Duel první
- Číst 6915 krát
Pro dnešní den jsem si vybral dva „Majky“ a to duel mezi bubeníky kapely Dream Theater.
Michael Stephen Portnoy:
narozen 20. duben 1967 odešel ze skupiny Dream Theater v roce 2010 a konkurzu, se mimo jiné zúčastnil i Virgil Donati, ano ten, který v roce 2013 nahrál CD Aftershocks s Michaelem Kocábem a další první světovou ligou, jako je kytarista Glenn Proudfood a baskytarista Billy Sheehan.
Mike Michael Mangini:
narozen 18. dubna 1963 nastoupil k Dream Theater po vyhraném konkurzu v roce 2010 a v roce 2011 jsem se jel kouknout na festival Benátská noc, který se konal na Malé skále a kde již Mike hrál.
Dream Theater s Mike Portnoyem jsem viděl v roce 2009 a mohu jen konstatovat, že oba bubeníci jsou z jiného světa, a teď bych se rád podělil o svůj subjektivní názor na oba dva.
Mike Portnoy: Založil Dream Theater, kde hrál ještě John Myung a John Petrucci. Původně vystupovali pod jménem Majesty. V této sestavě a s klávesákem Kevinem Moorem a zpěvákem Charlie Dominici vydali v roce 1989 album When Dream and Day. Dominici poté kapelu opustil a další album bylo až po třech letech, Images And Words, již se zpěvákem Jamesem LaBriem. Nahráli v této sestavě ještě jedno album a na postu kláves byl přijat Darek Sherinian. Nahráli jen jedno album a poté nastoupil Jordan Rudess. V této sestavě hráli Dream Theater až do roku 2010, kdy na post bubeníka byl přijat Mike Mangini.
Mike Mangini: Dnes již 57letý bubenický veterán hrál již od útlého věku, ale až od roku1987 se stal profesionálním bubeníkem ve skupině Annihilátor. V letech 1994-1996 tvrdil rytmiku Extreme, aby později doprovázel kytarového mága Stevea Vaie.
Jako srovnání obou bubenických mistrů jsem si vybral Metropolis PT2 Encore a původní DVD Live Scenes From New York z roku 2000, které mám doma origo.
Nebudu komentovat Johna Petrucciho, který to hraje stejně, nebo i s větší virtuozitou, Myung a Rudess jsou na tom podobně, ale jeho zpěv se mě na tom novém DVD zdál trochu vyzpívanější. O to tu nejde, chci zde napsat svůj názor na oba bubeníky.
Oba jsou velmistři ve svém oboru a předvádí neuvěřitelné rytmy a přechody. Mike Portnoy má ale jednu výhodu a to je zpěv. Občas doprovází Jamese LaBrie a dost kvalitně, což u Manginiho postrádám, ale nahrazuje ho John Petrucci. Mike Mangini mě připadá trochu jednodušší, samozřejmě ve srovnání s Portnoyem, ale má větší drajv a za nástrojem je vidět jeho práce pro kapelu, nehraje na efekt, ale přímočaře, prostě „od podlahy“. To zase Portnoy točí a vyhazuje paličky, stoupá si při hraní a hraje efektivně i na pohled, ale samozřejmě ne na úkor kapely. Dá se říct, že pokud se nebudu koukat a jen poslouchat, tak Mangini se mě ve sluchátkách líbí o trochu víc, je čitelnější, ale Portnoy na live scéně vypadá velmi dobře, což je vidět hned na začátku „čas 04:40. Obě DVD jsou fantastická, akorát v poslední části, kdy kapela hraje unisono, bez zpěvu a bubeníci se víceméně předvádí, dal bych hlas pro Mika Portnoye, „čas 1:20:30:“, kde jeho výkon je excelentní a považuji to za bubenické sólo s doprovodem celé kapely, kde rytmiku drží James LaBrie s tamburínou. Tam opravdu dal do toho víc, možná je to i věkem, bylo to v roce 2000 a Mangini to nahrál později a ještě s orchestrem, „čas 22:28“. Mohla to být i nová aranž, nechtěli pobláznit dole sedící smyčce a já jsem přesvědčen, že Mike Mangini by to zahrál přinejmenším podobně. Těžko, těžko soudit, oba jsou výborní a oba se mně v jistých pasážích zdají trochu lepší než ten druhý. Ale hlavně, že po odchodu Portnoye se našla rovnocenná náhrada a jedna z mých nejoblíbenějších skupin dál pokračuje a zajíždí při turné i do českých krajin. Tak po objektivním posouzení obou těchto bubenických velikánů mohu jen konstatovat slovy majora Terazkyho „dobře vám to hraje chlapci, dobře a ani ta trubka vám tam neschází“, ale díky zmíněnému „bubenickému sólu“ to u mne vyhrál Mike Portnoy.
S troškou poznatků z bubenického duelu přispěl Milan Kolečko.
Odkazy na youtube: „pravé tlačítko/otevřít hypertextový odkaz“
Majesty
Charlie Diminici
Extreme
Steve Vai
Sherinian
Live Scenes From New York „Portnoy“
Metropolis PT2 Encore „Mangini“