Na cestu se dej s Polymetalem

  • Číst 8300 krát

Legendární heavymetalová kapela Polymetal z Přelouče připravila letos v létě pro své fanoušky milý dárek. CD „Na cestu se dej live!“, které nahrála živě v Třemošnici vloni v listopadu
Tak se tomuhle živáku pojďme podívat na zoubek. Polymetal asi moc představovat nemusím. Kapela vznikla v roce 1984. Za tu dobu vydala řadu cédéček, ale v posledních letech kapela bojuje hlavně s postem zpěváka, který byl pro Polyše vždy klíčový. V současné době jediným zakládajícím členem kytarista Dan Reichman, jehož výdrž je obdivuhodná.

Na živáku jsou zaznamenány hodně profláklé písně, ale je tam i něco málo méně známého. A právě ty opravdu známé věci svádí ke srovnávání. Nahrávka má takový divný zvuk, je prostě znát, že byla sejmuta živě. Prošla sice digitálním remasteringem, přesto zní tak nějak zahuhlaně.

O zpěv se v Polymetalu aktuálně stará Martin Jedlička. Nezpívá rozhodně špatně, ale nešplhá do takových výšek, jako to dělali jeho předchůdci. Člověk si musí nahrávku pustit víckrát, aby ji správně pochopil. Z prvního poslechu jsem byl trošku rozpačitej. Od té doby jsem si ale cédo pustil několikrát a postupně se do toho dostal. Staré psy novým kouskům nenaučíš. A Polymetal jsou takoví borci, že valí tu svou metalovou káru dál. Za ta léta nesestoupili ze své cesty. Svou tvorbu kdysi označovali jako Thrash´n´roll. Ten thrash se z jejich tvorby už vytratil a následoval návrat k vlastním kořenům a těmi je starý dobrý heavy metal.

Pokud patříte mezi šťastlivce, kteří kapelu znají z osmdesátých let, tak si jistě vybavíte, že hrávala hromadu převzatých věcí s českými texty a byly to opravdu jazykové perly. A nějaký cover samozřejmě nechybí ani v současném repertoáru Polymetalu. Na loňském cédu je to třeba titulní Na cestu se dej, což je v originále song Stratovarius jménem Hunting High and low. Namátkou jsem mrknul na net, kdo všechno tenhle song má ve svém repertoáru a nestačil jsem se divit. Převzatých věcí je tu víc. Polymetal je totiž odkojený bigbítovou tancovačkou, kde se tyhle věci prostě hráli, hrají a snad i hrát budou.

Ale nejlepší jsou stejně starý songy Polymetalu. Pohřeb v bílém, Ples upírů, Bílí andělé nebo Jezdci z pekel. Jen si prostě musíte zvyknout, že je to celé zahrané a zazpívané trošku jinak, než jste zvyklí. Kolekci sedmnácti skladeb uzavírá veselý Alkorol.

Rozhodně se půjdu rád podívat na Polymetal naživo. Tahle kapela hraje poctivou muziku, kterou mám prostě rád. Polymetal forever!

Pro Rockpalace Honza Holý