužáků a snad i trochu víc speedu na dvoušlapku.

Jak důležitá je pro tebe vizuální stránka živého vystoupení? Alžběta má za sebou éru s výraznou démonickou estetikou a pódiovým make-upem. Pokud by si to vyžadoval koncept kapely a pomohlo by to posunout Alžbětu dál, byla bys ochotná přijmout i výraznější vizuál?
Já to vždycky ocením, když kapela připraví něco navíc, čím naživo zaujme. U Alžběty jakousi démonickou estetiku přináší výrazná image našeho zpěváka Radka Řezníčka. I pro mě je díky němu odjakživa kapela nezaměnitelná.
Klidně bych byla pro to, abychom si i ostatní v kapele pořídili výraznější, okované koncertní oblečení, sladěné k sobě nějakými prvky. A pokud by šlo o promyšlenou image, která se bude hodit k našemu stylu hudby, tak určitě ano – šla bych do toho. Ale myslím si, že k většině našich pozitivně laděných skladeb, s textem hlavně ze života, jsou při naší show o dost vkusnější pyro efekty (plameny, jiskry, mlhy…) než malování.

Koncertujete na festivalech po celé České republice – co ti to jako bubenici dává a co tě třeba překvapilo?
Je to pro mě nespočet zkušeností, které získávám. Každá akce je totiž jiná! Díky tomu, že jsem přišla do už takhle rozjeté kapely, je skvělé, že si můžu zahrát před vzory, které sama poslouchám. Třeba nedávno na Čáryfestu před Dymytry nebo v Hronově před Alešem Brichtou. Překvapilo mě, jak jsem se za běhu naučila koncerty si naplno užít, aniž bych se nechala znervóznit trémou z většího publika. V předchozích kapelách jsem totiž za bicími bývala o moc stydlivější.

Při skládání nových skladeb – jak vypadá proces? Improvizuješ groove a rytmus, nebo pracuješ podle přesných not či nahrávkových struktur?
Ano, všemi těmito způsoby. Já si pro sebe všechno přepisuju do not, ale skládání alba probíhalo tak, že kluci na některé zkoušky přinesli nápad, do kterého jsme zkoušeli hrát a vymýšlet po částech společně, nebo poslali demo, ze kterého jsem to natrénovala samostatně doma.

Ženy za bicími nejsou na rockové a metalové scéně zatím příliš běžné – i proto je tvé působení v Alžbětě vnímáno jako výjimečné. Vnímáš sama nějak rozdíl, když stojíš na pódiu nebo v zákulisí obklopená převážně mužským osazenstvem? A jaké reakce zaznamenáváš třeba na festivalech?
Ne, nepřipadá mi to ničím nepřirozené. Cítím se mezi nimi dobře. Od kluků je vždycky hezké, že mi pomůžou, abych se sama netahala třeba s těžkou rampou k soupravě. A normálně potkávám i další ženy :-) Párkrát už si teda někdo myslel, že bubny jen pomáhám sestavit, a pak jsem je prý překvapila, když jsem šla i hrát. Nebo že se jim nezdály vysoké boty, ve kterých jsem na koncert přijela, ale to nevěděli, že vždycky hraju jen v ponožkách :-)

Děkujeme za tvůj prostor a čas a poslední otázka – jaký tvůj nejoblíbenější klip Alžběty našim čtenářům pustíme?
Taky děkuji a prosím o náš nejnovější klip – skladbu Skoč – křídla roztáhneš potom. Z alba Roztáhni křídla, které už v sobotu 16. 8. 2025 pokřtíme v Újezdě u Přelouče.