Každý správný rocker zná východočeské Hořice

Hořické trubičky zná každý a hořický The Legends rockfest zná přinejmenším každý rocker, a to je také důvod, proč jsme ve „městě kamenné krásy“ strávili s manželkou víkend.

Vyjeli jsme kupodivu včas, i přes malou uzávěru na trase jsme včas dorazili na místo určení do autokempu U věže. Měli jsme dva tipy, kde postavit stan. Oba nás varovaly před stanovým městečkem kus od areálu. Známá nám radila, ať se ubytujeme na louce pod hospodou a druhý mě navigoval do jiné oplocené části. Jenže jsme se blbě domluvili a my skončili na louce pod hospodou. To nám ale nevadilo ani při nejmenším. Přijeli jsme na muziku a troška toho nepohodlí na šikmé ploše louky nám nemohla vadit.

Při stavbě stanu nám do ouška hrála kapela F. A. King, jejíž produkci jsem pak viděl jen zpovzdálí. Tak nějak mě to nezaujalo. Hned druzí kluci z Ahard byli mé nahluchlosti podstatně libější. Řízný heavy metal s prvky speedu a výborným zpěvákem Honzou Bernátkem. Parta kolem kytaristy Ivana Jekielka si vyloženě užívala přízeň zaplněného hlediště. A přídavek v podobě coveru „I want out“ znal snad každý.

02ahard

Následovala stará garda s mládím v zádech. Ano, řeč je o Limetalu, který jako perla mezi trním zezadu pohání bubenice Veronika Mrázová. Venca, Jarda, Jura a Fany mě opět nadchli. Kdejaká mladší kapela by jim mohla závidět nasazení a energii. Tahle stará garda hraje fér. Překvapením byl otvírák „Ocelové město“. Pak to šlo ráz na ráz. Limetal a Limetal. Zazněla svižná a skočná „Amerika“ i skvělá balada „S větrem v zádech“, kterou rockeři znají a další ji poznají taky ve filmu Špindl. Asi vyrazíme zase po nějakém čase do kina. A i v bezvětří, které v Hořicích v pátek panovalo, to byla parádní jízda.

05limetal

Po „Limetce“ začal program nabírat skluz. Mohly za to technické problémy s elektřinou a mixážním pultem, který bylo potřeba zcela resetovat. Tady si užil „své“ moderátor. Letos akci uváděl Olda Tamáš, svou roli zvládl. Kelímky na něj nelítaly, ale sem tam nějaká nadávka šla zaslechnout. Jeho roli mu není třeba závidět. Je to totiž nevděčná pozice. On se snažil bavit lidi a za oponou v jeho zádech stavěla další kapela svůj aparát. Před ním banda nadržených diváků a on zůstal sám na viditelné části pódia se svými fórky a soutěžemi.

Visací zámek začal asi o tři čtvrtě hodiny později, ale nikomu to nevadilo. Tahle hudebně zábavná parta opět potvrdila, co je to „Známka punku“. Nechyběla ani punková rozcvička a další fórky kapely. Samozřejmě přijel i „Traktor“ a byl to Zetor. Hurá, sláva! To je jasný! Jo a „Vlasta“ je už pár let časopis a punk is not dead, vy volové! Závěrečný „Prezident je buzna“ možná nabírá v posledních letech ještě další rozměr. Však vy víte. Za mě super, Visáče jsem si náramně užil.

03visaci

Headlinerem prvního večera byli Dymytry, které jsem viděl živě už mockrát. Tahle maskovaná parta mě nijak nepřekvapila. Lidi se bavili a o to tady šlo v první řadě. Tak to má být. Část kapely jsme v pátek potkali na náměstí v Hořicích. Takže i ona si to evidentně užila.

Alkehol začal hrát oproti plánu až po půlnoci, ale lidi si na pivní songy rádi počkali. Ani my jsme nebyli výjimkou. Taky Alkehol jsem viděl za ta léta mockrát a pokaždé jsem si s klukama pěkně zazpíval. Tahle muzika je sice založená na jednoduchém principu, ale furt má volty. Hej, hospodo, nalejvej, hej, hej, hej! Tohle se prostě neomrzí.

Do stanu jsme se dostali asi ve dvě ráno. Krátce po úsvitu před pátou hodinu k sousedním stanům dorazil rozjařený páreček fanoušků, který se dožadoval pozornosti svých přátel. „Kurva, je rockfest, jdeme pařit!“ Až do rána bílého jsme podobných hlášek slyšeli víc. Byla to celkem sranda, takže se nikdo nemračil. Tohle prostě k rockovému festivalu taky patří.

Hned ráno jsem ze sebe udělal zase člověka, sprcha a snídaně a první pivko mi pomohly. Jenže ve sprchách nastal problém. Jinak velice šikovný mincový systém selhal a má žena se opláchla jen v umyvadle, protože dámské sprchy už mince prostě nepobraly. Normálně byl z „mincomatu průtokáč“! Jinak je potřeba říct, že se pořadatelům dařilo udržet sociálky v čistotě. „Kamenné hajzlíky“ a sprchy jsou pro festival naprostý luxus!

Na tomhle místě se zmíním o areálu U věže. Je to moc šikovné místo stranou města Hořice. Pódium bylo otočené do polí, takže předpokládám, že hudba nikoho nezaujatého snad rušit nemohla. Kromě obvyklých stánků s čínskými nudlemi, langoši, hot dogy a všelijakými pochutinami je v areálu též klasická restaurace, kde si zájemci mohli dát polívku nebo řízky s knedlíkem a se zelím. Že neznáte pavlišov? To je specialita od nás z Náchodska. Nájemce hospody totiž odtud pochází. No, nebudu blafovat. Oba jsme vyrostli ve stejném městě.

Ceny jídla byly na festivalové poměry v pohodě. Pivko by mohlo být lacinější, ale taky už jsem pil dražší „Plzničku“. Nealko bylo relativně na férovku. V těsném sousedství ohraničeného areálu festivalu byla dvě stanová městečka. Jak už jsem uvedl, my byli v tom spodním pod hospodou, kde nebyl takový „nátřesk“ a v noci jsme to měli podstatně blíž na ty hajzlíky. Druhé městečko bylo větší a stálo kousek dál od areálu na louce za polem a zády k pódiu. Tam to byla trošku hlava na hlavě. Nechyběly mobilní záchody a cisterna s pitnou vodou. Do sprch to ale odtud bylo pěkně z ruky.

Festivalu určitě prospěje rozšíření do celého areálu kempu, ubydou zábrany mezi kempem a hledištěm se zázemím. Už to nebudeme muset celé obcházet. Pro příští rok mají pořadatelé zamluvenou celou plochu.

Pojďme ale zpátky k sobotnímu programu. Jako první hrála místní kapela Nukleární hovada. Trošku zhovadilý název nás ani trošku nelákal, proto jsme s drahou polovičkou vyrazili přes les pěkně z kopečka do Hořic. Královské věnné město Hořice má velmi pěkné historické centrum, které kazí jen hnusný parkoviště uprostřed náměstí, což je častý nešvar českých luhů a hájů. Pak to kazí ještě hnusnější socialistická budova tak nějak uprostřed zástavby pěkných historických domů. Poobědvali jsme v hotelu Královský dvůr, kde měli připravené speciální „Rockfest menu“ za velmi slušné peníze. A i hospoda byla plná rockerů. Je potřeba zmínit, že z podobných festivalů profitují i podnikatelé v blízkém okolí, protože rockeři nejsou líní vyrazit do města nebo na koupaliště či hrad, čímž si zpestří program. Taky si rádi zaplatí ubytování v chatičkách nebo hotelech. Prostě festivalem má žít celé město, aby z toho taky něco měli místní.

Po dobrém gulášku a haluškách jsme si dali zmrzku v nedalekém stánku a tradá zpátky na kopeček. Akorát dohrávala kapela Razz, která mě osobně příjemně překvapila. Chvilku jsme si dali oraz ve stanu a hurá na Komunál. Ten se mi tentokrát hodně líbil. Přehrál převážně starší a zažité věci. Co jsme se s klukama viděli posledně, tak mě to bavilo podstatně víc. Minule mi to totiž přišlo takový nemastný neslaný. Tentokrát bylo vše v pořádku.

01 komunal

Mám rád Arakain a moje žena taky. Na koncertu této kapely jsme se dali dohromady a společně jsme „áčka“ viděli asi třicetkrát. Kluci odehráli svůj set naprosto profesionálně, nepotřebují k tomu žádná cigrlátka a rekvizity. Zazněly hodně staré thrashové věci jako je třeba Gladiátor nebo podstatně novější skákavá „Ďábelská hra“. Konec patřil tradičně „Apage Satanas“ a této desce kapela věnuje podzimní turné ke dvaceti letům od vydání. Sice to máme na všechny zastávky dost daleko, ale vypravíme s manželkou 20. října až k Čáslavi. To máme totiž výročí svatby! Jak symbolické. Arakain zkrátka prováží náš společný život a bude tomu tak i nadále.

04arakain

Vystoupení kapely Trautenberk dav přivítal s nadšení. Kousek jsem viděl, ale prostě to není můj šálek kafe. Je to takový „skáčko“, trošku punku a k tomu kopec srandy a ulítlé kostýmy. Himl hergot donemetr kruncajs element. Jinak to jsou dobří muzikanti, to se hned pozná.  No nic, nastal čas na druhý a tentokrát úspěšný pokus o sprchu, a hlavně doba na jídlo.

Další partou „na holení“ byla Doga. Tu jsme poslední léta dlouho neviděli, nějak jsme se míjeli, proto jsem byl zvědavý, s čím přijde. Izziho parta přehrála klasický best of set okořeněný nějakou tou novinkou. Z aktuálního alba „Hard werk“ zazněla titulka. K Doze patří právě ta cingrlátka, který „Kaini“ nepotřebují. Nechyběly obří fabrické větráky, svářečské masky, konfety a balónky. Je to takový Doga cirkus, pardon Doga clan, ale lidi to mají rádi a kapela si jejich přízeň náležitě užívá. Tady mi ty rekvizity nevadily. Doga je jimi proslulá a bez toho by to tak nějak asi nebylo ono. Ocenil jsem, že se kapela nenechala vyvolávat na přídavek. Izzi zahlásil, že je čas na přídavky a že nechce zdržovat. Je asi trochu divnej, ale Doga si tak nějak poletuje, a přitom zdaleka není nevinná. Za mě dobrý!

06doga

Potom následovalo vyhlášení nejlepší masky festivalu. Vyhrál prcek v masce Protheuse stejně jako vloni. Byl nejmenší z nominovaných, tak měl trošku protekci. Ale asi to tak mělo být. Příště se asi „zmaluju“, aby vyhrál taky někdo jiný. Haha, to asi nedopadne!

Traktor jsme viděli naživo poprvé. Nějaké desky sice znám, ale má žena je slyšela vůbec poprvé. A nejen ona byla nadšená, za chvíli si zpívala refrény, které do té doby neznala. To prostě kapela musí umět a rozhodně každá tohle nezvládá. Jenže Traktor je hnán motorem protřelých muzikantů. Základem je opravdu zvučná rytmika. Bubeník Pavel Balko dokonce protrhl blánu. Ani se nedivím, mlátí do škopků opravdu rázně. Závěrečné „Letokruhy“ zpíval snad každý. Velká paráda! Taky druhý „Traktor“ na hořickém festivalu jsem si užil.

Potom nastal čas vyhlášení nejlepší kapely festivalu, o kterém rozhodli hlasováním fanoušci. Nejvíce víček do sklenice dostal právě Traktor, tak se pro cenu v podobě paroháče vrátil zpěvák Martin Kapek, který už během svého vystoupení děkoval za loňské vítězství. Stejný vítěz soutěže fanoušků v maskách a stejný vítěz v kapelách. Není to divný? Je a dost! Ale nehledejme v tom protekci.

Jako předposlední vystoupili kluci z Harleje. „Tak tady máš, bože, co jsi chtěl“. Ano, otvírák patřil „Zfetovanýmu“. Zazněly samé prověřené věci. „Kapitán Morgan“ přivezl „Z Kuby kiwi“, nechyběla ani „Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel děvče s nízkým IQ“. „Ty jsi vylízaná já jsem vyhulenej“ A taky jsme na zeď kreslili „Přirození“. Tyhle dvojsmyslný texty jsou fakt umění. Písničky Harleje ale nejsou jen třeskutá sranda. Mám rád nádhernou akustickou baladu „Proměna“ s přemýšlivým a smutným textem, jehož refrén zpíval celý The Legends rockfest.

37655382 1849707235075180 7652874849450196992 n

Pak už přišel čas jít na kutě. Brzy ráno jsme chtěli vyrazit domů, takže Gate Crusher nám už hráli na dobrou noc. Jenže to by nebyl rockfest, aby se ve stanovém městečku ještě něco neudálo. Já jsem, na rozdíl od své drahé polovičky při „Bořičích bran“, nezabral a co čert nechtěl, po ukončení produkce se vrátili sousedi z vedlejšího auta a začala jejich hudební eskapáda přes „blůtůčko“. Začalo to Trautenberkem a pokračovalo třeba přes Turbo a Jirku Schelingera. Kluci sice dobře a nikterak falešně zpívali, ale ve tři ráno nic moc! Ani špunty v uších mi nepomohly. Šel jsem jim vyčinit a naštěstí měli rozum a šli taky chrápat. No a nedělní budíček jsme měli přeci jenom o něco později než v sobotu. Půl osmá ale taky nebyla žádná sláva.

V každém případě se mi tenhle festival líbil. Všude bylo plno lidí, ale organizace šlapala na jedničku. Fest měl přesto rodinnou atmosféru. I tím největším davem se dalo vždy projít. Nikdo se nemračil, nikdo se nepral ani nehádal. Sranda taky byla. V pivním stanu se dalo hrát úžasné festivalové pexeso. Do mapy jsme si zapíchli špendlík, takže jsme věděli, že z našeho města nás přijelo víc. Pár známých jsme potkali, i když ve stejném termínu se v Královéhradeckém kraji odehrávaly další velké metalové akce. V Trutnově slavil dvacetiny Obscene extreme fest a v Pohoří na Rychnovsku se konal také hojně navštívený Agressive music fest. Moji metaloví přátelé byli právě v Trauči nebo v Pohoří. Já rozhodně nelituju cesty do Hořic. Děkuju Zdeňkovi a Bohuslavě Lhotovým, Janě Hejčové, kteří jsou hlavními organizátory této akce. Jejich tým zajistil opravdu výbornou akci, na kterou se za rok rád vrátím. Do svého diáře si píšu 19. a 20. července 2019!

Pro Rockpalace Honza Holý