Kohn – Saloon Doubravka (27.04.2024)

  • Číst 6432 krát

Město Plzeň má nejméně tři významné podniky nesoucí název Saloon a ve všech třech se provozuje nebo provozovala živá hudba. Ten, který stojí na Doubravce, se rozhodl pustit do pořádání pravidelních rockových koncertů. A v poslední dubnový víkend tak přivítal na své scéně Kohn.

Skupina Kohn vznikla v roce 2013 a rok poté se emancipovala, tehdy v  pětičlenné sestavě působili tři členové, kteří předtím opustili skupinu Sifon. Postupně docházelo k odchodům a k redukcím sestavy, až v jednu chvíli působila jako trio. Kapela sice čile koncertovala a tvořila, ale na nějaký vzestup by si tehdy vsadil málokdo. Kapelník (a jediný přeživší zakládající člen) Tomáš Navrátil se však nevzdal a nenechal se odradit žádnými krizemi a personálními kolotoči. S příchodem výborného šestistrunného baskytaristy Luboše Kadeřábka a klávesisty Honzy Růžičky našla kapela svou tvář a přesvědčila váhající, že stojí za to jí věnovat pozornost. Rozhovor s Tomášem Navrátilem o všech úskalích a začínáním od nuly vyšel na Rockpalace před nedávnem:

https://rockpalace.cz/rozhovory/tomas-navratil-zacinal-opet-v-bode-nula-a-vznikl-kohn

Koncert v Saloonu na Doubravce začíná v 19 hodin a blížíme se téměř přesně. První píseň už duní a nutno říci, že duní i venku, doufejme tedy, že obyvatelé Doubravky mají muziku rádi. Procházíme restaurací a přicházíme do útulného sálu, kde už je u různých stolů rozmístěno jádro fanoušků, z nichž mnohé znám osobně a mnohé minimálně od vidění. Plno, jako třeba před týdnem ve Zdemyslicích, dnes nebude, ale kulisa bude důstojná a příjemná.

Kromě tří výše jmenovaných tvoří kapelu ještě mladý bubeník Jirka Hanus a rovněž mladý kytarista Patrik Zajíček, který se s tím nijak nepáře a na pódiu má aparát Kemper, který bývá oblíbeným i u světových kytarových es. Zvuk je čitelný, v malém prostoru je sice nutně trochu přetlakováno, ale je výborně rozumět slovům, aniž by byla upozaděna čitelnost nástrojů. Pamětníci možná vědí, že Kohn se v minulosti zabýval i hraním převzatých písní, na Doubravce se ale hrály výhradně vlastní skladby z typické autorské dílny Tomáše Navrátila, což znamená celkem široký žánrový rozsah. Zadumané balady, rychlé nářezovky, typické durové rokenrolovky. Mně nejvíc od Kohnu sedí hutnější valivé kousky ve středním tempu, kde vyniknou hravé kytary propletené s pompézními klávesovými aranžemi, kde má Honza Růžička velký cit pro zacházení s nejrůznějšími atmosférickými zvuky. Došlo i na písně, které Tomáš napsal pro Sifon, u těch mám pocit, že je Kohn dost valí a sype dopředu, takže jejich podoba je dost jiná než na studiových nahrávkách či v podání Sifonu. I zde šlo spíše o novější skladby, vlastně výhradně z posledního alba, na kterém Tomáš působil, plus jedna skladba z předposledního, což svědčí o tom, že se Tomáš a spol. snaží žít především přítomností a budoucností. Při celovečerních vystoupeních Kohn evidentně vyznává spíše více kratších sérií (a více kratších pauz), což je pro mě ideální kombinace pro strávení večera na zábavě se vším, co k ní patří. Co mi trochu chybí, je větší využívání vícehlasů. Sólový zpěv táhne Tomáš sám, ale pokud jde o sbory, tak se Honza i Luboš drží dost zpátky. Tomáš to pak řeší tím, že libovolně přeskakuje z prvního hlasu do druhého a pro posluchače je pak těžké držet krok i se skladbami, které notoricky zná a zní mu pak divně.

Večer, k jehož povedenosti bych připsal ještě pohostinnost podniku a skvěle ošetřené pivo, tak skončil ve 22:45. Osobně jsem byl překvapen, že lidé ve slunečném dni přišli na koncert začínající v 19 hodin. Každopádně, Kohnu to hraje a vzhledem k jeho hyperaktivitě, pokud jde o tvorbu a natáčení stále nových alb, můžeme být zvědaví, co zase v budoucnu připraví.


Pro Rockpalace Tomáš Pícl