Brufen končí!

  • Číst 6698 krát

Po dvaceti úspěšných letech, plných sálech a několika výborných alb k zármutku svých fanoušků plzeňská rocková kapela Brufen ohlašuje konec své činnosti. O to víc je to překvapivé, protože Brufen měli vždycky věrné zástupy fanoušků, a ukončení činnosti dochází v době, která jak se zdát, zase pro rockovou muziku a koncerty všeobecně příznivou. Protože Brufen patřil a patří v naší redakci mezi oblíbené, spojili jsme se s kapelou, abychom udělali se členy (dnes již bývalými), rozhovor nejen o nečekaném konci, ale i o její historii.

Než se dostaneme k ukončení činnosti kapely, vzpomeňte na vaše začátky, z jakých jste vyšli (byly nějaké kapely před Brufenem), první zkoušky, jaké jste měli ambice do budoucna?

Brufen vznikl v podstatě jako zábava a dlouho jsme žádný ambice neměli, někteří členové zakládající sestavy měli hudební závazky jinde. Zkoušeli jsme většinou v neděli, poměrně brzy dopoledne, a na zkoušky jsme chodili ve stavu, kdy jsme po několika lahváčích „probudili“ sobotní večer... Nějaký pravidla a obrysy fungování to začalo mít až po prvních personálních změnách, zhruba tři roky po založení už se to chvílema tvářilo jako kapela.

Jakým stylem jste začínali, vzpomenete si na první vystoupení, kde bylo, co jste hráli, sloužila vám nějaká kapela jako vzor?
Na těch prvních zkouškách jsme skládali šílený riffy, který jsme opakovali po každým refrénu asi milionkrát... I tak to ale byl bigbít, kterej jsme v podstatě dělali celou tu dobu stejně, jen se postupem času ty riffy zjednodušily a po refrénu se hrály jenom dvakrát...
První vystoupení jsme měli v přísálí chotěšovskýho kulturáku. Hráli jsme špatně, pamatuju si, že jsem hrál bos a taky si pamatuju spoustu fernetu, kvůli kterýmu si už nic víc nepamatuju...
A vzory? Vždycky jsem říkal, že vzorem je nám každá kapela, která umí hrát líp než my, čili skoro všechny. Tak to bylo celou dobu.

Kolik zůstalo zakládajících členů do současnosti?
Už dlouho jsem byl v sestavě jako zakládající člen sám a v podstatě jsem svým odchodem kapelu rozpustil. Posledních deset, možná patnáct let už všichni muzikanti, kteří souborem prošli, nasedali do rozjetýho vlaku a nikdo z nich neměl ponětí, jak vypadaly ty začátky a kolik průšvihů jsme zažili, ať už kvůli naší neschopnosti, opilosti nebo zásahem vyšší moci. Tyhle první roky jsme měli v paměti já a zvukař František, těm ostatním bylo marný to popisovat, výhody rozjetýho souboru požívali jaksi automaticky.

001
Šli jste cestou vlastních skladeb, nebo jste hráli i populární covery, které „musela“ hrát každá tancovačková kapela, nebo se vám to vyhly?
Jako každá zábavovka jsme covery hráli po celou dobu existence. Pochopitelně jsme na nich začali, v momentě první tancovačky jsme neměli dost vlastních skladeb, takže tvořily většinu repertoáru. I když jsme po čase měli vlastních songů dost na celou zábavu, publikum už bylo na covery zvyklý, takže jsme to v playlistu vždycky míchali.

Měli jste chuť v průběhu svého působení už ukončit činnost, popř. byla ve vaší 20ti leté historii nějaká kapelní krize?
Krizí bylo nepočítaně, chuť skončit měl určitě každej mnohokrát před tím, než to skutečně udělal. Hrát tancovačky po vesnicích vyžaduje dost odříkání, trpělivosti, vytrvalosti a odhodlání, jsou chvíle, kdy ani ta láska k bigbítu nestačí. Já osobně jsem za těch dvacet let prošel několika silnýma krizema, kdy jsem to skoro zabalil.

Budiž vám ke cti, že jste zpívali vždy česky. Neměli jste chuť někdy do angličtiny? Kapely rády říkají, že to zní světově.
Světově to zní, když se to umí, to by rozhodně nebyl náš případ a není to ani případ spousty kapel, který tohle tvrdí. Texty jsme brali jako poměrně důležitou složku vlastních songů, jako jejich většinovej autor jsem se snažil, aby držely pohromadě a nějakou myšlenku měly, jakkoli je zbytečný u některých kusů rozebírat její hloubku. Jedinou výjimkou byl cover On My Head, kterej jsme jednu sezonu měli na playlistu a tehdejší zpěvák Rosťa to foneticky nadřel. Všechny ostatní cizojazyčný šlágry jsme přetextovali, popřípadě je hráli s existujícíma českýma textama.

P1140163

Povedlo se vám nahrát několik alb, vzpomenete si na atmosféru při nahrávání první desky?
Docela přesně - nastoupili jsme do studia Franz Kavkaz jako mistři světa, ovšem hned první den se ukázalo, že vlastně vůbec neumíme hrát. Mysleli jsme, že to bude jeden velkej mejdan, místo toho se nahrávání ukázalo jako úmorná práce. Michal Janeček si s náma tenkrát musel hodně protrpět.

Krátce nám představte každé album, jak vznikalo, jak jste se podělili o muziku a texty …
První album jsme nahráli v roce 2010. Stál za ním náš tehdejší mecenáš (pro veřejnost chtěl a chce zůstat anonymní), kterej na to sehnal prostředky a po nás chtěl v podstatě minimální ústupky - obrovský štěstí, který každou kapelu nepotká. Nahrávali jsme v už zmíněným domažlickým studiu Franz Kavkaz pod taktovkou Michala Janečka. Songy byly připravený a některý i řádně ohraný po zábavách. Album přineslo do playlistu několik standardů, k těm nejvýraznějším patřily songy Malá nevinná a Starej apatykář.
Druhou desku jsme vydali v roce 2013, točit jsme začali už v roce předchozím, opět ve Franz Kavkaz (Michal už věděl, co ho čeká, patrně si nechal napsat silnější léky). Byl to takovej průřez dosavadní tvorbou, která byla vydaná na nekvalitních demáčích domácí výroby, doplnili jsme to o pár nových kusů. Tady bylo standardů víc, byla to vlastně taková polovýběrovka, snad každou zábavu jsme hráli Tak se to s náma valí dál, Čarodějku nebo Káru.
Třetí album vzniklo po výměně zpěváka v roce 2015 ve stejným studiu. Kompletně nový songy jsme neměli tolik sehraný a nacvičený, něco se dodělávalo ještě při nahrávání. Poprvý, a taky naposled, se na tvorbě písniček podílel někdo jinej než já - tři songy přinesl kytarista Ondra Hurajt, u čtvrtýho je uveden jako spoluautor.
Poslední album Srdce z bazaru jsme natočili v roce 2018, už u mě ve studiu Garage. Bohužel to byla jedna z prvních nahrávek realizovaných v nově zřízeným studiu a nese spoustu známek nezvládnutýho řemesla, dneska se za její zvuk trochu stydím. I z tohohle alba se ale rekrutovaly některý stálice programu, určitě to byla titulka Srdce z bazaru nebo Padlí andělé.
Další album už jsme nestihli, ač byl (a pořád je) materiál v podstatě připravenej. Udělal jsem asi patnáct demáčů, některý jsou tedy ještě dodnes bez textu, a i když to vypadalo na konec kapely, pořád jsem si hrál s myšlenkou, že by ta deska mohla bejt pěkná tečka. Jenže tý energie k realizaci je asi potřeba víc, než v současnosti mám...

Jak vznikaly vaše skladby, postupně spontánně, nebo jste si řekli, chodí míň lidi, teď musíme napsat hit…kdo rozhodoval, co a jak bude na desce? Pracovali jste společně, nebo každý donesl nápad?
Vždycky jsem byl v podstatě jediným autorem, výjimku tvořil Ondrův přínos na třetí desce (a pár kolektivních prehistorických kusů). Není to ani tak známka přílišnýho despotismu, přinést mohl kdokoli cokoli, ono se to ale skoro nikdy nestalo. Já jsem psal tak nějak průběžně, pokud jsme plánovali desku, bylo to samozřejmě intenzivnější. Ale protože píšu celej život jeden song pořád dokola, stačilo to víckrát okopírovat...
Vždycky jsem si myslel, že dokážu poznat, co z tý kolekce písniček na desce bude hit - nikdy to tak samozřejmě nebylo a lidi rozhodli úplně jinak.

Byli jste poměrně známou kapelou. Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostali do podvědomí lidí? Plzeň byla vždy líheň rockových kapel (Odyssea, Rogalo, Elegie, Triumf, Tanit….a desítky dalších) sledovali jste muziku okolo sebe? Pociťovali jste konkurenci? Měli jste nějakou spřátelenou kapelu?
No vidíte, já Brufen nikdy za příliš známou kapelu nepovažoval, rozhodně ne v porovnání s kapelama, který zmiňujete. Samozřejmě jsme to sledovali. Konkurence je dneska obrovská, před pandemií hrálo každej víkend spousta kapel v poměrně malým perimetru, publikum se rozmělnilo mezi několik akcí. Nikdy jsme ale nepociťovali nějaký negativa konkurence - ve finále si vždycky vybere pořadatel a divák, a to v podstatě bez ohledu na zákulisní rozepře, záleží nakonec zase jenom na tom, jestli to ta kapela dělá aspoň trochu dobře.

Resize of P1080231

Jaké své album berete jako nejlepší? A co stylově? Byli jste všichni na jedné vlně? Ovlivňovala vás při psaní muziky hudba okolo? Sledovali jste trendy?
Vždycky jsem považoval za nejlepší album to právě vydaný. Byly tam čerstvý věci, měl jsem pocit, že se mi povedly, byly neohraný, bavilo nás je hrát. Stylově jsme byli pořád stejnej bigbít, trendy s tím nehýbaly.
Hudba okolo autora ho přirozeně ovlivňuje, ať chce nebo ne. Takže mě určitě ovlivnily spousty kapel a písniček, určitě jsem některý částečně obšlehl, tomu asi zabránit nejde. Na stejný vlně jsme jeli pouze, co se našich songů týče, jinak jsme poslouchali různý věci. Nikdy jsme nebyli kolektivně tvořící a pro tvorbu žijící těleso, takový ty emotivní zkazky o společným několikahodinovým jamu a výsledný hudební extázi se nás netýkaly - vždycky jsem přinesl nějaký dema, kluci to překousali a pak jsme to nahráli.

Ohlásili jste konec kapely, nedočkají se vaši fanoušci nějakého Best of alba?
Nedočkají. Myslím, že nemá smysl dělat výběrovku stylem shrnutí už nahraných písniček. I tak by se to, při současných prodejích CD a ceně realizace, hrubě nevyplatilo. No a nahrát to znovu? To už jsme zase u tý chybějící energie...

Co bylo důvodem ukončení činnosti? Podepsala na tom také současná situace okolo covidu?
Covid hodil vidle do spousty věcí, hodně muzikantů ztratilo chuť hrát a tvořit. Zčásti to zasáhlo i nás, ten hlavní důvod to ale nebyl. Jak už jsem zmínil, několikrát jsem v předešlých letech stál před rozhodnutím, jestli ještě hrát, po posledních personálních změnách už tý zmiňovaný energie zbylo málo. Navíc jsem dostal, jak se často říká, lano z jiný kapely a ač to nebylo poprvý, tentokrát jsem to vzal. Dvacet let jsem podobný rozhodnutí konal pro dobro Brufenu, teď jsem poprvý sobecky myslel hlavně na sebe.

Resize of P1140681

Konec přišel den ze dne, nebo tato myšlenka trvala už delší dobu? A k ukončení činnosti byli všichni jednomyslně pro?
Částečně už jsem na tuhle otázku odpověděl. Všichni pro rozhodně nebyli, ale, jakkoli to bude znít nabubřele a egoisticky, když vyndáte z auta motor, nejede - Brufen se vlastně zastavil z podobných důvodů... Část týmu jsem asi naštval značně, část to dokázala kousnout.

Bude nějaký závěrečný koncert?
Nemyslím si. Už rok jsme řešili post zpěváka, marně. Vlastně jsme byli v situaci, kdy bychom po uvolnění covidových zákazů stejně nebyli schopni hrát.

Chystá se někdo z vás pokračovat dále v jiné kapele, nebo zůstat u muziky nebo si všichni dáváte voraz? Jak se říká Never Say Never, je šance, že se ještě někdy v historii dá Brufen opět dohromady? Popř by byl nějaký výroční koncert? Stačí se podívat okolo sebe na vyhlášené konce (Kiss, Motley Crue…) nebude vám muzika chybět?
Hlavním důvodem ukončení činnosti byl můj odchod do jiný kapely, voraz si tedy rozhodně nedávám, spíš naopak - jsem teď s muzikou prakticky denně. Někteří ze spoluhráčů už nový angažmá mají, jiní snad mít budou - rozhodně bych si to přál. Výroční koncert je patrně utopie. Jelikož jsem nikdy nepovažoval Brufen za legendu, nějakej velkej comeback, byť na jeden koncert, mi nedává smysl. Zmínka o Kiss nebo Motley Crue je v týhle souvislosti dost vtipná..:)

Vzhledem k ukončení vaší hudební činnosti, jaká budou vaše poslední slova vašim fanouškům? Každopádně my vám děkujeme za ty super chvíle, které jsme měli možnost s Brufenem zažít a budeme doufat, že třeba jednou…..
Fanoušci jsou alfou a omegou všeho, čím kapela je, co dělá a kam se dostane. Měli jsme velký štěstí, vždycky na nás chodilo publikum, který nás dokázalo ve špatných časech podržet a posunout zpátky k těm dobrým. Potkali jsme spoustu skvělých lidí, bez bigbítu bychom je asi nepoznali. Fanoušci nám dali strašně moc, doufám, že jsme alespoň něco z toho dokázali vrátit. Děkujeme.



Za kapelu Brufen odpovídal Petr Kyrian