Nemusí, kdo nemá rád

  • Číst 792 krát

Přesně tak! Děčínská kapela Led Sezelím nachystala v průběhu tří let nové album.

Jak název napovídá, budete si muset vybrat, jestli právě toto je deska a kapela pro vás. Umím si představit jak nadšené posluchače, tak i lidi, kteří záměr kapely možná nepochopí. 12 tracků je stylově rozkročeno tak široce, že vlastně nevím, jak to popsat. Trochu bigbítu, trochu elektroniky, trochu jazzu, trochu psychydelie a texty, které vás buď uhranou nebo vás minou. Jsou tu mimo jiné použity básně např. J. Kainara nebo Jiřího Dědečka. Přiznávám, že moje krevní skupina to úplně není, ale to není chyba ani desky, ani kapely. Není moc co kritizovat, protože je slyšet, že kapela určitě udělala desku tak, jak jí udělat chtěla. Tři roky tvoření se asi projevily větším rozsahem nápadů a použitých zvuků a potřebuji si na to zvykat. Pozitivní je, že když to poslouchám asi pošesté, to, co jsem právě popsal je čím dál víc asi pochopitelný záměr kapely a začíná to fungovat. Dobře si to umím představit někde na městských slavnostech na pódiu postaveném na náměstí. Chtěl jsem napsat, že nejbližší je mi píseň Šedobílá labuť, ale už teď jí dohání i jiné písně. Např. Hledám víc, než se zdá, kde je začátek vyšperkovaný hraním „na hubu“. Ono je to muzikantsky vůbec výborné album. Jsou tu i motivy, které si prostě musíte v té muzice najít a pak je uslyšíte. Připravte se ale na to, že stejně otevřeni stylům, jako je kapela, musíte být i vy. Je tu celkem dost co poslouchat a pokud je to muzika pro vás, budete spokojeni. Prostě platí, že „Nemusí, kdo nemá rád“. Já si něco z alba vyberu a ještě si to dám. Dá se z toho přiučit a furt v tom nacházím něco dalšího.. Takže vlastně ok.

Pro Rockpalace Petr Kohoutek