Jak funguje metalový INGOTT a folkový Karel Kryl?

Tuhle kapelu sleduji už dlouhé roky a stejně dlouho mám rád i samotného Juru Šperla. Nejen jako muzikanta s nezaměnitelným hlasem a obrovským rockovým srdcem, ale hlavně jako člověka, který si navzdory době dokázal zachovat charakter, poctivost a vlastní tvář. Možná právě proto na mě projekt INGOTT a Karel Kryl nepůsobí jako obyčejná hudební zajímavost, ale jako něco mimořádně upřímného, silného a lidského.

Některé články vznikají cíleně, ale paradoxně trpí porodními bolestmi, protože vlastně není o čem psát. Jiné přijdou samy, z přetlaku zajímavých informací a dojmů. A přesně to je tento případ.

Už dlouhá léta tvrdím, že metalová parta INGOTT je vděčným zdrojem nejen pro hudební publicisty, ale i pro bulvár. Neustálý sled více či méně uvěřitelných příhod totiž jako magnet přitahuje frontman kapely Jura Šperl, jehož hudební cestu sleduji už od dob Citronu a později Limetallu.

Je to zvláštní paradox. Veselý, empatický chlapík, který si i dnes tvrdohlavě zakládá na poctivosti, cti a starých hodnotách. Člověk odmítající většinu současných syntetických trendů a technologií, přesto působí v dnešní době možná aktuálněji než kdy dřív. A protože právě dnes slaví narozeniny, je ideální chvíle věnovat pár řádků jemu i jeho kapele.

Koncem loňského roku vydal INGOTT album Sto černých let, tribute Karlu Krylovi, kterého Jura osobně znal a pojilo je přátelství. Jenže nejde o žádný revival ani obyčejné přehrávání známých písní. Čtrnáct Krylových skladeb dostalo nové rockové až metalové aranže — a překvapivě to funguje naprosto přirozeně.

Tvrdé riffy v Písni neznámého vojína střídá citlivá Salome, znovu dojímá Plaváček, aktuálností zasáhne Rakovina a pochodový rytmus Lásko! doslova nakopne. Deska prakticky nedovolí vydechnout.

Přestože Sto černých let nedostalo výraznější PR podporu, pozitivní reakce nakonec změnily i koncertní dramaturgii kapely. První polovinu koncertu — Jura tomu říká „metalový recitál“ — dnes tvoří téměř celé album doplněné dalšími Krylovými perlami, například Bratříčku, zavírej vrátka. Druhou část pak obstarávají nejsilnější skladby z vlastní tvorby INGOTT.

A světe div se — funguje to dokonale.

Místy z toho opravdu běhá mráz po zádech. Nejen kvůli energii kapely, ale hlavně proto, jak silně se znovu potvrzuje nadčasovost Krylovy poetiky a muzikálnosti. Ve spojení s dravostí a syrovostí INGOTT dostávají některé skladby úplně nový rozměr.

Momentálně jde podle mě o jeden z nejzajímavějších projektů na domácí scéně. Troufalost se tentokrát vyplatila a INGOTT sklízí zasloužené ovoce. Přitom Šperl zůstává pořád stejně skromný — prý si jen chtěl udělat radost a je rád, že to baví i ostatní.

Jenže ono to není jen „něco navíc“. INGOTT tímhle projektem znovu potvrzuje svoji kvalitu. A hlavně připomíná, že dobré písně přežijí všechno — žánry, trendy i dobu.

Pokud vím, Karlův bratr Jan byl osobně na jednom z koncertů a po vystoupení přišel do šatny kapele poděkovat a popřát hodně štěstí. A já se rád přidám.

Juro… je to fakt ku...sky výborné!