Panoptiko! Kapela, která s raketovým startem zamířila vzhůru k rockovému Olympu. Vždyť ještě nedávno o ní prakticky nikdo nevěděl a dnes již její fanouškovská základna čítá pár tisíc věrných Arcifanoušků. A po právu. Vše se opět potvrdilo v sobotu, kdy plzeňské Šeříkovce se dostalo cti nejen prvního letošního koncertu kapely, ale i si zde kapela odbyla koncertní premiéru nejnovějšího alba Panoptiko – Bohové.

V Šeříkovce jsem byl s časovým předstihem, ale přesto restaurace byla plná a i okolí KD bylo již v obležení fanoušků. Trička a loga kapely nenechávaly nikoho na pochybách, kdo bude dnes králem večera. Byli k vidění i fanouškové s bílými klobouky na hlavě, a jeden človíček přišel i v žaketu a masce, jakoby kapele z oka vypadl. V ruce držel velký transparent Panoptiko, který pak během koncertu byl v hledišti několikrát vidět. Z řečí okolo jsem zjistil, že přijížděli rockový nadšenci i z velkých dálek.
Úderem 19:30 nastoupilo Panoptiko k podpisové akci, která se pro obrovský zájem maličko protáhla.

Roli předkapely obstarala klatovská Corona se svým hardrockem s kořeny snad v Black Sabbath. Bohužel se jim moc nedařilo rozdmýchat v tu dobu „vlažné“ obecenstvo. Přiznám se, že už dlouho jsem nezažil, aby zpěvákovi bylo tak špatně rozumět. Stejně tak muzika kapely byla pro mne dost nečitelná. Ale vina zvukařů to určitě nebyla. Z kapely vyčníval kytarista, který kytaru zvládal opravdu výborně (když na zvukovce spustil Rock n Roll Rebel od Ozzyho, byl dokonalej) A kvalitní výkon předvedl i bubeník. Každopádně k proslovům mezi skladbami není špatné zauvažovat, zda méně není v tomto případě více.

21:30 zhasínají světla, ve tmě jen září fialovomodře nasvícené logo kapely nad stage, kotel pod podiem se zaplnil, zdvihají se první ruce a za zvuku intra se otevírají první „hrdla“ fanoušků… Baron von Telephon přichází ve tmě a začíná mlátit do velkého bubnu, tempo se zrychluje… šleh barevných kuželů světel přejede po sále a je to tady… první tóny mega hitu Poslední tango. Masa na parketu se dává do pohybu. „Šapitó“ se otvírá, cirkus začíná, račte dále… a tanec s velkým T odstartoval. On už samotný pohled pro neznalé na muzikanty, oblečené ve středověkých červených žaketech, Lord Panoptik celý v bílém včetně klobouku a fraku s bizarními, středověkými Benátskými maskami na obličeji má své velké kouzlo. Člověk jim věřil opravdu každý "vepsaný" úsměv ve tváři.

Pak už to má fantastický spád. Šikovně sestavený play list, kdy mezi staré osvědčené hity jsou vsouvány nové skladby, i když všechny čtyři klipovky z alba Bohové už se staly za tak krátkou dobu takřka lidovými, takže zpívá celý sál jak je vidět a slyšet třeba u Pinocchia (který i tady začíná krásným kabaretním kupletem) nebo Ďábelský bál. Ale i novinky jako Prokletý marsh (který znali jen předplatitelé CD)  s úvodem v pochodovém rytmu píšťal a bubínku se setkal s výbornou odezvou.

Přišla hodina Há a to křest alba Bohové. Desku pokřtil Láďa Prusík, výborný rocker, znám ho od dob jeho manažerování pro Sciece Fiction. Dnes šlape Šeříkovka i díky jeho plném nasazení na výbornou. CD je pokřtěné šampaňským a druhá část začíná Gilotinou, tmou se nese svištění gilotinového ostří, nová Vernisáž, Řvát, novodobý gangsterský příběh Bonnie a Clyde ve skladbě Rendez-Vous… a show pokračuje titulkou Bohové, a překvapivě cover slavných Rammstein Du Hast, při kterém zpívá jednoduchý text celý sál i s balkonem. Tady si muzikanti vyměnili nástroje, např. Don Balkoni se chytá basy a Baron von Telephon mikrofonu… pecka!! Zklidnění v countrovce Dejte mi provaz (Baron von Telephon první tóny vybrnkává na banjo), Dýchám a jdeme do finále! S panterovským úvodem je tu Hapko/Horáčkovská S cizí ženou a je tu závěr. Kapela se loučí, ale co by to bylo Panoptiko bez Bathory?? Však celý sál skanduje Bathory, Bathory, Bathory… a za zvuků cimbálovky propuká sál v jásot. Píseň o ženě „temných mravů“ je tu… ale bylo to s ní opravdu tak? Neměla jen smůlu, že byla neuvěřitelně krásná?

Kapela je po celý večer skvělá, za mne je hvězdou večera ultra multi instrumentalista Baron von Telephon, který řádí za velkým bubnem, a jen tak mimoděk obsluhuje všechny ty „doplňující“ nástroje (harmonika, housle, píšťala, trubka…), takže všechny skladby zní, jak je známe  z alb (během koncertu kapela přehraje obě alba). Přemýšlím, proč právě tahle kapela v popularitě zkrátila tu „dobu“ čekání na úspěch a ona ho opravdu má. Dneska to byl veliký triumf. A nacházím i odpověď. Kapela se nikam v tempech nežene, sází na krásné hardrockové skladby s velkou harmonií, má až neuvěřitelný cit na refrény, které jsou znějící, libozvučné a hlavně zpěvné a stejně jako muzika jsou zapamatovatelné, což je veliký bonus. Jejich vizáž je propracovaná a hlavně baví je to, co dělají. Když tohle všechno sečteme a potrhneme, Panoptiko jsou z mého pohledu zcela určitě Bohové.

Na velkou popularitu ukazoval i neustálý „štrúdl“ do jejich „merche“. Lidé nosili trička, každý druhý nesl nové CD, mnozí dokupovali i první počin Poslední tango…
Každopádně, bavil jsem se velice já, bavilo se se mnou dalších 600 lidí, kteří stejně jako já odcházeli navýsost spokojených…
Dnes už i Panoptiko se zapisuje přes svou krátkou existenci (muzikanti mají přesto dlouholeté hudební zkušenosti) do dějin naší rockové muziky a ještě do ní promluví. Za všechno mluví jejich letošní účast na mnohých velkých festivalech a dnešní víc jak půltisícová návštěvnost nebyla také náhodou (co by za to lecjaká zavedená kapela dala). Před tahem po letních festivalech je čeká ještě koncert v Barraku (Ostrava) a na podzim…na podzim kapela vyjíždí již na své vlastní turné po Česku.

Alband se opět hlásí o slovo.
Po absolutně dokonalém albu Reziduum se připomíná čtyřskladbovým EP 2022.
Řekl bych, že oproti minulému albu se jedná o malý, takzvaný krok stranou. Kdo zná Alband, čili něco jako takovou rodovou DNA linii skupiny Kern, zná Jardu Kronka, Libora Machatu s basou a Víťu Fraňka u bicích, ten ví nebo alespoň tuší, co může na nahrávce pod jménem Alband očekávat. Není to ale dle mého názoru to samé, co na zmíněném předchozím albu. Tedy ne úplně.
Novou personou v sestavě skupiny a na této nahrávce je kytarista Michal Pospíšil. To s sebou vždy přináší nějaký nový prvek. Někdy je to čerstvý vítr, někdy výrazový posun ve spojení s jiným zvukem atd. Ano, řekl bych že tato nahrávka nezní stejně jako předchozí album. Myslím, že Michal používá víc kytaru elektrickou a nové písničky mi zní chvilku rockověji, chvilku zase tak pop-rockově. V čem názor neměním je to, že to je muzika hraná živými muzikanty na skutečné nástroje, jako stvořená pro hraní v rádiích. Stejně tak si ale bohužel myslím, že by byl malý zázrak, kdyby se taková dobrá muzika někdy ve dvě odpoledne z rádia skutečně ozvala.To je ale jiný, zapeklitý příběh.
Chápu novou čtyřpísničkovou nahrávku jako takovou vizitku, rozjezd nové sestavy, pozvánku a myslím, že je tu i nadále vše v pořádku. Reziduum je hodně osobní, řekl bych, čož mě uhranulo na jedné straně a potěšilo na druhé. Zde vnímám malinko posun v tom, že je jakoby víc pro nás, posluchače, ale nevím, jestli ten pocit umím dobře popsat. Poslech je přeci jen na vás. Myslím, že koncertní program sestavený z novinek na tomto EP, minulé desky, z alba Kalibrace smyslů a okořeněný sem tam vzpomínkou na kusy z období Kernu, je a bude zárukou fajnového pohodového koncertu, kde bude prostor jak pro uvolnění, tak pro zamyšlení.
Otvíráček Potkal jsem tě u jezera Como je dostává pod kůži hned s prvním poslechem a na čtvrtou písničku EP Měsíc nebo Mars máte klip.
Tak jsem „nastavil zrcadlo“ a pokud hledáte třeba muziku na noční cestu autem, Alband zafunguje stejně dobře jako na fesťáku.
Mějte se.
Petr Kohoutek.

Panoptiko – Bohové

Bohové jsou tu, mnou nejvíce očekávané CD roku 2023. Přiznám se, že jsem na něj čekal s velkými obavami, jelikož už svou prvotinou si nastavilo Panoptiko laťku hodně vysoko. Jako první vlaštovky se ukázaly první singl – Mozartovy kule, následovaly singly Pinocchio a Dejte mi provaz a nedávno kapela zveřejnila poslední singl – Ďábelský bál. Už singly ukázaly, že se pravděpodobně máme na co těšit.

CD Bohové předčilo všechna moje očekávání, a co se týče alba jako celku, je více kompaktní, ucelené a dá se říci, že co skladba, to potenciální hit. Takže hitovky jako Bathory, Poslední tango nebo Rasputin dostaly konkurenty.

Album se nese v duchu velmi melodického hard rocku, kapela se nikam nežene, ale hrábnout do strun a kopnout do „kopáků“ taky umí. Jde o  harmonickou muziku, vše ladí, kapela využívá časté změny tempu a rytmu, čímž činí hudbu nepředvídatelnou a nevšední. Při poslechu má člověk jistotu, že tady se přemýšlelo o každém tónu, notě, akordu a riffu, jak vše do sebe v konečné fázi zapadá. Kapela se nebojí používat netradiční nástroje s citem na jejich uplatnění. Mnohdy dostává velký prostor cembalo nebo violoncello, trubka…. Muzika tak získává na neuvěřitelné pestrosti. Velkým bonusem jsou aranže, které dotahují skladby k dokonalosti a k uchu převelice ladící podobě.
Ruku v ruce s muzikou jdou texty, místy humorné, místy k zamyšlení, ale pokaždé se silným obsahem a myšlenkou a tady se v síle alba ukazuje rovnice – hudba pro texty a výborné texty pro muziku, jedno druhé prostě doplňuje. O skvělých rýmech, použití netradičních a krásných slovních spojení ani nemluvím. Autor je velice sečtělý a umí používat květnatost našeho jazyka.
Dalším nepřehlédnutelným bonusem každé skladby jsou refrény. Při jejích tvorbě se snad kapela upsala samotnému ďáblu. Dokonale se rýmující, zpěvné, které vás zaujmou na první poslech.
O výkonu muzikantů se zmiňovat nebudu, tam není o čem diskutovat, jen bych vyzdvihl výkony Lorda Panoptika. Výborná intonace, frázování, výslovnost. Nepotřeboval jsem ani číst texty. Hlasově dokáže vystihnout atmosféru textu a tím není album stereotypní a udržuje vás stále ve střehu a v „ději“.

Ve zkratce k několika skladbám. Že je Dr. Konektor skvělý šprýmař, jsem si potvrdil při čtení jeho odpovědí v časopisu Spark (doporučuji najít a přečíst), kdy jsem se opravdu nasmál. Vtípek si neodpustil ani tady na úvodu alba (Mozartovy kule). Ač je tu opěvována Mozartova genialita, zaznívá tu však hudební parafráze na Bachovu Fugu, hlavní motiv tu drží cembalo.
Lidé propadnou kouzlu refrénu Ďábelského bálu, který by byl dokonalou „rádiovkou“, kdy se text netočil okolo drog. Téměř countryovka s banjem, steel a akustickou kytarou zvolníme tempo, to je Dejte mi provaz. Jeden z emotivně nejsilnějších textů alba. Prokletý marsh, úvod za zvuku bubnování tamborů ke zteči a polní píšťaly zde nahrazuje příčná a sopránová flétna, snadno se vcíte do pocitů vojáka, který ví, že jde na smrt. Tady opět inspirace dalšího hudebního velikána, tentokrát pro změnu jr. J. Strause… tohle všechno se prostě musí slyšet, na to písmenka nestačí.

Album vyšlo na svět v Bomb Jack studiu, které už je dlouhou dobu naprostou zárukou špičkového zvuku a kvality. Stejně tak produkční práce Wendela Dreiseitla, který zaslouží jedničku.

Co říci závěrem? Pro mne je album Bohové opět jedno z těch, ke kterým se budu trvale vracet a bude mít své místo mezi Andělem na útěku, Nevadou, Thrash The Trash a vím, že když po něm kdykoliv sáhnu, nikdy mě nebude nudit.

Když mluvím o nudě, album je v papírovém digipacku s Olympem a s tvářemi mnoha lidí, tak pokud se budete nudit, můžete začít „rozklíčovat“ kdo je kdo.

čas 39:51
skladby  Mozartovy kule, In Vino Veritas, Ďábelský bál, Dejte mi provaz, Prokletý marsh, Vernisáž, Pinocchio, Rendez-Vous, Bohové, Hodinář

Jak jsme před několika dny uvedli, Melissa se v Kutné Hoře zavřela do gotického prostoru ze čtrnáctého století, který v době vzniku sloužil jako kostnice a natočila nové video k písničce Směrem půlnočním z alba Folk.
Kapelník Petr Kohoutek k tomu dodal:
" Jako vždy mám já osobně už hlavu nastavenou na nové rozdělané písničky a někdy jedu i rok napřed oproti tomu, co se děje aktuálně, ale naskytla se možnost doplnit album Folk právě tímto klipem. Promarnit ji se nám nechtělo a tak je tu. Pára, která nám jde od pusy je skutečná, protože teplo tam fakt nebylo, respektive venku tu noc už bylo tepleji než uvnitř, nicméně s takovými věcmi je potřeba počítat a navíc to pak ani v klipu myslím nevypadá špatně."
Písničku samozřejmě bude skupina hrát i na koncertech a v nejbližší době můžete Melissu vidět 9.4. na hradu Košumberk, 21.4. v Javorníku nedaleko Jeseníku a 6.5. v Čáslavi. Více najdete na www.melissamusic.cz