Fireball 1984

  • Číst 7041 krát

Napíšu vám, jak na mě deska Fireball působí, ale přiznám se, že netuším jak blízko nebo daleko jsem od skutečnosti, respektive od přístupu nebo myšlenek muzikantů z Fireball.
Album 1984 je moje první setkání s kapelou a vyvolává ve mně dojem, že muzikanti nebo alespoň většinový autor, kytarista a zpěvák Jiří „Pecka“ Petřikovský už pár kapelami prošel, mimo jiné hraje i v Lenny Kravitz revival, a jednoho dne si možná řekl, že už slyšel dost rad jak se to má dělat a udělá si kapelu a desku takovou, aby to bavilo jeho, jeho parťáky a trochu se u toho mohli pobavit.
Žádné honění, žádné závody, klasický bigbít. Titulní písnička a otvírák 1984 bych zařadil pojetím právě do období poloviny osmdesátek a možná ještě o kousek dál. Mám z ní pocit, jako by šlo o křížence Lesního manekýna od Katapultu a začátků Accept. No a v tomto pojetí je myslím celé aktuální album.
Nechci radit a psát jak se má co dělat, každý muzikant toho slyšel spoustu. Pokud bych ale měl nějak popsat subjektivní dojem, trochu moc tu na můj vkus převládá ten klídek a pohoda a chybí mi tu víc energie. Snaha zvednout lidi ze židle. Naopak, pokud uvidíte Fireball někde na fesťáku, kde máte na výběr, jestli chcete k podiu nebo půjdete na pivo a poslechnete jejich set v klidu a budete si pošlápávat nohou pod stolem, tu druhou variantu vidím jako reálnější a lepší. Nevím, jestli je to dobře pro kapelu.
Pořád je ale nejdůležitější jestli to takhle chlapi chtěli, jestli je to takhle ta pro ně správná poloha, která je baví a která jim sedí a vyhovuje. Poctivý přístup, kde si nikdo na nic nehraje. Řekl bych, že ten hudební a možná i životní nadhled z desky celkem sálá.
Písnička1984 je zárověň i klipovka, na cd máte celkem sedm kousků. Nemám s tím zásadní problém. Mějte se.
Petr Kohoutek