Donor - Jeviště snů

Nové album Jeviště snů je nástupcem alba Devět křížů a řekl bych, že je zase trochu propracovanější.

To je ale zároveň ona pověstná mince o dvou stranách.

Zkusím se na album podívat ze dvou různých úhlů. Na jedné straně s respektem k odvedené práci muzikantů a na straně druhé jaksi z pohledu osobního pocitu.

Deset skladeb tu tvoří v jistém smyslu koncept, který otevírá intro, ale písničky obstojí i samostatně.

Spojuje je, řekl bych spíš okruh témat. Názvy vám asi napoví: Krysí král, Zlatý klíč, Zrcadlo poznání, Válka se nezmění, atd.

Po intru následuje speedovka Amnesia. Tempo, řízné sloky, bridge k nádechu a nosné melodie refrénu. Nevím, kam se může tato hudební škatulka ještě vychýlit, ale písnička jakoby vypadla z alba Kamelot. Je to pochvala nebo výtka? Nechám to na vás.

Následuje Krysí král. Klipovka o moru. Částečně stylový klip. Mám takové rád, jen mi to kazí ty prostřihy na kapelu a zpět na dobové pasáže. Je to prý moderní, ale já bych radši, kdyby to bylo jedno nebo druhé. Nebo nevím. Někdy mi to vadí, někdy ne. Možná jsou ty prostřihy na muzikanty jen jakoby mimo děj. Ale nic ve zlém. Jinak velmi příjemná melodie a asi právem byla na klip vybrána právě tahle písnička.

Zlatý klíč je další speedovka.

Následující Dlaně je pomalejší, takové uklidnění a opět příjemná písnička.

Bojovníci Boží vás ale opět vrátí na speedové koleje.

Nebudu tu rozepisovat každou skladbu, to si projděte sami. Platí zde, že stylové mantinely a hudební škatulka je nejspíš jasným zákonem. Pro někoho je to plus, protože v tom případě ví, co kupuje, pro mě už je to bohužel zbytečný limit. Ale nevadí.

Skupina hraje velmi dobře a zpěvák Jožka Fritschka zpívá zase o kousek lépe, než dřív. Zní trochu přirozeněji, nebo je dnes už možná uvolněnější, což je fajn. Myslím, že tato poloha a táhlé melodie mu sedí. Ani k instrumentální stránce nemám výhrady. Pokud to vše hudebníci zvládají i živě, pak se není třeba bát srovnání s kýmkoliv, i když mě překvapilo, že na koncertu v Melodce nebyl ani basák a pokud se nepletu, protože na videu jsem ho nenašel, hrálo se bez něj.

Je tu ale ta zmíněná druhá strana mince.

Opravdu velkou část celkového soundu skupiny tu tvoří orchestrace a různé podklady. Paradoxně mám pocit, že by se mi některé písničky víc líbily bez nich, syrovější. Pro mě je nahrávka a schopnost jí prezentovat živě jedna nádoba. Co mi ale vadí je to, že jsem nedohledal žádné info, že by to někdo živě s kapelou hrál alespoň na klávesy, byť v zákulisí jako třeba u Iron Maiden, tak bych nerad někomu křivdil. Pokud je to ale tak, že nějakých třicet procent soundu (možná víc) na koncertě jede z playbacku, tak pak mě to bohužel nezajímá. Na to jsem starý a za mých mladých let se playback u rockové kapely trestal téměř vyhazovem ze sálu, protože je to podvod. Chápu snahu o nafouknutou bombastickou produkci, ale na metalovém koncertě je pro mě taková praxe, kdy mi chce kapela kromě intra skladby něco pouštět, nepřípustná. I zmínění Kamelot klávesáka samozřejmě mají.

Pak jsou tu ale o minimálně generaci mladší fanoušci a vím, že ti to často neřeší a těm je deska nejspíš i určena. Věřím tomu, že ti budou absolutně spokojeni.

Když se tedy vrátím k desce jako produktu, není co vytknout. Řemeslně je vše na světové úrovni. Já hledám v hudbě něco víc než produkt, to ale neznamená, že vy nebudete spokojeni nebo i nadšeni.

Dalo to spoustu práce a své publikum Donor má. Nezbývá, než popřát ať se albu i kapele na cestách daří. 

Petr Kohoutek