INGOTT uzavírá svou krylovskou kapitolu. V listopadu vyjde vinyl

Letní sezona je u konce, ale INGOTT rozhodně nezpomaluje. Kapela dál staví část svého programu na hardrockových úpravách písní Karla Kryla, na podzim a na jaře vyrazí do klubů s dvojprogramem Kryl-metal a v listopadu chce tuto kapitolu uzavřít vinylovou deskou s dalšími pěti Krylovými skladbami. V rozhovoru došlo i na nečekaně dramatickou událost z koncertu v Karviné, kde se plánovaný příjezd na chopperu změnil v pořádný koncertní chaos.

Letní sezóna je pomalu u konce, jaká byla­?
Bylo pořádně horko a fanoušci v kotli pod pódiem ještě přitápěli. Fakt skvělá zábava. Hráli jsme i v místech, kam tolik nejezdíme a přineslo to svoje ovoce v podobě nových fans a v nárůstu tržeb merchandisingu. Ta podpora kapely je naprosto zásadní.

Souvisí to s tím, že jste na sklonku loňského roku vydali CD Sto černých let, které jste pojali jako poctu Karlu Krylovi a nahráli jeho písně v hardrockových aranžích?
Ano, ovšem playlist na festivalech tvoří většinou naše věci. Máme výhodu oproti jiným souborům, že nepoužíváme playbacky a samply, takže si často repertoár upravujeme těsně před vystoupením a někdy i v jeho průběhu podle nálady. Tím pádem je Kryla někdy více, jindy méně.

Jak ty skladby lidi berou?
Je skvělé vidět, že se lidé o Kryla zajímají. Jeho dokonalé a přitom velmi lidské verše jsou nadčasové a témata stále aktuální, možná víc než kdy jindy. Ti, co ho znali už dříve a mají rádi rockovou muziku si pochvalují dravost těch aranží, jiní ho znovuobjevili po letech a ti ostatní jej teprve poznávají a žasnou nad poetikou a texty. Stává se, že někdo v davu nadšeně zvolá – Ty vole, to je Kryl! Nebo přijde po koncertě a děkuje za něj.

Například jeho bratr Jan.
To se stalo v Kroměříži - měli jsme koncert v klubu Stará masna. Přišel do šatny a řekl, že by na nás byl Karel pyšný. Byl velmi milý a o všechno se zajímal, o aranže, kde a jak jsme točili, podle čeho vybírali skladby…Udělal nám opravdu velkou radost.

Nabízí se otázka, jak s tím materiálem naložit dál.
Máme jasno asi rok dopředu. Podzim a jaro pojedeme kluby s dvojprogramem: první hodině říkáme pracovně Kryl-metal, kdy zazní jeho zásadní věci a občas k tomu bude i nějaké průvodní slovo, potom bude pauza a po ní další více než hodina našich vlastních songů. Tento formát jsme si už vyzkoušeli a funguje skvěle. Stane-li se, že budeme hrát spolu s další kapelou, pak INGOTT zahraje výběr podle momentální chuti. A tak to bude probíhat i příští léto.

Čekal jsem, že ztratíš pár slov o chystaném LP.
Vidím, že jsi dobře informován… Tak trochu jsme podlehli tlaku nebo spíš přání fanoušků a právě teď doděláváme dalších pět písniček Karla Kryla, které jim na CD chyběly. Tuto naši kapitolu uzavřeme v podobě LP desky (vinyl vyjde v listopadu) a dál už se zase budeme nahrávat vlastní songy. Jejich demosnímky vznikají už teď, protože do studia máme v plánu jít někdy na přelomu roku. A jak každý ví – strašně to letí!

Můžeš popsat dramatickou událost z nedávného koncertu v Karviné?
Bylo v plánu, že mě v průběhu koncertu přiveze na stage na svém chopperu kamarád Tyfus, se kterým už něco dost podobného proběhlo, a tak se zdálo, že se nemůže nic stát a vše bude v pohodě. Chopper měli chlapi vytlačit po rampě nahoru do prostoru, kde si kapely připravují věci, až po naší zvukovce, jenže začalo pršet a Tyfus se rozhodnul, že to prostě vyjede a hned. Ale jak najel na tu rampu, splašila se mu mašina, místo brzdy přidal plyn, motor zavyl, po zadním kole vletěl mezi lidi, co se tam schovali před deštěm, zázrakem minul malé dítě i aparáty od Protea, jenž hráli po nás a vřítil se na stage, tam srazil k zemi Marshally a další techniku a zastavil se až o praktikábl, který i s naším bubeníkem Vojtou posunul o metr a půl bokem.  Nastala panika, vytékal benzín, míchal se s Tyfusovou krví, dítě křičelo, všichni v šoku zjišťovali, jestli jsou celí a my měli pár minut do začátku. Nebyl čas, co šlo, tak se postavilo zpátky, Marshall vozíme pro jistotu záložní, takže jsme rychle udělali novou zvukovku, mezitím se vytřela ta krev a benzín, pak jsme to odehráli a já se o té doby snažím celou záležitost nějak urovnat. Kámoš, který byl přímo u toho mi potom v šatně uznale pravil: „Tak to je ten pravý heavy metal!“