Svěží debut harcovníků Dangar Six

Kapela se zajímavým názvem Dangar Six z Jablonce nad Nisou vydala právě debutové cd. Musím říct, že to je zdařilá prvotina. Není divu, když ji nahráli protřelí harcovníci.

Zpěváka Dana Řičicu můžete znát jako původního zpěváka alkoholické party V. A. R. v dobách kdy ještě nehrála thrash metal, ale věnovala se spíš heavy a speed metalu. To už je hodně dávno, ale já si to pamatuju, díky jedné živé nahrávce, kterou mám ve svém archivu a zpívá na ní právě Dan a Vratislavický Alkoholický Rachot. Ale to jsem trošku odbočil.

Kromě Dana šestici Dangar tvoří Patrik "Paťas" Baňas – kytara, zpěv, Martin "Medvěd" Pecho – kytara, zpěv, Pepa "Dee Dee Choze" Ivanič – baskytara, zpěv, Majkl "David Destroyer" Hora – klávesy, zpěv, Roman "Ramon–Ruman" Řehořek – bicí.

Na místě je taky zmínit, jak kapela přišla ke svému jménu. Kapela k tomu na Bandzonu uvedla: „Název skupiny vzešel po dlouhých diskuzích a večerech u piva, zelených, rumů atd., nakonec ale jednoduchým a výstižným zkrácením slov Danova garáž, kde hudebníci zkouší a s počtem členů bandu, tedy DanGar Six“.

Opravdu povedená deska zabalená do pěkného obalu nese název „Smetiště dějin“. Byla by velká paráda, kdyby všechny prvotní nahrávky kapel vypadaly takto.

Hudba Dangar Six pluje v pohodových vlnách melodického rock metalu se silným vlivem kláves. Ale pochopitelně prim hrají ostré kytary. Do šedesáti tří minut se vtěsnalo třináct skladeb. Recenzi píšu v pátek 13. Snad to kapele nepřinese smůlu.

Vypíchnul bych svižnou titulní píseň, ta fakt šlape jak hodinky. Tady jasně poznávám starého dobrého Dana Řičicu, model V. A. R. Bomba hlas. Ať ti to, Dane, vydrží! To bude víc jak třicet let, co tenhle hlas znám!

Překvapivě se pod názvem „Banda šílenců“ ukrývá balada, která popisuje, jak to v Dangar Six chodí. Jako balada se rozjíždí i předlouhý, téměř osmiminutový opus „Posel ironie“. A je to trošku ironie, že se z toho vyklube pěkná jízda plná bublajících basových partů a ostrých kytar. „Poslední nářez“ popisuje život rockového muzikanta a ten klávesový motiv čerpá z osmdesátek. Parádní nostalgie.

„Hodina policejní“ má text, který dobře znají dnešní čtyřicátníci a určitě i starší a mladší, kteří po nocích vyváděli výtržnosti. Ano, mluvím o naší partě. „Nechte nás hrát, nechte nás zpívat, četnická patrola nesmí nás hlídat, nechte nás řádit, o pekle štěstí, nechte nám svobodu, my chceme snít“. Nebyl víkend, abychom nejeli někam vlakem na bigbít a pak nad ránem sklízeli hrášek a mrkev za ploty zahrádek. Sem tam to odnesly i růže, a to pak byla romantika. Anebo jsme seděli v hospodě a cestou domů zpívali, až se okna rozsvěcela. Moc rád na tu dobu vzpomínám. Kapela sama k písni uvádí: „Hodina policejní je o tom, že nám zakázali hrát. Stalo se to minulé léto u Jablonecké přehrady, vypnuli nám proud a vedle podia dohlíželo asi 50 policajtu. To se opravdu stalo a díky tomu vznikla tato věc. A já si říkám, že se za těch třicet let svobody zas tak moc nezměnilo. Kurva, kam tahle republika spěje. Dost bylo ale politiky. Prostě mi to nedalo. Musel jsem to napsat. Sorry jako.

Když je debut takhle povedený, tak mě bude hodně zajímat, jestli bude mít někdy nějaké pokračování.

Pro Rockpalace Honza Holý