Intolerance CD: Můj svět

  • Číst 1256 krát

Dostal jsem k poslechu CD Intolerance, respektive dvoudiskovou edici, kde první disk je nové album a druhý je výběr balad téhle kapely.
Nevím úplně kde začít.. Už mi taky přišly dotazy, kdy už to budu mít, ale chci to opravdu slyšet několikrát a snažit se kapelu pochopit a zjistit alespoň nějaké souvislosti. Vysvětlím proč..
Ublížit kapele je hrozně snadné.. Když se vám něco líbí, je to ok, o nic nejde, když ale něco neštimuje, snažím se přijít na to proč. Toto album, tedy ten první disk, jste mimo jiné mohli najít v pošetkové verzi i ve Sparku. Na disku je i klip k písni Země je ze dvou půlí. Koukám na to a moc nevím, o co jde, proč je to tak, něco mi uniká... a pak se dočtu, že text je báseň člověka, který věděl, že je na něj nasazená STB. V tu chvíli ta samá skladba vyznívá úplně jinak. Klip samotný ale nemá s textem asi nic společného ani tak a kdybych se to nedočetl jinde, tak bych na to v životě nepřišel. To je problém celého alba v mém případě.. Po asi desátém poslechu pořád nevím, o čem ty skladby jsou. Až na Píseň neznámého studenta. Jenže to téma mě nebere. Nějak postrádám srdce a mě to bohužel vadí..
Jinak máme co do činění s kapelou, kde nejsou nějaká ořezávátka. Chlapům není patnáct a asi dobře vědí, co chtějí dělat. Nemám rád moc škatulek, ale je to melodický hard and heavy. Pokud chcete přirovnání k někomu, pak něco mezi Kamelot a Pretty Maids.
Propracované momenty, kdy je slyšet, že si kapela dala tu práci a přemýšlí o tom, co kde chce slyšet. Na můj vkus je tam toho ale někdy až moc, včetně sól, ale na druhou stranu třeba právě sólový kytarista nemá problém to sólo vymrsknout a to je taky fajn. Mám sóla moc rád, jen mám pocit, že v některých momentech alba je jich prostě víc, než by se mi v dané skladbě líbilo. Momentů, kdy mám pocit jakési přeplácanosti je víc, ale fakt to asi není kritika, jen pocit. Je to i případ skladby Co všechno nestačil jsem říct.. Ta se mi líbí, ale nechal bych ten klavír, klávesy a skvělé sólo na saxofon a NIC víc. Taková seriózní vážná skladba a zase je aranžérsky na konci přeplácaná. Podotýkám ale, že je to opět jen můj dojem.
Nejvíc se mi projev kapely líbí v písničce Neon. Nakřáplý zpěv ve slokách, je přesně v poloze, kdy bych kapelu rád slyšel častěji. Uznání ale zaslouží zpěvák za to, že ještě při tom zvládá i kytaru. Jinak musím zdůraznit, že je majitelem charismatického hlasu a to je jen dobře. Líbí se mi.
Celkově je na albu hodně melodií a všechny drobnosti jsou slyšet. I tady se pracovalo a to i ve studiu Rolanda Grapowa. Tedy masterovala se již pořízená nahrávka. No, nic to nemění na tom, že třeba zvuk bicích se mi nelíbí. Je moc umělý a nahrávka je taková „slisovaná“ mezi mantinely, které mi nějak nesedí. Ale abych furt nerejpal.
Umím si představit dost spokojených posluchačů. Ona ta deska asi není na první poslech, i když právě tak se možná tváří. Má chytlavé momenty, melodie, několik míst, kde se už předem počítá s tím, že bude zpívat dav. Že se mi líbí spíš několik momentů, nejspíš nějak osobnějších, je můj problém a přeji kapele, ať se jí daří. Hraje jim to velmi dobře a líbí se mi to víc než některá alba, která jsem slyšel za poslední rok. Kdyby byla příležitost, šel bych se na vystoupení Intolerance podívat.
Omlouvám se, že neprojdu detailněji druhý disk. Slyšel jsem ho, ale ruku na srdce. Rozebírat jedenáct zábavových oplodňováků, to by nevydržel každý. Ale chápu. Letní parket, jedna hodina v noci, naproti za hřištěm pole a stoh, přesně tam to sedne. Tam tenhle výběr pasuje. Je to ale výběr balad z delšího období, tak ho beru jako dárek kapely věrným fanouškům.. OK. Proč ne.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek