Karel Komorous - Vzpomínky rockera 4. díl

  • Číst 6955 krát

Po Extra bandu jsem nijak dlouho neotálel a dali jsme dohromady novou techniku a vyrazili s kapelou z Hradce Králové. Na vysvětlení musím trochu odbočit, vrátit se v čase. Kolem r.1984 hrál s Odysseou jistý Petr Štěpánek. Což o to, co by ne, ale klávesák? V Odyssee? Nevídáno, neslýcháno. Před ním ani po něm tam žádný nebyl, tak to byl takový chvilkový rozmar kapely, ale fanoušci na to hleděli dost rozpačitě. Petr byl asi ten zmiňovaný " kumštýř toulavý" , je to hradečák, do Plzně přišel z chebského Naturalu, podrobnosti nevím, jak přišel, tak zase odešel, nějaký čas o něm nikdo nevěděl, až pak - a to také si už nepamatuji jak k tomu došlo - začali jsme jezdit s jeho kapelou Unisono. Tehdy dost kapel z republiky bralo plzeňskou techniku. Proč to tak bylo, nechám posoudit jiné pamětníky.
Tam jsem poznal, co to jsou - jak to nazvat - dopravní potíže - nespolehlivý dopravce? Vysloužilý autobus z MHD nám to dával najevo, potíž na potíž. Je pravda, že si řidič Pepa vždy nějak poradil, byl přece jen šikovnej. Tak to taky omlouval, že to jsou jen prkotiny. Ale opravdu nevzpomenu na jízdu, kdy by to proběhlo bez nějakého problému. Po nějakém čase dostal od nás přátelské jméno Pepa Závada. Jeho schopnost ale byla místy úžasná. Za minulého režimu bylo na dveřích prodejen mimo jiné jméno a adresa odp.vedoucí. Tak jsme jednou jeli na východ Čech, začal nám téct chladič, cestou jsme pravidelně dolévali vodu, nás to nepřekvapilo, nedojedem přece na místo jen tak. Odpoledne jsme dorazili, nastěhujeme do sálu, postavíme a v podvečer přišel Pepa s úsměvem, že je opraveno. Jak? Našel ve městě prodejnu drogerie, tam přečetl adresu vedoucí, tu našel, v sobotu odpoledne, zbláznil ji, ona šla do krámu a prodala mu co potřeboval. Tak tady jsme tedy byli v dalším udivení.
Ale ke kapele. Zase něco jiného. Petrova melodická muzika postavená na klávesách, taky líbivá, ve svém kraji měla kapela své příznivce. Zažil jsem jednu věc, která by mě asi jinak nepotkala. Tehdy ještě byl kapelník Jindra Šafařík, byl zaměstnán na městském kulturním středisku, to bývalo více muzikantů. Pod město Chlumec nad Cidlinou patřil i krásný zámeček na kopci. Tam nám Jindra domluvil občasné nocování. Dyt kdo před námi tam bydlel, spal???? Moc fajn.
Kapela byla jak svezená sběrnou službou. Dva z Hradce, jeden z Chlumce, dva z Prahy, technika z Plzně. Parta ale výborná. Logicky, jsme ty naše dva pražáky cestou nabírali. Jen to někdy bylo veselé, přece jen nebyla doba mobilů, takže sraz - no jen zastávka- na jižní spojce tam a tam v tolik a tolik, někdo možná se zpozdil, někdo možná jel o tři minuty dřív, tak pak se naskytl pohled, jak na sebe přes tu pražskou čtyřproudovku jen máváme a hledáme místo kde se otočit....
Pak taky pamatuje spousta kapel Motorest Kersko. Tehdy jedna z mála nonstop restaurací. Na téhle bylo nepsaným pravidlem se cestou domů stavit. Nějakou nad ránem večeři, pivo a jelo se dál. Takže snad jen kapely jste tam potkali. Leckdy nálada hodně veselá. My to měli přece jen o kus dál, než kapely z Prahy, tak dlouhé vysedávání nemohlo být. Dnes vede kolem dálnice, my tam nejezdíme, ale věřím, že kapely tam zatočí, pokud to ještě tak funguje.
S Unisonem jsem zažil další zkoušky na profi. Pořád bylo tak nějak zvykem mít mezi sebou někoho, kdo tu profi už dělá. Tak možná proto kluci přivedli zpěvačku Jiřinu Urbanovou. Sestra Jirky Urbana z Arakainu. Zpívala mj. se Štaidlem a pod. To není podstatné. Petr měl písničky složené i pro ni, a myslím celkem dobré. Takže celé odpoledne příprav, vše na víc jak těch 100%, komise zasedla, začaly klávesy, měla přijít Jiřina, ona nikde. Šatna byla pod podiem, Petr tam seběhl a prej Jířa tam ve spodním prádle a zmatek, že si něco doma zapomněla. Tak klávesy zahrály o několik taktů víc a Jiřka se dostavila, konec dobrý
Parta skvělá i muzika dobrá. Vzpomínám na Vaška Běhavýho - Odyssea, říkal, že jsou doma na východě Čech. Pokud jsme byli někde poblíž s Unisonem, převálcovali jsme je. To není posměch, bohužel. Každému přeji plný sál. Hrálo se třeba od osmi večer, Odyssea o nějakých 30 km dál a v půl desáté hoši přijeli, že to tam zabalili. Nebylo to jak na plzeňsku, že se hrálo v každé druhé vesnici.
Pak přišel ten známý rok 1989, lidi ubývali, pořadatelé začali počítat koruny, plzeňská technika tamní kapelu prodražovala....dál to prostě nešlo.
Já se pak nějak věnoval rodinnému životu. Celkem dlouho jsem vydržel bez muziky. Někde jsem se byl podívat, to ano, abych to poslechl, podíval, spousta nových, mladých kapel, je to ale úplně jinej styl, že bych stárnul? Já????
Hledal jsem jestli ten Jarda Rajtmajer něco dělá, spousta kapel znovu začala, co on? Přišel rok 2012 a já objevil, že znovu existuje Extra band. Bylo jasné, že jiná sestava, míval cit, pro výběr dobrých muzikantů. Jel jsem se podívat na jejich vystoupení na Plzni-jihu. Popovídali si, jak to plánují dál. Jemomže tam měl hlavní slovo jiný člověk, nebudu to tu rozebírat, dopadlo to jak dopadlo.
2015, Jarda Rajtmajer měl určité osobní rozpoložení, znám ho léta, moc jsem mu vděčnej za ty zážitky, bylo jasné, že potřebuje hrát, to ho postaví na nohy. Říkal jsem, že mu dám dohromady kapelu. Začal jsem shánět muzikanty, prošlo jich spousta, ať zkouškama, či v prvních sestavách. Dočetl jsem se, že jsem manažer kapely, to neeee, to je pro mě ošklivé slovo. Jen jsem Jardovi slíbil to dát dohromady, dát kapelu do chodu a pak je hodím jak balon z kopce a poběží si svoji cestou. Představoval jsem si to jednoduše. První vystoupení v dubnu 2017. Od té doby proběhlo kolik personálních změn. Myslím r. 2022 byl vrchol, kapela šlapala, tak přišla moje chvíle.
Nejde to ze dne na den, to ano, ale kluci si už zvykají, tu a tam něco pomohu, poradím.
Vzal jsem si ještě za své brzké vystoupení v přeštickém Spoláku, 22.4.2023, kde si můžete s kapelou připomenout Jardovi sedmdesátiny.