Fata Morgana – 40 let řevu z pekelných útrob. Návrat do časů, kdy metal vznikal navzdory všemu

Ne každé album je možné hodnotit jako novinku. Vinyl 40 let řevu z pekelných útrob je především ohlédnutím za historií jedné z nejvýraznějších plzeňských metalových kapel. Přináší archivní nahrávky z let 1986–2019 v novém zvukovém kabátě a připomíná dobu, kdy český metal vznikal navzdory zákazům, perzekucím i nepřízni tehdejšího režimu. Pro pamětníky jde o návrat v čase, pro mladší fanoušky o cenný kus domácí metalové historie.

Jsou alba, která se neposlouchají jako běžné novinky. Nečekáte od nich současné trendy ani honbu za moderním zvukem. Jejich hodnota spočívá úplně jinde. Připomínají dobu, atmosféru i příběhy, které formovaly českou metalovou scénu. Přesně takovým albem je vinyl 40 let řevu z pekelných útrob plzeňské legendy Fata Morgana.

Nejde o klasickou studiovou desku, ale o výběr archivních nahrávek mapujících více než tři desetiletí existence kapely. Skladby vznikaly od roku 1986 až po novější období a mnoho z nich znali fanoušci především z koncertů. Teprve nyní se dočkaly oficiálního vydání v podobě, která jim sluší.

Velkou předností je nový mix. Materiál dostal modernější, plnější a čitelnější zvuk, aniž by přišel o svou syrovost a atmosféru. Přesně tak má podobná archivní kolekce vypadat – zachovat ducha původních nahrávek a zároveň nabídnout kvalitní poslech i dnešnímu publiku.

Pokud mě paměť neklame, kdysi jsem psal historii Faty a tak mají skladby Lovci lebek, Letadlo a Říše snů ještě jednu zajímavou historii. V době, kdy činnost Faty Morgany přerušila tehdejší dlouholetá vojenská služba některých muzikantů, měl Neuman kapelu Asterix a skladby vyšly na demu Asterix Live. Po návratu hlavních postav ze základní vojenské služby se ale všechno opět přirozeně vrátilo pod hlavičku Faty Morgany, takže dnes jde bezpochyby o součást jejího odkazu. Je to jen malá historická odbočka, která dobře dokresluje cestu kapely.

A že to nebyla cesta jednoduchá, není třeba dlouze připomínat. Druhá polovina osmdesátých let rozhodně nepřála tvrdé muzice. Zákazy koncertů, perzekuce, výslechy, vyhrožování, nesmyslná obvinění, postihy i problémy v osobním životě byly pro mnoho kapel každodenní realitou. Přesto muzikanti dál zkoušeli, hráli a jezdili koncertovat, pokud jim zrovna nebyla činnost zastavena. Právě proto mají podobná alba mnohem větší význam než jen jako sbírka starých skladeb. Jsou dokumentem své doby.

Fata Morgana si po celou svou existenci držela vlastní tvář. Nikdy neuhýbala z cesty, kterou si na začátku vybrala. Kdo ji zažil na pódiu, dobře ví, že její koncerty nebyly jen o hudbě. Rakve, oheň, hroby, upíři a hororová atmosféra – podobně divokou show tehdy nabízelo jen minimum domácích kapel. Právě tím byla Fata Morgana nezaměnitelná a dodnes na její vystoupení mnoho fanoušků vzpomíná.

Možná se dnes některé texty mohou zdát místy úsměvné. Jenže jsou věrným obrazem své doby. Ostatně i Arakain kdysi zpíval „Pohřběte disko, zrušte na hlavu fén“ a nikomu to nepřišlo zvláštní. Osmdesátá léta měla svůj jazyk, své emoce i svůj pohled na svět. Kdo je prožil, poslouchá podobné nahrávky s respektem a nostalgií, nikoliv optikou dneška.

Velkou radost udělá také samotné vydání na vinylu. Právě tenhle formát si podobná kolekce zasloužila. Pro sběratele i dlouholeté fanoušky půjde bezesporu o jednu z těch desek, které budou mít v domácí sbírce své pevné místo.

Jedinou drobnou výhradu mám k novému logu kapely. Je to čistě osobní pohled, ale původní logo podle mě mnohem lépe vystihovalo dobu i identitu Faty Morgany. Na retrospektivním albu bych právě jeho návrat uvítal.

Když už se podařilo dostat na vinyl 40 let řevu z pekelných útrob, nezbývá než doufat, že jednou přijde řada i na reedici další kultovní nahrávky Hroby se otvírají. Ta by si nové vinylové vydání rozhodně zasloužila.

Tohle není recenze v pravém slova smyslu. Je to zastavení nad čtyřiceti lety jedné výrazné české metalové kapely. Připomínka doby, kdy se tvrdá muzika nehrála proto, že byla módní, ale proto, že ji muzikanti měli v krvi. A právě za to patří Fatě Morganě i dalším kapelám tehdejší generace velký respekt.