O věcech samozřejmých

Vážení čtenáři, pozastavil se někdo z vás nad takovou samozřejmostí, jakou je například zcela běžné vstávání z postele, spaní, možnost se bezmyšlenkovitě najíst, napít a vyprázdnit, otevřít oči a vidět, cítit vůně a zápachy, napsat dopis i jen se blbě podepsat a jiné, "běžné samozřejmosti"? Oni to totiž běžné věci vůbec nejsou a žijí mezi námi lidé, kteří takové štěstí nemají, ať už svojí vinou, nebo vrozenou vadou a pro zdravé lidi je něco takového zcela marginální a nemyslitelné. Stačí přitom málo a o tyto zdánlivě běžné věci, může každý z nás mrknutím oka přijít a až potom si člověk uvědomí, jakým zázrakem jsme obdařeni, protože pokud i jen jedna z těchto věcí chybí, přicházíme o mnoho, v tomto i přes všechny chmury, zhrzené lásky, potíže v práci, rozbité, materiální věci a jiné zbytečnosti, překrásném světě, plném zázraků, vůní, všudypřítomné lásky a tzv. Boží přítomnosti. Nejsem žádný pánbíčkář a nikdy jsem jím nebyl, jen mně život připravil velice klikatou a trnitou cestu a čím jsem starší a přicházím o milované kolem sebe, sám si procházím v současnosti velice tvrdou zkouškou, uvědomuji si až teď, když mě táhne na pade, co vše jsem v životě "posral", kolika lidem jsem ublížil, jak jsem si půl života huntoval tělo, protože jsem si bláhově myslel, že jsem přece nesmrtelný, jedinečný a báječný. Ani prd dámy a pánové! Jako jedinci jsme totiž až příliš postradatelní a nicotní a vůbec si nejsme schopni připustit, že aby vše klapalo, potřebujeme kolem sebe další, stejně naladěné lidi, přátele, lásky a své děti, které jsou, pokud se nám z nich povede vychovat slušné jedince, darem z nebes. Mnoho z nás bere život jako nudnou, dokola se opakující pouť, plnou problémů, zmarů a průšvihů, přitom stačí málo, jen otevřít oči, mysl a svoje srdce a nechat to všechno na plné pecky působit. Až pak si je člověk schopen uvědomit, jak je život a vše s ním spojené křehké a pomíjivé, až pak si člověk uvědomí tu krásu a zázrak života, zázrak toho, že vás někdo miluje a že vy milujete jeho, zázrak toho, že se můžeme najíst, napít, vyspat, vyprázdnit, dívat se tu na pochmurnou, tu rozjasněnou oblohu, poslechnout si "pitomé a otravné" bzučení hmyzu, zpěv ptáka který nás sere, když nás ve 3 ráno vzbudí, peskovat partnera a děti za naprosté hovadiny, jejichž malost a nicotu si uvědomíme až když nám "teče do bot". Zkuste se na chvilku zastavit a uvědomit si ten zázrak života a energií kolem sebe, zkuste nemyslet jen na své JÁ a vnímejte vše kolem sebe. Ne nadarmo se říká, co vysíláš, stokrát se vrátí a mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že to funguje stoprocentně.
Schválně to zkuste ... Povězte své polovičce, svým rodičům a prarodičům, svým dětem a blízkým "pitomé?" slovíčko "mám tě rád", nebo ještě lépe "miluji tě". Usmívejte se na druhé a buďte pozitivní a ono to začne přicházet samo a uvidíte, jak se věci kolem vás začnou, ne samy, ale díky energii kterou vysíláte, měnit a garantuji vám, že k lepšímu a krásnějšímu. Až přijdete večer unavení z práce kde vás někdo naštval, nechte za dveřmi špatnou náladu a těšte se z toho, že na vás čeká někdo, kdo vás má rád, ale bojí se, s čím se zase vytasíte a čím zkazíte atmosféru uvnitř domu. Vstupte, řekněte to kouzelné slovíčko a dejte svým blízkým pusu. Odezva bude okamžitá a ucítíte ten příval vděku, světla a lásky. Nic to nestojí, přitom hodnota takové "samozřejmosti" je nedozírná a věčná. Přeji vám krásný den, krásnou noc, velké srdce a otevřenou mysl.

Pro Rockpalace napsal - Ivo Plaček