Není klub jako klub

Tak jsem si dovolil malý report z nejmenovaného klubu, kde jsme měli tu čest jednou hrát. Hned po příjezdu nás přivítala "manažerka", která již byla lehce „načnutá“, ale vyloudila cosi jako úsměv a to nás mylně uklidnilo – zdálo se tedy, že vše bude probíhat tak jak má. Nikde nikdo a my první a tak jsme si dali pivo a čekali co se bude dít. Posléze se ukázalo, že aparatura jakási je, ale nejsou mikrofony a kábly. Tak jsme dodali dva mikrofony naše a zvolali „sláva“ - nazvučila se jedna kytara a kopák :). Čekalo se na nějakého Lojzu, který měl vše zachránit. Mezitím tam poletovalo něco, co si říkalo pomocný zvukař a se slovy, že tuto aparaturu vůbec nezná, stále něco dělal - problém byl v tom, že to postrádalo smysluplnost a jakýkoliv koncept. My stále pili pivo a nevycházeli jsme z údivu. "Manažerka" již dostoupila vrcholu svého alkoholického opojení a také dorazila druhá kapela, která se rovněž nestačila divit - tak už jsme byly dvě kapely, co se divily. Lojza – hlavní zvukař nakonec dorazil a čas ukazoval, že už jsme měli půl hodiny hrát. Aparát stále nešlo nijak nakopnout a neustále se něco hledalo...

Lidé se odkudsi pomalu začli rojit a očekávali to, na co přišli - koncert. Nakonec jsme si řekli, že to serem a že to odehrajeme i na to torzo, které bylo k dispozici, zapnula se diskokoule s diskoprasátky, diskosvětla a chybělo jen, aby se objevil Travolta. Ale my se tedy do toho stejně opřeli a na Travoltu nečekali. Několikrát během hraní jsem chtěl vypnout kytaru a jít dát zhovadilému zvukaři facku, ale Lojza byl postarší pán, který byl tak zmatený, že už by další trest nesnesl, tak jsem po něm jen mrskal těžko definovatelnými pohledy. Koncert jsme pojali jako veselé laškování s publikem o počtu cca šesti lidí a já a naše zpěvačka jsme měli v tu ránu každý jednoho fanouška - myslím, že ta moje fanynka mi dokonce vrazila během hraní jazyk do krku - říkal jsem si “no co - Show must go on „ tak jsem jí teda nechal ať mi ty mandle zkontroluje...posléze se odpotácela zpět mezi šestičlenné publikum a významně po mě pomrkávala s výrazem něco jako „To jsi ještě určitě nezažil“ a měla pravdu, ale měl jsem pocit, že nemůže tak nějak zaostřit, tak si nejsem úplně jistý, zda to pomrkávání bylo skutečně na mne.....

Myslím, že mezi námi nakonec stejně něco bylo ...slina, elastická a asi půl metrů dlouhá, než povolila a přerušila mezi námi to významné „cosi“:). Koncert jsme statečně dohráli s vědomím, že toto už nikdy nezažijeme dobrovolně a poděkovali jsme všem šesti lidem, které bych možná mohl i vyjmenovat, ale tím nechci zdržovat. Pak nastoupila druhá kapela. Zpěvák hned ze startu poděkoval vlastní manažerce za pěkně posraný koncert a nám nezbývalo než souhlasit, protože ano – jednalo se o výše zmíněnou osobu. Kluci dohráli a my upalovali domů - teda do našeho klubu, kde jsme ten hnus s naší zpěvačkou ještě spláchli nějakým tím rumem a pivem. Myslím, že už svítalo, když jsme opouštěli klub. Venku krásně a nám už vše bylo zase jedno. Další koncert za námi. Poučení?? To si udělejte sami...

Máte podobné zkušenosti?? Napište nám je do naší diskuze