Eges slaví 45 let. A sejdou se u toho lidé, kteří kapelou kdysi prošli.

Ne každá kapela zanechá stopu. Některé jen projdou. Eges mezi ně nikdy nepatřil.
Jejich bigbít se nehrál „do počtu“. Hrál se tak, že zůstal. V hlavě, v nohách… a hlavně někde hluboko, kde se to už nemaže.

Čtyřicet pět let. Parkety, kulturáky, sály, venkovní pódia. Zvuk, který poznáš po pár taktech. Večery, na které si lidi pamatují dodnes – i když už třeba dávno zapomněli, kolik bylo právě hodin. Eges nebyl o dokonalosti. Byl o energii. O tom momentu, kdy kapela šlape a lidi pod pódiem jedou s ní. Bez přetvářky. Bez pózy.

A přesně tohle se vrací.

16. května v Blovicích nepůjde o „oslavu výročí“. Půjde o návrat toho, co fungovalo vždycky – živá muzika, která má koule, tah a duši a srdce.
    Na jednom pódiu se potkají lidi, kteří ten příběh kdysi psali společně. 

Tenhle večer nebude o tom, co bylo. Bude o tom, proč to pořád má smysl.

Zazpívá Eva Urbanová. Většina ji zná z opery, ale kapele není cizí – v 80. a 90. letech si s nimi několikrát zazpívala. Tentokrát dá tři rockové věci.

Dorazí i lidi, kteří byli dlouhé roky součástí kapely:
Míra Mencl (zpěv, kytara) – zakládající člen, hrál až do roku 2020.
Jarda Laštovka (basa, zpěv) – 1985 až 2023, předtím Sejf.
Pavel Vlach (klávesy, zpěv) – dvě období u kapely, mezi tím další projekty včetně Pilsner Queen Tribute.
Pavel Polák (klávesy) – dnes Pops a Pestalozzi.
Kamil Hlaváček (bicí) – 90. léta, dnes Faraon na Chebsku.
Petr „Semyon“ Lohr (bicí) – přelom tisíciletí.

A zazní i jedna věc od AC/DC – tu si vezme Daniel Herbolt, syn kapelníka, v původní tónině.

Nic složitého. Lidi, co spolu hráli, se po letech sejdou na jednom pódiu a dají to, co k té kapele patří.